Druhý den…… Tina, Tom a Semir navrhli svůj plán, aby dostali Jungmana, Fischera a Wernera do basy, pomocí zbylých zbraní se penězi. Engelhardtová zprvu k tomu neměla žádnou důvěru. Ale své lidi zná moc dobře, když si vymyslí šílený plán, že své padouchy dostanou do basy. S velitelem to bylo trochu horší, ale když se Engelhardtová přimluvila za své lidi a že když to nevyjde, že si celou akci bere na své triko. Andrea pomocí Interpoolu našli kontakt na Adama Fischera. Tina volala Fischerovi.
FISCHER: “ Fischer.“
TINA: “ Kranichová, mám pro vás zboží z jedné razie.“
FISCHER: “ Komisařka Kranichová od dálniční policie. Vím, o co jde, četl jsem to v novinách. Jak jste na mě přišla?“
TINA: “ Řekněme, že mám dobré kontakty.“
FISCHER: “ A co vaši kolegové?“
TINA: “ Nešťastnou náhodou přišli o život. Někdo je zastřelil jednou z vaší zbraně.“
FISCHER: “ To mi je líto. Vím, že to není nevhodné, ale kdo je zabil?“
TINA: “ Podle policie to udělal Harald Werner. V našem úkrytu byla nalezena jeho zbraň s jeho otisky.“
FISCHER: “ Ten Harald Fischer, který má bratra za katrem?“
TINA: “ To je přesně on.“
FISCHER: “ Aha. Harald šel určitě po svých penězích. A jedna otázečka. Kdo to má nastarosti?“
TINA: “ Na starost to má vrchní komisař Martin Jungman z LKA.“
FISCHER: “ Tak Jungman…….“
TINA: “ Vy se snad znáte?“
FISCHER: “ Tak trochu. Za pár dní, budu v Kolíně. Ještě se vám ozvu.“
TINA: “ Budu ráda, když se toho konečně zbavím.“
FISCHER: “ To je naprosto jasné. Zatím nashle.“ Zavěsil
ŠÉFKA: “ Zdá se chytil do pasti.“
SEMIR: “ Hlavně, co na to řekne Jungman.“
Jungman pečlivě poslouchal rozhovor. Zarazilo ho, že jsou Tom se Semirem mrtvý a že to udělal Harald Werner. Taky si položil otázku, kde dálniční policie může mít schované peníze a zbraně.
HOTE: “ Předstírat vaši smrt…….“
TOM: “ To bylo dílo šéfové.“
ŠÉFKA: “ Když ta akce nevyjde Schrankmannová spolu s ministrem si na mě smlsnou.“
SEMIR: “ Šéfová, dobře to dopadne.“
BONRÁT: “ Přesně tak.“
Jungman hned volal Haraldovi.
HARALD: “ Werner.“
JUNGMAN: “ Co jsi to udělal?“
HARALD: “ A co jako?“
JUNGMAN: “ Zabil jsi dva poldy.“
HARALD: “ Co to kecáš za blbosti.“
JUNGMAN: “ Teď jsem vyslechl, že jsi zabil dva poldy od dálniční policie, že LKA našla tvou zbraň s tvými otisky v jejich úkrytu.“
HARALD: “ Ty sis snad musel šlechnout. Celou dobu jsme v Dortmundu.“
JUNGMAN: “ Tady něco smrdí.“
HARALD: “ Až mi najdeš moje prachy, dej mi vědět a neotravuj me s takovýma blbostma.“ Zavěsil.
JUNGMAN: “ Blbec.“ Vzal si věci a odjel na služebnu dálniční policie.
Na služebně……. Všichni přítomní si dělali svou práci, kromě Tiny, Toma, Semira a Andrey, kteří se sklidili z pole. Jungman zašel rovnou za Engelhardtovou.
JUNGMAN: “ Co to má znamenat, paní Engelhardtová.“
ŠÉFKA: “ O čem to mluvíte? Jsme nějak mimo.“
JUNGMAN: “ Že vaši kolegové jsou po smrti.“
ŠÉFKA: “ Vím, že je to hrozná zpráva, ale…….“
JUNGMAN: “ Kdo vás o tom informoval?“
ŠÉFKA: “ Váš komisař Wolf.“
JUNGMAN: “ A že mi nedal vědět. A kdy se to stalo?“
ŠÉFKA: “ Před několika hodinami. Technici si pospíšili. Na zbrani byli Haraldovi otisky.“
JUNGMAN: “ Něco se mi na tom nelíbí.“
ŠÉFKA: “ Tady všem. Kdybychom jste neobvinili moje lidi, že to udělali oni, mohli by být na živu. Akorát po nich zbyli truchlící manželky.“
JUNGMAN: “ Tak proč to teda dělali.“ Odešel z kanceláře a odjel na své pracoviště. Na chodbě si odchytil Wolfa.
