Schröderův stánek……. Kde si užívali policisté v uniformě – Hote a Bonrát. Seděli si u stolečku, kde si popíjeli kafíčko. Ke stánku přijel šedostříbrný mercedes, ze kterého vystoupil Semir s Tomem. Šli za svými kolegy.
SCHORÖDER:“ Ahoj kluci.“
TOM, SEMIR:“ Ahoj.“
SEMIR:„Naši kolegové tu mají nějaké lážo plážo.“
HOTE:“ Udělali jsme si malou přestávku.“ Tom se Semirem si přisedli k Hotemu a Bonrátovi. U sedící skupinky se objevil Schröder.
SCHRÖDER:“ A kde pak jste nechali svou milou kolegyni?“
TOM:“ Pomáhá hledat jednu holku, co se dostala do spárů jednoho drogového dealera.“
SCHRÖDER:“ Chudák holka. Zřejmě asi bude malá šance ji najít živou.“
BONRÁT:“ Jestli ji už Dimitri neprodal do Ruska jako nějakou společnici.“
SCHRÖDER:“ Jeho podniky se to jenom hemží holkami z jihovýchodní Asie.“
SEMIR:“ Poslyš, Schrödere, ty jsi nějak v obraze.“
SCHRÖDER:“ Semire, čtu noviny. Skoro obden je Dimitri v novinách. Má dlouhé ruce do Ruska, kam dodává holky, koks,……“
HOTE:“ Měli by mu protidrogové trochu přistřihnout křidýlka.“
TOM:“ Sergej Dimitrij si vždy pak najde další cestičky, aby se zase dostal na výsluní. Udělali tolik razií, že to už pomalu vzdávají.“
V bytě Leny…….Tina seděla za stolem, kde si četla Lenin deník, který našla na tajném místě. V deníku psala o své novém klukovi – Sergej Dimitri, že ji seslal modré z nebe. Ale poslední stránky nesly důkazy, aby odrovnali Sergeje ze scény. Do pokoje přišla Claudie.
CLAUDIE:“ Co to čtete?“
TINA:“ Lenin deník. Dost píše o svém Sergejovi. Ale také o jejích trablích když byla malá, máme věčně v lihu a otec na zabití.“
CLAUDIE:“ Ani jsem nevěděla, že si Lena píše deník. Lena si toto vůbec nezasloužila.“ TINA:“ Každý si nemůže vybírat rodiče.“
CLAUDIE:“ To máte naprostou pravdu. No jo Sergej, ten byl pro Lenu jediný milí člověk, naprosto mu věřila a teď je nezvěstná.“
TINA:“ Sergej zřejmě oklamal plno dívek, které se mu líbily. Vybírá si určitý typ žen, aby je mohl poslat do Ruska, kde prodává svůj dodavatelům – pasákům. A mezi dealery s kokainem je taky velký pán.“
CLAUDIE:“ A jsou další dívky, které se pohřešují?“
TINA:“ Včera jsem našla ještě další dvě, které nalétl kouzlu Sergejovi. Obraťme list. Nevíš, kde má Lena počítač?“
CLAUDIE:“ Lena vlastní notebook. Nosila do školy a pak zase domů, aby v něm mohla dělat věci, poslouchat hudbu…….“
TINA:“ Nikde jsme ho nenašla.“
CLAUDIE:“ To je divné. Notebook by nepustila z očí.“
TINA:“ Jak jde vidět, tak je.“ Nahmatala něco v deskách deníku. Tina opatrně trhala roh deníku, aby moc nezničila papír. Pod papírem byl schované tenké USB. „To je to, o čem Lena psala v deníku.“
V úkrytu……. Sergej Dimitri se svými lidmi se schovával ve svém bývalém baru „Zlatého medvěda“. Dřív se tu jmenovala jedna malá hospůdka, která se po letech zkrachovala. Sergej si tuto hospůdku koupil a předělal na bar s nočním klubem. Ve sklepení zde zdržel Lenu s dalšími dívkami – Moniku a Katju, které jsou také pohřešované. Za to, že se bránili, nechtěli jít dobrovolně do Ruska, dělat papalášům večerní společnici. A ještě přidat mezi konzumenty bílého prášku, aby byli holky povolnější.
