Byl únor nového roku, kdy celé Německo bylo ještě zahaleno do zimního sněhového kabátu.
Komisařové dálniční policie spolupracovali s LKA, kde potřebovali vyšetřit smrt kolegy s LKA, kolega byl tajným agentem jednoho velkého gangu, který ve velkém kšeftoval s omamnými látkami na diskotéky, bary, noční kluby,……., tiskl peníze ve velkém pro sebe, ale také pro ostatní. A dalšími věcmi, které vynášeli nějaké tučné částky. LKA s jeho kapitánem Martinem Bergrem a šéfkou dálniční policie Annou Engelhardtovou nasadila své lidi – Semira Gerkhana a Toma Kranicha do Wesslova gangu, aby jeden v příhodný den mohli zničit celou bandu. Radim Wessel má pod palcem skoro celý Kolín. Když byla nějaká ta příležitost Tom se Semirem se ozvali svým kolegům, že jsou v pořádku anebo, že LKA a dálniční policie udělala razii, ale přednější byli jejich drahé polovičky.
Na služebně……. Tina byla u Engel
hardtové s papíry z předchozích dnů. Když Tina byla pomalu na odchodu, tak se u Andrey zastavil, Hote s Bonrátem a zazvonil telefon, který zvedla Andrea. Když Tina odcházela z kanceláře a měla namířeno k Andree, tak to už Andrea telefonovala s učitelkou z lyžařského kurzu, kde jsou Martin a Péťa.
ANDREA: “ Tino, někdo chce s tebou mluvit.“
TINA: “ A kdo to je?“
ANDREA: “ Volá paní Schmidtová.“
TINA: “ Doufám, že se klukům nic vážného nestalo.“ Převzala si telefon od Andrey. „Kranichová. Stalo se něco? ……. Proboha a není to nic vážného?“ Když se Tina dozvěděla, co se stalo, přeběhl jí mráz po zádech. Andrea, Hote a Bonrát z Tinina výrazu poznali, že se stalo. “ Nic vám neslibuji, ale pokusím se to nějak zařídit……. Dobře. Dávám vědět, jestli přijedu anebo ne……. Zatím nashle.“ Tina zavěsila.
ANDREA: “ Tino, co se stalo?“
TINA: “ Martin a další 2 lidi byli smeteni na sjezdovce jedním lyžařem. Martin má akorát něco s ramenem.“
HOTE: “ A proč tam chceš jet?“
TINA: “ Ten, kdo je smetl, na tom není moc dobře. Když je smetl, narazil do stromu. A kdyby se s ním stalo vážného…….“ To už Andrea skočila Tině do řeči.
ANDREA: “ Musí být zákonný zástupce u Martinova výslechu.“
TINA: “ Správně.“
BONRÁT: “ To Engelhardtová nebudeme mít radost, aby tě pustila do …….“
TINA: „Garmisch-Partenkirchenu.“
BONRÁT: “ Do bavorských Alp.“
HOTE: “ Budeme ti držet palce, aby ti to vyšlo.“ Tina zašla za šéfkou do její kanceláře. Tina vysvětlila Engelhardtové svou situaci.
ŠÉFKA: “ Tino, je vám úplně jasné, že vás nesmím pustit. Kdyby tu byl nějaký jiný kolega tak prosím, ale když jste tu sama.“
TINA: “ Já vím, místní kriminálce, aby u toho byl i zákonný zástupce.“
ŠÉFKA: “ Tino, co mám s vámi dělat. Je tu jedna možnost, že vás pustím, ale vy se musíte vrátit třech maximálně do čtyř dnů, než se Schrankmannová vrátí.“
TINA: “ Vynasnažím se. A děkuji.“
ŠÉFKA: “ Moc dobře víte, že se snažím vám ve všem vyhovět. A teď už jeďte.“ Tina odešla z kanceláře a zašla rovnou do své kanceláře pro své věci.
ANDREA: “ Jak dopadlo?“ Vyšla ze své kanceláře.
TINA: “ Dobře, mám povolení na tři až čtyři dni.“
ANDREA: “ A co mám říct Tomovi a Semirovi, kdyby se ozvali?“
TINA: “ Tak jim řekni, co stalo. A kdyby se tady něco dělo, že mi dáš vědět?“
ANDREA: “ Samozřejmě, a že pozdravuji Martina s Péťou. A zavolej, jak to všechno je.“
HOTE: “ Hlavně jeď opatrně.“
TINA: “ Spolehni se. Ahoj.“ Vzala si na sebe bundu.
