Na pískovišti……. Hartmut měl po práci a tak vzal malou Natálku na místní pískoviště, kde si hraje s ostatními dětmi a některé zná ze školky, kam s nimi Natálka chodí. Někdy Natálka vyprovokuje tatínka, aby si s ním hrála a stavěl pískový hrad. Hartmut seděl na lavičce a okem sledoval Natálku. K jeho lavičce přišla Karen Krausová, se kterou se setkal před několika dny na benzínce.
KAREN: “ Mohu si přisednout?“
HARTMUT: “ Ale zajisté.“ Karen se posadila vedle Hartmuta.
KAREN: “ Máme na sebe nějaké štěstí.“
HARTMUT: “ Osud to takhle asi chtěl.“
KAREN: “ Vy jste tu s malou dcerkou anebo synem?“
HARTMUT: “ Jsem tady se svou čtyřletou dcerou Natálkou. A co vy?“
KAREN: “ Hlídám tu taky čtyřletou holčičku mé kamarádky.“
U Schrödera……. Stříbrné BMW přijelo ke stánku s občerstvením, které vlastní jejich kamarád Schröder.
SCHRÖDER: “ Co vy tady?“
SEMIR: “ Nemáme co dělat.“
SCHRÖDER: “ Když se taky pohybujete na tenkém ledě.“
TOM: “ My na takové případy máme nos.“
SCHRÖDER: “ Moc vám to ani nezávidím.“
Hartmut a Karen si povídali o různých věcech.
KAREN: “ Když si tu tak pěkně povídáme, tak bychom si mohli tykat. Já jsem Karen Krausová.“
HARTMUT: “ Hartmut Freund. Taky jsem ti to chtěl nabídnout.“ Na chvilku se zarazil.
KAREN: “ Něco se stalo?“
HARTMUT: “ Asi mám nějaké štěstí na jména na „K“.“
KAREN: “ A můžu vědět proč? Jestli o tom nechceš mluvit tak nemusíš.“
HARTMUT: „Zemřela mi manželka a jmenovala se Katrina. Tak proto.“
KAREN: “ To mi je moc líto. Nechtěla jsem se tě nějak dotknout.“
HARTMUT: “ To je v pohodě.“
KAREN: “ To je dobře. A kde pracuješ?“
HARTMUT: “ U dálniční policie…….“
KAREN: “ Jako kriminalista?“
HARTMUT: “ Na tomto místě jsou jiní lidé. Moje místo je na technickém oddělení.“
KAREN: “ Samá chemie, šťourání ve věcech, otisky………. To bych u toho moc dlouho nevydržela anebo by mě to nebavilo vůbec.“
HARTMUT: “ Někdy toho je plno na zjišťování k jednomu případu. A klasická otázka. A ty?“
KAREN: “ Jsem majitelkou jedné firmy, která produkuje módní návrhy.“
HARTMUT: “ To stálo plno úsilí vybudovat takovou firmu.“
KAREN: “ Vedla k tomu velmi trnitá cesta.“
HARTMUT: “ A ty sama navrhuješ oděvy?“
KAREN: “ Už jsem jich navrhla tolik, že si je vůbec nepamatuji všechny.“
HARTMUT: “ To jsou samé přehlídky, výstavy…….“
KAREN: “ Hlavně je to cestování, které mě baví. A jsem moc ráda, že moje firma pěkně prosperuje.“
HARTMUT: “ Tak to je hlavní na firmě.“
Na velvyslanectví……. Jan Gebauer se zastavil u tajemníka Alberta Gimma.
GEBAUER: “ Když jsme se vrátili z cesty, neviděli jsme tu auto pana Gimma.“
TAJEMNÍK: “ Pan Gimmo byl pryč.“
GEBAUER: “ A kde?“
TAJEMNÍK: „Byl u dálniční policie pro věci jeho zesnulého syna.“ Gebauer trochu znejistěl.
GEBAUER: “ A tam byl sám?“
TAJEMNÍK: “ Říkal jsem mu, jestli nemá někdo jet s ním, ale pan Gimmo nechtěl.“
GEBAUER: “ Díky.“ Odešel do kanceláře za Vincentem Tassem. Vincent Tasso telefonoval se svým dodavatelem z Ruska. Když Jan vešel do kanceláře, Vincent dotelefonoval s dodavatelem z Ruska.