Sergej seděl u jednoho stolu s dobrou whisky a před sebou měl notebook Leny, která řekla, že má proti Sergejovi důkazy, aby mohl jít s celou bandou do basy na několik let. Ale Sergej se do notebooku nedostal, protože byl zaheslovaný.
SERGEJ:“ Přiveďte mi malou Lenu.“ Jedna z goril přikývla hlavou a došla pro Lenu do sklepa. Během chvilku tu byla gorila s Lenou, která měla svázané ruce lanem. Po těle měla pár škrábanců a modřin, když se bránila, aby ji Sergejovi gorily odvezli sem. Gorila posadila Lenu na židli naproti Sergejovi.
SERGEJ:“ Povíš mi heslo.“
LENA:“ Je to – Babetka.“
SERGEJ:“ Babetka. Jak roztomilé.“ Napsal slovo do řádku heslo. Sergej so dostal do notebooku. „Babetka nám otevřela počítač. Teď se podíváme na ty tvoje zázraky.“ Lena moc dobře věděla, že tam fotky nejsou, ale že jsou na USB, které teď vlastnila Tina. Takže se dostali do správných rukou. „Tvoje důkazy nikde nejsou.“
LENA:“ Asi ses blbě podíval.“
SERGEJ:“ Nic takového tu není. Kam jsi dala ty fotky?“
LENA:“ Jsou v tom notebooku.“
SERGEJ:“ Tady nejsou.“
LENA:“ Já jsem je tam dávala.“ Sergej vypil zbytek whisky ve skleničce, zvedl se, došel k Leně a naklonil se nad ní.
SERGEJ:“ Tak kočičko, v počítači nic není, kde jsou ty fotky.“
LENA:“ Jsou tam.“
SERGEJ:“ Nekecej! V počítači nejsou. Tak kam jsi je dala!“ A rukou uhodil Lenu po obličeji. Až měla na tváři krvavou trhlinku od mohutného zlatého prstenu, který měl na prstu.
LENA: “ Dobře, řeknu, kde jsou.“
SERGEJ:“ Tak kde!“
LENA:“ Vymazala jsem je z počítače. Stáhla jsem je na USB.“
SERGEJ:“ Hodná holka.“ Rukou ji poplácal po tváři. „Odveďte ji.“ Gorila Lenu zavedla do sklepa. „Patriku,…….“ Během chvilek se u Sergeje objevil Patrik. „Podívej se na ten počítač, jestli fotky byli tam. Fotky jsou smazaný.“
PATRIK:“ Dobře. Bude to trvat.“
SERGEJ:“ Jenom chci vědět, jestli ta maličká mluvila pravdu.“
V bytě Leny…….Tina s Claudií pomalu odcházeli z bytu. Claudie po zamčení bytu, šla napřed, kde na schodech se zdravila s manželkou domovníka, která vytírala chodbu.
DOMOVNICE:“ Ahoj Claudie.“
CLAUDIE:“ Dobrý den, paní Fischerová.“
DOMOVNICE:“ Dobrý den.“ Zdravila Tinu.
TINA:“ Dobrý den.“ Tina a Claudie odcházely k domovním dveřím.
DOMOVNICE:“ Claudie, jenom jsem se chtěla zeptat. Už jsem tu několik dnů neviděla Lenu. Kde je?“
CLAUDIE:“ Lena odjela na několik týdnů do Anglie v rámci školy, kde dělají různá představení.“
DOMOVNICE:“ A že jsi nejela i ty?“
CLAUDIE:“ Nakonec jsem se zapomněla přihlásit.“
DOMOVNICE:“ Taková škoda. Já jenom, že jsem viděla, jako bytu Leny jdou dva muži. Byli tam několik minut a měli klíče.“
TINA:“ A nevíte, jaké měli auto?“
DOMOVNICE:“ Bylo stříbrný, a značka byla KK 0000. Lehce se pamatovala. A proč to potřebujete vědět?“
TINA:“ No kvůli…….“ To už Claudie skočila Tině do řeči.
