Starý barák……. V opuštěném baráku na okraji Düsseldorfu-sever, kde měla sídlo jedna banda, která měla zájem o krámek Adama Lamberta v centru Kolína. Krámek se nachází v bloku baráků, kde jsou další malé krámky – pekařství, cukrárna, obuv, lékárna, cyklistika Adama Lamberta,……. Nad krámky jsou kanceláře, kde sídlí právník, realitní kanceláře,……. Místo toho bloku s krámky, zde stával rozpadlý obchodní dům, kde si sem banda schovala svůj lup před šesti lety z banky. Ukryli si zde 300 000€ a zlaté cihly v hodnotě 500 000€. Tehdy policie zatkla 3 lupiče a další 3 se ukryli do zahraničí. Ti, kteří byli zatčeni, ti byli propuštěni z vězení a se zbytkem se sešli v baráku. Chtělo bych se jim k penězům, chtějí si otevřít malou diskotéku v Karibiku, kde by si tak trochu přidělávali prodejem drog pro návštěvníky.
HERBERT: “ Jak to dopadlo?“
FILIP: “ Ani se neptej.“
HERBERT: “ Zase unikl?“
MAX: „Ano, co budeme dělat?“
HERBERT: “ Musíme něco vymyslet.“
FILIP: “ Jestli do toho zapojil i fízli,……. Jsme pěkně namydlení.“
HERBERT: “ A co auto?“
MAX: “ O to se postará Patrik a Heinz.“
HERBERT: “ Dobře. Pokud fízlové mají naše Lamberta, tak ho nějak musíme dostat.“
KARL: “ Uspořádat past.“
V bytě……. V kuchyni seděl Adam Lambert s kresličem. Tina, Tom a Hartmut byli v obýváku, Hartmut si prohlížel dopisy od Lamberta.
HARMUT: “ Otisky zřejmě nebudou. Ale zkusím to.“
TINA: “ DNA pod známkami bude taky nulový.“
HARTMUT: “ Bude to sázka do loterie. Třeba někde udělali chybu.“
TOM: “ Hartmute, ty vždy něco najdeš. I tu nejmenší stopu, co může existovat.“
HARTMUT: “ Tome, ty mi nějak moc věříš.“ Rozloučili se, Hartmut si vzal své dopisy a odešel.
TOM: “ Zítra ráno tě vystřídají, Hote s Bonrátem. A venku hlídají kolegové.“
TINA: “ A kde jsou vlastně?“
TOM: “ Bonrát dostal od Jochena víkendový pobyt v lázních pro dvě osoby. Bonrát si jako druhou osobu vzal Hota. Víkend si prodloužili do pondělka.“ Přišli k nim, kreslíř a Lambert.
KRESLÍŘ: “ Portréty jsou hotový. Co nejbližší době vám pošlu.“
TOM: “ Díky.“ rozloučili se a kreslíř odešel.
ADAM: “ Pomůžou vám nějak ty portréty?“
TOM: “ Portréty proženeme počítačem, jestli byli v minulosti trestáni.“
TINA: “ Popřípadě se můžeme obrátit na Interpol.“
ADAM: “ Doufám, že vám nějak pomůžou. Zase jsem si moc neprohlížel.“ Odešel do kuchyně, si do vyluštit křížovku. Tina s Tomem se rozloučili polibkem. Tom odjel na služebnu.
Ráno……. Na vystřídání přijel, Hote s Bonrátem. Tina už byla v kuchyni nad šálkem kávy a nad novinami. U dveří zazvonil zvonek. Tina se nejdříve podívala z okna, kdo je dveřmi – byli to dva milí kolegové Hort Herzberger a Dieter Bonrát se snídaní. Tina jim otevřela.
HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“ Tina je pozvala dále. Šli rovnou do kuchyně.
TINA: “ Ahoj, jak bylo v lázních?“
HOTE: “ Výborně. Jak ses to dozvěděla?“
TINA: “ Hote, mám svoje informační zdroje. Koukám, že jste přinesli i snídani.“
BONRÁT: “ To abychom přišli s prázdnou.“ Tina vyndala talířek ze skříně, kam dal, Hote snídani – koblížky s marmeládou a croissanty. Káva byla už uvařená. Tina po dobré snídani odjela na služebnu. Bonrát s Hotem a s Lambertem odjeli do jeho krámku, jako každý den. Hote s Bonrátem byli přímo v krámě a další dva policisté byli před krámem v civilu, chovali se velice nenápadně.