JUNGMAN: “ Proč jsme mi nedali vědět.“
WOLF: “ A co?“
JUNGMAN: “ Že Kranich a Gerkhan jsou po smrti.“
WOLF: “ Volal jsem vám, ale vy jste to nebral.“
JUNGMAN: “ Omlouvám se. Něco jsem si zařizoval.“
WOLF: “ Soudím, že jste byl u dálniční policie.“
JUNGMAN: “ Jak…….“
WOLF: “ Umím si dát pět a pět dohromady, pane Jungmane.“ Odešel do své kanceláře.
JUNGMAN: “ Co se to dneska děje.“
Další den……. Tato historka se donesla až ke Schrankmannové a k Petrovi. Petr chtěl zavolat Tině, ale pak si uvědomil, že odposlouchávají jejich telefony a jejich tajemství by bylo venku. Tak raději za nimi zajel. Petr přijel k Tině a Tomovi domu. Petr přijel ve chvíli, kdy Tina s Tomem odcházeli z domu.
TINA, TOM: “ Ahoj.“
PETR: “ Ahoj.“
TINA: “ Co ty tady?“
PETR: “ Přišel jsem kvůli vaší historce, co jste udělali.“
TOM: “ Kde ses to dozvěděl?“
PETR: “ Od Schrankmannové.“
TINA: “ A Jungman?“
PETR: “ Byl u ní. Našli jste něco na Jungmana?“
TOM: “ Našli. Zná s bratry Wernerovými.“
PETR: “ To zní zajímavě. A kde chcete vzít prachy a zbraně?“
TINA: “ Po dlouhé diskuzi s Engelhardtovou a velitelem zásahovky – to povolili a půjčí nám zabavené peníze a zbraně.“
PETR: “ Aby to vám to ještě vyšlo.“
TOM: “ Doufejme, Schrankmannová by nás dala do té největší díry, co existuje.“
PETR: “ Odvedli jste dobrou práci.“
TINA: “ Díky.“
Tom a Semir nejeli ani do školy za svými studenty, když jsou mrtvý. Tak se schovávali ve mlýně, který má ve vlastnictví jejich kolega Hort Herzberger.
Když Tina končila na škole, po cestě k autu jí volal Fischer.
TINA: “ Kranichová…….“
FISCHER: “ Fischer, mám pro vás datum naší schůzky.“
TINA: “ Kdy a kde?“
FISCHER: “ Zítra v 11:00 v Dortmundu ve staré slévárně.“
TINA: “ Budu tam.“
FISCHER: “ Zbraně s penězi.“
TINA: “ To je samozřejmé.“
FISCHER: “ Takže zítra.“ Zavěsil. Tina stála u svého vozu a rovnou zajela za Tomem a Semirem.
Ve mlýně……. Vínová Octavia přijela k mlýnu. Semir si Tiny všimnul přes okno.
SEMIR: “ Máme tu návštěvu.“ Tina jim přivezla i malé občerstvení, co chtěli.
TOM: “ Něco novýho?“
TINA: “ Volal mi Fischer.“
SEMIR: “ A dál?“
TINA: “ Zítra ve staré slévárně v Dortmundu v 11:00.“
TOM: “ Tak to stačí, vyřídit to Engelhardtové a veliteli.“
TINA: “ Postarám se o to, až pojedu domu.“
Den „D“……. Dálniční policie a LKA tu měli své lidi okolo slévárny. Na obchody se přijela podívat Schrankmannová spolu s Engelhardtovou. Vínová Octavia vjela do slévárny, kde už čekal Fischer a Harald.
FISCHER: “ Rád vás poznávám osobně, komisařko Kranichová.“
TINA: “ I pro mě je to čest.“
HARALD: “ Zboží máte?“
TINA: “ Samozřejmě.“ Odešla ke kufru Octavie, který otevřela. K Tině přišel Fischer s Haraldem. Fischer a Harald si vzali své věci a odešli k malému stolečku. Tina zavřela kufr od Octavie a přišla k nim.
FISCHER: “ Zbraně jsou kvalitní.“
TINA: “ Díky.“ Jungman se Schrankmannovou stále čekali na správný okamžik. Tom se Semirem v neprůstřelných vestách si prozkoumávali slévárnu. Část zásahovky pracovala pro LKA a dálniční policii. Jungman dal své znamení zásahovce, aby zasáhla. Harald a Fischer zareagovali, Fischer chytl Tinu ze zadu pod krkem a u hlavy jí šermoval pistolí. Harald mířil zbraň na Jungmana
pokráčko příště..