Na služebně……. Semir s Kaiem seděli u šéfky Anny Engelhardtové. Šéfka si pročítala SMS od banky.
ŠÉFKA: “ Vypadá to, jako kdyby někdo založil mrtvou schránku, do které máte přístup jenom vy, pod určitým heslem.“
SEMIR: “ Ale kdo by ji zakládal. A hlavně, proč.“ Kaie hned napadlo vše kolem, co se stalo v Sýrii. Vražda Džalily, Alexe k tomu další okolnosti – jeho převrácený byt, střelba na benzínové pumpě. Šéfka se Semirem to hned na Kaiovi poznaly, že ho něco napadlo.
ŠÉFKA:“ Jestli něco tušíte, kdy by to mohl být, tak nám řekněte.“
KAI: “ Před třemi týdny jsem se vrátil ze Sýrie z válečného území. Během našeho pobytu v Damašku se staly dvě záhadné vraždy – zemřela jedna mladá syrská dívka a náš kolega a kamarád Alex Laubner.“
SEMIR: “ Mluvili o tom. Prý se zapletl do drog.“
KAI:“ Ale to není pravda. Alex by se toho nikdy nedotkl. Celé mi to bylo divné. Alex měl před tím pochybnosti okolo smrti syrské dívky Džalily.“
ŠÉFKA: “ Je mi jasný, že chtěl najít pravdu.“
KAI: “ Ta se mu asi stala osudnou v tom hotelu. Rád bych se dozvěděl, kdo to byl.“
SEMIR: “ Kdo byl u vás v bytě, si myslel, že máte stopy k dopadení vraha Alexe a té dívky.“
ŠÉFKA: “ Zajeďte se podívat do té banky, co obsahuje schránka za poklady. Potom se domluvíme, co podnikneme dál.“
V bance…….Zaměstnanec banky zavedl Semir a Kaie do trezorové místnosti. Zaměstnanec si vzal přístupová hesla ke schránce, která se otevřela. Kai ze schránky vyndal hnědou obálku, ve které byl ukrytý USB flash disk a dopis.
Kai si v autě pročítal dopis od Alexe. V dopise stálo, že: “ Kaii. Až budeš číst tento dopis po mé smrti, měl bych jedno přání. Abys vyjasnil Džalilinu a mou smrt. V přiloženém USB najdeš vodítka pro vyřešení vražd. Pevně věřím, že vše uvedeš na pravou míru. Kaii, děkuji Ti za tvou pomoc, ale i přátelství. Alexander Laubner, Damašek.“
Na služebně…….V dispečinkové místnosti si šéfka, Andrea Kai a Semir prohlížely USB od Alexe. Na USB se ukrývaly všechny policejní záznamy z vyšetřování k vraždám.
ŠÉFKA:“ Džalila al-Hakim je tam dívka, co se znala s Alexem?“
KAI:„Ano. Také jsem trochu znal. Pomáhaly jsme jim, co bylo potřeba. Měla nemocnou matku. Občas jsme si zašli i do města si užít ruch hlavního města. Její tělo našli v jedné zapadlé uličce Damašku. Byla zmlácená, znásilněná a příčina smrti bylo uškrcení. A navíc byla oblečena jako prostitutka. Taková Džalila nebyla. „
SEMIR:“ Jak se dostal Alex k těm policejním spisům?“
KAI:“ Zřejmě mu je dal místní komisař v Damašku. Vyšetřoval obě dvě vraždy.“
ŠÉFKA:“ Znal jste se s tím komisařem?“
KAI: “ Jenom letmo. To on mi dal jako první vědět, že je Alex mrtvý.“
SEMIR:“ Jedna možnost tu, že tu schránku založil sám Alex.“
KAI:“ Jednou jsem viděl vycházet Alexe ze státního zastupitelství.“
ŠÉFKA: “ Vychází mi z toho, že Džalila a Alex něco viděli, co něco, co neměli. Alex měl viníka, ale ten ho umlčel. A další nejasnost je, že by se tak za takovou krátkou dobu dostal na drogovou scénu, to mi připadá přitažené za vlasy.“
SEMIR: “ Taky mě to už napadlo.“ Kai byl najednou zamyšlený. „Jestli vás ještě něco napadlo, tak to řekněte.“
ŠÉFKA:“ Každá maličkost nám může pomoct.“
KAI:“ Alex mi jednou říkal, že Džalila viděla našeho majora s jedním mužem, že si něco předávaly v bílých sáčcích a peníze. Alex žertoval, že by mohlo jít o drogy. Mně to připadlo dost směšný.“
ŠÉFKA:“ Pak se našlo její tělo. Andreo, pokuste se spojit s komisařem v Damašku, který pracuje na těch vraždách.“
ANDREA: “ Dobře. Nějakou dobu to potrvá.“
SEMIR: „Bonrát a Hote jsou ještě v terénu.“
ANDREA: “ Jo.“
SEMIR: “ Mám pro mě speciální úkol. Dáš mi klíče od policejního bytu.“
ANDREA:“ Už pro něj letím.“ Odešla pro klíče od policejního bytu.
