Na služebně……. Tina zašla za šéfkou do kanceláře s hotovými papíry zanechané od Andrey, co nestihla před víkendem.
ŠÉFKA:“ Tino, vy už to máte hotový?“
TINA:“ Ano, byli to jenom drobné úpravy.“ Předala šéfové hotové papíry. Než Tina odešla za stůl Andrey, tak se posadila na židli před šéfovou.
ŠÉFKA:“ Tino, děje se něco?“
TINA:“ Potřebovala bych telefonní číslo na doktorku Hoffmannovou.“ Engelhardtová skočila Tině do řeči.
ŠÉFKA:“ Neříkejte, že vy byste potřebovala psychologickou pomoc.“
TINA:“ Já né, ale moje kamarádka Elena, by ji potřebovala. V Nairobi se jí stalo něco dost, hrůzný zážitek, který jí děsí i tady v Německu.“
ŠÉFKA:“ Odborná pomoc bude jenom velkým přínosem. Vím, že nemusím vědět všechno, co se stalo Eleně?“
TINA:“ Před jejíma očima vyletěli do povětří dva plné autobusy s dětmi, když najeli na nášlapnou minu.“ Šéfka začala hledat číslo na policejní psycholožku. Sídlo, jméno a kontakt na paní doktorku napsala na malý papírek.
ŠÉFKA:“ Těch je v celé Africe plno. Vždy to odnesou ty nevinní. Doktorku Hoffmannovou informuji a ať se Elena obrátí na mě.“ Předala Tině malý papírek s adresou na paní doktorku Hoffmannovou.
TINA: “ Dobře.“
ŠÉFKA:“ Držím palečky, aby to Eleně trochu pomohlo.“
TINA: “ Taky doufám, ale aspoň jí tento zážitek trochu ulomilo.“
ŠÉFKA:“ To je taky fakt.“ Tina vstala ze židle a odešla zastupovat Andreu.
Na služebnu přijel Semir s Tomem. Semir sebou přivezl i Johannese, který utekl zrakům Semira a proběhl otevřenými hlavními dveřmi, když z nichž vycházeli dva kolegové v uniformě na svou pravidelnou objížďku v terénu. Tina seděla za stolem a dodělávala svou práci, kterou nestihla udělat před víkendem. Najednou se u Tiny objevil Johannes, skočil jí na klín a radostně jí začal olizovat na přivítanou.
TINA: “ Kde pak máš páníčka? No, kde pak máš páníčka?“ Johannes pokračoval v olizování Tiny. „Tomu říkám lásky plné přivítání.“ Na služebně se už objevil Semir s Tomem a hledali Johannese. Johannes seděl v Tinině klíně a vychutnával si její drbání.
TOM: “ Semire, kde jinde můžeš najít Johannese.“
TINA: “ Andrea tě v tom nechala.“
SEMIR: “ Celej tejden. Klidně se můžeme rozdělit o hlídání.“ Johannes se opřel předními tlapkami o roh psacího stolu.
TINA:“ Máš zase příležitost se víc skamarádit s Johannesem.“
TOM: “ Aby to nepadlo jako minule v tom lese.“
SEMIR: “ Víte, co mi můžete…….“ Odešel do své kanceláře.
Dietz s padouchy za zády se stal na A4. Dietz už pomalu ztratil vědomí, Marek s Igorem věděli, že jejich cesta brzy skončí, ale ještě mu k tomu trochu pomohli. Marek s Igorem se dostali na úroveň Dietzeho, Igor stáhnul okýnko, a když byl ten pravý čas, vystřelil do přední pneumatiky. Marek šlápl na plyn, aby se dostal od nehody pryč. Dietz po střelbě strhnu volant do středu a hned upadl do úplného bezvědomí. Auto narazilo do středových svodidel, do auta narazil velkou rychlostí kamion, který auto odstrčil dál pod kamion s benzínem. Kde po nárazu z kohoutku pro čerpání benzínu, začal vytékat benzín a tím způsobil velkou explozi kamionu a Dietzeho auta. První kamion zatarasil oba dva jízdné pruhy, v kamionu s peřím skončili čtyři motorkáři, když skočili ze svých motorek. Raději mít zničenou motorku, než sebe.
Tina byla zahalena deskami, které potřebovali roztřídit a dodělat od kolegů, co se nedodělali před víkendem. Tina si četla jeden článek na internetu o Eleně a jejím působením v Nairobi se svou firmou. Přišel za ní Tom s dalšími deskami, že jsou hotové.
TOM: “ Miláčku, tady máš hotovou další várku.“
TINA: “ Jste se na to vrhly.“ Na chvilku odtrhla oči od článku, vzali si desky a dala si je na určenou hromádku.
TOM: “ To víš, chceme to mít, co nejdřív z krku.“ Zakoukal se na článek na internetu. Byla tam fotka s Elen a s dalšími lidmi, kteří otevírali další školu pro děti v Africe.
“ Když tu vidím Elen, nevíš, jestli je už doma.“ Sedl si na stůl. Tina se k Tomovi otočila.