HOTE, BONRÁT, ANDREA: “ Ahoj.“ Odešla ze služebny. Nasedla do svého služebního auta a odjela domů, pro nějaké věci a pak vyrazila do Bavorska.
V Garmisch-Partenkirchenu……. Tina do lyžařského střediska přijela, jak nejrychleji mohla. Hned zajela do nemocnice se podívat za Martinem, jak se vůbec má. Když přišla do nemocnice, hned jí vítala paní Schmidtová. U recepce stála menší skupinka – dva policisté v uniformě a místní komisař, který sídlí na místním komisařství. Paní Schmidtová zavedla Tinu ke komisaři.
TINA: “ Tina Kranichová, jsem matka Martina Kranicha.“
KLAIN: “ Vrchní komisař Michael Klain, jsem z místní kriminálky. To jste velmi rychle.“
TINA: “ Byl poklidný provoz. Jak je na tom ten zraněný?“
KLAIN: “ Ten lyžař před pár minutami zemřel. V krvi se mu našel pěkný mišmaš toxických látek, který je na rozboru.“
TINA: “ To je tedy hrozná zpráva. Chcete jít hned za Martinem?“
KLAIN: “ Ano, chci jenom vědět, co se přesně stalo. Klidně bych ten výslech udělal za přítomnosti tady paní Schmidtové, ale zákonný zástupce je zákonný zástupce.“
TINA: “ Zcela to úplně chápu. Chcete to mít podle pravidel. Tak jdeme?“
KLAIN: “ Jistě.“ Tina s Klainem odešli za Martinem a Péťou, kteří byli sami na pokoji a mastili karty.
PÉŤA: “ Ahoj mami.“ Martin s Péťou odložily karty.
TINA: “ Péťulo, co ty tady?“
PÉŤA: “ Přišel jsem zkrátit dlouhou chvíli Martinovi.“
MARTIN: “ Mami, ty jsi tu nějak rychle. Že ty jsi jela s majáčkem, abys tu byla tak rychle.“
KLAIN: “ Jakej majáček?“
TINA: “ To nic…….“ Péťa skočil své mamince do řeči.
PÉŤA: “ Maminka totiž pracuje u policie.“
KLAIN: “ Tak kolegyně.“
TINA: “ Ano, tak se snad vrátíme k případu.“
KLAIN: “ Moje řeč. Martine, co se tedy přesně stalo?“
MARTIN: “ Po snídani jsme s naší skupinou vyrazili na svah, kde jsme to tak sjeli pětkrát, abychom se rozjezdili.“
KLAIN: “ A to už se tam objevoval ten lyžař?“
MARTIN: “ Ne, asi tak když jsme už cvičili. Když jsem jel ke kamarádům, tak mi nevyšlo přesně do jejich lajny. Stál jsem kousek dál a to už se na mě řítil ten lyžař. Porazil mě a já jsem skončil na zemi. Ještě před mnou srazil dva lidi, které jsem, pak viděl ležet na zemi.“
KLAIN: “ Tak to mi zatím stačí. Pak se za mnou s maminkou zastavíš a sepíšeme tvou výpověď.“
TINA: “ My se stavíme.“
KLAIN: “ Budu se těšit. Zatím se mějte a nashle.“
TINA: “ Nashle.“ Klain se ještě rozloučil s Martinem a Péťou, odešel z pokoje.
PÉŤA: “ Mami, kdy Martina už pustí?“
TINA: “ Půjdu to zjistit. Tak tu si pěkně hrajte karty a nezlobte.“
PÉŤA: “ Neboj se, maminko.“ Tina odešla z pokoje a zašla za vrchní sestrou, která seděla za prosklenou kanceláří. Tina slušně zaklepala.
SESTRA: “ Jak pak vám můžu pomoct?“
TINA: “ Kranichová, jsem matka Martina Kranicha. Chtěla bych mluvit s jeho ošetřujícím lékařem.“
SESTRA: “ To je to rameno. Chvilinku vydržte, zavolám doktora Schwarze.“
TINA: “ Díky.“ Sestra zavolala po telefonu doktora Schwarze, který se na sesterně objevil během pár minutek.
