V Římě……. Tina si s Lorenzem prošli všechny spisy, které přivezla, ale ty které k případu náleželi. V Římě se jednalo o jeden malý kroužek dealerů z Itálie a Německa, zde vedli kokainové obchody do Itálie a Německa. Martin Weber je více znám v Itálii než, v Německu, protože v Itálii má lepší kšefty, také po něm jde dlouho protidrogové z Říma.
LORENZO: “ Pořád mi nejde do hlavy, proč se vlastně dealeři zabíjí navzájem, když se dobře znají, mají dobré vztahy,…….“
TINA: “ To opravdu netuším. Třeba v tom může být nějaká žena.“
LORENZO: “ Už jí bych chtěl vidět, jedna žena pro několik chlapů.“
TINA: “ Možný je všechno. Už se našlo více o té zbrani?“
LORENZO: “ Morini na tom dělá, nevím, kam se až dostal.“ Jak to Lorenzo dořekl, v kanceláři se objevili Morini. “ Co ta zbraň?“
MORINI: “ Zbraň značky Bereta 9mm byla v držení rukou jistého Antonia Pariniho. Při jedné sousedské hádce omylem postřelil svého dobrého souseda. Za to si vyfasoval malou podmínku. Zbraň zabavila policie, ale po několika měsících zmizela. Byla ukradena v Římě z velkoskladu pro doličné předměty.“
LORENZO: “ To byla ta velká loupež.“
MORINI: “ A při tom se někam lupičům zakutálela tato zbraň.“
TINA: “ Po městě chodí nějaký maniak, který si našel zbraň od lupičů. A teď s ní zabíjí dealery. Skoro to vypadá na osobní pomstu.“
LORENZO: “ Taky se mi to tak zdá. Musíme ho, co nejdříve najít.“
V Kolíně……. Morelova parta dojela do svého kutlochu u dálnice.
MOREL: “ Díky za perfektní akci. Fízlové čučeli.“
MARCEL: “ Jsme rádi, že to vyšlo, podle našeho plánu.“
MOREL: “ Bylo to skvělí! Už jste našli Laubnera?“
IVAN: “ Zatím ne.“
HEIKO: “ Už jsme nasadili na něho jednoho člověka, který by nám měl říct v brzké době, kde je.“
MOREL: “ Na to chlapeček nezapomene, že mi vezme můj lup. A co další šperky?“
IVAN: “ Ty se zatím nikde neviděli.“
MOREL: “ Ale ono nám to bude stačit a ta naše půlka. Když k tomu uděláme jednu výstavu tady v Kolíně.“
FRANK: “ A kdy to je?“
MOREL: “ Je to asi tak za 4 dni. Jsou toho samé noviny. Šperky za 10,5 mil €.“
HEIKO: “ Fíha, to bude penízků.“
MOREL: “ A vyrazíme na výlet. Musíme si celou naši akci perfektně připravit, aby to klaplo, jako dneska.“
Na služebně dálniční policie…….
ŠÉFKA: “ Pátrání po Morelovi už je vyhlášené. Jak se daří řidičům?“
SEMIR: “ Jsou v kritickém stavu, dost pěkně to schytali.“ Dál se bavili, jestli informátoři od Bauera našli nějaký pohyb odloučeného člena z Morelovy bandy. Zatím nezjistili, jak se jmenuje, ale je někde v Kolíně. Jejich debatu přerušila Andrea.
ANDREA: “ Nerada ruším, ale volal obchodník se zlatem, že má v obchodě pár kousků šperků z ukradené série.“ Semirovi předělala na malém papírku adresu obchodu.
U zlatníka v Düsseldorfu……. Dálniční policie s komisařem Bauerem se objevili u zlatníka na okraji Düsseldorfu. Zlatník jim položil na pult vykoupené šperky z ukradené série z Lotyšska. Bauer je porovnal s fotografiemi, které si vzal sebou.
BAUER: “ Tak to jsou všechny šperky, co vám ten chlap přinesl?“
ZLATNÍK: “ Ano, přinesl mi těch 15 kousků. Je krásná práce. Bylo mi divné, že chce takové krásné chvosty prodávat…….“
SEMIR: “ A jak jste se o těch hledaných špercích dozvěděl?“
ZLATNÍK: “ Přinesl mi je můj kamarád, okopírovaný fax, který zasílala policie.“
BAUER: “ A pamatujete si, jak ten chlap vypadal?“
ZLATNÍK: “ Samozřejmě.“
TOM: “ Ale když jste od něho vykupoval ty šperky, musíte mít od nich doklad.“
ZLATNÍK: “ To je pravda. Hned vám ho najdu.“ Z pultíku vytáhl krabičku, kde měl veškeré doklady o převzetí zlata, a začal hledat. Po chvilce hledání ho objevil. “ Tak tady je.“ Položil ho na pult ke šperkům.
