Tom se Semirem byli na jednom dálničním odpočívadle, který je propojen s benzínovou pumpou. Hote a Bonrát tu montovali radar, že tu skásnou nějaké rychlíky s rychlým motorem pod zadkem. Tom se Semirem byli na benzínce pro něco na zub a na žízeň, také mysleli na kolegy.
SEMIR: “ Kdy pak se ti vrátí Tina?“
TOMA: “ Dneska večer by se měla vrátit. Proč se ptáš?“
SEMIR: “ Tak jde vidět, že ti chybí.“
TOM: “ Ty máš nápady.“
SEMIR: “ Ale to myslím vážně.“
TOM: “ Tak dobře. Tina mi chybí. Spokojen.“
SEMIR: “ Už jo.“ Oba dva se smáli. Z benzínové pumpy vycházela jedna mladá dívka, která neměla potuchy, že jí dva chlapy, chtějí unést do svého úkrytu. Bratři Gerlachovi potřebují tu mladou dívku – Moniku Baumannovou, kvůli svému plánu. Mark Gerlach vystoupil z auta a šel na věc. Monika už byla u auta, když ji Mark chtěl omámit chloroformem, v tom Monika vydala ze sebe hlasy. Tom se Semirem se otočili a běželi Monice na pomoc. To už Mark upustil kapesník na zem a utíkal do terénního auta, který odjížděl pryč.
SEMIR: “ Nebojte, naši kolegové se o vás postarají.“
MONIKA: “ Nic mi není.“ Hote a Bonrát se mezitím postarali o Moniku, když Semir a Tom ujížděli v mercedesu za terénním vozem. Na dálnici A5 byl docela silný provoz, a tak se oba vozy museli hodně prokličkovávat mezi ostatními. Markovi se moc střílet nechtělo, tak René udělal pár větším manévrů – a auta byla v sobě. Mercedes zastavil v odstavném pruhu, Tom se Semirem zastavovali ostatní auta, aby nebylo moc šrotu. Mark s Reném si vesele ujížděli pryč.
Na služebně……. Tom se Semirem vyslýchali Moniku v šéfčině kanceláři, kde byla přítomná i Engelhardtová. Monika jim toho moc neřekla, než přišla Andrea s fotkami bratrů Gerlachových z kamerových záznamů, které Hote s Bonrátem prohlédli. Monika si je vybavila, když je nedávno viděla v centru Kolína, ale nevěděla, odkud je zná. Monika Baumanová byla před 19 lety zhypnotizovaná, když jimi byla unesena, v hlavě má jeden důležitý kód. Monika by jim ráda pomohla, ale komisařové šli na to špatně.
Po telefonátu se Schrankmannovou dostala dálniční policie mladičkou psycholožku – Eva Petersová, která jim měla pomoc. Petersová si promluvila s Monikou, ale té také nic neřekla. Komisařové byli zase na začátku. Andrea dostala ke spisu, kde figuruje Monika Baumanová, ale před 19 lety se jmenovala Hana Hartmannová. Tom se Semirem si pročítali Moničin spis, když s Monikou mluvila Petersová.
Tina se svou maminkou se vrátili z menšího výletu z Bad Töltz, kde byli na pár dní. Maminka Rézi byla nápomoci své kamarádce Leně a Tina tu byla spíše za takového taxíka, aby přivezla a odvezla maminku domů. Tina byla ještě na nemocenské dovolené, a pár dní mimo Kolín jí udělalo dobře.
Škoda Superb přijela k domu, který patří Tininým mamce a taťkovi. Když přišli do baráku, kde čekalo příjemné překvapení.
OTEC: “ Tak vás vítám doma.“ Otec se přivítal s Rézi a Tinou.
TINA, MATKA: “ Ahoj.“
MATKA: “ Co že nejsi v práci.“
OTEC: “ Když vím, že mi přijedou dvě ženy tak jsem si řekl, že je něčím překvapím.“
TINA: „Copak to asi bude.“ Otec odešel do kuchyně skontrovat svůj výtvor – špízy s rýží.
