Na služebně……. Tina rovnou zašla ze Engelhardtovou a Bergrem do šéfčiny kanceláře.
BERGER: “ Tak přejdu rovnou k věci. Dostali jsme hlášku, že ve skladu č. 10 v Bonnu, je údajný sklad Wessela.“
ŠÉFKA: “ Podle Semira toho tam má být hodně.“
TINA: “ To známe. Pak toho tak je polovina než se nám nahlásí.“
ŠÉFKA: “ To je sice pravda, ale podle Semira je teď tutové.“
TINA: “ A co Tom?“
ŠÉFKA: “ Co je s Tomem vám řekne Semir.“
V Bonnu……. Tina s komisařem Filipem Rainerem z LKA. Měli na sobě policejní neprůstřelné vesty. Ještě měli napomoct kolegy z dálniční policie a LKA. Policie obklíčila celý sklad, Tina si vzala tři policisty a Filip další tři policisty. Filip šel přes předek a Tina šla ze zadní části. Semir viděl přes jedno malé okénko mihnutí Tiny s kolegy, ale na sobě nic nedal dát. Semir s Robertem připravovali zboží – Extázi do velkých igelitových balíčků, které pak dávali do papírové velké krabice, která pak půjde na expedici. Robert uslyšel nějaký rachot z vedlejší místnosti, kde byla Tina s kolegy.
ROBERT: “ Slyšel jsi to?“
SEMIR: “ A, co?“
ROBERT: “ Ten hluk.“
SEMIR: “ Já jsem nic neslyšel.“
ROBERT: “ Půjdu se tam podívat.“ Odešel do vedlejší místnosti, kde ho zpacifikovala policie. To už kolega Filip měl zatčeného Semira a to už byla Tina s kolegy a Robertem u Semira s Filipa.
TINA: “ Odveďte oba dva k nám na služebnu.“
FILIP: “ Kde si spolu krásně popovídáme.“ Uniformovaný policisté odvedli Semira a Roberta do vozů a odjeli na služebnu dálniční policie. Tina s Filipem si prohlíželi sklad. Prohlíželi si papírové krabice na expedici.
TINA: “ Vypadá toho tak o půlku méně, než nám bylo řečeno.“
FILIP: “ Ale toto není žádná novinka. Vždy toho najdeme půlku.“
TINA: “ Tady mi na tom něco nesedí.“
Na služebně……. Hote s Bonrátem vedli v poutech Semira před zraky Andrey, která se na svého zatčeného manžela koukala, jako že se neznají a že je živ a zdráv. Pak další dva kolegové procházeli s Robertem. Každého posadili zvlášť do výslechové místnosti. Tina s Filipem rovnou zašli za nimi – Tina si zvala Semira a Filip si vzal Roberta.
Tina přišla za svým kolegou Semirem do výslechové místnosti, kde si seděl na židli bez pout, které mu sundal, Hote.
TINA: “ Ve skladu jsme toho opět našli míň, než nám bylo avizováno.“
SEMIR: “ Už zase?“
TINA: “ To je ale po každý……. A kde je vlastně Tom?“ Posadila se na židli naproti Semirovi.
SEMIR: “ Včera večer jsem s ním mluvil naposledy. A dneska ráno jsem ho už neviděl.“
TINA: “ Doufejme, že se mu nic nestalo. Docela mám o něho strach.“
SEMIR: „To asi každý na tvém místě. A kdy jste moji a Tomovu zprávu dostali?“
TINA: “ Až dneska. Engelhardtová s Bergerem mi o tom řekli až dneska.“
SEMIR: “ Až dneska?“
TINA: “ Ano. Něco se stalo?“
SEMIR: “ Já i Tom jsme zprávu podávali už před 2 dny.“
TINA: “ Semire, to nemyslíš vážně?“ Nechápavě vstala ze židle a chodila po místnosti.
SEMIR: “ Tino, co se stalo?“
TINA: “ V tý době jsem byla mimo Kolín. Byla jsem za Martinem v Garmisch-Partenkirchenu. Andrea mi nic neříkala, že byste tu nechávali zprávu.“
SEMIR: “ Doufám, že Martin je v pořádku. Nejdřív jsem já posílal zprávu a pak ještě Tom. Udělali jsme to tak schválně.“ Tina se posadila na židli naproti Semirovi.