SCHWARZ: “ Ivan Schwarz. Jsem ošetřující lékař vašeho syna Martina.“
TINA: “ Tina Kranichová. Chtěla jsem se zeptat, jak na tom Martin je.“
SCHWARZ: “ Martinovo rameno je pouze naražené. Martin měl by mít klid a né moc rameno zatěžovat. Předepíšu vám jednu mastičku na Martinovo rameno, budete jí používat tak týden. Až léčbu skončíte, pak si s Martinem zajděte za jeho lékařem, ten už vám řekne jak dál.“
SESTRA: “ Mám vystavit všechny papíry?“
SCHWARZ: “ Samozřejmě. Takže Martin může jít domů. My se tu ještě setkáme.“
TINA: “ To se mi ulevilo, že to není nic vážného. Než půjdeme, zastavíme se tu.“
SCHWARZ: “ Dobře.“ Tina odešla za Martinem a Péťou.
MARTIN: “ Už půjdeme domů?“
TINA: “ Máme to povolené.“
MARTIN: “ Hurá. Mami, až pojedeš zpátky domů, že mě vezmeš sebou? Tady bych se jenom nudil a stejnak bych nemohl lyžovat.“
PÉŤA: “ A ty mě tu necháš samotnýho?“
TINA: “ Peťulko, to si musíš rozmyslet sám, jestli pojedeš s námi nebo tu zůstaneš. Ale bylo by škoda odjet. Martine, ráda tě vezmu domů.“
MARTIN: “ A budu u babičky a dědy?“
TINA: “ Nic jiného mi také nezbývá.“
MARTIN: “ Na tenhle lyžák dlouho nezapomenu. Hned první den musím a pojedu zpátky domů.“
TINA: “ Hlavní, že se ti nic vážného nestalo.“ Tina pobalila Martinovi věci a společně odešli z pokoje a zamířili si to na sesternu. „Tak jsme tu.“
SCHWARZ: “ Tady jsou veškeré nálezy a potřebné papíry vašemu lékaři. Je tam i ten recept.“
SESTRA: “ Ještě musíte podepsat papíry.“
TINA: “ Zajisté.“ Podepsala určité papíry. Od doktora Schwarze dostala Martinovi nálezy. Rozloučili se, Tina s dětmi odešli z nemocnice a odjeli do hotelu, kde lyžařský kurz přespává.
Ve francouzských Alpách……. Katrina, Hartmut a Natálka si udělali týdenní pobyt ve francouzských Alpách ve středisku – Les Trois Vallées (v překladu Tři údolí). Katrina s Hartmutem se procházeli po městečku Les Allues, kdy malá Natálka byla na lyžích v lyžařské škole, kde si ji vzal na starosti německý instruktor, který žije několik let ve Francii.
KATRINA: “ Hartmute, chtěla bych ti něco říct.“
HARTMUT: “ A copak to je?“
KATRINA: “ No víš, jak to jenom říct…….“
HARTMUT: “ Tak ti trochu pomůžu. Týká se to mě, tebe nebo Natálky?“
KATRINA: “ Ono se týká nás všech třech.“
HARTMUT: “ Opravdu netuším, co to může být. Nechám se podat.“
KATRINA: “ Jde o to, že budeme…….“ Hartmut se zastavil a zarazil se. „Za nedlouho budeme čtyři.“
HARTMUT: “ Tak to je výborná zpráva. Tak mi budeme dalšího člena rodiny větší.“ Katrina mu vysela kolem krku. „A ty z toho děláš kovbojku.“
KATRINA: “ Nedělám, ale nevěděla jsem jak ti to říct. Musela jsem najít ty vhodná slovíčka.“ Políbili se.
V Garmisch-Partenkirchenu……. Ve středu Tina s Martinem zajeli na místní komisařství, kde Martin učinil výpověď k nehodě, která se stala v pondělí na sjezdovce, kde byl Martin se svou skupinkou. Pak Tina s Martinem vyrazili do Kolína. Martin byl docela dost smutný, protože se mu podařili při srážce přelomit obě dvě lyže. Tina odvezla Martina k babičce a dědovi, pak vyrazila na služebnu, kde měla šéfka s Bergerem něco důležitého.
U Tiny a Toma doma……. Vínová Octavia přijela domů. Tina vytahovala z kufru věci ven. Měl v ruce Martinovi lyže a jedna z nich byla nalomená, že špička lyže vysela na skluznici.
TINA: “ Ty jsi tedy šikula. Tohle to by se mi ani mě nepovedlo.“
MARTIN: “ I na kurzu to nechápali, jak se mi to povedlo. Lyže mi vypla z vázání a letěla někam do lesa. Mami, že mi ty lyže schováte?“
TINA: “ A na co?“
MARTIN: “ Abych měl nějakou vzpomínku na lyžák.“
TINA: “ Tak dobře.“ Usmála se a dala Martinovi klíče od baráku, aby otevřel dům.