V Římě……. Už bylo něco kolem osmé hodiny večerní. Lorenzo s Rexem byli vyprovodit Tinu do hotelu.
LORENZO: “ Pořád mi nejde do hlavy, jak krásně plynule mluvíte italsky?“
TINA: “ Nebude lepší, když si budeme tykat? Když tu delší čas. Ale to bys měl ty nabídnout jako ženě první.“
LORENZO: “ To je fakt. Jestli to přijmeš teď.“ Podal ruku Tině na tykání. „Na tykání?“
TINA: “ Na tykání.“ Podali si ruku, třeba místo vypití panáka,………
LORENZO: “ Jak ses naučila italsky?“
TINA: “ Víš, italština je můj rodný jazyk.“
LORENZO: “ Ty jsi Italka? Kde ses narodila?“
TINA: “ V Miláně, kde jsem také studovala policejní akademii. O pár let jsem se přestěhovala do Německa. A že ty mluvíš německy?“
LORENZO: „Moje maminka je Němka, pak jsem studoval ve Vídni. A pak celé léto tráví tady v Itálii. Takže jestli budu mluvit německy nebo italsky…….“
TINA: “ Je to prakticky jedno. Už od mala jsme doma mluvili italštinou anebo němčinou.“ Když stáli před hotelem, chvilku ještě postáli.
LORENZO: “ A ještě by to chtělo vysvětlení s Rexem.“
TINA: “ Zase někdy jindy. Jsem docela unavená po cestě.“
LORENZO: “ Ano malého panáčka na to naše tykání?“
TINA: “ Tak teda dobře. Jenom jednoho.“ Spolu zašli za jednoho panáka do hotelového baru, kde si opravdu dali jednoho panáka. Zde se Tina rozloučila s Lorenzem a Rexem.
V malé uličce……. Bylo tak kolem jedné hodiny ranní. Zde bylo policejně uzavřené místo, protože se tu našlo tělo muže na jednom dvorku v řadových vilách, kde bydleli obyvatelé Říma. Byli to dvoupatrové vily, každá měla svůj vlastní dvůr. Okna, která byla směrem do dvora, zde byla postavena pavlač v obouch patrech.
Komisař Lorenzo Fabri s Rexem byli už na místě. Inspektor sbíral informace od sousedů. Na místo nehody přijela vínová Octavie. Tina vystoupila z auta, policista, který hlídal u pásky, u kterého se Tina musela legitimovat a vysvětlit, že dělá také na případu. Policista ji pustil za Lorenzem. Rexovi se nelíbilo, že tu není Tina, tak lehce zaštěkal na svého páníčka.
LORENZO: “ Copak si ti nelíbí.“
MORINI: “ Co mu je?“
LORENZO: “ Jestli mu nechybí náhodou naše kolegyně z Německa – Tina.“ Jak Rex uslyšel jméno Tina, byl hned veselejší, a když se na místě činu objevila.
TINA: “ Vaše kolegyně z Německa je tady.“
LORENZO: “ Jak ses tu vzala?“
TINA: “ Od Moriniho jsem si vydindala adresu. Náš Martin Weber, komu pak lezl na nervy, že ho oddělali.“
LORENZO: “ To ví jenom, on kdo mu to udělal.“ Po chvilce se u nich objevila Katja.
KATJA: “ Dobré ráno všem.“
LORENZO: “ Máš pro nás něco?“
KATJA: “ Jedno je jisté, že byl zabit tou jistou zbraní jako ti ostatní. A byl zastřelen tady. Zřejmě pachatel použil nějaký tlumič, aby moc obyvatelé vil moc nevyrušili.“
TINA: “ Mluvil někdo s patologem? Jak dlouho je mrtvý?“
MORINI: “ S patologem jsem mluvil. Je mrtvý asi tak 2-3 hodiny.“
LORENZO: “ Takže ráno obejdeme sousedy, teď je necháme na pokoji. Kajto, podívej se na to za denního světla.“
KATJA: “ Právě jsem ti to chtěla navrhnout.“ Ještě dořešili nějaké maličkosti, komisařové se s Morinim a Katjou rozloučili a odjeli pryč. „Nepřipadá ti, že se Lorenzo zakoukal do Tiny?“
MORINI: “ To asi né. Ty si to myslíš?“
KATJA: “ To jsem vypozorovala z jeho pohledů.“
MORINI: “ Aha……. Tak se ho na to zeptej sama.“
KATJA: “ Mě to popře. Zeptej se ho nenápadně.“
MORINI: “ Katjo, ses zbláznila a přímo mě……. Jestli máš odvahu, tak se zeptej sama.“ Odešel ke kolegům. Chudák Katja zůstala sama u mrtvého.
