O dvě hodinky později……. Kdy se zde objevil komisař Bauer u Engelhardtové v kanceláři. Přišel si pro novinky, které zjistila dálniční policie. Semir nejdříve Bauera informoval o Maibachovi, co zjistili a pak přišlo na Igora Morela, který se činil v Londýně. Asi tak 3 měsíce než Morel ukradl perky v Lotyšsku, byl Morel v Londýně se svou partou. Nutně potřebovali větší obnos peněz na jedno zaplacení dluhu z jeho hráčské lásky v pokeru a pak peníze na cestu do Lotyšska. Morel se svými kumpány přepadli londýnskou banku, kde si vzali okolo 850 000 liber.
V Římě……. Tina ve vedlejší místnosti, kde byla sousedka z vilového háje, která viděla údajného pachatele. Společně udělali na počítači jeho portrét. Lorenzo s Morinim sledovali kamerové záznamy z náměstíčka, kam je zavedl Rexův nos. Na videu je vidět, že pachatel, co nejrychleji běžel ke svému autu a odjížděl směrem na Aventin. Tina se loučila s paní na chodbě, a pak vešla do kanceláře.
LORENZO: “ Jak jsi byla úspěšná?“
TINA: “ Velmi. Tady je ten portrét.“ Položila ho na stůl k Lorenzovi. „Jaký je video?“
MORINI: “ Moc zábavný teda není.“
LORENZO: “ Na videu jde vidět, jak náš velký neznámý odjíždí do čtvrti Aventin.“
MORINI: “ Projedu jeho portrét počítačem.“ Vzal si portrét a odešel ke svému stolu.
LORENZO: “ Máme tu 3 mrtvé dealery drog a záhadného pachatele. Jaká je jejich souvislost.“
MORINI: “ Jistě na to přijdete.“
TINA: “ Válku dealerů můžeme vyloučit úplně. A přece by se takhle nevraždili na takových výrazných místech, ale spíše na odlehlejších místech.“
LORENZO: “ To s tebou souhlasím.“
TINA: “ Přece si nikdo nemůže vzít do hlavy, že vyvraždí dealery z celého města.“
LORENZO: “ Ty tři bude spojovat nějaká společná minulosti či přítomnost. Takže se musíme podívat detailněji na jejich životopisy.“
TINA: “ Víš, jak dlouho to potrvá.“
LORENZO: “ Já vím, ale jinou možnost tu teď nemáme.“ Do kanceláře přišla Katja.
KATJA: “ Neruším?“
LORENZO: “ Vůbec ne. Máš něco?“
KATJA: “ Na nedopalku od cigarety jsem našla mužskou DNA. A ty otisky bot patří mužské postavě. Jsou to sportovní boty o velikosti 45. Tady máte zprávu z patologie.“ Předala ji Lorenzovi přímo do rukou. Lorenzo si v ní začal listovat.
LORENZO: “ Zase ta samá zbraň – Bereta 9mm.“ Do kanceláře přišel Lorenzův šéf Filippo Gori.
GORI: “ Jak jste s tím případem postoupili?“
LORENZO: “ Abych pravdu řekl, moc toho nemáme, kdo za tím stojí.“
GORI: “ Státní zastupitelství mě pořád nahání, abyste to co nejdřív uzavřeli. Když si přečetli v novinách, že další dealer mrtvý.“
LORENZO: “ My se opravdu snažíme. Morini prohání portrét pachatele počítačem a na záznamech z kamer toho taky nic není.“
GORI: “ Máte tu posilu z Německa a vy nejste schopní,…….“ Raději odešel do své kanceláře.
KATJA: “ Gori má úplnou pravdu. Tak s tím trochu pohněte, když tu máte tu posilu.“ Odešla z kanceláře do svých laboratoří.
LORENZO: “ Jak se máme hnout, když nemáme nějakou kloudnou stopu.“
Felix Laubner bydlel v malé ubytovně na okraji Düsseldorfu, kde měl svůj malý kamrlík na spaní s malou kuchyňkou. Felix se koukal na televizi v zeleném křesle, když do jeho kamrlíku vtrhl Igor Morel se dvěma svými lidmi.