Na služebně……. Semir, Tom a Andrea byli v pracovním vytížení – přesněji řečeno klábosily u Andrey u kafíčka. Tina se potkala s Engelhardtovou před služebnou, společně odešli na služebnu. A zastavili se u Andreina stolu.
ANDREA, SEMIR, TOM: “ Dobré ráno.“ Tina s Engelhardtovou pozdravili své kolegy.
ŠÉFKA: “ Přišla mi nějaká pošta?“
ANDREA: “ Ano, už jsem vám jí dala k vám na stůl.“
ŠÉFKA: “ Děkuji.“
ANDREA: “ Našla jsem něco nějaké informace o těch vyděračích.“ Šéfka s Tinou se odebrali k počítači – šéfka k Semirovi a Tina k Tomovi. “ Žádní svatouškové nejsou. Před několika lety vyloupila 6 členná skupina banku v centru Kolína. Z banky si odnesli 300 000€ a 500 000€ ve zlatých cihlách.“ Postupně jim ukazovala jejich fotografie v PC.
ŠÉFKA: “ Tři jsou na svobodě a další tři se ukrývali v jižní Americe.“
SEMIR: “ A teď se vrátili pro své peníze.“
ANDREA: “ Peníze z loupeže se nikdy nenašli.“
TINA: “ Asi tuším, kde jsou.“
SEMIR: “ Tak kde?“
TINA: “ U Lamberta v jeho krámě. Ten nově opravený barák byl dlouho opuštěný a zničený, kde byl dobrý úkryt pro jejich peníze z loupeže. Když se vrátí, že jsi, půjdou pro svoje peníze a v klidu zase někam odejdou. Místo toho jsou teď obchody. „
TOM: “ To by vysvětlovalo, proč chtějí Lamberta zničit.“ Šéfce Engelhardtové probleskl jeden takový menší nápad.
SEMIR: “ Šéfová, že máte něco za lubem?“
ŠÉFKA: “ Tak trochu. Připravíme malou past.“ Komisařové se na sebe postupně podívali a říkali si, co to šéfovou napadlo.
V pískovně v Düsseldorfu……. Zaměstnanci pískovny čistili jednu z vodních ploch v areálu. Jeřáb s lopatou hrabal písek ze dna, který pak vysypával na břeh. Najednou narazil na něco. Ohlásil to šéfovi přes vysílačku, kde v jezeře něco je. Šéf vyslal dva potápěče, aby to prozkoumali, co to je. Když se vynořili potápěči z vody, šéf hned přiběhl k potápěčům.
HANSEN: “ Tak co to je?“
POTÁPĚČ: “ Jedná se o osobní automobil. Vypadá to, že tu je několik dní.“
HANSEN: “ Přineste nějaké lana, abychom to mohli vytáhnout.“ Přikázal chlapovi, co stál vedle něho. Chlapi přinesli nějaká lana, která se dala potápěčům a bagristovi na lopatu. Když byla lana uvázána okolo auta, potápěč dal nad hladinou znamení, že se může vytahovat. Bagrista začal pomalu vytahovat auto z vody. Auto se postavilo na břeh. Sám šéf to dal vědět policii.
Na služebně……. Na služebně dálniční policie se ozval telefon na Andreině stole. Protože Andrea něco řešila se šéfkou, tak to vzala Tina.
TINA: “ Kranichová, dálniční policie.“
HANSEN: “ Hansen, volám, protože se v našem v jednom jezeře vytáhli býlí Passat s SPZ – BXA 108.“
TINA: “ A kde jste ho vtáhli?“
HANSEN: “ Je to pískovna v Düsseldorfu. Jezero Petra.“ Tina si to poznamenala u na kousek papírku.
TINA: “ Dobře, na ten Passat posílám naše lidi.“
HANSEN: “ Dobře. Zařídím, aby se okolo Passatu nikdo nepohyboval.“
TINA: “ Výborně. Zatím nashle.“
HANSEN: “ Nashle.“ Tina hned zaběhla za Engelhardtovou. Ve dveřích se srazila s Andreou.
ŠÉFKA: “ Tino, něco se děje?“
TINA: “ Volali z pískovny v Düsseldorfu, že tam objevili náš býlí Passat.“
ŠÉFKA: “ Vemte Semira, Toma a zajeďte tam.“
ANDREA: “ O Hartmuta se postarám.“
TINA: “ Díky. Máš to napsaný na lístečku.“ Zašla za svými kolegy, aby jim ohlásila, že máme práci.