Na služebně……. Tom seděl v kuchyňce nevyspalí a čekal, až se udělá káva v kávovaru. Do kuchyňky přišla Tina, v ruce si nesla svou džínovou bundu.
TINA: “ Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“ Odpověděl rozespalým hlasem. Dali si polibek na přivítanou. „Půjčíš mi tvou bundu.“ Tina mu ji předala. Tom si bundu poskládal podle svého. Tina se posadila vedle Toma. „Pojď blíž?“
TINA: “ Smím vědět proč?“
TOM: “ Uvidíš.“ Tina se přišoupla blíže, Tom si udělal s Tinina levého ramene polštářek, kam si dal poskládanou bundu, kam si položil svou hlavu a zavřel oči.
TINA: “ Copak? Málo ses vyspinkal?“
TOM: “ Zdál se mi pěknej sen o nás dvouch.“
TINA: “ A jak to mezi náma dvěma dopadlo?“
TOM: “ Před koncem mě vyrušilo Semirovo chrápání.“ Do kuchyňky přišel Semir a slyšel poslední dvě slova Tomovi věty.
SEMIR: “ To chceš říct, že jsem chrápal?“ Posadil se na židli naproti Tomovi.
TOM: “ Ano, kvůli tomu jsem se přesunul k Andree na stůl.“ Tina vstala pro udělanou kávu. „Až mi z toho utekl můj polštář.“
SEMIR: “ A ty snad chrápeš?“
TOM: “ Tak se zeptej Tiny?“
SEMIR: “ Tino, Tom chrápe?“ Tina přišla ke stolu s kávou v prosklené nádobě, která se strká do kávovaru a s hrnečky.
TINA: “ Vůbec ne. Pokud Tom chrápe, tak já ho stejnak neslyším.“ Odešla pro cukr a mléko.
TOM: “ Jasná odpověď je ne.“ Semir rozlil kávu do hrníčků a každý si udělal kávu podle své chuti. Tina se posadila na své místo, Tom si opět udělal z Tinina ramene polštář. „To jsem zvědav, co na to řekne Andrea.“
ANDREA: “ Všechno slyším.“ Uslyšela Tomovu větu.
TOM: “ Vedeme tu diskuzi, jestli Semir chrápe.“
ANDREA: “ Musím, že ano.“
SEMIR: “ To myslíš vážně?“
ANDREA: “ Ano…….“ Do kuchyňky vešla šéfová.
ŠÉFKA: “ Nechte rodinné diskuze na pozdějc. Měla jsem dlouhý rozhovor se státní zástupkyní.“
TOM: “ Nějaké špatné zprávy?“
ŠÉFKA: “ Za desátou se máme zastavit v kanceláři Schrankmannové.“
SEMIR: “ To bude zase přednáška na dvě hodiny.“
ŠÉFKA: “ Chce si popovídat o případu. Jestli jste něco našli o tom Červeném kříži tak to vemte sebou.“
SEMIR: “ Zajisté.“ Šéfka odešla do kanceláře. Andrea následovala šéfovou. K Andree se přidal Semir a bavili se o jeho chrápání. Tina s Tomem zůstali v kuchyňce.
TINA: “ Teď se můžeš dozvědět konec tvého snu.“
TOM: “ Musím se dozvědět, jestli jsi mi dala košem, když jsem tě požádal o ruku.“
TINA: “ Pokud nebudu řešit téma chrápání.“ Tom zvedl hlavu a Tom s Tinou se na sebe podívali. Oba dva se jenom usmívali.
Čas u Schrankmannové se blížil. Tom se pohodli, usadil v Tinině křesle v její kanceláři, kde si v klidu odpočíval. Do kanceláře přišla Tina se Semirem, který zůstal stát mezi dveřmi. Tina uklízela šanony do skříně.
SEMIR: “ Tome, tady ti něco posílá, Hote.“
TOM: “ Co to je?“
SEMIR: “ Prý je to na povzbuzení.“ Hodil po Tomovi krabičku z práškami.
TOM: “ Aby to nebyl nějakej utrejch.“ Tom zapil prášek.
SEMIR: “ Hote to sám užíval…….“ K Semirovi přišla šéfová.
ŠÉFKA: “ Tak jdeme. Už máme nejvyšší čas.“ Semir a šéfka odcházeli ze služebny, Tom si došel pro kabát do své kanceláře a Tina se vyhrabala zespod stolu, kam ukládala šanony, vzala si bundu a společně s Tomem odešli ze služebny.
