Tina zašla za Andreou.
TINA: “ Andreo, chci se tě na něco zeptat.“
ANDREA: “ Na co pak?“
TINA: “ Nemáš někoho na radnici?“
ANDREA: “ Ty tam někoho nemáš?“
TINA: „Ne, jenom na katastru.“
ANDREA: “ Na radnici pracuje jedna holka ze školy. Vždy dělala obličeje, když jsme něco po ní chtěli.“
TINA: “ Třeba dostala rozum.“
ANDREA: “ To bych se moc divila. Ale co bych neudělala pro kolegyni.“ Andrea zavolala své kamarádce Karin Wagnerové. Karin byla ráda, že Andrea ozvala, Andrea ji požádala o pomoc, a tak se Andrea s Karinou dohodli, ať se u ní na radnici zastaví Tina přímo osobně.
TINA: “ Tak co?“
ANDREA: “ Karina se nějak změnila. Máš to u ní domluvený.“
TINA: “ Díky.“
ANDREA: “ Nikdy takhle ochotná a milá nebyla.“
TINA: “ Lidi se léty mění.“
ANDREA: “ Asi máš pravdu.“
Ředitel odvedl Toma a Semira do tajné místnosti, která je velmi dobře střežena.
ŘEDITEL: “ Jak jsem už říkal, náš poklad je velmi dobře chráněn, ani myška by sem nepronikla.“
SEMIR: “ A co přístupový kód?“
ŘEDITEL: “ Snažíme se ho měnit, jak jen to jde.“
TOM: “ Jenom se ptáme, kvůli těm bankovním lupičům, jak jsme už zmínili.“
ŘEDITEL: “ Kdyby se sem chtěl někdo dostat, musel by být opravdu velký prosík na počítače, aby nespustil jeden alarm.“
V centru Kolína……. Škoda Superb Combi zajelo do vedlejší uličky, kde Tina nechala auto na parkovišti. Tina ten kousek k radnici dojde pěšky, protože před radnicí bylo obsazeno. U chodníku na hlavní ulici stál šedostříbrný mercedes, kde seděl jenom Tom. Semir si byl pro koláčky v místním pekařství. Tom Tinu hned zblýsknul a Tina si sedla do mercedesu.
TOM: “ Kam pak jdeš?“
TINA: “ Jdu na radnici se pozeptati na jednu příbuznou Moniky. A pak jedu s maminou na menší návštěvu.“
TOM: “ To máš rozmanitý den.“
TINA: “ Kde pak jsi nechal Semira?“
TOM: “ Šel si koupit koláčky ke kafi.“
TINA: “ No jo, Semirovi koláčky. A co bylo v bance?“
TOM: “ Zemská banka sedí na zlatém hnízdě – mají 1 miliardu eur ve zlatých cihlách.“
TINA: “ Páni. Dobrý začátek usadit se někde v zámoří.“ Tina s Tomem zahlídli na protějším chodníku, jak si to Semir štráduje s Tininou maminkou k mercedesu. Oba dva byli ve stejném pekařství.
MATKA: “ Ahoj.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“ Tina pustila svého kolegu Semir sednout do auta.
SEMIR: “ Krásně vyhřátí.“
TINA: “ Jako kdybych to věděla.“ Ještě prohodila pár slov a pak se rozloučili. Tina zašla na radnici za Karinou Wagnerovou.
KARIN: “ Koho potřebujete najít?“
TINA: “ Jedná se o Janu Weberovou narozenou 3. 3. 1947 v Hamburku. V Kolíně dělala svědka své neteři a pak se tu vdávala.“ Karin zadala jméno a další informace do počítače.
