O 2 hodiny později……. Tina, Tom a Semir byli u Engelhardtové na koberečku v její kanceláři. Když byli na služebně, už měli na sobě své každodenní oblečení.
ŠÉFKA: “ Víte, jak trapně jsem si připadala, když jsem dozvěděla, že moji lidé byli v kanceláři.“
TOM: “ A my snad né, šéfová když zmizeli peníze a zbraně.“
SEMIR: “ Na našem místě byste udělala to samé…….“
ŠÉFKA: “ Chtěla jsem vás o tom informovat a nevěděla jsem, že udělají takovou……. Musela jsem mlčet.“ Bylo chvilku ticho.
TINA: “ Kdo to ohlásil, že zmizelo 2,5mil € a zbraně?“
ŠÉFKA: “ Velitel zásahovky……….“
TOM: “ Taky nás mohl o tom sám informovat a né udělat takový cirkus.“
ŠÉFKA: “ Já vím, říkala jsem mu to, ale on šel rovnou za Schrankmannovou. Odůvodnil to tím, že se ty zbraně museli zmizet během razie a že…….“
SEMIR: “ Jako, že jsme to byli my.“ Šéfová nic neříkala, jenom pokyvovala hlavou.
TINA: “ To musel spadnout z Marsu.“
TOM: “ Měli jsme plno jiné práce.“
SEMIR: “ Šéfová, co bychom z toho měli. A neměl náhodou prsty v tom, abychom napsali nové zprávy.“
ŠÉFKA: “ Ano, taky měl. Schrankmannová, ministr i policejní prezident vás suspendují na nějakou dobu, než se to všechno vysvětlí. Případ si bere na starost LKA.“
TOM: “ Už se vidím v nějakém zapadákově.“
ŠÉFKA: “ Ještě dneska se dozvíte, co s vámi bude.“ Komisařové odevzdali své služební průkazy a zbraně.
U Schrödera……. Zde komisařové čekali na svůj verdikt od almary. Jejich kolegové – Hote a Bonrát jim dělali takovou menší společnost. Všichni seděli u jednoho stolečku a pěkně se vyhřívali na sluníčku.
SCHRÖDER: “ Už vidím titulky v novinách – Dálniční policie si odnesla peníze a zbraně z razie.“
SEMIR: “ No……. Novináři si na nás pěkně smlsnou.“
TOM: “ Ale proč okolo toho dělají takový cirkus.“
HOTE: “ Chtějí se zviditelnit. A jestli náhodou v tom nejede sám velitel…….“
BONRÁT: “ A nebo někdo z LKA.“
TINA: “ Stejnak to LKA brzy odloží.“
SEMIR: “ A třeba taky ne.“
TOM: “ Semire, to bych chtěl vidět. Stačí mi ta jejich spolupráce. My uděláme tu největší práci a LKA pak slízne tu nejlepší smetanu.“
SEMIR: “ To máš sice pravdu, ale někdy to taky není.“
TINA: “ To je málo kdy.“ Zazvonil Tinin mobil, volala šéfová. Když Tina dohovořila se šéfkou, ostatní čekali, co z Tiny vypadne.
TOM: “ Kam nás almara posílá.“
TINA: “ Zítra ráno na 8:00 se máme hlásit u Heinze Müllera na kolínské policejní škole.“
SEMIR: “ To je snad špatnej vtip.“
TINA: “ Bohužel ne.“
BONRÁT: “ Z civilu do uniformy.“
SCHRÖDER: “ Musíte se mi ukázat v uniformách – na památeční foto.“
HOTE: “ Abyste nakonec neskončili s uklízením nějakého bordelu.“
TINA: “ Na to je zase Schrankmannová velice opatrná.“
Druhý den……. Tina, Tom a Semir přijeli na parkoviště kolínské policejní školy. S velkými nejistotami vešli do školy, kde na chodbě u malé recepce stál muž v uniformě.
SEMIR: “ Hledáme Heinze Müllera.“
MÜLLER: “ To jsem já. A kdo se ptá?“
SEMIR: “ Semir Gerkhan.“
TOM: “ Tom Kranich.“
TINA: “ Tina Kranichová. Vyslala nás státní zástupkyně Isolde Schrankmannová.“
MÜLLER: “ Byl jsem informován. Tak vás tu pěkně vítám.“
TOM: “ A co nás vlastně čeká?“
MÜLLER: “ Rozdělíte se na dvě skupinky, ale občas budete dělat spolu. Jedna práce tu je s dětmi na dopravním hřišti a ta druhá je, že bude vyučovat první ročník – některé hodiny. Ale nebojte se, na hodiny budu chodit s vámi.“
SEMIR: “ Myslel jsem si, že to bude horší.“ Zazvonila pevná linka na recepci, kterou Heinz vzal. Dálniční policie se mezitím domlouvali, co kdo bude dělat.
MÜLLER: “ Už jste se rozhodli?“
TINA: “ Jestli vám to vadit nebude, tak si vezmu nastarost ty děti.“
TOM: “ A nás zbyde to nejhorší.“ Přišel Michal Schwarz, který má nastarosti děti na dopravním hřišti.
MÜLLER: “ Michale, představuji ti novou pomocnici Tinu Kranichovou.“
SCHWARZ: “ Velice mě těší. Tak mě následujte.“
TINA: “ Zatím ahoj.“ Odešla s Michalem Schwarzem.