U Schrankmannové…….
SCHRANKMANNOVÁ: “ Jak je Albertu Gimmovi po včerejší nehodě?“
ŠÉFKA: “ Už je mu lépe. Je pod naší ochranou.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Co to tu nehodu způsobilo?“
SEMIR: “ Pořád čekáme na zprávu.“
TOM: “ Podívali jsme se na zoubek té organizaci v Rusku – Červený kříž. Dřívějších dobách tato organizace pomáhala lidem – při povodních, tornádech,……….“
SEMIR: “ V devadesátých letech byla organizace obviněna, že dělá černé obchody s mafií.“
TOM: “ V 1996 byl uzavřen, a v roce 2006 byl Červený kříž zase otevřen.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A jak se dostali k těm minám?“
SEMIR: “ Od jednoho obchodníka, který začal tento kolotoč. Proto museli sesadit lidi z Červeného kříže a dali své lidi.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A Interpol?“
ŠÉFKA: “ Stále tápe.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Nechci tu rozbírat celý případ, ale je vám jasné, že mě policejní prezident uhání, aby byl tento případ brzy vyřešen.“
SEMIR: “ To je samozřejmé.“ Tině zazvonil mobil, omluvila se, odešla z kanceláře.
TINA: “ Kranichová,…….“
TAJEMNÍK: “ Dobrý den, u telefonu je tajemník pana Gimma.“
TINA: “ Dobrý den, něco se stalo na velvyslanectví?“
TAJEMNÍK: “ Ne nic, ale chci se jenom zeptat, co je s panem Gimmem?“
TINA: “ Nechci se o tom bavit po telefonu. Já se na velvyslanectví zastavím.“
TAJEMNÍK: “ Budu vás očekávat.“
TINA: “ Zatím nashle.“
TAJEMNÍK: “ Nashle.“ Oba dva společně zavěsili. K tajemníkovi přišel Jan Gebauer.
GEBAUER: “ Kde je Gimmo?“
TAJEMNÍK: “ Netuším, už jsem volal dálniční policii.“
GEBAUER: “ Té komisařce, co tu byla?“
TAJEMNÍK: “ Ano.“
GEBAUER: “ A řekla vám, co s ním je?“
TEJEMNÍK: “ Komisařka se tu objeví osobně. Nechtěla řešit po telefonu.“
Když Tina dotelefonovala, chtěla se vrátit zpátky, ale kolegové vyšli z kanceláře.
SEMIR: “ Kdo to byl?“
TINA: “ Volal tajemník od Gimma, ptal se na velvyslance. Zajedu tam.“
ŠÉFKA: “ Takže se rozdělíme. Vy zajeďte za Hartmutem, jestli něco nemá a my dvě se pojedeme podívat na velvyslanectví. Žádné námitky.“
SEMIR: “ Žádné.“
ŠÉFKA: “ Tak výborně.“
U Hartmuta……. Hartmut vůbec nevnímal, že přišli komisařové od dálniční policie.
SEMIR: “ Halo,……. Hartmute,…….“
TOM: “ Není snad tuhej?“
SEMIR: “ To se hned přesvědčíme.“ Lusknul prsty, Hartmut se probral a leknul.
TOM: “ Máš snad špatná svědomí?“
HARTMUT: “ Ne. Co se děje?“
TOM: “ Máš výsledky toho auta ze včerejška.“
HARTMUT: “ Někdo si pohrál s brzdami. A vůz byl před pár týdny na servisní kontrole.“
SEMIR: “ Tak to náš velvyslanec měl štěstí.“ Hartmut si pořád hrál s jednou vizitkou – od Karen Krausové. „S čím pak si to pořád hraješ?“ Sebral mu vizitku.
TOM: “ Karen Krausová, ředitelka módní firmy K. Krausová.“
SEMIR: “ Že by nový objev?“
TOM: “ Tak povídej, jaká je?“ Tom se Semirem byli moc zvědaví.
HARTMUT: “ Je milá, hodná, pěkná……….“
SEMIR: “ Svobodná, rozvedená, vdaná…….“
HARTMUT: “ To jsou mi otázky.“
TOM: “ Musíme to vědět.“
SEMIR: “ Jsme přece policajti.“
Pokráčko zas příště…