Před domem Melisy……. Melisin byt se nacházel ve vilové čtvrti v Bonnu. Tina s Tomem vystoupili z mercedesu a Tina zazvonila na zvonek u branky. Ale v celé vile byla tma. Ve vedlejší vile byla venku u popelnic sousedka – vysypávala odpadky po rozbalených dárcích.
TINA: “ Jednu výzvědnou kancelář tu máme.“
TOM: “ Vypadá, že bude vědět všechno.“ Špitli si pro sebe a usmáli se na sebe. Tedy popošli k sousedce.
TINA: “ Znáte Melisu Köhlerovou?“
SOUSEDKA: “ A můžu vědět, kdo se ptá?“
TOM: “ Jsme od dálniční policie. Kranich a to je moje kolegyně.“ Ukázali své průkazy.
TINA: “ Tak znáte je?“
SOUSEDKA: „Ano, s Melisou si dost často mluvíme. Nedávno se vdala a odjeli na svatební cestu. Proč se ptáte?“
TINA: “ Melisa měla nehodu, při které přišla o život.“
SOUSEDKA: “ Dobrý bože……. Melisa a Petr byl každý na své služební cestě. „
TOM: “ A kdy se měli vracet?“
SOUSEDKA: “ Buď dneska anebo až zítra.“ Tina s Tomem se sousedkou rozloučili, Tina s Tomem nasedli do mercedesu a odjeli domů.
Druhý den……. Tina s Tomem přišli na služebnu a viděli, že Engelhardtová u sebe v kanceláři. Tina s Tomem hned za ní zašli.
TINA: “ Šéfová, co vy tady?“
ŠÉFKA: “ Dozvěděla jsem se o té vaší nehodě, při které zemřela Melisa Köhlerová rozená Lichtembergová.“
TINA: “ To je dcera toho obhájce Lichtemberga z Aachenu?“
ŠÉFKA: “ Přesně tak. Před několika týdny se provdala za Petra Köhlera.“
TOM: “ A jak jste se o tom dozvěděla?“
ŠÉFKA: “ Mám své zdroje……. A to jste mi nemohli dát vědět?“
TINA: “ Šéfová, my jsme vás nechtěli rušit v takový slavnostní den a navíc jsme nehledali další informace o mrtvé.“
ŠÉFKA: “ Připadala jsem si jako……. No nic, Lichtemberg přijde osobně na služebnu, chce od vás vysvětlení.“
TOM: “ My mu to vysvětlíme.“
ŠÉFKA: “ To bych byla velice ráda.“ Podívala se na ně trochu vrazědnýma očima, Tina s Tomem odešli z kanceláře. Hned se k nim přifařil, Hote s Bonrátem.
HOTE: “ Jak dopadla audience u Engelhardtové?“
TOM: “ Ani se neptej.“
TINA: “ Engelhardtová je pěkně nabroušená.“
BONRÁT: “ Copak jste ji provedli?“
TOM: “ No že jsme zatajili tu včerejší nehodu, kdybychom si zjistili, proklepli tu Köhlerovou.“
TINA: “ Ani výmluva na Štědrý den nepomohl.“
HOTE: “ To je naše celá Engelhardtová.“
O hodinku a půl později……. Tina dohledávala nějaké informace o Melise Köhlerové Lichtembergové na Andreině počítači. Našla pár novinových článků na internetu. Po chvilce za Tinou přišel Tom, vyšpízovat situaci, která stála u kopírky, kde se vyjížděli články. Tom se opřel zadní částí těla o Andrein stůl, tak aby viděl na Tinu.
TOM: “ Našla jsi něco o té mrtvé?“
TINA: “ Pár článků v novinách.“ Vytisklé články předala Tomovi do ruky.
TOM: “ Lichtembergovi je docela zvučné jméno…….“
TINA: “ Dostávají ty nejlepší služby a vysekávají od basy dost svých mandantů.“
TOM: “ Ale i ten Köhler je dost na výsluní. A víš, co je zajímavého?“
TINA: “ Copak?“ Přišla k Tomovi.
TOM: “ Tatínek právník, dcera právnička a její manžel taky právník. Nepřipomíná ti to něco.“ Blbě se na Tinu podíval.
TINA: “ Hned jsem tušila, že k tomu budeš mít nějaký komentář.“ Články odložil na stůl a objal rukama Tinu kolem pasu, usmívali se od ucha k uchu. Tom dal Tině pusu, když je vyrušil obhájce Lichtemberg.
LICHTEMBERG: “ Pardon, že ruším,…….“ Tina s Tomem se lekli a odtrhli se od sebe. „Je vaše šéfka Anna Engelhardtová u sebe v kanceláři?“
TINA: “ Samozřejmě.“
LICHTEMBERG: “ Díky.“ Odešel do kanceláře Anny Engelhardtové.
TOM: “ Kdo to byl?“
TINA: “ Nemám zdání.“ Po chvilce vykoukla Engelhardtová z kanceláře.