TINA: “ Zrovna jsem s ní dneska ráno mluvila.“
TOM: “ Ať přijde na malé popovídání, jak to na černém kontinentu chodí.“
TINA:“ Na to asi teď nebude mít náladu.“
TOM:“ Jak to?“
TINA:“ Elena si z Afriky přivezla noční můru. Před jejíma očima explodovaly dva autobusy, po střetu nášlapné miny. Oba dva autobusy byly plné dětí. Nikdo to nepřežil.“
TOM: “ To si Elena přivezla skvělý zážitek.“
TINA:“ Potřebuje trochu rozptýlení. Několik dní se doma sama užírá klidem domova. Nejhorší to bude, až se doma objeví holky z vejletu, to je Elen nebudu chtít pustit ani na krok.“
TOM: “ Na to je nejlepší odborná pomoc.“
TINA: “ To už je zařízený.“
TOM: “ To sis teda pospíšila.“
TINA:“ S pomocí Engelhardtové.“ To už Tom věděl, u koho zařídila Engelhardtová odborné posezení. Do rozhovoru jim skočil telefonát. „Kranichová, dálniční policie,……. Dobře. Pomoc už je na cestě.“ Zavěsila. „Máte tu práci.“
TOM:“ Že to není, co si myslím.“
TINA:“ Velká havárka na A4, 180km směr na Frechen. Jeden mrtvý.“
TOM:“ Tak teda do práce.“ Zašel za Semirem mu říci, že mají práci v terénu. Při cestě k autu vzali sebou Hoteho a Bonrát s dalšími kolegy.
V úkrytu……. Marek s Igorem řekli, co se stalo Joachimu Dietzovi, že je po smrti. Šéf ani moc nevylítnul z kůže, tak trochu jim to ulehčilo, ale DVD s fotografiemi pořád chtějí.
GRUBER:“ Trochu jsme se dostali do prekérní situace.“
MAREK:“ My neradi.“
GRUBER:“ Nedělejte si z toho hlavu. Jediná možnost, najít toho, komu to dal.“
IGOR:“ To je právě ono. Moc přátel nemá. Žije sám po smrti své manželky.“
GRUBER:“ Zaměstnáme Martina, ať o tom staříkovi něco více najde. Hlavní cíl je získat ty fotografie.“
MAREK:“ To je jasný, šéfe.“
Na místě nehody……. Dálniční policie si pomalu zjišťovala informace o nehodě – co a jak. Svědci nehody byli ochotni – dokonce si všimli auta, které to tu všechno spískalo. Tom seděl v BMW a mluvil s Tinou přes vysílačku. U Toma stál Semir.
TINA: “ Mrtvý Joachim Dietz je přihlášený na adrese Ringstrasse 18 v Hürthu. Jeho manželka zemřela před rokem.“
TOM:“ A co další příbuzní?“
TINA:“ Dcera se provdala do Ruska, kde žije natrvalo. Další příbuzní jsem nenašla.“
TOM: “ Vyhlaš pátrání po černém Jaguáru s SPZ – KX 456. Má na svědomí tuto nehodu.“ K Semirovi a Tomovi přišel, Hote. Předal Semirovi malý ohořelý papírek, kde byl vidět název firmy – městská knihovna v Kolíně.
TINA:“ Dobře.“ Tom předal vysílačku Semirovi.
SEMIR:„Tino, ještě se podívej, co měl Dietz společného s městskou knihovnou v Kolíně.“
TINA: “ Už se na tom pracuje.“ Tom zavěsil vysílačku.
SEMIR:“ Tak se pojedeme podívat do Dietzova bytu. Jeho auto pošlete Hartmutovi.“
HOTE:“ Semire, už je předem splněno.“ Semir nasedl do BMW a vyrazili do bytu mrtvého.
V domku mrtvého……. BMW zastavilo před domem mrtvého Joachima Dietzeho. Když viděli vylomený zámek u hlavních dveří, hned se ozbrojili a ve šli do domku, který prohledali, jestli tu někdo není. V domku nikdo nebyl až na ten bordel.
TOM:“ Dietz byl zřejmě moc důležitá osoba.“
SEMIR:“ Zapletl se do něčeho velkého, když mu takhle převrátili dům.“ Semir s Tomem si vzali na ruce gumové rukavice, aby nezanechali své otisky. Trochu si dům prohlédli sami, než se tu objeví technici. Tom našel v jedné uzamčené skříni v jeho pracovně notebook mrtvého.
TOM: “ Něco tu zapomněli.“ Vytáhl notebook ven ze skříně.
SEMIR: “ Moc pečlivý nebyli.“ Když byli v obýváku, Tom zavolal Tině, aby pro ně něco zjistila.
TOM:“ Tino, miláčku můj, pošli nám kolegy z technického do domu Dietzeho, dům mu převrátili vzhůru nohama…….“ Semir našel něco v krbu – ohořelý kousek novin. Zavolal na Toma, ať se jde na to podívat. „……. Ještě se podívej na noviny Kolínského kurýra a to na stranu č. 8, ze dne 23. května. Počkáme tu na techniky, než se tu objeví……. Díky.“ Zavěsil.
SEMIR:“ Podívej, tady je krev.“ Na plovoucí podlaze byli kapky krve.
TOM:“ Zřejmě tu byla dost napjatá atmosféra.“
SEMIR: “ Ta bychom si zatím mohli obejít sousedy.“
V úkrytu……. Gruber zašel za Martinem. Chtěl vědět, co ještě vyštrachal na Dietzeho.
GRUBER:“ Máš něco?“
MARTIN:“ Napadla mě jedna věc. Dostal jsem se do kamerového systému Kolína a jeho částí. Nechal jsem vyhledat jeho auto a kudy se pohyboval.“
GRUBER: “ A?“
MARTIN:“ V pátek byl Aachenu, kde navštívil jednu budovu.“
GRUBER:“ Co je to za budovu?“
MARTIN:“ Je to velký komplex budov, ale z toho nás zajímá pouze jedno.“
GRUBER:“ Tak už konečně mluv.“
MARTIN:“ Sídlí tam státní zastupitelství.“
GRUBER:“ Právníků tam je jako naseto. A navíc vyplívá jedno z toho, víme, kam Dietz schoval. Teď najít toho pravýho.“