TINA: “ Martin je v pořádku. Jenom má namožené rameno. A kde je vlastně Tom?“
SEMIR: “ Den předem mi dal tento lístek. Dneska ráno už nebyl.“ Předal Tině lístek, kde bylo napsáno: „Opuštěná tovární hala na okraji jih Düsseldorfu. Kdyby se se mnou něco stalo, pořád tě miluji. Tvůj Tom.“ Když si Tina přečetla tento dopis, do výslechovky přišel Berger se na něco optati, Tině se vhrkli slzy do očí. Semir a Berger každý prohodil jednu větu, Tina musela odejít z místnosti. Andrea ji našla v její kanceláři.
BERGER: “ Co se jí stalo?“
SEMIR: “ Nemám zdání.“
Tina měla ještě v očích slzy, když se bavila s Andreou. Andrea si přečetla vzkaz od Toma. Tina stála u okna a koukala se ven. Když si Andrea přečetla vzkaz, přišla k Tině.
TINA: “ Tom je mrtvý!“
ANDREA: “ Tino, visíš moc černě.“
TINA: “ Ta celá věta tomu nasvědčuje, že Toma zabili!“
ANDREA: “ Tino, třeba Tom může být někde zraněný a potřebuje tvou pomoc.“
TINA: “ Myslíš, že to opravdu vidím černě.“
ANDREA: “ Úplně zřetelně. Vždyť jsi úplně stejná jako ti ostatní, když dostanou takový vzkaz a situace jako ty. Ber to jako důkaz lásky od Toma.“ Tina se podívala na Andreu. Na Tinině se pomalu objevoval úsměv.
Semir s Bergerem se koukali přes sklo, jak Filip vypovídá Roberta. Ale Robert toho moc neřekl. Během chviličky se tu objevila Tina.
SEMIR: “ Tino, jsi v pohodě?“
TINA: “ Už je to dobrý.“
BERGER: “ Opravdu? Byla jste úplně bledá jako stěna.“
SEMIR: “ A teď je růžová jako růžička.“ Tina se jemně usmála, když to Semir dopověděl.
TINA: “ Semire, tyhle ty pěkný komplimenty si nech pro Andreu. Ale stejnak děkuji.“
SEMIR: “ Není zač.“
TINA: “ Něco mě tak napadlo.“
BERGER: “ A o co se jedná?“
TINA: “ To bych raději mluvila u Engelhardtové v kanceláři.“
BERGER: “ Ti je nějaké moc tajné.“
TINA: “ Zatím bude lepší, když zatím o tom bude vědět jenom nadřízený.“
SEMIR: “ O co jde?“
TINA: “ To se brzy dozvíš.“ Společně odešli za Engelhardtovou do kanceláře.
V kanceláři Anny Engelhardtové…….
BERGER: “ Tak o co tedy jde?“
TINA: “ Nechci nějak hanit vaši akci, ale něco mi na ní vadí a to už delší dobu.“
ŠÉFKA: “ Tino, přejděte rovnou k věci.“
TINA: “ Mám takový podezření, že u LKA je člověk, který má něco s dočiněním s podsvětím.“
BERGER: “ Jak něco takového můžete říct.“
ŠÉFKA: “ Tino, nemyslíte vážně?!“
TINA: “ Utvrdilo se mi to dneska, když mi Semir řekl, že zprávu, že si máme zajet do skladu v Bonnu a to už před 2 dny. A já v tu dobu byla mimo Kolín. Oba dva dny jsem volala na služebnu jestli Semir nebo Tom nenechali nějakou zprávu. A navíc jedna a ta samá zpráva byla i od Toma.“
BERGER: “ Je to pravda, co tu teď řekla vaše kolegyně?“
SEMIR: “ Ano je to tak. Zprávu jsme poslali schválně dvakrát, aby to bylo opravdu jisté.“
TINA: “ Berte na vědomí to, že se vždy našlo o něco méně, než nám je řečeno. Jako teď třeba s tou Extází.“
ŠÉFKA: “ Jestli je opravdu na vašem oddělení krtek, tak musí chodit za Wesslem.“
SEMIR: “ Nikoho jsem nikdy neviděl. Jestli někoho neuviděl Tom a nenapsal to v tom dalším lístku.“
BERGER: “ Takže budeme brát každého, že spojka mezi Wesslem.“
ŠÉFKA: “ Nechte si to zatím pro sebe. Nechceme udělat rozruch na vašem oddělení.“
SEMIR: “ A co bylo na tom lístku od Toma?“
TINA: “ Psal o staré tovární hale na okraji jih Düsseldorfu.“
ŠÉFKA: “ Vemte si pár kolegů a zajeďte tam.“
Na dálnici……. Služební BMW jelo jako první v čele policejního konvoje, který mířil do Düsseldorfu. Semir pečlivě sledoval cestu a Tina byla ještě zamyšlená nad Tomovým papírkem. Mezi nimi bylo hrobové ticho.