OTEC: “ Doufám, Tino, že hned nepojedeš za Tomem.“
TINA: „Proč?“ Odešla za otcem. Otec odkryl pokličku z pánve, kde byli krásné špízy. „Tati, buď klidný, velice ráda tu zůstanu.“
OTEC: “ To rád slyším.“
Na služebně……. Tom se Semirem seděli ve své kanceláři a neměli do čeho píchnout. Potřebovali se trochu hnout dál v případu. Potřebovali něco dostat s mladé dívenky Moniky Baumannové informace o přepadení před několika lety. S Monikou byla psycholožka Eva Petersová, která byla velmi mladá a zastupovala policejní psycholožku Mattnerovou.
SEMIR: “ Co kdybychom šli na něco malýho? Bude to na dlouho.“
TOM: “ Schröder má vždy něco. Potřebovali bychom nějakej blesk z čistého a jasného nebe.“
SEMIR: “ A kde ho chceš vzít.“
TOM: “ Časem se najde.“
SEMIR: „To si nějak věříš.“ To už se mezi dveřmi do kanceláře objevila Tina.
TINA: “ Ahoj kluci.“
TOM: “ Tino,…….“ Tomovi se objevil úsměv na jeho tváři. Šel se přivítat s Tinou, dali si polibek, Semir dělal, že je nevidí. „Čekal jsem tě spíš večer.“
TINA: “ Maminka zavelela, tak jsme tu dřív.“
SEMIR: “ Tome, nemluvil jsi tu před malou chvilkou o blesku z čistého nebe.“ Nenápadně se Semir s Tomem na sebe podívali
TOM: “ Potřebovali trochu tvé pomoci.“
SEMIR: “ No…….“
TINA: “ Vezmu to ve zkratce a stručně. O co se jedná.“
U vyšetřovací místnosti……. Ve vyšetřovačce byla Monika a Eva, kde povídali, ale moc rozhovor nebyl plný informací. Tina, Tom, Semir a šéfová se na ně koukali přes sklo, drželi v ruce spisy k případu a listovali v nich, k případu byli přiložené fotky.
SEMIR: “ Monika Baumannová alias Hana Hartmannová je zapletena do případu – přepadení banky v centru města v roce 1993, když bylo Haně 6 let.“
TOM: “ V bance pracoval její otec. Hana s maminkou šli do banky za otcem, kde se to semlelo k přepadení.“
ŠÉFKA: “ Přepadení udělali bratři Gerlachovi, kde si odnesli 120 000 tehdejších marek. A to nejhorší na konec. Bratři Gerlachovi zastřelili před očima Hany její rodiče. Pak Hanu unesli do úkrytu, kde ji drželi několik dní.“
SEMIR: “ Hanu našli po několika dnech v jejich úkrytu. Probrala se až v nemocnice, kde udala jako svoje jméno – Monika Baumannová.“ Tina během jejich vyprávění si prohlížela fotky ve spisu, kde ji tak trochu bylo jasné, o co se tu jedná.
TOM: “ Monika byla převezena do dětského domova, kde se jí ujali pěstounští rodiče. Pomohli Monice ve všem, aby nahradili částečně její rodiče. Monika teď studuje na hudební konzervatoři.“
ŠÉFKA: “ V té době se nenašli žádní příbuzní, aby se o Moniku postarali. Dneska se bratři Gerlachovi pokusili Moniku unést. Zatím jsme se od Moniky nedozvěděli, co po ní chtěli po tolika letech. Ve spisu je, že Monika chodila k psychiatrovi Müllerovi. Chtěli jsme od něho zjistit, co Moniku trápí, ale bohužel je po smrti.“
SEMIR: “ Požádali jsme o pomoc policejní psycholožku Evu Petersovou.“
TOM: “ Celou dobu se o to pokouší, ale marně.“
TINA: “ Když ji taky vyslýchá, jako kdyby byla zodpovědná za pětinásobnou vraždu.“
SEMIR: “ To aby měli klid.“
TINA: “ Monika má větší strach, jako kdyby byla zavřená v kleci se lvem. Občas jde vidět, že Monika dělá velké pomlky ve větách. Cítí se jako, kdyby byla zavřená, když jí bylo šest v malé místnůstce.“ Ukazovala jim fotky malé místnosti, kde byla držená Monika.