KAI: “ Co to znamená…….?“
ŠÉFKA:“ Teď budete pod policejní ochranou.“
KAI: “ No dobře. A co major?“
SEMIR: “ Já mu to půjdu vysvětlit. Jak se jmenuje?“
KAI: “ Hannes Kirsch.“
ŠÉFKA:“ Budeme vás hlídat 24 hodin naši kolegové.“ Andrea předala Semirovi klíče od bytu.
ANDREA: “ Lilienstraße 15.“
Vojenské kasárny……. Semir se vydal po předání Kaie do rukou svých kolegů Hoteho a Bonráta do vojenských kasáren. Major Hannes Kirsch řešil v kanceláři tajemníka se svým tajemníkem, že se ve službě neobjevil Kai Seifert. Semir zaklepal na dveře, vešel dovnitř.
SEMIR:“ Nerad vás ruším, ale hledám majora Hennese Kirsche.“
KIRSCH:“ To jsem já. Co byste potřeboval?“
SEMIR:“ Jmenuji se Semir Gerkhan, jsem od dálniční policie. Jsem tu kvůli Kaiovi Seifertovi.“
KIRSCH:“ Tak to pojďte do mé kanceláře.“ Semir odešel s Kirschem do jeho kanceláře. Tajemník si šel po své práci. „Poručíkovi Seifertovi se něco stalo? Právě jsem s tajemníkem řešil, že se neukázal ve službě.“
SEMIR:“ Na pana Seiferta se stal terčem, aby byl zabit.“
KIRSCH:“ A je v pořádku?“
SEMIR:“ Ano je. Teď je pod naší policejní ochranou.“
KIRSCH:“ To mi spadl kámen ze srdce, že se mu nic nestalo. Nerad bych přišel o druhého vojáka v tak krátkém období.“
SEMIR:“ A co se stalo s tím prvním vojákem?“
KIRSCH: “ To je snad pro vás nepodstatní věc.“
SEMIR:„Co vy víte, třeba ty dvě věci mohou souviset.“
KIRSCH: “ To snad nemyslíte vážně. Na misi v Sýrii byl zastřelen Alexander Laubner. Určitě jste to viděl v televizi nebo četl v novinách.“
SEMIR: “ Ach ano, netušil jsem, že pochází z Kolína nad Rýnem. Byl zabit v bojích?“
KIRSCH: “ Ne, jeho tělo našli v místním hotelu. Ani bych to do něho neřekl, že měl problémy s drogami. Možná, že by o tom věděli jeho kolegové. Nejvíc se kamarádil právě s Kaiem.“
SEMIR:“ No o drogách se vůbec nezmiňoval. Ale na to je čas. Děkuji za informace.“
Po odchodu Semira Kirsch hned žhavil telefon. Spojil s nájemným vrahem Lukasem Zirnerem.
KIRSCH: “ Víte, co se stalo? Seifert pořád žije.“
ZIRNER: “ Dva moji lidé jsou po smrti, co se starali o vašeho vojáka. Jeden fízl mu zachránil život.“
KIRSCH: „Krucinál……. Teď ho má dálniční policie, je pod jejich ochranou. Ale před tím se postarejte o rodinný domek Alexandra Laubnera. Mám tušení, že to co měl má pořád u sebe.“
ZIRNER: “ Adresa.“
KIRSCH:“ Erkesstraße 29 v Longerichu.“
ZIRNER: “ Dobře. Já se potom ozvu.“
Ve Švýcarsku……. Dovolenkáři s cestovní kanceláři odjeli na dobrodružnou cestu – na divokou řeku Rhônu. Řeku budou sjíždět na raftech. Rafty si náramně užili. Po skončení jízdy na raftech, se oblékly do suchých šatů, které měly sebou. Půjčené neopreny vrátily, firmě, která má starosti rafty. Do města Visp odjeli autobusem CK.
