Dálniční policie dostala od šéfky Engelhardtové prodloužené volno. Každý s ním naložil podle svých potřeb. Tina po tomto víkendu měla nastoupit do aktivní služby. Tak si Tina s Tomem vyrazili na víkend do romantické Paříže, kde měli program od jedné cestovní kanceláře, že měli jeden den focení s profesionálním fotografem Hansem Müllerem. Tina byla jeho fanynka, moc jí líbili jeho fotky, které fotil – hlavně přírodu, ale postavy také neodmítl. Setkání s fotografem bylo individuální.
Péťa, Martin a Tininy rodiče jeli do švýcarské Ženevy, kde byl víkendový autosalon – značky všech vozidel, které existují – jak nové modely, ale také i staré modely, které jezdily za dob Habsburků,……. Kluci o tom básnili celý týden.
Nastala neděle. Už bylo kolem desáté večerní. Tina s Tomem v kuchyni si prohlíželi na notebooku fotografie z Paříže. Fotografie dostali hned po focení. Úplně se nad nimi rozplývali.
TINA:“ Už je docela pozdě. Už by se pomalu vrátit.“
TOM:“ Neboj, oni se brzy vrátí.“ Dal Tině pusu na rty. V tom okamžiku zazvonil Tinin mobil na kuchyňské lince. Tina chtěla vstát, ale Tom ji zadržel. “ Vezmu to. Užij si těch pár hodin v klidu.“ Tina se koukala na fotky v notebooku. “ Ano,……. Ahoj……. Co se stalo? ……. Nehodu.“ Tomovi se třásl hlas, tak trochu pomyslel na to nejhorší, co může být v tuto chvíli. „……. A kde?“ To už zpozornila i Tina. Otočila na Toma. „……. Dobře, přijedeme pro vás……. Ahoj.“ Tom zavěsil.
TINA:“ Kdo měl nehodu?“ Přišla k Tomovi.
TOM:“ Otec…….“ Tina byla nejistá, ale bála se o svoje rodiče a děti.
TINA:“ Jak jsou na tom?“
TOM:“ Jsou v pořádku. Jen tak tak unikli smrti.“
Na místě nehody……. Tato hromadná nehoda se stala od havarovaného Golfa, kterému praskla přední pneumatika. Čtyři mladí lidé nehodu nepřežili – Robert Kessler, Miriam Schweringová, Anja Böhmová a Achim Sander. Dojíždějící auta zastavila před nehodou a lidé zavolali pomoc. Z dálky se na toto místo řítila dva kamiony, které obsadili oba dva pruhy dálnice. Řidiči kamionů rádi mezi sebou závodili. Všimli si toho dost pozdě, řidiči stávajících aut rychle utíkali do bezpečí, aby je kamiony nesmetly. Kamiony jenom smetly několik aut, které stály v pruzích. Mercedes zastavil v odstavném pruhu se spuštěnými majáčky. Jako první vystoupila Tina, Péťa a Martin běželi naproti Tině, aby se mohli obejmout a říct, že jsou v pořádku. Děti také neopomněli na svého milovaného tatínka, se kterým se taky bouřlivě přivítali, pak společně odešli za rodiči, kteří seděli v sanitce.
TINA:“ Jak to tu vypadá, jste měli teda z pekla štěstí.“
OTEC:“ A to obrovské.“
MATKA:“ Ne na darmo se říká, že jsi jednou nohou v kriminále a druhou na hřbitově.“
PÉŤA:“ A babi, co to znamená?“
MATKA:“ Na to jsi ještě malej.“
TOM:“ Až přijde čas, tak to pochopíš.“ Tina okouněla okolo po nehodě.
TINA:“ Půjdu si to okouknout.“ Odešla za Hotem a Bonrátem, kteří měli tuto nehodu na starosti. „Ahoj kluci.“ Po chvilce Tom také zahlédl své kolegy a vyrazil za nimi.
HOTE, BONRÁT:“ Ahoj.“
HOTE:“ Když jsme tu viděli tvoje rodiče s dětmi a viděli jsme, že jsou v pořádku, nechali jsme to na nich, aby vám dali vědět.“
BONRÁT:“ Aby to nevyznělo, že jsou na tom špatně.“
TINA: “ To je dobrý. Hlavní je, že jsou v pohodě.“ To už se u nich objevil Tom.
