Tom tak byl trochu nervózní, když byla Tina uvnitř. Přešlapoval na místě.
SEMIR: “ Ber to zatím tak, že je tam všechno v pořádku.“
TOM: “ Na jak dlouho.“
HEIKO:“ Víte, jsme taková mírumilovná banda motorkářů, která se chová slušně. Pravidelně jezdí na srazy, děláme si společné víkendy, výlety,……. A teď toto.“
TINA: “ Je to váš koníček, děláte to pro svou radost. Neměl nějakou přítelkyni nebo kamarádku? Se kterou se scházel?“
HEIKO:“ Ano, jezdíval za jednou kamarádkou. Jmenuje se Iris Kleinová.“
TINA:“ A adresa?“ Heiko se otočil k baru, kam se ozval s dotazem, aby dostal kousek papírku a tužku. Na papírek napsal adresu Iris.
HEIKO:“ Tady je ta adresa.“
TOM:“ Za chvilku vyprší ultimátum.“
SEMIR:“ Všechno dopadne dobře.“
TINA: “ Díky. A ten výherní tiket má váš kamarád u sebe?“
HEIKO:“ Asi ano, pokud ho někam neukryl, když mu jsou po krku.“
TINA: “ Už vás nebudu dál trápit. Určitě chcete jet za Michaelem v nemocnici.“
HEIKO:“ Na policajtku jste moc příjemná a pěkná. Doufám, že vám nebude vadit ještě jeden kompliment.“
TINA: “ A to jaký?“ Heiko došel pro noviny, které leželi na baru. Nalistoval fotku z večírku po opeře Labutí jezero.
HEIKO: “ Moc vám to sluší. Jste úplná kočka.“
TINA:“ Děkuji. Toho si ještě hodně dneska vyslechnu.“ Vstala od stolu a s Heikem odcházeli ke dveřím. Vzali lístek s adresou na Iris. Všichni kolem se přestali věnovat svým činnostem. „Abych nezapomněla. Tady máte na mě spojení. Dejte mi vědět, co vás napadne.“ Předala Heikovi svou vizitku.
HEIKO: “ Dobře.“
TINA:“ Slibuji, že najdeme toho, kdo to způsobil vašemu kamarádovi a příteli.“ Jeden z motorkářů se zachoval jako gentleman a otevřel Tině dveře. Tom upřel oči, co se bude dít, ale nic se nedělo. Z motorestu vyšla Tina, bez ujmi na zdraví.
SEMIR: “ Co jsem ti říkal.“ Tom jenom mlčel. Tina k nim přišla.
TOM: “ Zjistila jsi něco.“
TINA: “ Samozřejmě.“
SEMIR:“ Tak povídej.“
TINA:“ Wagner se stýkal s jednou kamarádkou s Iris Kleinovou. Dostala jsem i adresu.“
SEMIR: “ Opravdu mírumilovní lidi.“
TOM:“ Mluvili jste o tom výherním tiketu?“
TINA: “ Ano, ale Wagner ho určitě někam ukryl.“
SEMIR:“ Tušil, že mají zájem o tiket. Tak mi zajedeme do Wagnerova bytu a ty se postarej o tu kamarádku.“ Heiko nasedl na svou motorku a odjel do nemocnice za svým kamarádem z dětství Michaelem Wagnerem. Komisařové nasedli do svých služebních aut a rozjeli se svými danými směry.
U Wagnera doma……. Tom se Semirem se do bytu dostali pomocí klíčů od Wagnera. Byt prohledávali tak, aby neudělali moc velký bordel. Výhružné dopisy našli v jedné papírové krabici. Ale nikdy nebylo po stopách výherního tiketu. Semir s Tomem zavolali techniky kvůli případným stopám na pachatele.
U Iris doma……. Vínová Octavia dorazila k malému domku Iris Kleinové. Tina zazvonila na zvonek, ale Iris nepřicházela. Tak vešla brankou a šla na zahradu, jestli se třeba nešťourá na zahrádce, ale tam také nikdo nebyl. Přes zahradu vešla do domu, zatím jí nic nápadné, až přišla do obýváku, kde ležela Iris na zemi s rozbitou lebkou a mrtvá. Celý obyvák byl vzhůru nohama, vyházené papíry na zemi ze všech skříní a další věci, které byli rozházené po místnosti. Tina si ověřila tep na krku Iris, ale bylo pozdě, hned šáhla po mobilu.