V podvečerních hodinách se vydal Tom, Tina, Elen a Jan na typický švýcarský pokrm – sýrové fondue.
V policejním bytě……. Hote s Bonrátem se střídali s dalšími kolegy u Seiferta. Všichni seděli v kuchyňce, už byly po snídani. Kai s Bonrátem si prohlížely denní tisk a Hote se postaral o nádobí. Do toho to klidného času se ozval mobil Kaie. Kai vyndal mobil z kapsy z kalhot. Na display se objevilo jméno „Stela Laubner“.
BONRÁT: „Kdo je to?“
KAI: “ To je sestra Alexe.“ Telefonát vzal a dal ho na hlasitý odposlech. „Ahoj Stelo…….“
STELA:“ Ahoj Kaii, mohl bys zajet k Alexovi domů…“
KAI: “ Stelo, to půjde asi těžko. A co se stalo?……“
Na KTU……. Ráno se Semir vydal se podívat na Hartmuta. Hartmut seděl u svého počítače.
SEMIR:“ Ahoj Hartmute.“
HARTMUT: “ Ahoj Semire.“
SEMIR: “ Máš něco pro mě?“
HARTMUT: “ Mám – mám tu dvě jména Marco Stübner a Filip Lindner. Jejich otisky prstů jsem našel v autě.“ Ukázal Semirovi jejich fotky na počítači.
SEMIR: “ Už toho mají dost za sebou.“
HARTMUT: “ Taky spolu seděli v Mnichově. V Land Roverovi jsem našel dvě zbraně – odstřelovačkou pušku a automatickou zbraň.“ Obě dvě Semirovi opět ukázal na počítači.
SEMIR: “ Komu ty zbraně patří.“
HARTMUT:“ Jejich čísla jsou napůl zničená. Zjistil jsem, že patří Bundeswehru. Ty zbraně měli být už dávno zničeny. Ještě se podívat na ty zbraně hlouběji. Pak tu mám ještě tenhle rozbitý mobil.“ Předložil Semirovi. Mobil byl uložen v pytlíku na důkazy.
SEMIR: “ Ty dva nevypadají na to, že sami od sebe někoho šli zabít.“ Hartmut souhlasně pokyvoval hlavou. Semirovi zazvonil mobil, který vzal. Na druhém konci drátu se ozval, Hote. Semir vzal nohy na ramena, vyrazil do policejního bytu. Po rozhovoru se šéfkou Engelhardtovou, že vezme Kaie sebou k sestře Alexe. Stela Laubnerová jim ukázala, co našla. Semir s Kaiem jenom zíraly na počítačovou obrazovku.
Před dům dorazilo auto s Zirnerem. Zirner vystoupil z auta a obhlídnul si služební BMW. Na zadním sedadle zahlídl ležet policejní složky. Hned odešel do auta, volal Kirscherovi.
KIRSCH: “ Tak co?“
ZIRNER: “ Už nás předběhli fízlové.“
KIRSCH: “ Sakra!“
ZIRNER: “ Máme to odpískat?“
KIRSCH: “ Ozvu se, až najdeme Seiferta.“ Auto se rozjelo od baráčku pryč.Na služebně……. Semir se vrátil na služebnu, když vešel na služebnu, pípla na mobilu MMS – byla to společná selfie Toma, Tiny, Elen a Jana. Fotku pořídili na konci raftů u vodopádu. Semir se jenom usmíval. Semir hned zavítal za Andreou, hned zblýskla jeho úsměv na rtech.
ANDREA: “ Čemu se tak směješ?“
SEMIR:“ To nemá chybu. To ti musím ukázat. Tom mi poslal fotku.“ Odložil spisy na stůl, ukázal Andree fotku kolegů. Hned měla radostný úsměv. Po chvilce k nim přišla Engelhardtová.
