Na služebně……. Tom se Semirem byli u šéfky v kanceláři.
ŠÉFKA:“ Schrankmannová mě bombarduje otázkami, co už máme.“
SEMIR:“ Nehoda nebyla připravovaná, ale nešťastná. Hartmut určil, že jde o špatnou konstrukci pneumatik.“
TOM:“ Hledáme podobné případy.“
ŠÉFKA:“ Dobře. A kde jste nechali Tinu?“
SEMIR:“ Ta jela za organizátorem oslavy do Korschenbroichu a ještě se tam zdrží, protože je u nehody.“
ŠÉFKA:“ U nehody?“
TOM:“ Ano, spolu s Hotem a Bonrátem. Bližší informace nevíme.“
U nehody……. Lékař ze sanitky se postaral o mladého řidiče a lékař z vrtulníku o mladou dívku, kterou odvezli vrtulníkem. Hasiči pomalu vyprošťovali Fiat z konstrukce elektrického vedení. Když těžká technika vyzvedla Fiat a postavila ho na odtahovku, Tina si prohlížela auta. Zastavila se u přední pneumatiky u řidiče.
HOTE:“ Něco jsi našla?“
TINA:“ Ano, tady tu trhlinu.“ Byla to prasklina, která se udělala sama při určité rychlosti. Ukazovala ji Hotemu, byla krásně viditelná.
HOTE:“ To nevypadá dobře.“
TINA:“ Hote, postarej se, aby se ten Fiat dostal do rukou našeho technického oddělení.“
HOTE:“ Jistě.“
TINA:“ Díky. Mám takový tušení, že by to mohlo souviset s tou naší včerejší nehodou.“
Na služebně……. Tina přišla na služebnu společně s Hotem a Bonrátem. Hned si je museli dobrat jejich kolegové.
SEMIR:“ Naši ztracení kolegové se našli.“ Připojila se k nim Engelhardtová.
ŠÉFKA:“ Už jste se našli.“
TINA:“ Ano.“
ŠÉFKA:“ Jak dopadla nehoda v Korschenbroichu?“
TINA:“ Žádní mrtvý, jenom těžce zranění. A ještě prasklou pneumatiku.“
TOM:“ To mi zní povědomě.“
SEMIR:“ To nebude jenom náhoda, že tu máme dva stejné případy.“
BONRÁT: “ Auto jsme nechali odvést k Hartmutovi.“
ŠÉFKA:“ Jestli tu je víc takových pneumatik, tak by se měli, co nejdříve stáhnout z prodeje. A co ti dva řidiči?“
TINA: “ Jejich velká obliba je, si dělat z dálnice jsou malou soukromou rallye, když se vracejí domů z cest.“
HOTE: “ Za nimi přišel i jejich ředitel, který velmi zuřil a moc nadšen nebyl, co udělali.“
TINA: “ Ani se nedivím, že ředitel pění, protože před 2 lety, svou jízdou způsobili nehodu s těžkými zraněnými.“
SEMIR: “ To jsou teda dva pěkní ptáčkové.“
ŠÉFKA: “ A co našel Hartmut na jejich kamiónech.“
TOM:“ Ještě na nich pracuje. Nejdřív přednostně udělal auto mladých studentů.“
ŠÉFKA: “ A co rodiče těch mrtvých studentů?“
SEMIR: “ Sehnali jsme akorát rodiče Anji Böhmové. Rodiče Achima Sandera jsou na služební cestě, a zítra by se měli vracet. U sousedky jsme nechali vzkaz, aby se unás objevili.“
ŠÉFKA: “ Podívejte se na další případy a podívejte se buď na distributora, nebo výrobce pneumatik.“ Odešla do své kanceláře. Hote s Bonrátem si šli po své práci. Tina chtěla jít do své kanceláře…….
SEMIR: “ Tino, můžeš na chvilku…….“
TINA: “ Jistě…. Něco jsem snad provedla?….“ Tom už seděl ve své židli v kanceláři, když přišla Tina se Semirem. „Tak co máš na srdci?“
SEMIR:“ No víš, jak bych to jenom vysvětlil.“
TOM: “ Chceš s tím pomoc.“
TINA:“ Leze to z vás, jak z chlupaté deky.“
SEMIR: “ Nevím, kde bych měl začít.“
TOM: “ Dneska na KTU jsme potkali tvého otce…….“ Do toho mu skočil Semir.
SEMIR: “ Chtěl bych vědět, jestli tvůj otec si nedělá srandu. Že mě, Andreu a děti pozval na nedělní oběd.“
TINA: “ U stolu při nedělním obědu to tak jednou až dvakrát do měsíce vysloví naše maminka.“
SEMIR: “ To je fakt?“
TOM: “ Naprosto.“
SEMIR: “ A důvod?“
TINA: “ Znáš starý lidi, kteří si rádi povídají. A našim to asi tak chybí a asi jste jim tak trochu padli do oka.“ Semir šahal do kapsy pro peněženku, kde vzal papírovou bankovku – 10€.
