Byt J. Brauna……Tom s Tinou se zajeli podívat do bytu Johannese. Tom paklíčem se snažil otevřít zámek u hlavních dveří do bytu. Moc mu to nešlo. Tina vyndala z kapsy u bundy svůj služební průkaz, projela s ním okolo zámku dveří, dveře se otevřely. Oba dva se na sebe podívali a usmály. Tom dal naznačil rukou, že Tina šla první. Tom si uklidil paklíč do kapsy u saka. Byt dlouho nebyl obýván. Johannes měl v jednom koutě svého bytu měl polepené zdi fotkami Andrey – jak se Semirem na procházce ve městě, ale i sama. Dokonce i s jejími přáteli – Tinou a Tomem.
Tina stála na chodbě a čekala na Toma. U Tiny se zastavila starší velmi elegantně oblečená dáma.
SOUSEDKA:„Dobrý den.“
TINA:„Dobrý den.“
SOUSEDKA: „Můžu se zeptat. Ono se něco stalo s panu Braunovi?“
TINA:„Ne. Rádi bychom s ním mluvili.“
SOUSEDKA: „Aha. Už jsem ho tady neviděla 14 dní.“
TINA: „A kde bychom ho tak mohli najít.“
SOUSEDKA: „To já vůbec nevím. Ale domovníkovi se svěřoval, že se bude stěhovat.“ Tom se objevil u Tiny. Zavřel za sebou dveře.
TINA: „Nechodil někdo za panem Braunem.“
SOUSEDKA:„Ne.“
TINA: „Přítelkyně, manželka, kamarád/ka, …“
SOUSEDKA:„Manželka mu prý zemřela. A že teď má známost, ale nechce odtrhnout od manžela.“ Tina a Tom měli na mysli Andreu. „Tak hezky o ní mluvil.“
TINA: „Moc děkujeme.“
SOUSEDKA:„Nemáte zač. Doufám, že jsem aspoň trochu pomohla.“
TINA, TOM:„Nashle.“
SOUSEDKA: „Na shledanou.“ Každý si šel po svým směrem.
V nemocnici……Semir měl už po operaci, a dopadla dobře. Andrea seděla u Semirova lůžka. Engelhardtová čekala v malé čekárně, kam zašel Tom s Tinou.
TOM:„Tak jak?“
ŠÉFKA:„Operace dopadla dobře. Andrea sedí u Semira. Mátu nehodu na svědomí Andrein kamarád.“
TOM: „Na 100 %. Opatřil si zbraně. Na místě nehody jsme našli dvě různé nábojnice.“
ŠÉFKA:„Víte komu patří?“
TINA:„Ještě ne. Za Hartmutem teprve se chystáme. Byli jsme se podívat do Braunova bytu.“
ŠÉFKA: „A?“
TOM: „Má v bytě samí fotky Andrey, Semira, dětí a nás dvou. Sledoval Andreu na každém kroku.“
TINA: „V bytě se neobjevil 14 dní. A zemřela mu manželka.“
ŠÉFKA: „Proto takový zájem o Andreu. Jak jste se k tomu dostali?“
TINA:„Od sousedky. Ti vědí všechno.“
ŠÉFKA: „Už jsem zařídila hlídání Semirova pokoje.“
TOM: „Andrea se tomu taky nevyhne.“
ŠÉFKA:„To se domluvíme na služebně.“
Na KTU……Hartmut se hrabal v autě, který byl u něj na expertíze. Z auta zbyl vrak po nehodě. Tina s Tomem poctili Hartmuta svou návštěvou.
TOM:„Ahoj Hartmute.“
TINA:„Ahoj
HARTMUT:„Ahoj. Jak se má Semir?“
TOM: „Dostane se z toho. Máme pro tebe jednu malou prácičku.“
HARTMUT: „Oč se jedná.“ Tina ukázala Hartmutovi pytlíky s náboji. Hartmutovi to bylo hned jasné. Okamžitě se vrhnul na nábojnice. Tina s Tomem si malou chvilku počkali na výsledky. Když bylo vše hotové své zraky upřely na Hartmutův počítač. na obrazovce se objevily zbraně, kterým patří nalezené nábojnice.
HARTMUT:„Tu jsou naši výherci.“
TINA:„A kdo je vlastní?“
HARTMUT: „Malý moment.“ Udělal pár kliků a hned měl majitele. Jeho spis se objevil na počítači.
TOM: „Karl Müller. Ten sehnal vše okolí zbraní.“
HARTMUT: „Co je na svobodě seká dobrotu.“
TINA: „Pravidelně se hlásí kurátorovi.“
TOM: „Máš adresu, kde se zdržuje.“
HARTMUT: „Müllera najdeš v autoservisu na Kainerstrasse 27. Majitelem autoservisu je Michael Hirsch.“
TOM: „Zajedu se za ním podívat.“ Tina s Tomem se sebe podívali. „Podívej se na Andreina kamaráda.“ Dal Tině pusu na rty a odešel z KTU. Než se Tina vzpamatovala, Tom byl v trapu.
