Byl podvečerní čas. U Andrey a Semira se připravovala večeře. Semir chystal příbory na stůl v koutě v části obývacího pokoje. Andrein mobil ležel na tomto stole, na mobil přišla SMS od Johannese. Jak připravoval příbory na stůl lehce si přečetl text SMS: „Andreo, lásko moje. Tak rád bych tě měl…….“ Za Semirem přišla Andrea, v rukách držela horký hrnec s bramborami. Hrnec postavila na podložku na stůl.
SEMIR:„Kdo je Johannes?“
ANDREA:„Kamarád ze školy.“
SEMIR:„A můžeš mi vysvětlit, proč ti píše lásko moje…“
ANDREA:„Ty my čteš zprávy.“
SEMIR:„Ten začátek zprávy se nedal přehlédnout.“
ANDREA:„Je možný, že to poslal omylem mě.“ Tak trochu tušila, že to musí ven, ale chtěla by to za jiných okolností. Rozhodla se to Semirovi říct, ale ten to vezme za jiný konec. „Co bys chtěl ještě o něm vědět. Jestli je můj milenec.“
SEMIR:„A je?“
ANDREA:„Není.“
SEMIR:„To je jako přiznání, že máš milence.“
ANDREA:„Semire, ty ses snad zbláznil. To bych ti nikdy neudělala.“
SEMIR:„Že ti to není trapný, abych se to dozvěděl jen tak z SMS.“
ANDREA:„Říkám, že nikoho nemám. Mám jenom tebe.“
SEMIR:„Byl bych rád, kdybych se to dozvěděl ústně.“
ANDREA:„Je to kamarád ze školy a z dětství. Nikdy jsem k němu nechoval vřelý vztah. Můžu za to, že mi pořád píše Smsky, emaily, volá mi… Dává mi najevo, že mě chce jenom pro sebe.“
SEMIR:„To u milenců bývá.“
ANDREA:„Semire, kdybych s ním něco měla, nebyla bych tady doma s tebou a dětmi.“
SEMIR:„Klidně se můžete vidět během dne, přes oběd, než přijdu domů…“
ANDREA:„Ty jsi fakt naivní. Chci ti tady říct, že…“
SEMIR:„Že co?“
ANDREA:„Nenechá mě nikdy na pokoji. Ví, kam jdu, s kým jdu, s kým se bavím…“ Andree přišla další SMS od Johannese. Andrea si ji přečetla. „Už jsi konečně vysvětlila, že odcházíš na vždy ke mně. U mě najdeš lepší zázemí. Miluji tě Andreo.“ Andrea položila mobil na stůl. Semir jako zvědavý policajt si zprávu přečetl. Johannes všechno sledoval zpovzdálí ze svého auta.
ANDREA: „Já už nechci.“ Odtáhla jednu ze židlí, s brekem si na židli sedla. „Přála bych si, aby mi dal pokoj.“ Položila si hlavu na stůl, pod hlavu si složila ruce. Semir přišel k Andree, ronila jednu slzu za druhou. Semir našel papírový kapesníček.
SEMIR: „Andreo, tu máš.“ Andrea zvedla hlavu. Z očí jí tekly slzy. Andrea si vzala od Semira kapesníček, se kterým si utřela slzy. „A teď mi řekneš v klidu, co po tobě chce ten Johannes.“ Posadil se na židli, kterou si blíže přisunul k Andree.
ANDREA: „On chce, abych od tebe odešla, a nastěhovala jsem k němu. Kam jdu, jde za mnou, píše mi, volá mi…“
SEMIR:„Jak to dlouho trvá?“
ANDREA:„Asi tak 2 měsíce. Poprvé jsem ho viděla před půl rokem na srazu ze střední.“
SEMIR:„Proč jsi ni neřekla.“
ANDREA: „Zprvu jsem si myslela, že je to omyl. Ale pořád to pokračovalo. Chtěla jsem ti to říct, ale nikdy na to pravá chvíle. Právě jsem nechtěla, aby to takhle dopadlo a vypadalo, že mám milence…“
SEMIR: „Když to nejvíc nepotřebuješ, vezme se to z druhý strany, která bývá horší… mohli jsme to dávno mohli řešit. Vždyť to ohrožuje naše soukromý.“
ANDREA:„Tomi Tina s Tomem říkali taky. Neměla jsem to nechat až tak daleko.“
SEMIR: „Měl bych se ti omluvit.“
ANDREA: „To je v pořádku. Je to i moje chyba. Některé věci se líp říkaj kamarádce…“
SEMIR:„Asi bych na tvém místě udělal to samé.“ Objal svou milou ženu. „Teď už na to nemysli. Zítra si na to pořádně posvítíme.“
Druhý den……Tina s Tomem vyšetřovali nehodu na dálnici A3, byla to srážka tří aut, kdy jeden řidič zemřel na místě nehody. Zradilo ho srdíčko. Ostatní účastníci nehody byly lehce zranění. Byly hned ošetřovány v přivolaných sanitkách. Tina volala s Andreou, potřebovala informace ohledně mrtvého 70letého muže.