SEMIR: “ Tino, nechci být nějak moc zvídaví, ale po přečtení Tomova vzkazu jsi byla úplně vyměněná.“
TINA: “ Semire, prostě chceš vědět, co tam je. Jako naše hlavní drbna služebny dálniční policie, že nevíš, co je v papírku napsáno.“
SEMIR: “ Tom mě udělal poslíčkem, abych to dal do určitých rukou. A to jsem splnil. Cizí dopisy zásadně nečtu, ale…….“
TINA: “ Ale jsi zvědav, co tam je.“
SEMIR: “ Jako každý jiný. Pokud to není nic tajného.“
TINA: “ Že jsi to ty, tak ti to řeknu.“ Sáhla do kapsy u svých kalhot pro papírek. Tina přečetla obsah papírku.
SEMIR: “ Jde na tobě vidět, že máš o Toma velký strach.“
TINA: “ Od tý doby co v ruce tenhle ten papírek.“
V Düsseldorfu……. Policejní konvoj přijel ke starým továrním halám. Komisařové si oblékli neprůstřelné vesty. Každý komisař si vzal dva kolegy v uniformě a rozcházeli po továrních malých halách. V halách bylo docela ticho, Wesselovi lidi už byli pryč. Tina procházela halu, ale n druhé straně viděla stíny. Šla pomalu proti nim se zbraní v ruce. Nakonec se ukázalo, že to je Semir s kolegy. Tina se Semirem pár vteřin na sebe mířili služebními zbraněmi, ale pak je sklonili a uklidili do svých pouzder.
SEMIR: “ Nikdo tady není.“
TINA: “ Vzali kramle a jsou někde za horama.“ Tina se Semirem si prohlíželi halu, až si Tina všimne malé kaluže krve. Hned pomyslela na Toma. Přišel k ní Semir.
SEMIR: “ Někdo se tu zranil.“ Podíval se na Tinu. „Třeba to je krev někoho z Wesselových lidí, ale pro jistotu uděláme rozbor.“
HOTE: “ Je tu i nějaký bílý kapesník.“ Tina se Semirem zašli Hotem. O kousek dál ležel bílý kapesník, který byl cítit chloroformem. Hote, se pro něj sehnul a podal ho Semirovi. Semir si ke kapesníku čichnul….
SEMIR: “ Je z něj cítit chloroform.“
TINA: “ Semire, klidně si udělej rozbor té krve, ale teď už vím, že to je Tomova krev a že ho má Wessel ve své moci.“ Odešla z haly k BMW.
HOTE: “ Chudák Tina.“ Semir odešel za Tinou. „Snad jsem toho zase moc neřekl.“
BONRÁT: “ To nevím.“ Tina stála u BMW.
SEMIR: “ Vím, že se bojíš o Toma, ale mi ho najdeme.“
TINA: “ Semire, já vím. Už od samého začátku jsem měla nějaké divné tušení, že mi v tom něco nehraje.“
SEMIR: “ Ale proč jsi to neřekla dřív.“
TINA: “ Chtěla jsem se ujistit, jestli to tak je.“
pokráčko příště….