TINA: „Teď mi řekni, jak se mám dostat na služebnu.“
HARTMUT: „Pojď za mnou.“ Hartmut s Tinou odešli na dvůr KTU. Hartmut zavedl Tinu k policejnímu Porsche. „Hote s Bonrátem chtěli, abych se podíval na jejich Porsche.“ Tina se usmívala jako měsíček na hnoji.
Na služebně…… Hote s Bonrátem seděli u svých pracovních stolů. Prohrabávaly se hlášeními. Zastavila se u nich Tina, když se objevila na služebně.
TINA: „Tady vám posílám pozdrav od Hartmuta.“ Položila klíče od Porsche na stůl.
BONRÁT: „To bylo rychlí.“
HOTE:„Kde si nechala Toma.“
TINA:„Tom mě nechal na KTU, sám jel za majitelem zbraní.“
BONRÁT: „Koukal jsem se na tu zbraň, co mi řekl Tom. Ta je falešná jako pětník.“
V autoservisu……Jen co, Tom přijel k autoservisu, šel za ním šéf Michael Hirsch.
HIRSCH:„Dobrý den.“
TOM:„Dobrý den. Jmenuji se Tom Kranich.“
HIRSCH:„Michael Hirsch. Copak pro vás můžu udělat.“
TOM: „Jsem od dálniční policie.“ Prokázal se průkazem. „Chtěl bych mluvit s Karlem Müllerem.“
HIRSCH:„Pan Müller se pravidelně hlásí u svého kurátora. Kdyby hned něco provedl, bylo by mi to řečeno. Jinak se na něj můžu 100 % spolehnout.“
TOM:„O nic závažného nejde. Jenom bych od něj potřeboval pár informací.“
HIRSCH: „Malý moment. Dojdu pro něj.“ Odešel pro Müllera.
MÜLLER: „Co byste rád slyšel.“
TOM: „Jde mi o tyhle dvě zbraně, co jste vlastnil.“ Ukázal mu fotky zbraní na svém mobilu.
MÜLLER: „Jo ty… Ty jsem prodal.“
TOM: „Kdy?“
MÜLLER: „Jestli to budou 2 až 3 měsíce.“
TOM: „Kdo si je kupoval, vypadal takhle?“ Ukázal na svém mobilu fotku Johannese Brauna.
MÜLLER: „Ano, to je on. Chtěl jsem je odevzdat na policii…“
HIRSCH: „Vypadá mile… Souvisí to nějak s tou havárkou na dálnici.“
TOM:„Ano. To je ode mě všechno.“ Všichni tři muži se mezi sebou rozloučili, každý si šel po své práci.
Na služebně……Tina seděla za Andreiným stolem, pomalu končila rozhovor s Braunovým psychologem. Na kousku papíru si psala poznámky. Šéfka, aby nestála nad Tinou, šla zatím si sednout do své kanceláře. Hote s Bonrátem se postarali o Andreu v kuchyňce. Jen, co zavěsila na služebně se objevil Tom a přišla šéfka spolu s Andreou, Hotem a Bonrátem.
TOM:„Co jsi zjistila?“
TINA:„Budou to dva roky, co Johannesovi zemřela manželka a dcerka při autonehodě.“
ANDREA:„Na srazu se nezmínil, že je vdovec.“
TINA:„Kolegy a rodinou byl dotlačen k psychologovi. Dost se uzavíral do sebe. Mluvila jsem s jeho psychologem. Několik měsíců nechtěl vůbec spolupracovat. Ale potom přijel úplně výměnný, když se vrátil ze třídního srazu.“ Položila na stůl fotku Johannesovi ženy. Všem to hned jasný. Byla podobná Andree.
ŠÉFKA:„Není divu, že chce Andreu. Věří tomu, že jeho žena žije.“
ANDREA:„Bylo mi divný, že se ptá spolužaček na mě. Ale že provede takovou věc…“
ŠÉFKA:„Odteď budete mít 24 hodinovou ochranu.“
ANDREA:„Nechci být někde zalezlá. Chci mu ukázat, že se ho nebojím.“
TOM:„Takhle se minimalizuje riziko, než si tě najde.“
ANDREA:„Johannes si mě může klidně najít i přes vás.“
TINA:„To se samozřejmě nedá vyloučit.“
ŠÉFKA:„Vemte si Andrea na dnešní noc k sobě. Zítra se Andrea ubytuje mimo Kolín se 24hodiným hlídáním.“
Johannes Braun sledoval ve svém autě Andrein a Semirův dům. Ale v domě se nikdo neukázal. Odjel tedy k domu Tiny a Toma. Dalekohledem sledoval dění v domě.
JOHANNES:„Tak tady tě zašili. Mě nikam neutečeš.“ Zůstal celou noc, aby si pohlídal Andreu.