KARIN: “ To máte pravdu. Převzala si jméno Kleinová.“
TINA: “ Potřebovala bych její adresu.“
KARIN: “ Moment.“ Počítač vyplivl, že Weberová bydlí v jedné malé vesničce – Buschbach. “ Podle zadaných dat vy mi to tu našlo, že Jana Weberová bydlí v Buschbachu.“
TINA: “ Kde to proboha je?“
KARIN: “ Vesnička leží v Sasku u polských hranic a Berzdorferského jezera.“ Ukázala to Tině na velké nástěnné mapě. „Přesnou adresu vám dají na obecním úřadě v Buschbachu nebo na radnici v Gözlitzi.“
TINA: „Moc děkuji za informace.“
KARIN: “ Nemáte vůbec zač.“ Předala Tině vytištěný papír s údaji Jany Weberové. „Tady máte informace o Weberové. A vyřiďte Andree, že ji pozdravuji a ať se mi ozve.“
TINA: “ Jistě. Nashle.“
KARIN: “ Nashle.“ Tina odešla z kanceláře. S maminkou se setkala před budovou radnice.
MATKA: “ Máš, co jsi chtěla?“
TINA: “ Ano, zítra si udělám výlet do Saska do Buschbachu.“
MATKA: “ To je tedy dálka, ale ty zvládneš levou zadní.“ Odcházeli k Tininýmu autu.
V úkrytu…….
MARK: “ Máš něco?“
RENÉ: “ Je jisté, že musíme dostat tu holku.“
MARK: “ Ale spíš ti jde o nějakého toho psychouše.“
RENÉ: “ To jsi trefil do černého.“
MARK: “ Píšou o nás a o té holce v novinách. Tak trochu mezi řádky je psáno, že by mohla ta holka zpívat.“
RENÉ: “ Ukaž.“ Mark podal Renému noviny, který četl článek v novinách.
MARK: “ Je jediná možnost, sledovat tu dálniční policii.“
RENÉ: “ Asi ano. Pokus něco vyšťourat o dálniční policii.“
MARK: “ Dobře.“
RENÉ: “ Pak vymyslíme plán.“
Na služebně……. Semir a Tom seděli v kanceláři, Semir si dával kávu a koupené koláčky.
TOM: “ Chutná?“
SEMIR: “ Jistě. Chceš?“
TOM: “ Ne, díky.“
SEMIR: “ Jsou moc dobrý.“ Do kanceláře přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ Dobrou chuť.“
SEMIR: “ Děkuji.“
ŠÉFKA: “ Jak bylo v bance?“
TOM: “ Pro Gerlachovy se hodí 1 miliarda eur ve zlatých cihlách. Je všechno dobře hlídané.“
SEMIR: “ Jenom profík by to mohl všechno odpojit.“
ŠÉFKA: “ Buď je jeden z bratrů je přes počítače anebo mají třetího.“
TOM: “ Ještě budou taky potřebovat někoho na Moniku.“
ŠÉFKA: “ To je další otázka. Tak je koukejte, co nejdřív najít.“
SEMIR: “ Jistě.“
Druhý den……. Tina brzy ráno vstávala, aby byla co nejdříve ve vesničce Buschbach, aby se mohla do večera vrátit zpátky domů. Tina si vzala bundu na sebe a šla se rozloučit s Tomem, který byl napůl probraný a převaloval se v posteli. Tina opatrně vstoupila do ložnice a sedla si na postel. Bavili se mezi sebou tichým hlasem.
TOM: “ Miláčku, ty už jdeš?“
TINA: “ Ano. Ještě řekni, že jsem tě probudila.“
TOM: “ Ne, ne. Šťastnou cestu.“
TINA: “ Nemám ti něco hezkého přivést?“
TOM: “ Ne, stačí, když se mi vrátíš v pořádku.“
TINA: “ Kdyby se něco stalo, vzala jsem si můj služební vůz.“
TOM: “ Dobře.“ Zachumlal se do peřin. Tina dala svému milovanému manželi pusu na rty. A pak odešla z ložnice, nasedla do Octavie a vyrazila na dalekou cestu.
V úkrytu…….