ANDREA:“ Schäferová, dálniční policie.“
TINA: “ Andreo, potřebuji techniky a kolegy do domku Iris Kleinové na Paulstrasse 36…….“ Tinu omráčili velkou silou do hlavy, Tina spadla na zem a Andrea chvilku volala Tinino jméno, aby se ozvala, ale nic. Andrea zavěsila. Z domku vyšla dva muži, kteří byli dneska na dálnici, aby se zbavili Wagnera. Andrea hned volala Tomovi na mobil.
TOM: “ Andreo, děje se něco?“
ANDREA: “ Jde o Tinu. Před chvilkou jsem volala s Tinou, ale pak se nikdo neozýval.“
TOM:“ Máš adresu na tu Iris Kleinovou?“
ANDREA: “ Paulstrasse 36.“
TOM:“ Hned jsme na cestě.“ Zavěsil, Tom to přetlumočil Semirovi, BMW se vydalo za Tinou.
BMW přijelo před domek Iris Kleinové, kde stálo služební auto Tiny. Tom se Semirem vešli do domku se zbraní v ruce. Tom šel do obýváku, kde ležela Tina, která se už probírala.
TOM: “ Jsi v pořádku?“
TINA: “ Takovou šlupku jsem dlouho nedostala.“ Trochu ji po té ráně bolela hlava. Tom usadil Tinu do křesla. Semir volal Andree.
SEMIR: “ Andreo, pošli techniky ke Kleinové. A Tina je v pořádku.“ To se Andree na druhém konci drátu ulevilo.
ANDREA: “ Kolegové a technici jsou na cestě.“ Oba dva zavěsili. Tom přinesl Tině sklenici vody. Vzala si prášek na bolení hlavy.
TOM: “ Viděla jsi někoho?“
TINA: “ Nikoho. Jenom jsem cítila ránu po hlavě.“ Semir chodil okolo mrtvé.
SEMIR: “ Okusila také pěknou ránu do hlavy.“ U hlavy oběti ležela mramorová soška sovy moudrosti, a jejím podstavcem byla zabita Iris.
TINA: “ O tom mi ani nemluv.“ Pořád cítila odezvy rány, kterou dostala.
TOM: “ Očividně jde vidět, že tu hledali výherní tiket. Když ho u Wagnera nenašli.“
SEMIR:“ Wagner ho musel dobře schovat.“
Než přijeli kolegové a technici komisařové se přehrabávali v papírech na zemi, aby trochu zabili čas. Když se tu objevili první kolegové, kteří uzavírali okolí. Samozřejmě, že měli diváky z ulice, protože chtěli vědět, co se stalo u Iris Kleinové. Na mrtvou se podíval patolog a technici hledali případné stopy.
PATOLOG:“ Jediná a silná rána do hlavy způsobila smrt.“
HARTMUT: “ Podívám se na sošku, kvůli případným otiskům.“
SEMIR:“ Úplně mi čteš myšlenky.“
PATLOG: “ Jestli ode mne nic nepotřebujete, tak nechám odvést tělo na soudní. A zprávu dostanete, co nejdříve.“
SEMIR:“ Ale jistě. My vás tu nedržíme.“ Patolog si dodělat své potřebné věci, něco musel dopsat do příslušného protokolu, kvůli spisu. Dva pohřebáci naložili tělo do přenosné rakve, kterou odvezli na soudní na pitvu. Lidé venku za páskou byli úplně zděšeni, když viděli vynášet rakev a jak se nakládá do vozu. Tom seběhnul po schodech, které vyúsťovaly na chodbu, která spojuje vchod do kuchyně, do obýváku a do pracovny.