MÜLLER: “ Tak se na to vrhneme.“
SEMIR: “ Nic nám také nezbývá.“
Když to měli rozdělené, jejich první den byl takový uvítací a seznamovací, nabírali informace, co budou dělat. Tom se Semirem měli nastarosti první ročník s mladými a novými policisty a policistkami. Třída byla sice z divokých vajec, a kdy je kočírovat je bylo dost těžké a zázrak. I když Tina měla nastarost děti v letech 10-14 let, bylo jich okolo 30 dětí, kteří byli různě seskládané z různých tříd, a děti přijely z České republiky na měsíční stáž do Kolína, kde tu byli jako na letním táboře a německé děti zase jeli do České republiky, kde budou také měsíc, mají to také udělané jako letní tábor. Na dopravním hřišti se učili, jak má správně chovat, rozpoznávat dopravní značky,……. Tina občas pomáhala Tomovi a Semirovi s prvním ročníkem.
Jejich případ šetřila LKA, která si procházela veškeré poklady k případu. Případ dostal nastarost Martin Jungman a Andreas Wolf, kteří vyšetřovali nevinu komisařů z dálniční policie. LKA pořád brala na vědomí, že to udělala dálniční policie, ale kladli si otázku, kam mohli peníze a zbraně ukrýt. A co by to potřebovali.
Dny utíkali jako voda, komisařové z dálniční policie řádně navštěvovali policejní školu. Tom, Semir a Müller měli od 9:00 do 13:00 dopravní kontrolu na A3, kde se mladí policisté zaučovali jak to řádně dělat. Semir byl už dávno na místě, ale Tom ještě nedorazil. Okolo deváté přijela Škoda Superb Combi a zastavila u policejních zátarasů, kam přišel Semir. Tom měl na sobě fešnou policejní uniformu spolu se Semirem. Tina ještě byla v civilu.
SEMIR: “ Ahoj rodinko.“
TOM, TINA: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Vytáhli jste rodinný vůz.“
TOM: “ Muselo si trochu protáhnout kolečka. Dneska to bude zabíračka v tomto vedru a ještě s nima.“
SEMIR: “ Ale odpoledne budeme mít pomocníka.“
TINA: “ To je snad špatně.“
TOM: “ Aspoň to líp uteče. A jak se vlastně dostaneme z A3?“
SEMIR: “ Já tu služebák nemám.“
TOM: “ Jak to?“
SEMIR: “ Andrea mě sem hodila.“
TINA: “ Takže to zbyde na mě.“
TOM: “ A kdy končíš?“
TINA: “ V půl jedný.“
SEMIR: “ A je to vyřešený…….“
SEMIR, TOM: “ Prosím, prosím…….“
TINA: “ Kolem jedný jsem tady.“
SEMIR, TOM: “ Díky.“ Tom dal Tině pusu na tvář. Tom se Semirem odešli za Müllerem a Tina nasedla do auta a odjela do školy.
Těch pár hodin uteklo jako voda. Tina šla s Michalem z dopravního hřiště do budovy školy.
SCHWARZ: “ Nedáš si kafe?“
TINA: “ V tomhle vedru těžko a navíc musím jet pro své kolegy na A3, ale děkuji za pozvání.“
SCHWARZ: “ Tak někdy jindy.“ Michal šel rovnou do kantýny na kávu. Tina si zašla do šatny pro nějaké věci, ale zůstala v uniformě.
Na A3 dopravní kontrola pomalu končila a studenty si balili věci. A pomalu odjížděli na oběd do školy. Tom se Semirem odcházeli od studentů, kde ráno stála Škoda Superb. Semir držel v ruce desky, kam si dálniční policie psala své poznámky.
SEMIR: “ Dneska mě vážně lezli na nervy.“
TOM: “ To bude tím sluncem.“
SEMIR: “ Na to bych asi nevsázel.“
TOM: “ Když jsem je poprvé uviděl, že s nimi budou nějaké problémy.“
SEMIR: “ Naše taxi.“ Uviděl přijíždět Superb v odstavném pruhu.
TINA: “ Jste nějaký přešlý.“
TOM: “ To dělá to slunce.“
SEMIR: “ A naši milý studenti z prvního ročníku.“
TOM: “ A ještě s nima další dvě hodiny…….“ Všichni se opřeli o kapotu Superbu a koukali se, jak uklízejí zátarasy.
SEMIR: “ Dneska jsem myslel, že jsem v nějakém cvokhausu. Měli by vážně brát, že si vybrali právě policejní školu.“
TINA: “ Semire, nesmíš to brát z naší strany, že naše generace všechno brala vážně a celý dny ležela v knížkách.“
TOM: “ Teď jiná doba. I kdybys jim promluvil do duše tak si ti jenom vysmějou.“
SEMIR: “ A když se podíváš na jejich výsledky, jsou úplně katastrofální. Polovina je akorát na vyhazov.“
TINA: “ Jedna půlka to bere vážně, protože z nich něco bude a ta druhá se chce jenom předvádět a zapsat do kroniky zdejší školy.“
TOM: “ Nechcete změnit téma. Kam se pojedeme najíst.“
TINA: “ Nejblíž tu je Schröder.“
SEMIR: “ Přece Schrödera neochudíme, aby nás viděl v uniformách.“ Nasedli do auta a odjeli za Schröderem.
pokráčko zas příště…