Přišlo teplejší období – duben/květen. Krásně svítilo sluníčko, nebe s pár mráčky a stromy dokvétali, zase vykvétaly květiny na záhoncích u domků.
Ve škole……. Když bylo takové pěkné počasí, děti na školách chodili o velké přestávce ven na dvorek, kde si mohli povídat s jinými dětmi z jiných tříd, skákat gumu a plno dalších věcí. Péťa s Martinem tuto přestávku trávili společně. Sedli si stínu pod kaštan, kde byla lavička. Za kluky přišla jedna dívenka a kamarádka Péti, ze stejného ročníku, jako chodil Péťa. Kamarádka Kathi a Péťa byli hodně spolu, hodně si spolu povídali o přestávkách, chodili spolu do jednoho kroužku, i když každý chodil do jiné třídy. Dívenka měla, co si na srdci.
KATHI:“ Ahoj kluci.“
PÉŤA, MARTIN:“ Ahoj Kathi.“
PÉŤA:“ Co pak je ti? Jsi nějaká smutná?“
KATHI: “ Mě nic není, ale moji sestře ano.“
MARTIN:“ A co pak se jí stalo?“
KATHI:“ Proto jsem taky přišla. Vaši rodiče pracují u policie.“
PÉŤA:“ Ano. Proč?“
KATHI:“ Chtěla bych nějak pomoct mojí sestře. Dlouho neviděla svou kamarádku, dost jí to trápí.“
PÉŤA:“ Dneska pro nás přijede naše mamka, tak jí o tom můžeš hned říct.“
MARTIN:“ Mamku udělá, co jí bude v jejích silách.“
KATHI:“ Dneska pro mě přijde moje sestra, takže se to hned vyřeší.“
PÉŤA:“ Tak to je super.“ Právě zazvonil zvonek, že končí velká přestávka. Děti se rozloučily a odešli do svých tříd.
Před školou……. Superb Škoda Combi v růžové barvě – Cappuccino s metalízou zastavila na parkovišti před školou. Vystoupila z auta a šla naproti svým klukům ke škole. Péťa hned byl v náručí své maminky, ale i Martin vítal Tininu přítomnost i když byl větší. Tina byla na týdenním školení v Hamburgu, odkud zajela pro děti do školy, když ji skončilo školení.
PÉŤA:“ Maminko, potřebujeme tvou pomoc.“
TINA: “ Pomoc? V čem?“
MARTIN:“ Jestli bys nepomohla Kathi.“
PÉŤA:“ Přesněji její sestře.“ Mezitím se u Tiny, Péti a Martina objevila Kathi se svou sestrou Claudií.
TINA:“ Ahoj Kathi.“
KATHI:“ Dobrý den. To je moje sestra Claudie.“
CLAUDIE:„Claudie Meibachová. Kathi mi řekla, že byste mohla pomoc ohledně mé kamarádky.“
TINA:“ Tina Kranichová, jsem maminka Péti a Martina. Pokud to bude v mých silách, ráda ti pomůžu. Tak bych, jsme to mohli rovnou sfouknout.“
CLAUDIE:“ Ráda. Vedle v parku, tam by mohl být klid.“
V parku……. Tina s Claudií se posadili na lavičku, děti si hráli na hřišti.
TINA:“ Tak, co se stalo s tvou kamarádkou?“
CLAUDIE:“ Mám strach o Lenu. Lena Reichertová. Asi tak před 14 dny jsem podala na policii jako pohřešovanou.“
TINA:“ A kdy jsi ji viděla naposledy?“
CLAUDIE:“ Bude to asi tak měsíc. Asi tak 5 měsíců zpátky se seznámila s jedním klukem na diskotéce, kde jsme byli spolu. Úplně byl do toho kluka zamilovaná. I jeho nemůžu nějak sehnat.“
TINA:“ A máš nějakou fotku?“
CLAUDIE:“ Mám.“ Z tašky si vyndala svůj zápisník, kde měla fotku, z jednoho výletu. „Je to z jednoho výletu. Jeli jsme všichni tři, úplní milenci.“ Předala fotku Tině, která hned poznala Lenina kluka.
