Tina se vracela ze školení v podvečerních hodinách. Tina rovnou Škodu Superb Combi zaparkovala na plac před garáží. Když zavírala vrata, prohodila pár slov se sousedkou. Pak si vyzvedla věci z kufru, zavřela dveře od kufru, zamkla auto a odebrala s věcmi domů. Odemkla, domovní uviděla spoušť – všude možně rozházené věci, …. A to nejhorší přišlo potom – jak za sebou zavřela domovní dveře, zahlídla ležet Toma na podlaze.
TINA:„Tome, …“
Zahodila věci, přispěchala na pomoc Tomovi. Toma si otočila na záda, byl postřelen do břišní části, všude bylo plno krve. Tom byl v bezvědomí, Tina zkusila tep na krku, slabý tepot tam byl. Tina udělala pár kroků do kuchyně, kde si vzala utěrku, kterou zastavovala krvácení, a hned volala na záchrannou službu.
Pomoc tu byla během malé chvilky. Dorazily i kolegové, Semir s Hartmutem uklidňovali Tinu, která byla bez sebe.
SEMIR: „Jeď s Tomem, já se pak za tebou zastavím.“
HARTMUT:„Neměj strach, my se o to tady postaráme.“
TINA:„Díky.“ Když procházel lékař s Tomem na nosítkách, hned se k nim přidala. Společně odejeli do nemocnice.
V nemocnici…….Tina doprovodila Toma až před brány na operační sál, tam už měla Tina vstup zakázán. Nezbývalo jí, než čekat – a to byli hodiny. Tina si čekání zkracovala chozením po chodbě, poposedávala po lavičkách na chodbě, … Když přišel Semir do nemocnice, Tina ležela a spala na lavičkách. Semir postavil obě dvě kávy v papírových kelímcích, které měl, držel v ruce, na zem spolu s donuty v plastové průhledné krabičce po 4 kusech, které byli plněné nutelou a pocákané tmavou čokoládou. Semir pomaloučku probouzel Tinu. Po chvilce Tina otevřela oči.
TINA: „Semire…“
SEMIR: „Už víš něco?“ Tina se posadila na lavičku, Semir se posadil vedle ní.
TINA: „Ještě ne.“ Semir podal ze země jednu kávu a donuty.
SEMIR: „Tu máš.“
TINA: „Díky.“ S chutí se napila kávy. Chtěla se pustit do donutů, ale otevřely se dveře z operačního sálu Tomův ošetřující lékař. Co měla v ruce, odložila vedle sebe na lavičku a šla k lékaři.
TINA: „Jak na tom je?“
LÉKAŘ: „Krvácení jsme zastavili a operace dopadla dobře. Váš manžel bude v pořádku.“ Tině se po zprávě rozzářily oči štěstím a radostí objala lékaře. Po krátké chvilce si uvědomila, co provedla.
TINA: „Já se moc omlouvám…“
LÉKAŘ: „To je v pohodě. Abych řekl pravdu, jsme na to zvyklí.“
TINA: „Mohla bych Toma vidět.“
LÉKAŘ: „Ale jenom na malou chvilku.“ Zavedl Tinu k Tomovu lůžku, který ležel na JIP. Po návštěvě dostala do ruky Tomovi věci ve velkém igelitovém pytli. Tina v té chvíli měla pocit, že Tom zemřel, ale mělo to úplně jiný konec.
Tina zastavila u Semira, který poslušně čekal na lavičce. Tina odložila igelitový pytel na zem, aby se mohla v klidu napít kávy, kterou před tím odložila.
SEMIR: „To jsou Tomovi věci?“
TINA:„Sestra mi je předala. A ještě k tomu mám toto.“ Mávala malým igelitovým pytlíkem, kde byla kulka.
SEMIR: „Prima. Zavezu tě k rodičům.“
TINA: „Rodiče jsou mimo Kolín.“
SEMIR: „Tak je to jasný. Zavezu tě k nám. Místa máme dost.“
TINA: „Ale to nemusíš… přece vás nebudu otravovat.“
SEMIR: „Nebudeš. Naše společnost ti jenom prospěje.“ Nasadil smutné oči, které volali na Tinu, aby jela s ním. Tina se nadechla…
TINA: „Tak dobře, co nám s vámi dělat.“ Semir se rozzářil jako měsíček na hnoji. Oba dva posbírali všechny věci, odešli z nemocnice.
Když Andrea zahlédla z okna světla od služebního BMW, vyšla ven před barák. Andrea byla jako trní, jak to všechno dopadlo. Nikam je nikam dál nepustila, dokud se od Tiny nedozvěděla, jak to je s Tomem.
ANDREA:„Jak je na tom Tom?“
TINA:„Semir ti nic neřekl“
ANDREA:„Ne. A?“
TINA:„Operace dopadla dobře a bude v pořádku.“
ANDREA: „Tak to ráda slyším.“ S velkou radostí objala Tinu. Všichni tři vešlo do baráčku. Andrea zavedla Tinu do jejího pokoje, kde bude spát. Tina si prohlížela Tomovi věci z nemocnice. Prohledávala Tomovo sako, v kapse něco ucítila. Šáhla do kapsy, ze které vyndala mikro kartu. Tina si jí prohlížela, společně se Semirem a Andreou.
