V Aachenu……. Tina, Tom a Petr se potkali před budovou státního zastupitelství v Aachenu.
PETR: “ Ahoj.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“ Odcházeli do Melisini pracovny.
PETR: “ Ani jsem tomu nechtěl věřit, že Melisa měla včera večer nehodu a že už není mezi námi.“
TOM: “ Od Lichtemberga jsme si to užili až, až, když se objevil na služebně.“
PETR: “ Tomu se ani nedivím, on je někdy takový, že je někdy na zabití.“
TINA: “ A ještě do toho šéfová, tak máš toho po krk.“
PETR: “ Už víte přibližně, jestli to byla Melisina chyba nebo jí někdo umlčel.“
TOM: “ To zatím nevíme, Melisino auto je ještě na technickém. No a právě jsme přišli za tebou.“ Došli do Melisiny pracovny.
PETR: “ Tak toto bylo její království.“
TINA: “ Melisin manžel tu taktéž pracuje?“
PETR: “ Ano.“ Tina s Tomem se procházeli po její pracovně. Tina si sedla za její stůl do křesla. Prohledávala šuplíčky ve stole.
TOM: “ Neprocházela Melisa nějakým stavem, že by jí něco trápilo?“
PETR: “ Nemám zdání. Hrozně moc se těšila na svatební cestu, ze které se měla vrátit. A většinou své problémy řešila se svým mužem.“
TINA: “ A co nějaký případ?“
PETR: “ Jednou se mi svěřila, že viděla jednoho muže v Kolíně z jejího dávného případu. Byla z toho celá nesvá, a že má z něho strach. Prý byl být ten dotyčný po smrti.“
TOM: “ Víš, koho se jedná?“
PETR: “ To netuším. Ten případ patřil mezi první Melisini případy. Melisa dřív pracovala v Hannoveru, asi tak 5 – 10 let, co je tady v Aachenu.“ Jeden šuplík byl zamčený a tak si Tina trochu pomohla svým kapesním nožíkem a šuplík si otevřela. V šuplíku byli otevřené obálky. Tina je vzala ze šuplíku a položila je stůl, jednalo se o pět obálek.
TOM: “ Copak to tu máme.“ Přišel k Tině. Tina jednu obálku vzala do ruky a vyndala dopis, kde bylo napsáno: “ Nemáš šanci, vždy si tě najdu.“ Věta byla poskládaná z různých písmenek z různých novin a časopisů.
PETR: “ To vypadá jako výhrůžný dopis.“
TOM: “ Miláčku, že budeš mít určitě rukavice.“
TINA: “ Samozřejmě.“ Vyndala gumové rukavice z kapsy u kalhot a vzala si je na ruce.
PETR: “ Vy jste mi teda dvojka.“
TOM: “ Proto jsme se taky dali dohromady.“ Tina vyndala z ostatních obálek dopisy ven. Na každém dopise byla jedna věta a vždy poskládaná z písmenek z novin a časopisů. Dopisy obsahovali: „Jsem v Kolíně.“ „Posílám velké pozdravy.“ „Rád tě někdy zase uvidím.“ „Vždy budu tvůj stín, kterého se nezbavíš.“
PETR: “ Na obálkách je razítko z Bonnu.“
TINA: “ Jsou poslané začátkem měsíce. Takže to trvá od srpna.“
TOM: “ Před půl rokem někoho propustili z basy. A je to jeden z prvních případů Melisy.“ Tina uložila dopisy s obálkami do pytlíku na důkazy. Tina si vzala pytlík do ruky, ale před tím si sundala gumové rukavice, které hodila do koše pod stolem. V Melisině kanceláři se objevil Köhler. Tina, Tom a Petr přišli blíže ke Köhlerovi.
KÖHLER: “ Co vy tu chcete? A ty Petře.“ Než se stačila Tina s Tomem představit nebo Petr vysvětlit, v kanceláři se objevil Lichtemberg.
LICHTEMBERG: “ Dálniční policie na stopě. Petře chci ti představit komisaře z dálniční policie – Tina Kranichová a Tom Kranich.“ Tina s Tomem si podali ruce s Köhlerem na přivítanou.
TINA: “ Vyšetřujeme nehodu vaší manželky Melisy.“
KÖHLER: “ Petr Köhler, Melisin manžel. Vůbec nemám tušení, proč se to stalo.“
LICHTEMBERG: “ A co v tady Berghammere?“
PETR: “ Jenom jsem je sem zavedl.“
LICHTEMBERG: “ A necháte nás o samotě?“
PETR: “ Zajisté.“ Tině pošeptal. „Počkám na vás u mě v kanceláři.“
TINA: “ Přijdeme tam.“ Řekla tichým hlasem. Tinin bratr Petr odešel z kanceláře Melisy a šel podle dohody do své kanceláře.
KÖHLER: “ A už jste něco vypátrali?“
TOM: “ Příčinu nehody zatím nám je nejasný. Auto jsme nechali převést na technické.“
TINA: “ Mimo to jsme našli ve stolu vaší manželky, tyto dopisy.“ Ukázala jim dopisy.