ŠÉFKA: “ Úplně podobné.“
TINA: “ V Monice dřímá druhá osoba, která se chce dostat na světlo. A to způsobilo, jestli před tím únosem se potkala s bratry.“
ŠÉFKA: “ To, že žije dvojím životem.“
TINA: “ Ne. Přirovnám to, když je člověk v programu na ochranu svědků, kde si musí změnit jméno a začít někde jinde úplně od znova.“
TOM: „Co z toho vyplívá?“
TINA: “ Že byla Monika zhypnotizovaná. Aby zapomněla na svou minulost, co se stalo v jejich šesti letech a dál. Ale někde v hlavě má něco zafixováno, co je důležité pro Gerlachovy.“
ŠÉFKA: “ V tomto stavu se můžu udělat různé věci.“
TINA: “ Když se mu řekne, ať skočí z okna, tak to udělá, ale musí se mu dát nějaký podnět, aby mohl vyskočit z okna.“
SEMIR: “ Možné další přepadení.“
TINA: “ Ano. Jde na Monice, že si k Petersové nenašla cestu, aby s jejím zážitkem svěřila. Na to jí nepomůžou žádné šablony se skvrnami.“
ŠÉFKA: “ Je tu jenom na jako záskok. Ale taky si myslím, že z toho nic nebude.“
SEMIR: “ Můžu mít otázku.“
TINA: “ No jistě.“
SEMIR: “ Kde ses tohle dozvěděla.“
TINA: “ Jeden úplně stejný případ se stal v Římě za mých středoškolských let na ekonomce. Dívenka se pak svěřila komisaři, když ji ukázal, všechny fotky z případu.“
TOM: “ Jediná možnost, než to zkusit. Jinak se z Moniky stane hromádka nervů.“
ŠÉFKA: “ Taky mi to přijde jako rozumná věc.“ Šéfová s Tinou se sebrali a přerušili seanci Petersové. “ Neradi vás rušíme, ale bude lepší, když své sezení přerušíte.“
PETERSOVÁ: “ Cože? Docela si rozumíme.“
TINA: „To vidím, že Monika je celá vyklepaná a uzlíček nervů.“
PETERSOVÁ: “ Jak vy to můžete vědět.“
TINA: “ Zřejmě to jde vidět i pouhým okem.“ Petersová si balila svoje věci. „Nevadí, když půjčím vaši kancelář?“ Zeptala se šéfky tichým hlasem.
ŠÉFKA: “ Vůbec ne. Bude to rozhodně lepší než tady.“ Petersová naštvaně odešla, když odcházela, podívala se na Tinu takovým vražedným pohledem. Když Petersová a šéfka odešli, Tina zavřela dveře, sedla si naproti Monice.
PETERSOVÁ: “ Co si to osobě vůbec myslí.“
MONIKA: “ Vás jsem už viděla.“
TINA: “ A kde pak?“
MONIKA: “ Na jedné fotce s místním komisařem. Tvoříte krásný pár.“
TINA: “ Díky. Moje jméno je Tina.“
MONIKA: “ Já jsem Monika. Jste úplně milejší než ta co tu byla.“
TINA: “ To mi velmi těší.“
MONIKA: “ Víte, bavili se o vás, že máte někdy přijet. Jestli můžu mít takový dotaz.“
TINA: “ Klidně se ptej.“
MONIKA: “ Kde jste byla, že o vás mluvili, jako kdyby se vás moc těšili. Asi jste tu dlouho nebyla.“
TINA: “ Teď mám takové delší volno. Před několika týdny mě postřelili a tak jsem teď na nemocenské. Kolegové se těší, až budu uschopněna.“
MONIKA: “ To si myslím. Proč jste tu?“
TINA: “ Přišla jsem tě vyzpovídat, co se stalo před několika lety. Ale na to asi už přišla řeč os mých kolegů.“
MONIKA: “ To ano……. Ráda se nechám od vás vyzpovídat než od té ženské.“ Tina se usmála.