MOREL: “ Nazdar Felixi.“
FELIX: “ A pán šéf osobně.“
MOREL: “ Felixi, rád bych si vzal svoje šperky.“
FELIX: “ Ale já u sebe nic takového nemám.“
MOREL: “ Ale nekecej. Kde je zbytek mých šperků?!“
FELIX: “ Já fakt nevím, o co vám jde.“
MOREL: “ Tak kde jsou!! Nebo ti máme prohnat kulku hlavou, aby se ti rozsvítilo?“
FELIX: “ Já žádný šperky u sebe nemám.“ Ivan přiložil pistoli k Felixově hlavě a zdržel prst na spoušti.
MOREL: “ Tak kde jsou!!“ Felix mlčel. Ivan pomalu mačkal prst na spoušti, až zbraň vystřelila, ale Felix byl na živu, v pistoli nebyla kulka. „Příště to takhle dobře nedopadne. Tak mluv!“
FELIX: “ Prodal jsem je.“
MOREL: “ Kam jsi je prodal?“
FELIX: “ Mají různí zlatníci, když jsem zdrhal……….“
MOREL: “ Sakra. Polovinu jich budou mít fízlové.“
FELIX: “ Když šéf ví, co chtěl tak mi Ivan může dát pryč tu zbraň.“
IVAN: “ Mám splnit jeho přání?“
MOREL: “ Ale jistě, hodnej kluk.“ Ivan dal pryč zbraň od Felixovy hlavy. Zbraň předal Heikovi, Morel dal nenápadné znamení Heikovi, který si vzal polštář z pohovky. Polštář si dal před zbraň, použil ho jako tlumič a vystřelil. Felix byl na místě mrtvý přímou ránou do srdce. „Prohledejte ten kamrlík. Nemohl prodat všechny šperky, na to by byl pěknej blbec.“ Jak šéf nařídil Ivan s Heikem se dali do práce. Hledali po celém kumbálku, zbytek šperků byl schovaný v bílé igelitce pod postelí.
HEIKO: “ Šéfe, tady něco mám.“ Předal igelitku svému šéfovi Morelovi. Když Morel otevřel igelitku se šperky, měl blažený úsměv.
MOREL: “ Máme všechno, tak jdeme. Tak jdeme.“ Podíval se na Felixe. “ Promiň, Felixi. Muselo to být.“ Všichni tři odešli pryč z ubytovny do svého úkrytu.
Andrea přišla ke klukům do jejich kanceláře, kde jim sdělila adresu Felixe Laubnera. Tom se Semirem si vzali své bundy a hned odjeli do ubytovny. Před ubytovnou se sešli s komisařem Bauerem.
V Římě……. Tina byla v Lozenzově kanceláři sama s Rexem, Tina hladila Rexe na hlavě. Rex si krásně užíval Tinino drbání na hlavě. Tinu vyrušil její mobil, hned ho vzala. Lorenzo s Morinim zajeli pro nějaký ten oběd, aby se jim lépe pracovalo.
TINA: “ Ahoj Andreo, copak se děje?“
ANDREA: “ Mám pro tebe jednu malou práci.“
TINA: “ O co se jedná?“
ANDREA: “ Vyzvednout šperky a nějaké papíry ve městečku Viterbo. Všechno jsem ti poslala e-mail.“
TINA: “ To je kousek odsud.“ Tina si sedla k počítači, kde si otevřela svůj e-mail a četla si Andrein e-mail.
ANDREA: “ Je už o tom i informován i jejich kapitán.“ Tina si pomalu tiskla potřebné papíry, aby jí kolegové ve Viterbu vydali veškeré podklady k případu, aby je mohla obratem poslat dálniční policii.