KÖHLER: “ Co to jsou za dopisy?“
TOM: “ V dopisech pachatel vyhrožuje vaší manželce. Chce jí nahnat strach, aby si na něho dala velký pozor.“
LICHTEMBERG: “ To chcete říct, že měl v plánu zabít mou dceru.“
TOM: “ Už se mu to povedlo. Dopisy necháme dát na rozbor.“
TINA: “ Málo kdy se na takových dopisech najde nějaká kloudná stopa. Melisa ty dopisy dostávala půl roku. Vždy přišli začátkem měsíce.“
KÖHLER: “ Melisa se mi s ničím takovým nesvěřila. Bylo na ni vidět, že jí poslední dobou něco trápí, ale nesvěřila se mi. Bylo to neobvyklé.“
TOM: “ Už vás necháme být. Kdyby se něco dělo, dáme vám vědět.“
LICHTEMBERG: “ Chci, abyste to co nejdříve sprovodili.“
TINA: “ Jistě.“
TINA, TOM: “ Nashle.“ Odešli z kanceláře, zašli za Tininým bratrem Petrem.
PETR: “ Jak to vše dopadlo?“
TINA: “ Myslela, že to dopadne hůř.“ Ještě chvilku zdrželi a pak odešli ke svým vozidlům. Köhler se koukal z okna na silnici, jak Tina, Tom a Petr nasedají do svých aut a odjíždějí.
KÖHLER: “ Ta komisařka mi je nějaká povědomá. Už jsem ji někde viděl.“
LICHTEMBERG: “ Třeba jsi ji viděl v novinách či v televizi. Nehody z dálnice jsou pořád v televizi.“
KÖHLER: “ Tam né, ale u Petra v kanceláři. Na fotce. Z Petrovy svatby. Byli tam oba dva.“
LICHTEMBERG: “ Myslíš, si že jsou příbuzní?“
KÖHLER: “ Určitě jsou to bratr a sestra. Zapomeň na to. Důležití je, aby se vyšetřila nehoda Melisy.“
Na služebně……. Hote s Bonrátem seděli u svého společného stolu, když přišel Tom s Tinou na služebnu.
TOM: “ Máme pro vás práci.“
BONRÁT: “ Co to je?“
TINA: “ Odneste tyto dopisy na technické. Ať z toho vytáhnou, co to dá.“ Předala Bonrátovi dopisy v pytlíku.
HOTE: “ Rozkaz.“ Tina s Tomem pokračovali dál v cestě, až k Andreinu stolu. Hote s Bonrátem se hned vstali, vzali si bundy a odjeli na KTU.
TOM: “ A co teď? Teď se nemáme čeho chytit, než se ozve technické.“
TINA: “ Zkusím zavolat do Hannoveru…….“
TOM: “ Myslíš, že tam bude sedět nějaká zbloudilá duše.“
TINA: “ Třeba.“
O hodinku později……. Tina měla telefonát z Hannoveru, když za ní šel Tom.
TOM: “ Miláčku,…….“ Jak ho Tina viděla, podívala se na Toma. Tom už nic neříkal. Tina si psala kódy 4 případů, na kterých dělala Melisa a kteří by mohli být adepti. Rozloučila se a zavěsila.
TINA: “ Co pak bys rád?“
TOM: “ Přišel jsem se optati, jak jsi daleko.“
TINA: “ Jedna zbloudilá duše mi dala 4 tipy případů, na kterých Melisa dělala. Spisy jsou uloženy na státním zastupitelství v Kolíně. Má to pod patronací…….“ Tom skočil Tině do řeči.
TOM: “ Státní zástupkyně Isolde Schrankmannová.“
TINA: “ Správně.“ To se na služebně objevil, Hote s Bonrátem. „Kde jste se nám zatoulali?“
BONRÁT: “ Zdrželi nás jedni cizinci.“
TOM: “ Už mají technici zprávu o Melisině voze?“
HOTE: “ Tu vám právě vezeme.“ Zprávu předal Tomovi, který si v ní listoval.
BONRÁT: “ S těmi dopisy si musíte chvilku počkat.“
TOM: “ Technici na Melisině autě našli technickou závadu. Způsobilo to malé zařízení, které zapříčinilo neovladatelnost vozidla.“
TINA: “ Nehoda ušitá přímo na Melisu.“
HOTE: “ Třeba chtěl ten dotyční pouze Melisu zranit.“ To už Engelhardtová vykoukla ze své kanceláře.
ŠÉFKA: „Tino, Tome, můžete na slovíčko?“ Tom odložil spis z technického na stůl. Tina s Tomem zašli za šéfkou do kanceláře. „Už máte něco nového?“
TOM: “ V Melisině kanceláři jsme našli výhružné dopisy, které dostávala půl roku, vždy začátkem měsíce.“
TINA: “ Už jsme je nechali odvést na technické.“
ŠÉFKA: “ Pochybuji, že by se něco na dopisech něco našlo.“
TINA: “ Chtěli bychom od státní zástupkyně Schrankmannové tyto spisy, na kterých dělala Melisa, když byla ještě v Hannoveru.“
ŠÉFKA: “ To je snad chcete otevřít?“
TOM: “ Ne, ale chceme, zjistit, kdo tu Melisinu nehodu začinil.“ Tina předla šéfce papírek s kódy spisů. Šéfka se tak na ně podívala.
ŠÉFKA: “ „A kde jste vzali ty spisy?“
TINA: “ Jedna dobrá duše na státní zastupitelství v Hannoveru mi je řeklo. Tam dřív Melisa působila, než přešla do Aachenu.“
TOM: “ Technické se vyjádřilo k Melisině nehodě. Bylo to přímo přichystané na Melisu.“
ŠÉFKA: “ Dobře, zkusím to nějak vysvětlit Schrankmannové.“ Tina s Tomem odešli z kanceláře, odešli k Andreinýmu stolu.