TINA:„…Tak to je dobrá zpráva… Udělala jsi ten správný krok… Ahoj.“ Zavěsila.
TOM: „Co je to za tu dobrou zprávu.“
TINA:„Andrea se vypovídala Semirovi.“
TOM: „Už bylo na čase. Tak zajdeme za tou rodinou.“ Tom s Tinou pomalu odcházely k mercedesu. Tina zdaleka zahlédla Hoteho.
TINA:„Hote, tak my jedeme.“
HOTE:„Jasný.“ Tina s Tomem nasedli do mercedesu a odjeli za rodinou. Tina si pročítala časopis.
TOM:„Co bys udělala na Andreině místě.“ Trochu to vypadalo, že se chce Tina vyhnout odpovědi, ale vzpomněla si na slova, co nedávno řekla Andree, když se bavili o Andreině problému sami dvě.
TINA:„Loajalita ve vztahu mezi dvěma lidmi se zakládá na důvěře a úctě. Lze ji pouze nabídnout, nikdy vymáhat. Jejím zakládáme je dobrovolná, oddaná nesobecká láska.“
TOM:„K tomu se asi nedá nic říct.“
TINA:„To za mě napsali, otiskli a vydali v časopise, který jsem nedávno četla.“ Jenom se na sebe usmívali.
Na služebně……Když se Tom s Tinou vrátily na služebnu, přijelo policejní Porsche, Hote s Bonrátem šli společně na služebnu. Všichni se zastavili u stolu Hoteho a Bonráta, kde jim Hote předčítal vtip. Po chvilce se k nim přidali další kolegové. Semir s Andreou už seděli u Engelhardtové kanceláři.
ŠÉFKA:„Co se děje? Vypadá to na něco důležitého.“
ANDREA:„Až moc.“
SEMIR:„Andreu už 2 měsíce pronásleduje její kamarád ze školy.“
ANDREA:„Není den, kdyby mi nenapsal SMS, email, … Sledujeme, kam jdu, co dělám… Zprvu to vypadal jako omyl…“
ŠÉFKA:„Jak se s vámi kontaktoval?“
ANDREA:„Před půl rokem jsme měli třídní sraz ze střední. Tam jsem ho viděla po letech.“
ŠÉFKA:„Dřív nenaznačoval, že by měl o vás zájem.“
ANDREA:„Ne… Měla jsem k němu vždy takový chladný vztah.“
ŠÉFKA:„A jeho jméno?“
ANDREA:„Johannes Braun.“
SEMIR: „To je jasný případ stalkingu.“
ANDREA: „Někdy mi to je to dost nepříjemné. Proto bych ráda podala trestní oznámení na Johannese.“
ŠÉFKA:„Poproste Tinu nebo Toma, aby to s vámi sepsaly.“
SEMIR: „Úplně mi čtete myšlenky.“ Šéfka měla nadechnuto, že by ráda něco řekla, když viděla Tinu u Andreina stolu. Tina šla vzít zvonící telefon, který měl špatné zprávy. „Tom s Tinou už o tom vědí.“
ANDREA: „Řekla jsem jim to, když mě viděli ve městě s Johannesem.“
Tina s Tomem a kolegy odešly ze služebny. Jeli vyšetřovat další nehodu. Tato nehoda se stala na dálniční odpočívadle, kdy autobusem prolétlo auto. Ve dvoupatrovém autobuse nikdo neseděl. Autobus patřil cestovní kanceláři, která vezla dánské turisty na poznávací zájezd do Švýcarska konkrétně do Alp.