TINA:“ To si tvá kamarádka Lena moc dobře nevybrala. Ten muž – Sergej Dimitri je dost známí na drogové scéně, vlastní několik diskoték, kde se to jenom hemží bílým masem z Asie, Latinské Ameriky. Žádnej svatoušek to není.“
CLAUDIE:“ Teď mám o Lenu ještě větší strach. Vypadal mile, že to s Lenou fakt vážně myslí. Myslíte, že ji Sergej někde drží.“
TINA:“ U něho bych od pravdy daleko nebyla. Pokud Lena něco objevila a chtěla to vynést na světlo, tak ji Sergej někam zašil. A co její rodiče?“
CLAUDIE:“ O tom mi ani nemluvte. Lena nemá moc příkladné rodiče. Mamka věčně v lihu, otec na ní věčně řve, že nešla studovat ekonomickou vysokou školu, aby mohla převzít firmu. V nejbližší době se odstěhovala pryč z domova do bytu ke kamarádovi. Byt pak připadl na ní, když kamarád odjel do zahraničí.“
TINA:“ Hádám, že Lena pro ně je ukradená. Takovýhle rodiče přímo nesnáším. Něco podobného zažila moje kamarádka ze školy. A co Lena studuje?“
CLAUDIE:“ S Lenou studujeme hereckou školu obor loutkoherectví tady v Kolíně. Už od dětství nás bavilo bavit jiné děti loutkami, které máme dodneška na půdě. Můj otec nás tím také bavil, když jsem s Lenou, byli malé.“
TINA:“ Pěkná práce.“
CLAUDIE:“ A můžu takovou otázku na tělo?“
TINA:“ Ptej se, pokud budu moct.“
CLAUDIE:“ Co prožila vaše kamarádka?“
TINA:“ Ona se svou maminkou prožili dost kruté časy s matičním přítelem, který nadělal dluhy, bylo u nich doma násilí. Často přenocovala u nás doma. Můj otec jim pomáhal, jak se má chovat, co tolerovat. Pak se jednoho dne sebrali a odjeli pryč z Itálie. A před několika týdny jsme se viděli v Kolíně. Docela si oddechli, když se přítel dostal do jedné rvačky v base. Na následky později zemřel.“
CLAUDIE:“ Tak si taky vytrpěla v dětství. Dalo by se říct, že jsme také tak trochu pomáhali Leně. Její otec se dostal blbé situace okolo financí. Říkala jsem si, že budete cizinka. A že přímo z Itálie. Krásná země.“
TINA:“ Vím. Nemáš kousek papíru a tužku.“
CLAUDIE:“ Mám.“
TINA:“ Jenom si něco zapíšu a s Kathi vás odvezu domů.“ Claudie našla ve své tašce blok a tužku vyndala z penálu. Všechno to předala Tině. Tina si zapsala jméno dívky. „Můžu si nechat tu fotku?“
CLAUDIE:“ Dám vám jinou, kde jsou jenom oni dva.“ Z notesu dala Tině fotku, kde je pouze Lena a Sergej.
TINA:“ Dáš mi tvoje telefonní číslo? Kdybych něco objevila, aby ti dala vědět.“ Claudie nadiktovala Tině číslo na mobil, které si Tina zapsala na papír. Popsaný list si vytrhla, zbytek bloku vrátila zpátky Claudii. Claudie si všechny věci dala zpátky do tašky. Tina šáhla do kapsy a vyndala svou vizitku. „Tady máš mnou vizitku, kdyby sis na něco vzpomněla, tak klidně zavolej.“ Předala ji Claudii.
CLAUDIE:“ Dobře a děkuji, že se podíváte na Lenu, kde je.“
TINA:“ Nemáš vůbec zač.“ Po tomto rozhovoru odvezla Tina Claudii a Kathi domů. Když odvezla své děti domů, rozjela se na služebnu hledat informace.
Na služebně……. Tina přišla na služebnu, která byla liduprázdná. Ze známých tváří byli na služebně, Hote a Bonrát, kteří byli zrovna kuchyňce, když Tina byla u Andreina stolu, ji zahlédli z kuchyňky. Hote, zašel za Tinou.
HOTE:“ Tino, co ty tady? Šéfka tu není a Tom se Semirem také ne.“
TINA:“ Nepřišla jsem za nimi, ale něco si ověřit.“
HOTE:“ Aha. A jestli to není tajné, co to je.“ Tina ve zkratce vysvětlila Hotemu a Bonrátovi, co tu chce na služebně. Pak si začala hledat příslušné informace.
Doma u Tiny a Toma……. Tom s Péťou dělali spolu domácí úkol z vlastivědy v kuchyni. Už s ním byli pomalu u konce.
TOM:“ Našla se naše ztracená maminka.“
TINA:“ No, to mi je teda přivítání.“ Nalezené spisy ze služebny odložila na kuchyňskou linku. S Tomem si dala pusu, pak se Tom věnoval zase Péťovi. Tina si šla odložit bundu do ložnice a umýt si packy. Pak se zase vrátila do kuchyně, kde už byl sám Tom, který seděl na židli. Tina neměla šanci uniknout Tomovi, Tina se mu posadila do klína. Dávali si jeden polibek za druhým.
