Celé Německo bylo zahaleno do sněhové přikrývky, blížili se vánoční svátky a děti měli pár dní volna, kdy budou trávit večer s rodiči a rozbalovat dárečky pod krásným vánočním stromečkem na 24.12.
Tina s Tomem se vraceli z týdenní dovolené z vesničky Hartberg v Rakousku. Zastavili se na malou přestávku na dálnici za Mnichovem. V Hartbergu byli bez dětí, protože Martin a Péťa byli s lyžařským kroužkem na týdenním soustředění ve švýcarských Alpách, Tina s Tomem tu byli hlavně na lyžích a taky si chtěli udělat týden pro sebe, protože v okolí jsou dobrá lyžařská střediska. Také se si udělali výlety na vánoční trhy do Vídně a do Štýrského Hradce.
Tina si šla mezitím sednout na kávu a něco sladkého, než Tom čerpal ještě nějakou tu šťávu do jejich autíčka – Škoda Superb Combi.
Když přišel Tom, Tina si trochu prohlížela denní tisk. Tom si sednul vedle Tiny, byla to kožená sedačka do písmene „L“.
TOM: “ Takový servis.“ Tina odložila noviny na stranu.
TINA: “ Tak se vším všudy.“
TOM: “ Byl jeden z nejkrásnějších týdnů všech dob.“
TINA: “ Proč pak?“
TOM: “ Protože byl strávený bez dětí.“
TINA: “ Krásný romantický týden.“ Tom se jenom usmál na Tinu. Dali si pár pěkných velkých polibků. „ Miláčku, je ti jasný, že naše vánočné svátky budou pracovní, když jsme si teď udělali dovolenou.“
TOM: “ Stejnak by to na nás vyšlo – buď mi anebo Semir. Protože náš milí kolega Semir se u Engelhardtové vyžádal dřív dovolenou.“
TINA: “ Ono to je i kvůli loňsku, kdy jsme si vzali všichni dovolenou. A nemá náhodou s tím něco společného ta naše týdenní dovolená.“
TOM: “ Ano, miláčku, má. Hodilo se to, když Péťa s Martinem odjeli pryč.“
TINA: “ Vždyť já se nezlobím, ale naopak to byl výborný nápad. Někdy si tak říkám, kam chodíš na tak dobré nápady.“ Dala Tomovi pusu na rty.
Na služebně……. Semir byl u Andrey a dávali dohromady nějaké hlášení.
HOTE: „Tak panstvo, tady jsou služby na zbytek roku.“ Šel s listem papíru k Semirovi a Andree.
SEMIR: “ Tak ukaž.“ Hote, papír předal Semirovi. “ No miláčku, máme volno až do konce roku.“ Na Semirovi bylo vidět, že má škodolibou radost, že si bude doma válet šunky a kolegové budou makat.
BONRÁT: “ Hote, tak kde jsou ty rozpisy?“
HOTE: “ Má je právě Semir.“ Bonrát přišel k, Hotovi. Semir předal rozpisy Bonrátovi.
BONRÁT: “ Hote, to budeme mít pěknou službu přes svátky.“
HOTE: “ Já vím.“
ANDREA: “ Kdo tu bude?“
HOTE: “ Budeme sloužit s Tinou a Tomem.“
Štědrý den……. Když přišla Tina s Tomem na služebnu, kde to vypadalo jako v nějakém supermarketu s vánočními ozdobami. Na služebně byli samé vánoční ozdoby – kouličky, hvězdičky, rampouchy, srdíčka, houbičky,……. Ve stejných barvách tu byli i různé řetězy na vánoční stromeček, ozdoby do oken i na ven,…….
HOTE: “ Naši kolegové přišli.“
TINA: “ Hote, co se tu děje?“
HOTE: “ Nad ránem se na A7 vybourali dva kamiony s těmito ozdobami. Bylo by to škoda…….“
BONRÁT: “ Vždyť jsou nádherný.“
TOM: “ A co na to řekne naše šéfka.“ Podíval se na Tinu.