TINA: “ Dobře, zajedu tam.“ Ještě prohodili pár vět, než se rozloučili. Tina zavěsila, vstala ze židle, vzala si vytisklé papíry a mobil. „Rexi, pojedeš semnou na menší výlet?“ Rex zvedl hlavu, oba dva se na sebe usmáli. Lehce zaštěkl a společně odjeli do Viterba.
Tom, Semir a Bauer se potkali před ubytovnou, společně vlezli dovnitř. Na vrátnici se zeptali, kde bydlí Laubner. A pak odešli do jeho krcálku, kde byli lehce pootevřené dveře. Komisařové se ozbrojili a vešli do krcálku. Po zemi byli rozházené věci, když tu hledali Ivan s Heikem. Bauer našel mrtvého Felixe Laubnera v křesle.
BAUER: “ Ten nám toho už moc neřekne.“
TOM: “ Hledali, co potřebovali.“
SEMIR: “ Tohle to mohli udělat jenom Morel s jeho kumpány.“ Volal Andree, že potřebují posily, techniky a patologa do ubytovny, kde bydlí Felix Laubner.
Vínová Octavia zastavila před policejní služebnou ve Viterbu, kde byl zlatník nahlásit šperky. Tina vystoupila z auta a podívala se na Rexe.
TINA: “ Jdeš semnou nebo tu zůstaneš?“ Rex se tak blbě podíval na Tinu a hlavou mu prošla myšlenka, proč se tak blbá ptá, že chci jít s Tinou dovnitř. Rex vystoupil z auta, Tina zavřela a zamkla auto, společně odešli na oddělení. Tina se zeptala u pultíku uniformovaného policisty.
TINA: “ Jmenuji se Tina Kranichová, jsem z dálniční policie.“ Držela v ruce svůj služební průkaz. “ Přišla jsem kvůli šperkům…….“ Policista skočil Tině do řeči.
POLICISTA: “ Tina Kranichová,……. Ach ano, o vaší návštěvě vím. Chvilku počkejte, zavolám našeho kapitána.“
TINA: “ Děkuji.“ Policista vzal telefon a zavolal svému kapitánovi, který sídlí v prvním patře ve své kanceláři. Sdělil mu, že tu má návštěvu. Kapitán byl za pár minut dole. Tina s Rexem odešli s kapitánem do jeho kanceláře.
KAPITÁN: “ Máte pěkného psa.“
TINA: “ Nejsem jeho majitel. Jenom ho hlídám. Dlouho jsme se neviděli.“
KAPITÁN: “ Jak se jmenuje?“
TINA: “ To je kolega Rex.“
KAPITÁN: “ Tak kolega. Velmi mě těší.“ Rex podal kapitánovi tlapku na přivítanou.
TINA: “ Tak se vrátíme k našemu případu.“ Kapitán se posadil do svého křesla. Tina seděla na židli naproti kapitánovi.
KAPITÁN: “ Ale zajisté. Před několika týdny k nám přišel jeden ze zlatníků ve městě. Přinesl nám těchto 12 kusů z ukradených šperků v Lotyšsku.“
TINA: “ A to je nedal do běžného prodeje?“
KAPITÁN: “ Ne, nechal si je po pozdější časy. Když se o tom mluvilo v televizi, tak je k nám přišel odevzdat. A hned jsme informovali Interpol. A vy jste s tou dálniční policií z Kolína nějak v kontaktu? Že jste přišla tak rychle.“
TINA: “ Já u té dálniční policie z Kolína pracuji jako komisařka. Ale protože teď jsem ti na výpomoc u kriminálky v Římě, takže mě sem vyslali, abych to tady vyřídila.“
KAPITÁN: “ Ach tak. Teď tomu plně rozumím.“
TINA: “ Musím uznat, že jsou ty šperky krásný. Kdybych je chtěla získat tak bych musela vyhrát ve sportce, i na jeden bych musela vydat jeden svůj roční plat.“
KAPITÁN: „“ S vámi souhlasím. Jestli chce, hned to můžete poslat, za rohem je pošta, kde mám svého známého, takže by to mohlo být v Kolíně dříve.“
TINA: “ Budu ráda, když to budu mít z krku.“ Tina a kapitán ještě vyplnili nějaké papíry, které tomu náleží. Tina si nadepsala obálku do Kolína, kam pak kapitán dal veškeré papíry k případu a to nejdůležitější šperky. Společně odešli na poštu, kde podali balíček. Před budovou policie se kapitán rozloučil s Tinou a Rexem, Tina s Rexem nasedli do Octavie a odjeli směrem do Říma.