TOM: “ Ahoj.“
HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“
TOM: “ Co se tu stalo?“
HOTE: “ Byli jsme zavolány k nehodě zeleného Golfa. Když jsme sem přijeli, bylo tohle to vrakoviště.“
BONRÁT:“ Čtyři mladí lidé to z Golfa nepřežili. Když ostatní tak rychle nezareagovali, bylo by jich tady víc. Do stojících aut tu narazili plnou rychlostí dva kamiony.“
HOTE:“ Zřejmě mladík nezvládl řízení a havarovali. Museli si všichni trochu připít na zdraví.“
TOM:“ Jak to přesně vystihla tvoje maminka.“
TINA:“ Jedna noha v kriminále druhá na hřbitově.“
BONRÁT:“ Jak pravdivé.“ To už se k této zácpě šinulo BMW.
SEMIR:“ To snad né. Další zácpa.“
ANDREA:“ Teď to vypadá na delší dobu.“
SEMIR:“ Celej den jenom v zácpách.“
ANDREA:“ Zřejmě je dneska den blbec.“
SEMIR:“ Koukni támhle.“ BMW stálo za mercedesem, který stál v odstavném pruhu. „To je Tomův mercedes.“
ANDREA:“ To je nějaký divný. Co ti Tom říkal, byl s Tinou pryč.“
SEMIR:“ Doufám, že se nic vážného nestalo. Půjdu to okouknout.“
ANDREA:“ Dobře.“ Semir vystoupil z BMW a štrádoval si to ke skupince.
HOTE:“ Tady jsou doklady od těch mladých lidí.“ Předal jej Tině do ruky. Tina si je s Tomem pročítali, když se u nich objevil Semir.
SEMIR:“ Ahoj ve spolek.“
HOTE:“ Semire, co ty tady?“
SEMIR:“ Trčím tu v zácpě.“
TOM:“ To se teprve vracíte s Andreou z víkendu?“
SEMIR:“ Ano. Po cestě jsme vyžrali všechny zácpy, kolony……., které byli na naší cestě.“
TOM:“ Jméno Kessler mi něco říká……. Není syn toho právníka Jana Kesslera?“
BONRÁT:“ Zatím ani jeden soud neprohrál. Jednou psali v novinách, že jeho syn Robert půjde v jeho šlépějích.“
SEMIR:“ Schweringová……. Jestli se nepletu, jedna sedí na ministerstvu vnitra.“
TINA:“ Měla by příští rok převzít celý vedení ministerstva vnitra.“
HOTE:“ Jestli je to tak, měla by o tom vědět šéfová.“
SEMIR:“ Nechcete nějak pomoct.“
HOTE:“ Semire, klidně jeď domů, my to tady už zvládneme.“
SEMIR:“ Že jsem se vůbec ptal.“ Rozloučil se a odcházel ke svému BMW.
TOM:“ Tino, vem Péťu, Martina a maminku a jeďte domů. Já tu s tvým otcem zůstaneme, než se to tady vyřeší.“
BONRÁT:“ Rádi vás pak hodíme domů.“ Tom předal Tině klíče od auta.
TINA:“ Tak zítra ahoj.“
HOTE, BONRÁT:“ Ahoj.“ Tina odešla za rodinou spolu s Tomem, aby se rozloučil s klukama. Peťula už pomalu usínal, a tak ho Tina na ruku a pomalu odcházeli k autu, kde si trochu Tina popovídala s Andreou, než přišla maminka s Martinem. Pak BMW a mercedes společně odjeli domů.
U Tininých rodičů……. Péťa a Martin už dávno spali, jen co přijeli domů, šli rovnou do postele. Když k baráku dorazilo policejní auto s Tomem a Tininým otcem, maminka se také odebrala na kutě. Tom s otcem vešli do pokoje, Tina stála mezi dveřmi do kuchyně, kde před tím byla odnést skleničku po mamince.
TINA: “ To jste to vzali docela hopem.“
TOM: “ Hote s Bonrátem to vzali rychle. Chtěli, aby se brzy dostali domů.“
OTEC: “ A kde je maminka?“
TINA: “ Ta šla před malou chvilkou spát.“ Tom se posadil na židli, kde před tím seděla Tina.
OTEC:“ Tak jestli vám to nebude vadit, budu jí následovat. Bylo toho dneska nějak moc. Dobrou noc.“
TINA, TOM:“ Dobrou noc.“ Tinin otec odešel na kutě.
TOM:“ Pocem ke mně.“ Tina šla k Tomovi a sedla si mu na klín. „Všechno dobře dopadlo.“
TINA:“ Taky mi spadl asi tak 2 tunový kámen ze srdce.“
TOM:“ Až tak moc těžký.“
TINA:“ Až tak…….“
TOM:“ Ale mě taky.“ Navzájem si prohodili úsměvy a dali polibek.
TINA:“ A šéfka se ozvala?“
TOM:“ Ještě ne. S Bonrátem jsme ji volali. Tak má od nás plno zmeškaných hovorů.“
TINA:“ Třeba se ještě ozve.“
TOM:“ Teď o půlnoci.“
TINA:“ Proč ne.“ Dali si pusu na rty. To už je z rozhovoru vyrušil Tomův mobil.