SEMIR:„Kde jsi to našla?“
TINA:„V Tomově saku.“
ANDREA:„To je mikro karta. Dají se na ní nahrát data. Pro čtení potřebujete čtečku karet.“
SEMIR: „Hartmut bude mít všechno.“
TINA: „Pro někoho je hodně důležitá…“
U Tiny a Toma…….Semir ráno zavezl Tinu domů, aby si vzala pár věcí sebou k Andree a Semirovi. Dům bude po čas vyšetřování ponechán jako místo činu. Tina prohodila pár vět se sousedkou, jak se vede manželovi. Za denního světla bylo vidět, jaký je v domě za čurbes. Zadní dveře na zahradu nebyli nijak vylomené ani poškozené. Akorát byli stopy bláta ze zahrady.
SEMIR: „Kdo tu byl, vešel do baráku přes zahradu. Zvenčí je vidět okolo zámku malé rýhy od šperháku.“
TINA: „Stejnou cestou odešli. Hned by je viděli sousedi.“ Tina prošla dveřmi na zahradu. „Prohledávala se zahrada?“
SEMIR: „Hartmut tu nic nenašel.“
Tina se vydala na obhlídku zahrady. Semir následoval Tinu, ale do jiného kouta zahrady. Kolem plotu v zadní části zahrady si Tina s Tomem zasadily túje, aby nebylo moc na ně vidět ze silnice. Tina si obhlížela roh zahrady, lehce odstraňovala větve od túje na stranu, aby se dostala k plotu. Odtud vykoukla na Semira.
TINA: „Semire, můžeš na chvilku.“ Semir přiběhl za Tinou, prodral se k Tině. Čtyři plaňky od plotu byli na vrcholku poničené – koukaly z nich třísky. Na třískách byla černá pevná látka.
SEMIR: „Sem Hartmut nedošel.“
TINA: „Tudy se dostaly do zahrady.“ Semir sebral látku z třísek a uložil do pytlíčku na důkazy.
Na KTU…….Semir s Tinou po ohledání Tinina a Tomova domku zajeli za Hartmutem. Hartmuta zastihli při konzultaci s kolegou nad výsledy analýzy.
HARTMUT:„Ahoj.“
TINA, SEMIR:„Ahoj.“
HARTMUT: „Malý moment.“ V rychlosti se domluvili na dalších krocích. Hartmut se pomalu nadechoval, ale Tina ho předběhla.
TINA:„Tom Bude v pořádku. Všechno dopadlo dobře.“
HARTMUT: „Tak to rád slyším. Co byste rádi.“
TINA: „Rádi bychom vědět, co je tady za tajemství.“ Ukázala Hartmutovi mokro kartu.
HARTMUT: „To je maličkost. Kde jste ji našli?“
TINA: „Našla jsem ji v Tomově saku.“
SEMIR: „To zřejmě hledali u Toma.“ Hartmut si vzal mikro kartu, kterou dal do čtečky karet. Za chvilku se na počítači objevil 3D model velké budovy.
HARTMUT:„Ten model je nedodělaný. Najdou se tu malé detaily.“ Ukazoval komisařům pomocí myší kousek detailu na modelu. Byli vidět tvary místností. Zbytek budovy byl jenom obrys.
SEMIR: „Určíš, o jakou budovu se jedná?“
HARTMUT: „To půjde velmi obtížně. Tohle se může hodit na každou druhou budovu ve městě, ale i za hranicemi Německa.“
TINA: „Vypadá to, jako kdyby někdo stahoval narychlo.“
HARTMUT: „A víš, že můžeš mít pravdu. Mohl během stahování vyndat kartu.“
SEMIR: „Máme tu ještě něco.“ Tina položila na stůl kousek látky v pytlíčku na důkazy.
HARTMUT:„Kde jste to našli?“
SEMIR: „To tady Tina. Bylo to na plotu.“
Na služebně…….Tina se Semirem si procházely poslední nehody, na kterých dělali komisaři společně, ale i jednotlivě. Bylo jich požehnaně. Podezřelé nehody si dávaly na stranu, potom vybíraly horké kandidáty.
Tina seděla v Tomově a Semirově kanceláři sama. Semir byl na drbech u Andrey. Tina odložila spis, zadívala se na fotografii v rámečku, která stála přímo naproti Tině. Tom si jednou začas měnil fotografie v rámečku – buď byl na fotce Tom společně s Tinou anebo samotnou Tinu. Tentokrát tu měl zimní fotografii Tiny a Toma v Alpách. Tina si vzpomněla, jak si spolu užívali svou první zimní dovolenou. Po chvilce do kanceláře přišel Semir.
SEMIR: „Tino, …“ Ale Tina vůbec nevnímala. Byla myšlenkami jinde. „Tino, …“
TINA: „Co, co?“
SEMIR: „Pomůžeme Hotemu a Bonrátovi. Potom se zajedem podívat na Schrödera.“
TINA:„Malá změna nezaškodí.“ Oba dva so vzali bundy a vyrazily s kolegy do terénu.
Ve firmě „Dom pod kluczem“…….
PAWEŁ: „Prohledali jste opravdu všechno?“
BORYS: „Samozřejmě. Ani nevíme, na co to mohl stáhnout.“
PAWEŁ: „Tak to vypadá, že budeme muset získat nový plány. Opravdu jste u Stallera nic nenašli.“
BORYS: „Všechno a nic…“
PAWEŁ: „Tak kam to moh stáhnout.“
BORYS: „Prošli jsme všechno – CD, DVD, USB …“
PAWEŁ:„Běžte zpátky do Stallerova bytu.“
BORYS: „Dobře.“
PAWEŁ:„Hned mi zavolej…“