Komisař Bauer zašel za vrátným ubytovny, kde spolu prohodili řeč.
BAUER: “ Chodil někdo za Laubnerem?“
VRÁTNÝ: “ Prakticky nikdo, ale dneska za ním byli tři muži.“
BAUER: “ Teď vám ukážu pár obrázků, řeknete mi, kdo tu dneska byl.“ Vyndal z bundy několik fotek Morelovi bandy.
VRÁTNÝ: “ Byli to tihle ty tři.“ Ukázal na Morela, Ivana a Heika.
BAUER: “ Opravdu?“
VRÁTNÝ: “ Ano. Něco se stalo Felixovi?“
BAUER: “ Felix Laubner je mrtvý. A tyhle ti tři ho zabili.“
VRÁTNÝ: “ Propána krále. Byl to takový hodný chlapec.“
Tělo Felixe Laubnera ohledával patolog.
PATOLOG: “ Byl zabit tak před 2 hodinami.“
SEMIR: “ A co náboj?“
PATOLOG: “ Ten zůstal v těle, ale vypadá to na 37mm. Před zbraní byl použit ten prostřelný polštář.“
TOM: “ Jako tlumič.“
PATOLOG: “ Zprávu dostanete, co nedříve.“ Sbalil si svoje nádobíčko, s komisaři se rozloučil a odešel z ubytovny. Do krcálku přišel Bauer.
BAUER: “ Vrátný poznal Morela a dva jeho lidi.“
V Římě……. Tina se s Rexem vrátili na komisařství. Lorenzo s Morinim seděli v kanceláři.
LORENZO: “ Rexi.“ Pohladil si Rexe, který k němu přišel. „Kde jste byli?“
TINA: “ Na výletě ve Viterbu.“
LORENZO: “ Tak jsi to mohla napsat na lísteček.“
TINA: “ Já jsem ho napsala, ale když si nevšimneš.“
LORENZO: “ A kde je?“
TINA: “ Máš ho přilepený na monitoru.“ Lorenzo se podíval, jak Tina řekla a opravdu tam byl přilepený.
LORENZO: “ Máš, co jsi chtěla.“
TINA: “ Samozřejmě.“
V Kolíně……. Tom se Semirem měli trochu volna a tak Tom si něco soukromého vyřídil. Po chvilce přišel Semir.
SEMIR: “ Tak jak ti dopadl ten obchod s tím Mustangem?“
TOM: “ Bídně.“
SEMIR: “ Jak bídně?“
TOM: “ Už ho prodal.“
SEMIR: “ Vážně?“
TOM: “ Naprosto vážně. Měl jsem z toho takovou radost…….“
SEMIR: “ A oni ti ho vyfoukli. To je ale škoda. Aspoň Tina nebude nadávat, že si do baráku přitáhl nějaký zbytečný krám.“ Měl to takový ironicko-usměvavý podtext. Semir se pak začal usmívat a tím nakazil i Toma, který se taktéž usmíval.
Za Andreou přišel, Hote s tlustou obálkou, který byl adresován dálniční policii a byl poslán z Itálie.
HOTE: “ Je tu nějaká obálka z Itálie.“
ANDREA: “ To bude určitě od Tiny.“ Obálku rozdělala, kde byli příslušné šperky od zlatníka a další podklady. Šperky opatrně vysypala na stůl.
HOTE: “ Ty jsou nádherný.“
ANDREA: “ Přišli rychle.“ To už se u Andrey zastavili Semir s Tomem.