TOM: “ Ani netušili, že má Kleinová pracovnu nahoře. Ani se jí nedotkly“
SEMIR: “ Ten výherní los někde musí být.“
Tina s Bonrátem a s dalšími kolegy vyslýchaly sousedy v ulici.
BONRÁT:“ Slyšela jste něco nebo viděla?“
SOUSEDKA: “ Slyšet ani né, ale vidět, ano.“
TINA:“ Ale co?“
SOUSEDKA: “ Bylo mi divné, že u paní Kleinové zastavuje zelené auto, když z jejich známých žádné takové nemá.“
TINA:“ Ale pana Wagnera jste znala? Nebo vídávala?“
SOUSEDKA:“ Ano, je to milí pán. S paní Kleinovou si rozuměli, jezdili spolu pryč.“
BONRÁT: “ A pamatujete si, jak to zelené auto vypadalo?“
SOUSEDKA: “ Víte, já nejsem typ člověka, který zná značky. Hlavní je, že poznám, že auto má čtyři kola, volant a motor. Asi tak za půlhodinky přijelo další auto, té vínové barvy, krátce na to, to zelené auto odjelo.“
TINA:“ A kdo nastupoval do toho auta?“
SOUSEDKA: “ Byli to dva muži, ale do tváře se jim neviděla.“
BONRÁT:“ A co SPZ? Nebo něco vás na autě upoutalo – nápis, přívěšek,…….“
SOUSEDKA:“ Vlastně mělo vepředu pověšené modré, vypadali, že jsou plyšové kostičky. A SPZ měla na konci 888, začínala písmenem K-HA…….“ Bonrát se koukal do papírů, co tam má za poznámky.
TINA: “ Hele tady.“ Ukázala mu to v papírech. „Zelený Jaguár se státní poznávací značkou K-HAX 888.“
SOUSEDKA:“ To je přesně ono. Písmenko mi vypadlo.“
TINA: “ To nevadí.“
BONRÁT:“ Jak vidíte, umíme si sami poradit.“
SOUSEDKA: “ To se málo kdy vidí.“ Ještě prohodili pár slov, pak se rozloučili. Sousedka odešla do svého domku.
TINA: “ Určitě bude hlavní drbnou ulice.“
BONRÁT:“ U nich se vždy dozvíš i to, co nechceš. Copak nemáš ráda takový tipy sousedek?“
TINA: “ Jak kdy. Až moc vlezlý, to opravdu moc nemusím.“ U Tiny a Bonráta se zastavil Sigi.
SIGI: “ Vyslechli jsme všechny sousedy v okolí. Pár jich je pryč. Dva sousedé si pamatují na zelený Jaguár, který se objevil před domem paní Kleinové. Dva oba vypověděli to samé.“
BONRÁT: “ A viděli jim do tváře?“
SIGI: “ Ne, už je viděli, jak vcházejí do baráku.“
TINA: “ Mají víc štěstí než rozumu.“ Sigi odešel po své práci.
BONRÁT: “ Nic jiného nám nezbývá než je najít podle SPZ.“
TINA: “ Bonráte, co dělat tak brzké ukvapené závěry.“ Odešla do svého auta pro mapu Kolína. Mapu Kolína si rozložila na kapotě svého služebního auta. Bonrát odešel za Tinou. To už se u nich objevil Semir s Tomem.
SEMIR: “ Copak tu hledáte?“
BONRÁT: “ To se zeptejte naší kolegyně.“ Tina na mapě hledala ulici Iris Kleinové. Než se zajíždí k Iris, vede hlavní cesta okolo školy, kde je snížená rychlost a hlídají zde kamery.
TINA: “ Tady. Gartnerstrasse. Pokud náš Jaguár jel tudy, tak ho vzali kamery.“
SEMIR: “ Tam je vlastně škola, kde je snížená rychlost.“
TOM:“ Bonráte, postaráš se o to.“
BONRÁT: “ Zajisté.“ Tina poskládala rozloženou mapu. Komisařové nasedli do svých aut, Tom odvezl Tinu jejím autem na služebnu, kde ji Tom řekl, co bylo v dnešních novinách. Bonrát šel obstarat video záznamy z Gartnerstrasse.