TINA: “ Tak si na to naše popovídání přesedneme někam jinam.“
MONIKA: “ Pro to jsem též.“
TINA: “ Tak dobře. Budeme tam mít větší klid a pro tebe to bude lepší.“ Tina s Monikou opustili vyšetřovací místnost, procházeli okolo Toma, Semira, Petersové a šéfové.
PETERSOVÁ: “ Jak ji vedete.“
TINA: “ Na klidnější místo.“ Vzala si spis s fotkami, které leželi na poličce pod sklem. Tina s Monikou odešli do kanceláře Engelhardtové. Monika se usadila na gauči se stolečkem. Tina chvilku odešla za kolegy, kteří mezitím přešli do Semirovi a Tomovi kanceláře. Šéfka přinesla Tině diktafon, aby mohli nahrát rozhovor.
PETERSOVÁ: “ Tohle nemůže vyjít.“
TINA: “ Abyste nakonec nedivila.“ Odešla za Monikou.
PETERSOVÁ: “ A má vůbec zkušenosti s psychologií.“
TOM: “ Jak se to vezme.“
SEMIR: “ To nám ukáže výsledek.“
TOM: “ Jak jste viděla, že na Moniku neplatili ty vaše skvrny a obrazce.“
SEMIR: “ Někdy je dobrý pracovat i s materiálem ze spisu.“ Tom se Semirem odešli do kuchyňky se trochu občerstvit.
PETERSOVÁ: “ A vy jim na to nic neřeknete?“
ŠÉFKA: “ Ne.“ Odešla po své práci, než se Tina něco dozví od Moniky.
PETERSOVÁ: “ To jsou mi ale způsoby.“
TINA: “ Tak jsem tu. Moniko, nebude vadit, když si nahraji náš rozhovor.“
MONIKA: “ Vůbec ne. Klidně.“
TINA: “ Dobře.“ Zapla diktafon a položila ho na stůl. „Začnu tím, že mi kolegové řekli, že jsi viděla tyhle ty dva.“ Položila na stůl fotografie bratrů Gerlachových.
MONIKA: “ Ano, viděla jsem je v Kolíně, když jsem chodila do školy na zkoušky houslí. A pak se mě dneska ráno pokusili unést.“
TINA: “ A mý kolegové tebe dostali pryč. Teď ti budu pomalu ukazovat další fotky z případu, do kterého jsi zapletena, a proto tě chtěli unést.“ Tina pokládala na stůl fotografie z místa činu z banky, kde ležela těla její matky a otce.
MONIKA: “ Šla jsem s maminkou navštívit taťku do banky, měli jsme jít spolu na oběd. Když jsme tam chvilku byli, od přepážek se otočili dva muži a začali střílet okolo. Pokladní jim dali peníze do tašek, které si přinesli.“
TINA: “ A co bylo potom?“
MONIKA: “ Běžela jsem za svým taťkou, abych mu pomohla, ale mamka mě chtěla zadržet a v tom…….“ Jak si na to Monika vzpomínala, do očí se jí dostali slzy.
TINA: “ Padli výstřely, které zabili tvou maminku a tatínka.“
MONIKA: “ Oba dva jsem objala, abych byla pořád u nich, protože jsem je měla opravdu ráda. Když měli peníze, jeden z nich měl, vzal za ruku a odvedli mě.“ Tina položila další fotografie na stůl – z úkrytu, kde byla Monika držena v malé místnůstce. Byla temná až na jedno malé okýnko u stropu.