SEMIR: “ Další šperky do sbírky.“
TOM: “ Bauer bude mít radost.“
V Římě……. Tina seděla v Lorenzově křesle a koukala se na video od kolegů. Ale moc z videa nevykoukala.
LORENZO: “ Tak co?“
TINA: “ Nic.“
LORENZO: “ Jsme pořád na začátku.“ Pak se k nim přichomýtl Rex a zaštěkal. „Rexi, to nesmíš.“
TINA: “ Tak ho nech. Vidí, že jeho páníček se trápí.“
LORENZO: “ Ale zase Gori bude mít nějaké připomínky.“ Rex ještě jednou zaštěkal a čumákem ukazoval na papírové zelené desky, kde je případ jednoho mladíka, kdy mu zemřela přítelkyně. Tina si portrét vzala do ruky, který zhotovila jedna sousedka z vil, kde se stala vražda. A Lorenzo vzal do ruky zelené desky, které otevřel, hned na vrchu byla fotka mrtvé přítelkyně. „Patricia Bianchiová.“
TINA: “ Ona s tím mužem má něco společného?“
LORENZO: “ Ano, byla jeho přítelkyně. Jmenuje se Roberto Carducci. Patricie zemřela po nárazu auta. Na náměstí Piazza di Spagna.“
TINA: “ Takhle v centru města.“
LORENZO: “ Patricii srazilo auto, které bylo napsané na Maria Romanova.“
TINA: “ Toho dealera?“
LORENZO: “ Ano, ujížděli dost rychle po malém nákupu drog. Místo jsme dokonale prohledali, pár stop jsme našli.“
TINA: “ A tak se Roberto postaral o vrahy své přítelkyně.“
LORENZO: “ Přesně. Zajedeme k němu domů.“ Tina s Lorenzem si vzali bundy a odcházeli s Rexem k autu. Do kanceláře přicházel Morini.
MORINI: “ Doktore, kam jdete?“
LORENZO: “ Morini, vem pár lidí a jede se na adresu Roberta Carduccia. A nic se neptej.“
Morini vzal pár lidí a vyrazili na adresu. Roberto byl na adrese, policejních vozů si všiml, když se podíval z okna v kuchyni. Robert si vzal bundu a utíkal před okno v obýváku ve 2. patře přes dvůr pryč. To už policie byla za dveřmi a Rex utíkal za Robertem, kam šel Lorenzo. Tina si Morinim zůstala dole a chodili po dvoře. Roberto přelézal zeď, která vedla pryč na ulici. Tina se hnala za ním, přelezla zeď a běžela za Robertem. Lorenzo s Rexem doběhl k Morinimu.
LORENZO: “ Kde je Tina?“
MORINI: “ Utíkala za Robertem. Támhle přes zeď.“ Rex přeskočil zeď a běžel za Tinou. Lorenzo si to v klidu s Mirinim obešli okolo. Roberto se ukrýval v jedné malé uličce za popelnicemi. Rex byl trochu na před a tak stál na přístřešku nad popelnicemi. Tina se ozbrojila a šla pomalu k popelnicím. Rex tichounce stál na přístřešku a jenom čekal na tu správnou chvíli, kdy má zakročit. Roberto se ohlížel zpoza popelnic, jestli někdo nejde, ale když se Roberto otočil zpět, koukal, na jak Rex cení zuby a štěká na lumpika. Po chvilce se tam objevila Tina.
TINA: “ Konečná.“ Robertovi nasadila želízka a spolu odcházeli k jeho bytu. Po cestě natrefili na Lorenza, Moriniho a 2 policistů, kteří si převzali Roberta.
LORENZO: “ To Gori bude mít radost, že naše posila zatkla vraha.“
TINA: “ Já ráda…….“ Usmáli se a odcházeli pryč i s Rexem. Když se vraceli, šli okolo jednoho krámku, kde si Tina něčeho všimla ve výloze a zastavila se. Lorenzo šel dál a pak se vrátil k Tině.
LORENZO: “ Co tam prosím tě vidíš?“
TINA: “ Jeden dáreček pro mého muže.“ Odešla do krámku.