Druhý den……Semir ještě nebyl na služebně, když Andrea přicházela na služebnu. Ani zatím tu nebyla Tina s Tomem. Něž odjely na služebnu zdržovala je Tinina matka. Andrea zasedla za svůj stůl, zapnula počítač. Když se počítač načetl, na obrazovce se objevila ikonka s emailem. Andrea otevřela email. Úplně se zděsila a hned zašla za šéfkou.
ŠÉFKA:„Co se děje.“ Viděla na Andreině tváři zděšený výraz.
ANDREA: „Johannes mi poslal email.“ Engelhardtová, co měla v ruce odložila, hned šla s Andreou.
ŠÉFKA:„Proboha.“ Johannes poslal Andree parte Semira. Andrea hned volala Semirovi. Ale na druhém konci se ozvalo: „Volaný účastník je momentálně nedostupný.“
ANDREA: „Nebere mobil… Už by to měl dávno být.“ Andrea začala mít o Semira strach. Šéfová se ozývala do Semirova BMW přes vysílačku. Tu nikdo nebral.
Semirovo BMW bylo několikrát zasaženo střelnými ránami od zbraně, kterou si Johannes pořídil od překupníka zbraní. BMW dostalo zásah do přední pneumatiky. Semir BMW ubrzdil, zastavilo přes oba dva pruhy dálnice, než stačil zavolat pomoc. Do BMW nejdřív narazilo Audi Q7, které odmrštilo BMW, do kufru BMW narazil malý náklaďák. BMW se odmrštilo na středová svodidla. Další automobil to napasoval do boku malého náklaďáku, který se podíval do kufru Audi Q7. Dalších 6 auto se do nehody účastnilo, pozdě zareagovaly, co se před nimi stalo.
Když se Semir neozýval, hned se ozval hlas šéfky u Toma a Tinu služebního mercedesu.
ŠÉFKA: „Tino, Tome, …“
TOM:„Šéfová osobně.“ Tina šáhla po vysílačce.
TINA:„Stalo se něco?“
ŠÉFKA: „Jste ve spojení se Semirem.“
ANDREA:„Semir mi nebere mobil.“
TINA: „Semir se nám neozval.“
ŠÉFKA: „Neozývá se ani přes vysílačku… S Andreou se obáváme, jestli Semir neskončil v rukou Johannese.“
ANDREA:„Johannes mi poslal Semirovo parte…“ Na dispečink přišel Hote.
HOTE:„Paní Engelhardtová, dostali jsme hlášku, že na A1 je hromada šrotu.“
ŠÉFKA:„Slyšeli jste to…“
TOM: „To je kousek od nás.“
TINA: „Jedeme se tam podívat.“ Zavěsila vysílačku, zapnula majáčky do pohotovostního stavu.“
Na starém nepoužívaném dálničním mostě se na celou zkázu koukal Johannes. Mercedes se u nehody objevil během pár chvil. Na místě nehody bylo plno zraněných lidí. Tom s Tinou měli své oči na mostě, Tina se postarala o zraněné, Tom se vydal za Johannesem. Jak Tina zahlídla Semirovo BMW, šla se hned na něj podívat. Semir byl těžce zraněn.
Johannes vzal nohy na ramena, když uviděl přijíždět mercedes. Tom nechal auto u mostu, za Johannesem se vydal po svých. Johannes zavedl Toma do lesíka, kde se ozvala střelba. Vyměnili si mezi sebou pár nábojů. Johannes nasedli do svého auta, ujížděl pryč. Tom vystřelil po autě, Tom si zapamatoval SPZ, potom se vrátil na most. Tom volal se svou manželkou, vše sledoval z mostu. Zrovna nakládali Semira do sanitky.
TOM:„… Jak se na tom Semir?“
TINA: „Má štěstí v neštěstí… Jdu za tebou.“ Zavěsila. Tina řekla, Hotemu, který stál vedle ní, že jde za Tomem. Tom šel naproti Tině, který ji pomohl na úpatí mostu se vyšplhat na bývalou příjezdovou cestu mostu. Společně si prošli lesík, kde Tina odebrala zavrtané kulky ve stromech. Ty dala do pytlíku na důkazy. Pak se vrátili zpět na most, kde Tina posbírala po pytlíku náboje z pušky, které ležely u zábradlí.
Anna Engelhardtová odvezls Andreu do nemocnice za Semirem. Semir byl ještě na operačním sále. Andrea byla celý strachy bez sebe, aby vše dopadlo dobře. Jak sestřička i Engelhardtová utěšovali Andreu. Čekání bylo dlouhé.