SEMIR: “ Tome, tady máš těch 10€, o které jsme se vsadili.“ Předal je Tomovi do ruky.
TOM:“ Díky.“
Večer u Toma a Tiny……. Bylo už půl třetí a Tina si touto dobou četla rozečtenou detektivní knížku v obýváku v křesle při lampičce. Tina nemohla spát, trochu jí ve snech strašila jedna múza, že nehoda otce, maminky a dětí byla skutečná. Tom se převalil v posteli a chtěl se přitulit k Tině, ale zde nebyl. Tom se probudil a rozsvítil si lampičku na svém nočním stolu. Bylo mu to hned jasné, co pak se děje. Tom vstal z postele a šel za Tinou do obýváku.
TOM: “ Co ty tady?“
TINA: “ Nějak nemůžu spát.“
TOM: “ Nejde tak trochu o malé noční múry.“ Tina odtrhla oči od knihy.
TINA: “ Všechno tak pěkně začíná a končí hroznou nehodou…….“
TOM: “ A ještě k tomu ty fotky. Až se to všechno vyřeší, tak to bude zase dobrý.“
TINA: “ Čas je nejlepší přítel.“
TOM: “ Přinesu ti prášek na spaní, aby ses trochu vyspala.“
TINA: “ Ještě, že tě mám.“ Tom, než odešel pro prášek, dal Tině pusu na rty. Tina založila záložkou v knize, kde skončila a položila ji na konferenční stolek. Tina ze sebe sundala, složila deku, aby jí nebylo zima a položila na gauč. Tom držel v jedné ruce prášek a sklenici vody.
TOM:“ To ti prospěje.“ Tina několika doušky vody zapila prášek na spaní. Položila sklenici na konferenční stolek, zhasla lampičku a spolu s Tomem odešla spát.
Ráno u rodiny Hallerových……. U stolu v kuchyni u snídaně seděl syn Mark a manželka Jana, která balila Markovi svačinu do školy. K snídani přišla hlava rodiny Daniel. Se všemi se pozdravil a dal každému pusu na tvář a posadil se na své místo ke stolu. Daniel chtěl začít snídat, ale všiml si ranních novin na kraji stolu, kde byla na titulní straně zpráva o včerejších nehodách. Daniel byl myšlenkami v práci, kdy stál za tím, aby se vadné pneumatiky nepouštěli na trh.
JANA: “ Miláčku, mel bys co nejdříve se svým bratrem vyklidit ten pokoj a zařídit si konečně tu svou pracovnu.“ Přišla ke svému manželovi a zezadu ho objala. „Aby moje maminka mohla příští týden položit svou hlavu.“
DANIEL: “ Co? ……. Ach, ano. Samozřejmě, že Patrika popoženu.“
JANA: “ Co pak se s tebou děje?“
DANIEL: “ Ale nic, jen jsem si vzpomněl, co mě dneska všechno čeká.“
JANA: “ Zavolej svému bratrovi, abyste co nejdříve vyklidily ten pokojík a všechno to dali do tvé pracovny.“
DANIEL:“ Já vím. Dneska mu zavolám a dohodneme se spolu.“ Manželka se podívala na hodiny visící na zdi, kde byl čas odjet do školy.
JANA:“ Patriku, je čas vyrazit do školy.“
PATRIK:“ Jdu pro tašku.“ Odešel si do svého pokoje pro tašku, v kuchyni si od maminky vzal svačinu do školy. Jana a Patrik než odešli, dali tatínkovi pusu a rozloučili se s ním. Danielovi pořád v hlavě ležely ty nehody.
Na služebně……. Za Andreiným počítačem seděl, Hote a vedle něho stál Bonrát.
HOTE, BONRÁT: “ Ahoj kluci.“
TOM, SEMIR:“ Ahoj.“
HOTE: „Tak jsme našli ty podobné nehody.“
BONRÁT:“ Je jich celkem 7. Ale vždy šlo jenom o těžké a lehké zranění.“ To už se k nim přidala Engelhardtová.
SEMIR:“ Jejich docela dost.“
ŠÉFKA:“ Je na čase si došlápnout na výrobce těch pneumatik.“
TOM:“ Čekáme na vyjádření Hartmuta.“
ŠÉFKA:„Měl by si s tím trochu pospíšit.“ Jako kdyby Hartmut slyšel šéfčino volání a jako blesk z čistého nebe se objevil na služebně.
HARTMUT: “ Přeji všem dobré ráno.“
SEMIR: “ Co pro nás máš?“
HARTMUT: “ Začnu u té včerejší nehody. Jedná se o ty samé vadné pneumatiky jako u té předchozí.“
ŠÉFKA:“ A kdo je vyrábí?“
HARTMUT: „Vyrábí je firma Kollmann v Düsseldorfu. S dlouholetou praxí, nikdy neměli takové problémy. Oba dva kamiony a auta jsou naprosto v pořádku.“
SEMIR:“ Firmě jak se to krásně hodí. Všechno spadne na řidiče a jejich výrobky se budou vesele dál prodávat, aby neztratili ani cent.“
TOM: “ Hold to tak už chodí.“