ŠÉFKA: “ Tino, Tome, pojďte sem.“ Tina s Tomem se sebrali a odešli za Engelhardtovou do kanceláře. Hote s Bonrátem zvědavý, co se děje u Engelhardtové v kanceláře, a tak čekali u Andreina stolu. „Michael Lichtemberg, obhájce a otec Melisy Köhlerové. A to jsou mí komisaři – Tina Kranichová a Tom Kranich.“ Lichtemberg se na ně koukal divně, když se před chvilkou cukrovali a že jsou to manželé.
LICHTEMBERG: “ Velice mě těší.“
TOM: “ I nás.“
LICHTEMBERG: “ Přišel jsem se zeptat, jak to bylo s tou nehodou mé dcery. Jak se to stalo?“
TINA: “ Už jsme přijeli k hotové nehodě. A vaše dcera zamřela pod rukama lékařů.“
LICHTEMBERG: “ To se mi nechce věřit. Jedna z nejdražších dálničních policií, co je v celém Německu. Když si pro podezřelého zajedou i do krámu s květinami. Škoda za několik tisíc €.“ To bylo, ještě než Tina s Tomem odjeli na dovolenou. Kdy měli na starosti muže, který znásilnil jednu mladou dívku.
TOM: “ Ale to tak.“
TINA: “ Kolem desáté jsme dostali zprávu, že se stala nehoda. Tak jsme vyrazili na cestu.“
LICHTEMBERG: “ A tohle to myslíte vážně? …….“ To se do kanceláře přiřítil, Hote.
HOTE: “ Nerad ruším, ale tady jsou podklady k té včerejší nehodě.“
TINA: “ Díky Hote.“ Hote, předal papíry z nemocnice a výpis z Andreina telefonu, že opravdu jeden z účastníků nehody volal na policii. Hote, zase odešel dělat svou práci.
LICHTEMBERG: “ Co pak to jsou za podklady, jestli se můžu ptát?“
TINA: “ Podívejte se sám. Jenom lékařská zpráva a včerejší výpis telefonátů.“ Předala oba dva papíry Lichtembergovi. Na Lichtembergově tváři bylo vidět, že Tina s Tomem mluví pravdu.
LICHTEMBERG: “ Z toho jde vidět, že všechno podle vás sedí.“ Předal papíry Engelhardtové. „Ale přece jste to mohli říct své nadřízené.“
TOM: “ Nechtěli jsme rušit naší šéfku, když byl tak……. A na víc jsme si neověřovali jméno.“
TINA: “ Ještě jsme jeli k nim domu, ale Melisin manžel nebyl doma. Trochu jsme se vyptávali jejich sousedky.“
LICHTEMBERG: “ Dobře. Chci vědět, kdo to byl a proč to udělal. Za Petrem dojdu sám. Budete mě průběžně informovat.“
TOM: “ Zajisté.“ Lichtemberg se s komisaři rozloučil a odešel za kanceláře. Tom s Tinou byli na odchodu, když šéfka na něco přišla.
ŠÉFKA: “ Sprovoďte případ ze stolu, co nejdřív.“
TINA: “ Jistě.“ Odešli z kanceláře. Zastavili se u Hota a Bonráta, kteří obývali Andrein stůl.
HOTE: “ Tak co? A kdo to byl?“
BONRÁT: “ Byl nějaký naštvaný.“
TOM: “ To byl obhájce Lichtemberg.“
TINA: “ Měl jak si špatnou náladu, protože jsme to neřešili už včera.“
HOTE: “ To je ten Lichtemberg, kde koho vyseká?“
TOM: “ Sám osobně. A kde teď začneme?“
TINA: “ Co třeba na kterých případech pracovala.“ To už se ozval Andrein telefon. Hote, ho vzal.
HOTE: “ Dálniční policie, u telefonu Herzberger.“
PETR: “ Ahoj Hote, máš někde po ruce mou milovanou sestřičku Tinu?“
HOTE: “ Samozřejmě, že mám. Hned ti jo předám.“
PETR: “ Díky.“
HOTE: “ Tino, někdo tě nutně postrádá.“
TINA: “ A kdo je to?“
HOTE: “ Nech se překvapit.“ Předal ji telefon.
TINA: “ Kranichová…….“
PETR: “ Ahoj ségro, to je pravda o Melise Köhlerové alias Lichtembergové.“
TINA: “ Ano je. Petře, nechceš nám trochu píchnout?“
PETR: “ Úplně jsi mi to vzala z úst, sestřičko moje. Tak se sejdeme v Aachenu.“
TINA: “ Za chvilku jsme tam. Ahoj.“
PETR: “ Ahoj.“ Oba dva zavěsili.
TOM: “ Výlet směr Aachen?“
TINA: “ Jistě.“ Tom s Tinou si vzali své bundy a vyrazili do Aachenu.