TOM:“ Je to snad lepší přivítání?“
TINA:“ Mnohem.“
TOM:“ A kde pak ses nám toulala?“
TINA:“ Byla jsem na služebně…….“ Tina vysvětlila, proč byla služebně. Tina při tom hledání o Leně našla ještě další věc, která se týkala ještě další dvouch slečen – Monice Sagerové a Katje Schusterové. Obě dvě dívky byli stejně staré, okolo 25 let. Monika a Katja se setkali se Sergejem jako s Lenou na jedné diskotéce, která mu patřila. A tak též po nich bylo vyhlášeno, že jsou pohřešovaný.
Druhý den……. Tina odvezla Péťu a Martina do školy. Když se s nimi Tina rozloučila před školou, odešla do auta, kde volala Claudii.
CLAUDIE:“ Ano, prosím.“
TINA:“ Ahoj Claudie, tady je Tina Kranichová.“
CLAUDIE:“ Jé, dobrý den. Netušila jsem, že budete tak brzy volat.“
TINA:“ Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli máš klíče od Lenina bytu?“
CLAUDIE:“ Ano mám. A proč?“
TINA:“ Jenom se tam chci podívat na nějaké vodítko, kde by mohla mít Lena.“
CLAUDIE:“ Dobře. Teď dopoledne nic nemám, není problém, abychom se sešli. Adresa je – Glorietstrasse 33, je to ta nová zástavba, jsou ty nové postavené paneláky.“
TINA:“ Vím, kde to je.“ Rozloučili se. Vínová Octavia vyrazila na danou adresu.
Panelákové městečko……. Toto panelákové městečko se nacházelo na okraji městské části Longerich, kde před 6 lety vystavěli nové panelákové domy pro přirůstající obyvatelstvo, ale také i pro studenty vysokých škol. Celkem jich bylo vystavěno – 4 paneláky. Paneláky jsou krásně barevné od červené až po modrou. Vínová Octavia stála na parkovišti před prvními paneláky. Tina vystoupila z auta a u auta počkala, než přijela Claudie. Kousek od paneláků byla zastávka městské hromadné dopravě, kde byl přímý spoj do centra a studenti to měli kousek do svých škol. Claudie Meibachová vystoupila právě z přijíždějícího autobusu. Claudia zamířila rovnou za Tinou, která přišla z parkoviště.
CLAUDIE:“ Dobrý den.“
TINA:“ Ahoj Claudie, myslela jsem ji, že máte s Lenou společné vozidlo.“
CLAUDIE:“ Já ani Lena ještě nemáme udělaný řidičák. Řekli jsme si, že si ho uděláme, až skončíme 2. ročník. Takovou odměnu, že jsme došli tak daleko.“
TINA:“ Tak jdeme.“ Společně šli k paneláku natřeného červeno-žlutého, kde je byt Leny. „To ještě musí Lena splácet hypotéku, byty v těchto panelákách nejsou moc laciný.“
CLAUDIE:“ Lena se k tomu to bytu 4+1, dostala jako slepá k houslím. Před ní tu bydleli dva studenti, kteří odešli do zahraničí. Měli dost majetné rodiče, takže jim bylo jedno, kolik dají peněz do bytu. Než odjeli, přepsali bytu na Lenu, Lena s nimi bydlela od 1. ročníku, co spolu chodíme na školu.“
TINA:“ A teď někdo bydlí s Lenou?“
CLAUDIE:“ V polovině dubna se odstěhovali dva nájemníci. Všichni tři se vlastně skládali na nájemné. Lena si hledá pomalu nějaký menší byteček, sama ve 4+1.“
TINA:“ Aspoň, že měla nějakou společnost.“
CLAUDIE:“ To máte pravdu. Občas jsem i u Leny přespala. Společně jsme se učili, učili jsme se nějaké texty, když jsme hráli nějaké představení pro školy a další věci.“
Došli k paneláku, kde bydlela Lena. Claudie odemkla hlavní domovní dveře, vešli do velké haly, kde bylo schodiště k bytům, a z druhé strany byl výtah. V tomto přízemí byl byt domovníka, vchod do sklepa a do kočárkárny a sušárny na prádlo. Tina s Claudií šli po schodech do Lenina bytu. Když se vešlo do bytu, stálo se v malé předsíni, kdy po levé straně byli pokoje, a po pravé straně byl obývák s kuchyní.
CLAUDIE:“ Pokoj Leny je tudy.“ Ukázala příslušný směr. „Má na dveřích jméno. Já jdu trochu zalít kytky.“ Tina šla do pokoje a Claudie šla zalévat květiny.