Na služebně……. Komisařové přišli na služebnu a kolegové upřeně dívali na Tinu, jak je celá od krve. I šéfka s Andreou měli oči na Tině.
ŠÉFKA: “ Tino, stalo se vám něco?“
TINA: “ Ne, to je krev jednoho řidiče.“
SEMIR: “ Co ten řidič Hubert Frälich?“
ANDREA: “ Pracuje ve firmě Märlin jako dělník.“
TINA: “ Märlin……. Ta vyrábí ty železné železnice.“
ANDREA: “ Ano, s několika letou tradicí.“
ŠÉFKA: “ A rodina?“
ANDREA: “ Je ženatý, jedna dcera a syn.“
ŠÉFKA: “ Tak se pusťte do práce.“ Odešla do své kanceláře.
TOM: “ Semire, zajedeš do té firmy a vy dva vyrazíme za manželkou.“
SEMIR: “ Už tu nejsem.“ Andrea dala Semirovi adresu, kde firma sídlí a odešel ze služebny.
ANDREA: “ A já ti přemáchnuty ty tvé věci.“
TINA: “ To budeš moc hodná.“
U manželky……. Julia Frälichová se právě vracela z nákupu, když přijel šedostříbrný mercedes. Tina s Tomem zastavili paní Frälichovou.
TOM: “ Paní Frälichová?“
FRÄLICHOVÁ: “ Ano, kdo se ptá?“
TOM: “ Kranich, dálniční policie. A to je moje kolegyně.“ Prokázali se svými průkazy.
TINA: “ Jsme tu kvůli vašemu manželovi.“
FRÄLICHOVÁ: “ A co se mu stalo?“
TOM: “ Měl dopravní nehodu.“
FRÄLICHOVÁ: “ Je snad mrtvý?“
TINA: “ Není, leží v nemocnici s těžkým zraněním.“
FRÄLICHOVÁ: “ Můj ty bože……. A mohla bych ho vidět?“
TOM: “ Rádi vás odvezeme do nemocnice.“
FRÄLICHOVÁ: “ To budete moc hodní. Jenom si odložím věci domů.“
V nemocnici……. Tina s Tomem zavezli paní Frälichovou do nemocnice. Stáli před pokojem jejího manžela, který byl po operaci a ležel na JIP. A koukali si na pana Frälicha přes sklo. Z pokoje vyšel jeho ošetřující lékař, který byl dneska u nehody na dálnici.
FRÄLICHOVÁ: “ Vy jste ošetřující lékař mého manžela – Hubert Frälich.“
LÉKAŘ: “ Ano, vašemu manželovi se daří dobře. Je mimo ohrožení života. Při nehodě ztratil plno krve, ale to by vám mohla vyprávět tady paní komisařka.“
FRÄLICHOVÁ: “ Opravdu?“
TINA: “ Ano, bylo to za pět minut dvanáct.“
LÉKAŘ: “ Takový čin by se měl oceňovat tou nejvyšší cenou. V mé ordinaci vám řeknu více.“
FRÄLICHOVÁ: “ Mockrát vám děkuji.“
TINA: “ Není za co.“ Paní Frälichová s lékařem odešli do ordinace.
TOM: “ Tak půjdeme, ty můj hrdino.“ Odešli k autu, kde se ozývala vysílačka.
ANDREA: “ Tome,……. Tino,………. Ozvěte se.“
TINA: “ Copak se děje?“
ANDREA: “ Další nehoda na A20, 160km. Semir spolu s Hotem a Bonrátem jsou na cestě.“
TINA: “ Rozumím. Jedeme tam.“ Tom s Tinou nasedli do mercedesu a odjeli na místo nehody.
Na A20……. BMW a mercedes dorazili součastně k místu nehody. Komisařové hned vyhledali Hota a Bonráta.
SEMIR: “ Co se tu stalo?“
BONRÁT: “ Úplně stejný scénář jako při první nehodě. Alfa Romeo vytlačila bílou Škodu Fabii.“
HOTE: “ Řidič se jmenuje Paul Weiss a pracuje ve firmě Märlin jako…….“
TOM: “ Jako Hubert Frälich.“
BONRÁT: “ Přesně. Weiss byl odvezen s těžkými zraněními do nemocnice.“
TINA: “ Tak si posvítíme na tu firmu Märlin.“
Na služebně…….