CLAUDIE:“ Byli si pro něco v bytě, co si tam zapomněla. Lena mi tu nechala pro ně klíče.“
DOMOVNICE:“ Aha…….“
CLAUDIE:“ Paní Fischerová, my musíme už jít.“ Tina s Claudií se rozloučili s domovnicí a odešli z domu. Šli směrem k parkovišti.
TINA:“ Správná to drbna.“
CLAUDIE:“ To máte pravdu. Někdy je až moc vlezlá a někdy zase je moc milá.“
TINA:“ Hned jsem si myslela, že byl někdo v bytě, když v Lenině pokoji nebyl počítač.“
CLAUDIE:“ Snad vám ta značka pomůže.“
TINA:“ Určitě. Nechceš někam hodit?“
CLAUDIE:“ Do centra. Ještě mám dost času, tak se podívám do krámů.“ Tina s Claudií nasedli do Octavie a odjeli.
Na dálnici A5…….Na 167km jel transportér s čistým kokainem skoro za 35 mil €, který se měl zničit. Tento kokain byl zabaven z jedné razie. Na tento kokain měl zálusk Sergej a jeho parta. A tak Sergej vyslal své chlapce, aby se postarali o tento transport.
Komisařové z dálniční policie ještě stále seděli u Schrödera, než je vyrušilo hlášení, že na A5 byl přepaden transport s kokainem. Dálniční policie hned vyrazila na cestu. O tomto hlášení se dozvěděla i Tina, která také vyrazila na místo činu.
Jako na místo činu dorazila Tina jako první. Transport stál opuštěný na dálnici a nikdo okolo něho nebyl. Tina byla opatrná a ozbrojila se, protože nevěděla, jestli se někdo neskrývá vepředu. U před masky vozu byli akorát spoutaní dva řidiči transportéru. Tina uklidila svou zbraň do pouzdra u pasu. Řidiči byli spoutaní k přední masivní masce svými pouty, přes pusu měli nalepenou pásku a byli omámeni chloroformem. Tina je něžně probudila, šíleně je bolela hlava, opatrně jim strhla pásku z úst a svým klíčkem od pout jim odemkla pouta. To už se u transportu objevili kolegové.
O pár minutek později dorazili k přepadenému kolegové a záchranka, aby se postarala o dva řidiče z transportu. Tom se Semirem si vzali jednoho a Tina si vzala na starost toho druhého. Když se dostali potřebné informace o přepadu, nechali je v klidu.
SEMIR:“ Zřejmě ti řekl to samé. Zastavila je několika čelená skupinka lidí v tmavých kombinézách s kuklami na hlavě, svázali je a omámili.“
TINA:“ Ještě k tomu mi pověděl, že si všiml jedné SPZ – KK 0000, která se nedala přehlédnout. A navíc se tento vůz objevil i před bytem zmizelé dívky.“
TOM:“ Nějak moc náhod najednou.“
SEMIR:“ Ale máme jistotu, že tu zmizelou dívku má v moci Sergej Dimitri.“ Do jejich rozhovoru se přimíchal šéf protidrogového oddělení – Michael Berger.
BERGER:“ Co s tím má společného zmizelá dívka?“
TINA:“ A vy jste kdo?“
BERGER:“ Michael Berger, šéf protidrogového oddělení. Kolegové od dálniční policie?“
TINA:“ Správná dedukce.“
SEMIR:“ Semir Gerkhan a to jsou mí milí kolegové – Tom Kranich a Tina Kranichová.“
TOM:“ Kolik vezl ten transportér?“
BERGER:“ Čistý kokain za 35 mil €. Kokain se měl zničit v Düsseldorfu. A jak jsou na tom řidiči?“
TOM:“ Jsou v pořádku. Ten, kdo to udělal, je jenom svázal a omráčil.“
BERGER:“ Jestli nebude mít dálniční policie námitky proti tomu, že bychom spojili své síly k vyřešení tohoto případu.“
SEMIR:“ Nemáme žádné námitky…….“
BERGER:“ To jsem jenom rád. Uvidíme se na služebně.“ Odešel od skupinky, nasedl do svého auta a odjel pryč. Komisařové si mezi sebou vyměnili pohledy.