U Schrödera……. Zde už byl, Hote s Bonrátem se menším obídku.
HOTE: “ To jsou k nám ale hosti.“
BONRÁT: “ Tvé přání je splněno.“
SCHRÖDER: “ Já nevěřím svým očím.“ Tina, Tom, Semir vystoupili ze Superbu a přišli ke skupince.
SEMIR: “ Co se tak koukáte?!“
SCHRÖDER: “ Že vám ty uniformy sluší.“
SCHRÖDER: “ Že vám ty uniformy sluší.“
HOTE: “ A vidět své kolegy v uniformě…….“
TINA: “ Jsou pro vás Vánoce.“
BONRÁT: “ Ano,…….“
SCHRÖDER: “ A ještě to chce tu památeční fotku.“ Tak se tedy komisařové nechali vyfotit v jejich slušivých uniformách. Po focení si dopřáli svůj obídek. “ A jak jste daleko s případem?“
TOM: “ No moc ne.“
SEMIR: “ Neobjevili se nějaké falešné bankovky?“
HOTE: “ O takové zprávě jsme neslyšeli. Ten kdo je ukradl tak si je šetří, anebo už je někde zahorami.“
SEMIR: “ Takže jsou v oběhu ty bankovky, o kterých víme. Tenhle ten případ bude běh na dlouhou trať.“
Na škole……. Tina, Tom a Semir seděli v kantýně na kafi a u sladkého, po dvouhodinovce střelby s prvním ročníkem. Seděli u stolku pro čtyři – Semir a Tom seděli spolu a Tina seděla naproti Tomovi.
TOM: “ No ale pěkně jste seřvali na jednu hromadu.“
SEMIR: “ Tak už to potřebovali.“ První ročník byl poněkud nějak moc rozjívený, než bylo potřeba a dálniční policie s Müllerem to nějak nevydýchali.
TINA: “ Ale moc si toho k srdci nevezmou.“ Přisedl si k nim Müller.
MÜLLER: “ To máte svatou pravdu. Už to živě vidím, jak se to nafoukne jako bublina a rozkřikne se to.“
SEMIR: “ Bude se o tom šuškat, ale asi né tolik jak si myslíte. A kdyby se to tohleto dozvěděla naše státní zástupkyně tak by nás roztrhala a zahodila.“
MÜLLER: “ Někdo si z toho něco vezme, ale ty ostatní nad tím mávnou rukou.“
TINA: “ To je právě ta volná výchova z Ameriky, kde si děti co chtějí.“
MÜLLER: “ Já to taky pořád říkám.“
SEMIR: “ Ale s tím se nic neudělá. Už to nejsou ty časy, jako za nás.“
Partička studentů z prvního ročníku, u kterých vyučuje Tom se Semirem, stáli u svých aut na místním parkovišti. Jejich hlavní téma byla dnešní diskuze, jak se mají chovat atd……. Jedna polovina chce sekat latinu a druhá zase ne, protože se nechtějí ztrapňovat.
Tina vycházela ze školy v civilu a směřovala k autu. Když jí v tom zazvonil mobil, když už byla kousek od auta.
TINA: “ Šéfová něco se děje?……. Právě se chystáme domů……. Dobře……. Už jsme na cestě. Nashle.“ Zavěsila a přišli kolegové.
SEMIR: “ Ještě další dvě hodiny s našima studentama?“
TINA: “ Máme se okamžitě objevit u Engelhardtové na služebně. Čeká na nás almara, velitel a LKA.“
SEMIR: “ Potěš pánbůh.“
TOM: “ Tak pojedeme, ať dlouho nečekaj.“ Nasedli do Superbu a odjeli na služebnu.
Na služebně……. Šéfčina kancelář byla celá zatemněná žaluziemi. Komisařů si nikdo nevšimnul, že přišli na služebnu – Hote s Bonrátem byli v terénu a Andrea běhala po služebně.