TINA: “ No co by řekla, ať se jich naši kolegové co nejdříve zbaví. Ale protože to šéfčina slabost, hlavně ozdobičky na stromeček, tak mi tu nechce jednu krabičku od každého.“
TOM: “ Miláčku, nemáš toho doma nějak moc.“
TINA: “ To je sice pravda. Miláčku, to bys měl vědět, že to je moje záliba. A těch pár krabiček se mezitím ztratí jako nic.“ Dala Tomovi pusu na rty. Odešla do kuchyňky postavit svou krabičku se svým domácím cukrovím. Tom raději nic neříkal a šel za Tinou, která byla na odchodu na kontrolu dálnic. Hote s Bonrátem se jenom usmívali.
BONRÁT: “ Manželé na pravém místě.“
HOTE: “ To máš svatou pravdu. A teď do práce.“
BONRÁT: “ A čeho?“
HOTE: “ Uklidit ty ozdobičky. Slyšel jsi šéfku.“
BONRÁT: “ No jasně.“
Tina s Tomem dělali běžné kontroly na dálničních úsecích, které zrovna měli v plánu a co jim připadlo do cesty. Po obhlídce Tina s Tomem se zajeli podívat na Schrödera k jeho stánku. Ke stánku přijel šedo-stříbrný mercedes, Tina s Tomem vystoupili z auta a Schröder byl ve svém stánku. Stánek byl ozdoben vánočními motivy a na pultíku Schröderovi stál malý vánoční stromeček.
SCHRÖDER: “ Co vás ke mně zavedlo.“
TOM: “ Chuť k jídlu.“
TINA: “ Nepočítali jsme, že tu budeš v tento den.“
SCHRÖDER: “ Jsem tu jenom na chvilku a pak mě tu nenajde. Moje brány mého stánku se otevřou až v novém roce.“
TOM: “ Ty někam jedeš?“
SCHRÖDER: “ Jedu za teplem. Koukám, že na vás letos vyšla služba.“
TINA: “ Taková je už naše práce.“
SCHRÖDER: “ Když jste tu, mám pro vás slavnostní menu.“ Když poobědvali Schröderovo slavnostní menu, vydali se na služebnu, kde to vůbec nepoznali. Hote s Bonrátem ozdobili živý vánoční stromeček – jedlička, který byl přibližně 140 cm vysoký. Po služebně byli rozvěšené girlandy a jednotlivé kouličky z kamionu na barevných stuhách. A všechny krabice s ozdobami zmizeli. Tina s Tomem se zastavili u Hota a Bonráta.
TINA: “ To je krásný stromeček.“
HOTE: “ Díky.“
TOM: “ Kam zmizeli ty krabice?“
BONRÁT: “ Udali jsme je tak rychle, že jsme se ani nestačili divit.“
TINA: “ Byla by škoda nechat tak krásný stromeček bez špičky nebo hvězdy.“
TOM: “ To je svatá pravda.“ Hote, se otočil pro krabičku, kde byla nádherná zlatá středně velká hvězda, dělaná jako špička na stromeček.
TINA: “ Tuhle tu hvězdu máme doma. Jako malá jsem ji každé Vánoce dávala na stromeček.“
HOTE: “ Tak máš tu čest jí dát na čestné místo.“
TINA: “ Já?“
BONRÁT: “ Samozřejmě.“
TOM: “ Hotemu s tím uděláš velkou radost.“
HOTE: “ Je to taky naše rodinná památka.“ Tina vzala opatrně hvězdu s krabičky a opatrně ji posadila na její čestné místo – na špičku jedličky.
BONRÁT: “ To je nádhera.“
TOM: “ Teď je to mnohem hezčí.“
TINA: “ Krásně se tam vyjímá.“ Všichni se na stromeček dívali s takovým údivem, že skoro zapomněli pracovat. Hote s Bonrátem chtěli svým kolegům v pracovním poselství, co znejpříjemnit, aby na ně vzpomínali hodně dlouho.