Do rána byla vilová čtvrt uzavřena policií. Tina, Lorenzo a Rex obíhali sousedy vil, jestli někdo v noci něco neviděl. Katja prohledávala okolí kvůli případným důkazům. Tina s Lorenzem a Rexem se sešli na dvoře před jedním vchodem do jedné z vil.
LORENZO: “ Tak co, máš něco?“
TINA: “ Mám. Jedna ze sousedek si všimla jednoho údajného muže. Pozvala jsem ji k nám, aby udělala portrét pachatele.“
LORENZO: “ Ona ho viděla?“
TINA: “ V záři nočních lamp.“
LORENZO: “ Aspoň se trochu pohneme dál.“ Pomaličku se sunuli ke Katje, kde se sešli s Morinim.
MORINI: “ Kde jsem procházel, toho moc neviděli ani neslyšeli. Tou dobou spali.“
LORENZO: “ Katjo, máš něco?“
KATJA: “ Otisky bot, vypadají na mužskou velikost. A dva nedopalky od cigarety. A v rohu byla čepice.“
LORENZO: “ Puč mi jí. Třeba nás Rex zavede, odkud pachatel přišel.“ Katja podala Lorenzovi čepici v pytlíku na důkazy. Lorenzo dal přičichnout Rexovi a ten se pustil do práce. Rexův nos zavedl Tinu s Lorenzem na jedno malé náměstíčko, kde pachatel nasedl do auta a odjel pryč.
TINA: “ Teď víme, odkud pachatel přišel.“ Rozhlížela se po náměstí. Pak si v jednom rohu všimla něčeho…….
LORENZO: “ A odjel kam koliv, jak se mu hodilo.“
TINA: “ S tím máme ušetřenou práci…….“
LORENZO: “ Jak ušetřenou práci?“ Rex svého páníčka tlapkou šťouchnul do nohy, aby si všimnul kamer. “ Tak to je ta tvoje ušetřená práce. Dáme to za úkol Morinimu, aby zajistil nahrávky.“
V Kolíně……. Andrea procházela počítačem jméno, který byl u zlatníka, kde prodal nějaké šperky, aby dostal nějaké peníze na útěk za hranice. Při hledání Andree pomohl i Interpol, který našel nějaké informace o hledaném – Felix Laubner.
Semir přišel ke své manželce, která seděla za počítačem.
SEMIR: “ Už jsi vypátrala, kdo byl v tom zlatnictví?“
ANDREA: “ Ano, trochu mi pomohl i Interpol. Felix Maibach je hledaný ve více zemích, kde si potřeboval vydělat nějaké peníze. Tím, že prodával šperky po různých zlatnictvích, kradl auta,….“
SEMIR: “ A kde všude?“
ANDREA: “ Interpol vyhlásil pátrání po špercích a Laubnerovi. Pár zlatníků se ozvalo – z Itálie, Polska, Rakouska, České republiky,…….“
SEMIR: “ A kde přesně v té Itálii?“
ANDREA: “ Je to jedno malé městečko poblíž Říma.“
SEMIR: “ Tak zaměstnáme naší kolegyni…….“
ANDREA: “ Tině to dám vědět.“
SEMIR: “ Co je zač ten Maibach?“
ANDREA: “ Žádný svatoušek to není. Od mládí má nějaké problémy s policií, s různými gangy, kradl nejrůznější věci, co vynášeli nějaké peníze. Nakonec se v Lotyšsku sčuchnul s Morelem, kde jim pomohl ukrást ty šperky, a konec víte. A ještě se ozvali londýnští kolegové, kteří se přímo obrátili na Interpol ohledně Morela a jeho lidí, kde ještě před odcizení šperků z Lotyšska, se podívali na jednu londýnskou banku.“