TASSO: “ Budeme mít další zásilku.“
GEBAUER: “ To je skvělí.“
TASSO: “ Za dva dny budou stát na letišti a další den přijede odběratel. A ty na to řekneš, že to je skvělé.“
GEBAUER: “ Ty si tady domluvíš obchody a Gimmo byl na policie.“
TASSO: “ No a.“
GEBAUER: “ No a. Ale nezajímá tě, že Gimmo to všechno mohl vykecat té policajtce, co tu byla. Bude úplně…….“
TASSO: “ Promiň, ale byl jsem unesený obchodem. Taky mi to není jedno.“
GEBAUER: “ Jsem rád, že ses probral.
TASSO: “ Pokud to Gimmo všechno vykecat, tak to jsme v háji. A tak bychom se o něho mohli postarat…….“
GEBAUER: “ Toho chceš odkráglovat?“
TASSO: “ Třeba.“
GEBAUER: „Tak já v tom nejedu. Stačilo mi to jednou.“
TASSO: “ Sám jsi říkal, že to Gimmo mohl vykecat a teď chceš utíkat do rohu. Obchody jdou dobře……. Ty mě chceš v tom nechat?“
GEBAUER: “ To víš, že tě v tom nechci nechat, ale nechci, aby vyhasnul další život. I tak máme nakročeno do basy. Paulo nemusel zemřít.“
TASSO: “ Paula jsem nechtěl zabít, ale jenom zranit.“
GEBAUER: “ A co Gimmo?“
TASSO: “ Nějak lehce…….“
GEBAUER: “ Počítejte, že jim Gimmo všechno vykecal fízlům, ale stejnak se na nás nemůžou dostat.“
TASSO: “ Naše diplomatická imunita je silná, pokus nás nechytnou při činu.“
GEBAUER: “ A jejich nadřízení nemůžou jen tak povolit vyšetřování na naší půdě.“
TASSO: “ Necháme se překvapit, jak to všechno dopadne.“
Na dálnici……. Hote a Bonrát se balili své věci na A22, chystali se na služebnu.
BONRÁT: “ Místo služebny bych jel ke Schröderovi.“
HOTE: “ Ne, budou na služebně.“
BONRÁT: “ Co by dělali na služebně, když nemají do čeho píchnout.“
HOTE: “ Služebna je jistější.“
BONRÁT: “ Schröder.“
HOTE: “ To si klidně s tebou vsadím.“
BONRÁT: “ Ty a vsázet…….“
HOTE: “ A proč ne. O 10€, že budou na služebně.“
BONRÁT: “ Dobře, těch tvých 10€ bude moje, protože jsou u Schrödera.“ Hote a Bonrát si plácli na sázku. Nasedli do Porsche a vyrazili za Schröderem.
U Schrödera……. Zde se komisařové náramně bavili. Když přijelo Porsche, Bonrát se jenom usmíval a těšil se na 10€ od Hota.
BONRÁT: “ Těch 10€.“
HOTE: “ Zase jsem doletěl.“ Hote, dal s těžkým srdcem Bonrátovi slíbených 10€. A připojili se k ostatním.
Karen a Hartmut s dětmi šli z pískoviště. Malá Isabela šla za ruku Karen a Natálka šla napřed. Když došli ke Kareninýmu auto, kde se všichni zastavili.
HARTMUT: “ Kde bydlíš?“
KAREN: “ Hodně daleko.“
HARTMUT: “ My to máme kousek. Je to ten červený domeček.“ Ukazoval Karen. Jejich domeček byl krásně vidět.
KAREN: “ Ten je pěkný. Vypadá nově.“
HARTMUT: “ Máme ho asi pět let.“
KAREN: “ Už nebudu zdržovat. Určitě se někdy zase uvidíme.“ Hartmut vyndal z kapsy svou vizitku.
HARTMUT: “ Kdyby ti bylo smutno, tak zavolej.“ Předal Karen vizitku.
KAREN: “ Děkuji. Spíš volá muž ženě o další schůzku.“ Karen usadila Isabelu do auta, pak nahlédla do své peněženky, kde byla poslední vizitka, kterou předala Hartmutovi.
HARTMUT: “ Děkuji. Určitě se ozvu.“ Oba dva se na sebe usmáli, rozloučili. Karen s Isabelou odjeli domů, Hartmut s Natálkou odešli domů.
Pokráčko zas příště…