Celá rodina Semira Gerkhana odjela trávit vánoční svátky do Rakouska do městečka Ebensee, kde si ho nechali postavit společně s Tinou, Tomem, Elenou a Janem. Dům je dost velký na tak velkou rodinu – Semira, Andreu a jejich děti, a Hartmuta, Katrinou s Natálkou. Na těch pár dní si interiér domečku vyzdobili vánoční výzdobou, a venku na zahradě děti postavili velkou sněhuláčí rodinku, světýlkami ozdobili venkovní smrček. Do obýváku si postavili velký umělý stromeček, který si nazdobili do stříbrné barvy. Kolem šesté si udělali štědrovečerní večeři a pak se vrhli na hromadu dárků pod stromečkem.
Na služebně se pracovalo i ten slavnostní den. Tom s Tinou dávali hlášení do kupy. Tina se hrabala v šanonech ve své kanceláři, seděla pod stolem.
TOM: “ Miláčku, tady máš ty další desky.“ Stál v Tinině kanceláři. Jen co to Tom dořekl, tak se bouchla do hlavy.
TINA: “ Au.“ Ozval se Tinin hlas zpoza stolu.
TOM: “ Co tam děláš?“ Sehnul se pod stůl za Tinou.
TINA: “ Dělám vánoční úklid v papírech.“
HOTE: “ Kde jsou ty dva?“
BONRÁT: “ Nevím. Běž se podívat do Tininy kanceláře.“ Hote, se šel podívat do Tininy kanceláře.
HOTE: “ Co vy dva tady děláte?“
TOM: “ Tina tu dělá trochu pořádek.“ Vylezl zpod stolu.
TINA: “ Někdo by z dobré duše, by mi mohl dat ty zprávy, co leží na stole.“
HOTE: “ Tak já ohnu své staré kosti.“ Podal Tině dvě zprávy, co chtěla. Uložila si je, kam potřebovala. „Už jsi ty desky našla?“ Tina vylezla zpod stolu.
TINA: “ Tady jsou. Tohle to čachrování s papírama je mi čert dlužnej.“
TOM: “ Konec roku je konec roku.“ Odešel z kanceláře.
Když už měli všechno hotovo, tak si všichni čtyři udělali pauzu v kuchyňce, kde si poseděli a najedli řízků s bramborovým salátem, který přivezl Tom s Tinou od Schrödera s přáním poklidné služby a pěkně strávených svátků.
Už bylo kolem té desáté hodiny večerní, byli dobře napapaní dobrou večeří od Schrödera. Tak se pomalu rozpustil diskuzní kroužek v kuchyňce. Tina směřovala do své kanceláře se pokochat svými ozdobičkami, když se Andreině stolu ozval telefon, který zvedla.
TINA: “ Dálniční policie, Kranichová,……. A kde se to stalo? …….“ To už se u Tiny srocovali kolegové. “ Hned jsme u vás……. Nashle.“ Zavěsila.
HOTE: “ Neříkej, že máme práci.“
TINA: “ Nehoda na A3, 56 km.“ Všichni se odebrali pro bundy a vyrazili na cestu. Hote s Bonrátem vzali pár kolegů sebou.
Na místě nehody……. Policejní konvoj dorazil k nehodě černého Audi s dalšími dvěma auty v sobě. Řidička z Audi byla těžce zraněná a tak se o ní lékaři starali. Tina zašla za lékaři, kteří už museli konstatovat smrt řidičky. Hote s Bonrátem vyslýchali ostatní účastníky nehody. Tina dostala osobní věci od lékařů v gumových rukavicích, které měla při sobě. Tom si prohlížel zničené černé Audi, po chvilce se všichni setkali u Audi.
HOTE: “ Co ta řidička?“
TINA: “ Melisa Köhlerová před pár minutami podlehla svým zraněním.“
BONRÁT: “ To se moc nehodí na tento den.“
HOTE: “ Svědkové vypověděli, že tu nehodu způsobilo černé Audi.“
TOM: “ Raději Audi nechte převést na technické.“
BONRÁT: “ Dobře.“
HOTE: “ Jeďte k ní domů, my se o to tady postaráme.“
TOM: “ Díky.“ Tina vložili Melisini věci do pytlíku na důkazy, který připravil, Hote. Pak s Tomem odjeli na adresu, kterou měla Melisa v občance.