TOM:“ Kranich.“
ŠÉFKA:“ Tome, co jste chtěl. Mám tu od vás a Dietera několik zmeškaných telefonátů?“
TOM:“ Volali jsme kvůli jedné nehodě, která se stala. Přišli o život 4 mladí lidi. A potřebovali bychom prověřit dvě jména, která zřejmě figurují na vyšších postech.“
ŠÉFKA:“ Dobře, zapíšu si jejich jména.“
TOM:“ Robert Kessler a Miriam Schweringová.“
ŠÉFKA:“ Zítra to je ověřím. Tak zatím nic nepodnikejte, čekejte, až zavolám. Jestli se jedná o vysoké posty, Schrankmannová to bude chtít smést ze stolu, co nejdřív.“
TOM:“ Počkáme tedy na rozkazy ze shora.“ Šéfka a Tom se rozloučili se.
TINA:“ Tak trochu jsem tušila, že se musíme počkat na rozkazy. Taky už to zabalíme.“
TOM:“ Máš pravdu.“ Tina odnesla svou skleničku do kuchyně, kde na odchodu zhasla. Pak společně odešli do pelechu.
Na služebně……. Semir s Andreou se koukali na fotky z večerní nehody. Vypadali dost hrozivě na to, že bylo málo zraněných. Tina s Tomem přišli na služebnu.
SEMIER, ANDREA:„Ahoj.“
TINA, TOM: „Ahoj.“
SEMIR: “ Co šéfka? Ozvala se?“ Tina se koukala na fotky z večera u Andrey na stole.
TOM: “ Ozvala. Máme vyčkat, až se ozve, co máme dělat dál.“
SEMIR: “ Tak počkáme hodinku, a pak se když tak rozjedeme do té firmy, do rodin a do školy.“
HOTE:“ Tino, tady máš vše potřebné pro tvého otce ze včerejška.“ Předal Tině papírové desky se zprávou a fotodokumentací.
TINA: “ Díky.“
O hodinu později……. Tu hodinku nevěděli, co dělat, tak si hráli jednu hru, kde sestřelují bublinky stejné barvy. Za střelené bublinky se dostávají body a podle dostatečných bodů se přechází do další levlu, kde jsou jinak uspořádané bublinky na střílení. Tuto hru si zahraje celá parta z dálniční policie. Hote s Bonrátem si hráli bublinky a pořád se nemohli dostat do dalšího levlu.
HOTE: “ Jak se jenom dostat dál.“ Hote, byl už zoufalí, na to tomto levlu už strávil spoustu času a nějak mu to nevycházelo – buď mu došli bublinky anebo měl málo bodů. Tina šla okolo nich a zastavila u Hota a koukala se mu přes rameno.
BONRÁT: “ Taky mi to nějak nejde.“
TINA: “ Hote, na to je úplně jednoduchý fígl.“
HOTE: “ Jakej?“
TINA: “ Tak koukej.“
BONRÁT:“ Hote, Hote, každý sám.“
HOTE: “ Ono to jinak nejde.“
TINA:“ Jednou se to dá vydržet.“ Tina si načetla daný level hry, kdy jednoduchými 3 ranami bublinami do bublinové zdi, a Hote měl určitý počet na postup do nového levelu. “ Tak a je to.“
HOTE:“ Děkuji, vytrhla jsi trn z paty.“
TINA: “ Nemáš vůbec zač. Později bys taky na to přišel.“ Hote, začal hrát nový level. U Bonráta se zastavil Tom. Bonrát se mordoval se svým levlem.
HOTE: “ Taky ti to nějak nejde. Nepostrádáš náhodou tak SOS?“
BONRÁT: “ To SOS by se mi hodilo.“
TOM: “ Jedno SOS je na blízku.“ Přišel se za nimi podívat Semir
SEMIR: “ Jak vám to jde bublinofilové?“
BONRÁT:“ Špatně.“
HOTE: “ Mě to jde výborně. Už jsem v dalším kole.“ Tom udělal pár kliknutí na Bonrátově levelu a budíky do dalšího kola se jenom sypali.
BONRÁT:“ Už tě pomalu doháním.“ Hote, se koukal na celkovou mapu levlů. Jako na prvním místě na 65 levlu byla Tina, o 10 levlů v zadu byl Tom, kolem 40 levlů byl, Hote s Bonrátem a na 30 levlu se usadil Semir.
HOTE: “ Semire, nejsi nějak pozadu.“
SEMIR: “ Hote, jenom se podívej pořádně.“ Hote, se podíval pořádně a jako poslední byla Andrea na 10 levlu. To se u nich objevila Andrea.