RENÉ: “ Máš už něco?“
MARK: “ Podívej, ten případ vedou tři komisaři.“ René se šel podívat za Markem, který seděl u počítače.
RENÉ: “ Semir Gerkhan, Tom Kranich a Tina Kranichová. Ty dva asi nebudou sourozenci. Hlavně nejdřív musíme najít, kde schovali tu holku.“
MARK: “ Bude mi to chvilku trvat, než se tam dostanu.“
RENÉ: “ Dobře. Tak mě napadá, kdybychom třeba dostali tu Kranichovou, pak by ji mohli vyměnit za tu holku.“
MARK: “ A co pak dál. Potřebujeme psychiatra.“
RENÉ: “ A nebo bychom si je mohli nechat obě dvě, jako záruku, že se dostaneme v klidu k prachům. Ta Kranichová by mohla přimět tu holku, aby zazpívala.“
MARK: “ To taky nezní špatně.“
RENÉ: “ A že pak nemám žádnej dobrej plán.“
MARK: “ Bráško, ty máš vždycky.“
V Buschbachu……. Tina po několika hodinách dojela do vesničky Buschbach, kde si našla obecní úřad vesnice. Před obecním úřadem nechala auto, a šla se podívat dovnitř. Obecní úřad byla malá budova, kde sídlil starosta se sekretářkou a dalšími potřebnými lidmi. Tina vyšla po schodech do prvního patra, kde bylo pár lidí na chodbě, tak si chvilku počkala až na ní příjde řada.
Tiny se pak ujala jedna paní, která byla velmi příjemná a hodná. Dokázala obyvatelům vesničky, co nejvíce poradit.
WERNEROVÁ: “ Dobrý den, s čím vám mohu pomoci?“
TINA: “ Dobrý den, jmenuji se Tina Kranichová a jsem od dálniční policie z Kolína nad Rýnem.“ Prokázala se svým služebním průkazem.
WERNEROVÁ: “ Z Kolína nad Rýnem? A dálniční policie. Někdo tu něco udělal?“
TINA: “ Přijela jsem za paní Janou Weberovou, která tu bydlí. Chtěla bych s ní mluvit. Jedná se o jeden případ, který v Kolíně vyšetřujeme.“
WERNEROVÁ: “ Aha. A paní Weberová se nějak závažně zapletla do toho případu?“
TINA: “ Ne, jenom bych s ní potřebovala mluvit. V Kolíně má zřejmě jednu příbuznou, které by moc pomohlo, kdyby paní Weberová pomohla protlouc životem.“
WERNEROVÁ: “ A co byste přesně potřebovala?“
TINA: “ Její adresu.“
WERNEROVÁ: “ Dobře. Malý momentík.“ V počítači vyhledala adresu paní Wernerové. „Už jsem se lekla, že se něco závažného stalo paní Weberové. Žije tu krátce, ale to vám sama všechno poví. Tak tady je ta adresa, kterou jste chtěla.“ Předala malý papírek s adresou do Tininy ruky.
TINA: „Moc děkuji za ochotu.“
WERNEROVÁ: “ Ale nemáte vůbec zač.“
TINA: “ A kde to přesněji najdu.“
WERNEROVÁ: “ Ach ano, mále jsem na to zapomněla. Pojedete ke kostelu, kde se dáte do leva. A jsou to domky za kostelem, podle číslo to už najdete.“
TINA: “ Děkuji.“ Rozloučili si, Tina odešla z kanceláře. Trochu se na Tinu koukali divně, protože tu byla jako takový vetřelec, když nasedala do svého služebního auta. Octavie odjela podle slov paní Wernerové. Vínová Octavia zastavila přímo před domem paní Weberové. Okolní lidé v ulici se podivně koukali na Tinu, když zastavila před domem. Paní Weberová pracovala na zahrádce, když se narovnala záda, zahlédla Tinu, která stála u plotu.