SEMIR: “ Máte pro nás, co zase nevíme.“
TOM: “ Nebo zase, co jsme měli udělat.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Přejdu rovnou k věci. Tady LKA se domnívá, že to všechno máte vy. A tak zítra vás čekají domovní prohlídky.“
TINA: “ Pořád jenom my. Třeba to mohl udělat někdo jiný…….“
JUNGMAN: “ A kdo třeba například.“
TINA: “ Já nevím……. Třeba jiná skupina, která si vyhlídla bezva místo a zboží na přivydělávání……. Wernerovi lidi…….“
TOM: “ Nebo snad 2,5mil € nosíme po kapsách.“
JUNGMAN: “ Ale klidně jste si ty peníze a zbraně mohli v té hale schovat.“
SEMIR: “ Přece bychom nebyli tak pitomí.“
ŠÉFKA: “ Všechny ty obvinění proti mým lidem jsou absurdní.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Ale vaši lidé přepočítávali peníze…….“
VELITEL: “ To ano, ale pro jistotu jsem je po převozu k nám ještě jednou spočítal.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Ale komisaři z dálniční policie vám podepsali, že našli 6mil€.“
VELITEL: “ To je pravda, ale raději jsem to ještě jednou přepočítal.“
Ještě malou chvilku se hádali, kdo za to všechno může. Komisařové byli paf, když se dozvěděli, že kolegové z LKA jim udělají domovní prohlídku i když to bylo zbytečné, ale už to podškrábla státní zástupkyně. Na služebnu přijelo policejní Porsche, Hote s Bonrátem si všimli rodinného automobilu – Škoda Superb Combi. Rovnou se zastavili u Andrey.
HOTE: “ Andreo, víš, že tu je auto Tiny a Toma?“
ANDREA: “ Nevím, pokud se tu mihli i se Semirem, tak jsem neviděla, protože jsem lítala po služebně.“
BONRÁT: “ Někdo je u Engelhardtové?“
ANDREA: “ Viděla jsem akorát velitele a almaru.“
HOTE: “ Kolegové na koberečku.“
BONRÁT: “ Hote, všechno se dozvíš.“ Otevřely se dveře od kanceláře, odešli všichni kromě komisařů a šéfové. Tina se posadila na židli naproti šéfové, kde se zamyslela nad jednou myšlenkou.
SEMIR: “ Tu prohlídku nemyslí vážně?“
ŠÉFKA: “ Bohužel ano. Schrankmannová mi předala papíry.“
TOM: “ A samozřejmě to udělal sám Jungman.“
ŠÉFKA: “ Ano.“
TOM: “ Když je potřebujme tak jsou líní jako vši, ale když je nepotřebuji tak se můžou přetrhnout.“
SEMIR: “ A ještě to schválně budou natahovat…….“
ŠÉFKA: “ Já vás plně chápu vaše rozhořčení, ale nic se s tím nedá udělat.“
SEMIR: “ Už aby to bylo za námi…….“
TINA: “ Každý myslí jenom na peníze, ale na zmizelé zbraně, které se nedají schovat v bezpečnostní schránce na nádraží, letišti či v bance. Dotyční se těch zbraní budou chtít zbavit, tak se pokusí zkontaktovat s překupníky se zbraněmi. I když je jich jenom pár, ale jsou v dobrém stavu. A s penězi se pak pokusí zdrhnout za hranice Německa.“
TOM: “ Když to tak řeknu, tak jsme naprostí idioti.“
ŠÉFKA: “ To se může stát každému.“
SEMIR: “ Takový malý detail.“
ŠÉFKA: “ Oficiálně se nesmíte do případu vmíchávat, ale neoficiálně o ničem nevím.“
SEMIR: “ Děkujeme, šéfová.“ Tom se Semirem dali Tině pusu na tvář každý z jedné strany, odešli za Andreou.
ŠÉFKA: “ Ještě, že vás mají.“
TINA: “ To si taky někdy říkám.“ Odešla za nimi.
SEMIR: “ Miláčku, potřebujeme najít obchodníky se zbraněmi.“
ANDREA: “ Ale vždyť nemáte právo případ vyšetřovat.“
TOM: “ To je oficiálně, ale neoficiálně…….“
ANDREA: “ A co Engelhardtová…….“
TINA: “ Ta neoficiálně o ničem neví…….“
ANDREA: “ Už chápu.“
SEMIR: “ Pak to pošli po Hotovi a Bonrátovi, aby se na to podíval Schröder.“
ANDREA: “ Až to budu mít hotové, dám vát vědět.“
pokráčko zas příště..