ŠÉFKA: “ Takže už máme 2 nehody, při kterých šlo o zaměstnance firmy Märlin. Oběti leží v nemocnici. A Alfa Romeo zmizela beze stopy.“
SEMIR: “ Takže jde o něco ve firmě.“
ŠÉFKA: “ Za ředitelem zajděte ještě jednou.“
TOM: “ Ředitel nebude moc šťasten.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: “ Přišla zpráva, že se našla červená Alfa Romeo v pískovně v Dortmundu.“ Komisařové spolu s Andreou odešli z kanceláře.
V pískovně……. Zde už policejní jeřáb vytahoval z vody červenou Alfu Romeo. Když byla Alfa Romeo na písku, hasiči Alfu odmontovali popruhy z jeřábu. Alfa Romeo měla promáčknuté přední blatníky a stopy laků po dnešních nehodách.
TOM: “ Otisky prstů tu asi nenajdeme.“
SEMIR: “ Jsou tu krásně vidět stopy po dnešních nehodách.“ Hasiči otevřeli kufr, jestli v kufru neleží majitel vozidla.
TOM: “ Kufr je prázdný.“
SEMIR: “ Ty jsi někoho v něm čekal?“
TOM: “ Třeba například majitele vozidla…….“
SEMIR: “ Místo toho máš samou vodu.“ Semirovi zazvonil mobil. Volala mu Andrea. „Naši Alfu Romeo si někdo vypůjčil v autobazaru Krüger.“
TOM: “ Tak se tam zajedeme podívat.“
SEMIR: “ Sigi, postarej se, aby se Alfa co nejdříve dostala do rukou Hartmuta.“
SIGI: “ Samozřejmě.“ Semir s Tomem nasedli do BMW a odjeli do autobazaru.
U paní Weissové……. Octavia zastavila u rodinného domku, kde si na zahradě hrála dcera paní Weissové a babička – stavěli velkého sněhuláka. Dcerka si hned všimla Tiny a zavolala na babičku, která to šla s Tinou vyřídit.
BABIČKA: “ Copak si přejete?“
TINA: “ Kranichová, dálniční policie. Přišla jsem za Isabelou Weissovou.“ Prokázala se svým průkazem.
BABIČKA: “ To je moje dcera. Pojďte dál.“
TINA: “ Díky.“ Babička zavedla Tinu za Isabelou, která byla v obýváku.
BABIČKA: “ Isabelo, máš tu návštěvu.“
TINA: “ Kranichová, dálniční policie.“
ISABELA: “ Isabela Weissová. Mami, já už to tady vyřídím.“ Babička odešla zpátky za svou vnučkou. “ Kvůli čemu jste přišla?“
TINA: “ Přišla jsem kvůli vašemu manželovi.“
ISABELA: “ Co se stalo Paulovi?“
TINA: “ Váš manžel měl nehodu, leží v nemocnici.“
ISABELA: “ Proboha. Musím jet za ním.“
TINA: “ Jestli chcete, zavezu vás tam.“
ISABELA: “ To budete moc hodná. Vezmu si jenom věci a řeknu to matce.“
TINA: “ Dobře, počkám v autě.“
V nemocnici……. Tina s paní Weissovou zašli k pokoji jejího manžela. V pokoji byl lékař, který ho má na starosti i pana Frälicha.
ISABELA: “ Jek je na tom můj manžel Paul Weiss?“
LÉKAŘ: “ Je mimo ohrožení života. To je dneska po třetí, co se vidíme.“
TINA: “ Máme na sebe štěstí.“
LÉKAŘ: “ Jestli chcete, zastavte se za mnou tak za 20 minut, musím ještě něco vyřešit.“
ISABELA: “ Dobře, zastavím se u vás.“ Lékař se s dámy rozloučil a odešel pryč. „To je pan Frälich.“
TINA: “ Odkud ho znáte?“
ISABELA: “ Z firemních večírků. Teď mě napadl jeden člověk, který by za tím mohla být.“
TINA: “ Někdo z firmy?“
ISABELA: “ Ano, propuštěný zaměstnanec. Alexander Gerlach. Byl propuštěn minulý rok, ale další podrobnosti nevím.“
TINA: “ To vůbec nevadí. My si to zjistíme sami. Už vás nechám.“
ISABELA: “ Děkuji za odvoz.“
TINA: “ Není za co. Nashle.“
ISABELA: “ Nashle.“ Tina odjela na služebnu. Po cestě volala Andree, aby se podívala na Alexandra Gerlacha.