ŠÉFKA: “ Andreo,…….“ Andrea zvedla hlavu od mobilu „mohu vás poprosit o založení.“
ANDREA: “ Zajisté.“ Převzala si dokumenty od šéfky.
ŠÉFKA: “ Co se dělo u Stely Laubnerové?“
SEMIR: “ Tak trochu dělala pořádek ve věcech svého bratra.“ Šáhl do kapsy u kalhot, odkud vyndal USB. „Objevila dost zajímavou činnost majora Kirsche.“ Předal USB Andree, ta ho hned připojila k počítači. Na USB bylo plno popsaných složek, ve kterých byly samé fotky. Andrea náhodně vybrala jednu složku, rozklikla ji, a pak i fotky.
ŠÉFKA: “ Major Kirsch prodává drogy.“
SEMIR: “ A to přímo ve velkém.“
ŠÉFKA: “ Teď tu máme důvod, proč byl Alex zabit.“
SEMIR: “ Chtěl, aby se Kirsch přiznal. A také Alexova sestra našla účet z banky, kde mu na účtě přistála pěkná částka peněz.“
ŠÉFKA: “ A kdy to bylo?“
SEMIR: “ Než odjeli na misi do Sýrie. Andreo, pošli ty fotky Hartmutovi, ať se podívá na ty ostatní lidi.“
ANDREA: „Než se tím vším prokouše……. Bude mít ohromnou radost.“
ŠÉFKA:“ Když se bavíme o Hartmutovi, už něco našel z toho havarovaného auta.“
SEMIR: “ V tom Land Roverovi našel otisky mladých kluků – Marco Stübner a Filip Lindner. Podal šéfce jejich spisy. Trochu si v nich listovala.
ŠÉFKA:“ Samé malé prkotiny.“
SEMIR:“ Spolu seděli ve vězení v Mnichově. Podle mého názoru by se jen tak rozhodli, že někoho půjdou zabít. Někdo jim musel dát za úkol.“
ŠÉFKA: “ Taky se myslím.“
SEMIR: “ Hartmut ještě v autě našel rozbitý mobil, který dává dohromady. A zbraně – odstřelovačskou pušku a automatickou zbraň.“
ŠÉFKA: “ A kdo je majitelem?“
SEMIR:“ Bundeswehr. Ty zbraně byly odcizeny a měli být už dávno zničeny.“
ŠÉFKA: “ Ty dva to taky nemohli být..“
SEMIR: “ Že by Kirsch.“
ŠÉFKA: “ Vše je možné.“
ANDREA:“ Poprosila jsem německé velvyslanectví v Sýrii, aby mi pomohly se spojit a najít komisaře v Damašku.“
Ve Švýcarsku……. Dovolenkáři si dneska užily canyoning ve městečku Gonda. V neoprenových oblečcích s přilbou na hlavě, sjížděly po zadku ve vodopádech ve skalách. Skončily v tůňce pod vodopádem, která byla dostatečně hluboká, pro sjezd.
Večer byly opět na malé procházce po městě Visp. Tina se usadila na lavičku, aby si mohla v klidu pohovořit se svým synem Martinem, kterého měla na drátě. Tom si zase povídal s Péťou po telefonu. Když Tom dohovořil s Péťou, zašel koupit pro sebe a Tinu studené a sladké osvěžení – zmrzlinu. Tom si přisedl k Tině, když končila hovor s Martinem. Tom předal Tině zmrzlinu.
TINA:„Děkuju.“ Začala si dopřávat zmrzlinu.
TOM:“ Jak se mají naši dva stážisti?“
TINA:“ Dobře se mají.“ To už se u nich objevila Elena a Jan, také si dopřávaly zmrzlinu. “ Dneska odletěly Irska, kde budou až do konce týdne. Zítra vyrážejí na dvoudenní túru do hor.“
ELENA:“ Charlotta mi to taky už oznamovala. Už se moc těší. Budou přespávat v místních salaších.“
TOM:“ To jich tam moc není.“
TINA:“ Do Irska odletělo asi 10 dětí. Zbytek zůstalo v Anglii.“
JAN:“ Co podnikneme?“
ELENA:“ Já bych šla si prohlídnout ty 3 kostely. A pak se uvidí.“ Celá parta odešla na procházku na obhlídku 3 kostelů.