Komisařové dálniční policie Semir Gerkhan a Tom a Tina Kranichovi několik týdnů šli po bandě, která si tiskla své peníze, a postupně se objevovali v normálním oběhu peněz. Mimo peněz si banda přivydělávala obchodem se zbraněmi. Banda sídlila v opuštěné hale v Essenu. Dálniční policie spolu se zásahovou jednotkou udělali zátah v této hale. Zabavila zde 6mil € a zbraně za 500 000 €. I celou bandu.
Ke státní zástupkyni od velitele zásahovky se dostala jedna důvěrná zpráva. Tuto zprávu státní zástupkyně předla policejnímu prezidentovi a policejnímu komisaři z LKA. Samozřejmě, že dálniční policie k této razii napsala své hlášení, které se dostalo do rukou státní zástupkyně, policejnímu prezidentovi, ministru vnitra, ale také i bratrovi a právníkovi Petrovi Berghammerovi.
O dva později……. Už bylo po 21:00 hodině a polovina lidí už byla doma kromě Tiny, Toma, Semira, kteří ještě něco dodělávali. Tina se na půl chystala domů, když Bonrát odchytnul Toma a Semira před jejich služebnou, kam se připletla i Tina.
BONRÁT: “ Mám jednu zprávu od šéfové.“
SEMIR: “ A jakou?“
BONRÁT: “ Než odcházela domů tak mi řekla, že vám mám vyřídit, že máte napsat nové zprávy k tomu zásahu v Essenu.“
TOM: “ Vždyť jsme jí je dávali.“
SEMIR: “ Tak je třeba někam zašantročila.“
TINA: “ A důvod?“
BONRÁT: “ Něco jsem zaslechl, že se v tom vrtala i Schrankmannová, ale nevím, co je na tom pravdy.“
SEMIR: “ Se šéfkou se poslední dobou děje něco divnýho.“
TINA: “ Od té doby, co tu byla ta návštěva….“
SEMIR: “ Myslíš toho kravaťáka?“
TINA: “ Ano.“
BONRÁT: “ Právě s ním se o tom bavila.“ Tina vešla do šéfčiny kanceláře. Tom, Semir a Bonrát čekali před kanceláří. Tina objevila, že ve skartovačce byli jejich zprávy – originály a v papírových deskách jejich kopie zprávy. Všechno to přišla ukázat kolegům.
SEMIR: “ Máš je?“
TINA: “ Originály byli ve skartovačce a kopie v deskách.“
TOM: “ Tady bude něco velkýho.“
BONRÁT: “ Tohle to není styl šéfové.“ Semir si vzal všechny zprávy a odešel s tím do své kanceláře, kde dával skartované zprávy dohromady. O pár minut později – Tina seděla u Andreina počítače a prohlížela si jejich oskenované zprávy. Přes její rameno se koukali Tom se Semirem.
SEMIR: “ Oskenovaný zprávy……. Co to má znamenat?“
TOM: “ Tady něco smrdí a to dost.“ Tina najela na emailové schránky. “ To se dělá?“
TINA: “ Když to Andrea skenovala, někam to musela posílat.“ Jejich zprávy byly odeslány na ministerstvo vnitra.
SEMIR: “ Ministerstvo vnitra? Co s tím to má společného?“
TINA: “ Když Bonrát mluvil, že se v tom vrtala i Schrankmannová, tak to bude něco nekalého.“ Tom se posadil po Tinině pravé ruce, Tina se pohodlněji sedla do křesla. Semir se usadil na stůl po Tinině levé ruce.
TOM: “ Pokud v tom něco je, šéfka si vzala moc velké sousto.“ K min přišel, Hote s Bonrátem.
BONRÁT: “ Volala Engelhardtová, že se máte zítra ráno zastavit na ministerstvu vnitra v 9:00.“
SEMIR: “ A je to tady.“
BONRÁT: “ A zdůrazňovala s novými zprávami a ve společenském oblečení.“
TINA: “ Když novou tak úplně tu samou.“
TOM: “ Tino, ty se chceš zahrávat s ohněm.“
TINA: “ To mám do té zprávy napsat, že bandu padělatelů a obchodníky se zbraněmi rozprášili trpaslíci s červenými čepičkami a měli na sobě modré kalhoty s bílými puntíky. Na co psát novou…….“ Hote s Bonrátem se usmívali pod fousy spolu se Semirem. Tom chtěl něco říct, když ho předběhl Semir.
SEMIR: “ Tome, něco na tom bude. V našich zprávách stojí, co se ve skutečnosti stalo. Nová zpráva je na houby.“
TOM: “ Jestli si myslíte, že to vyjde…….“
TINA: „Bude to pro nás velký problém, ale pro ně je jedno, jestli potopí jednoho policajta nebo další dva policajti, kteří se podíleli na zátahu v Essenu.“
SEMIR: “ Ale hlavní, že nevíme, o co přesně jde.“
BONRÁT: “ Tak vás Schrankmannová pošle to té nejhnusnější díry.“
TOM: “ Ale bude to na vás dva.“
SEMIR: “ Původce je Tina.“
TOM: “ A další přidal.“
HOTE: “ Ale zase je to lepší než nic.“ Komisařové přepsali své původní zprávy, kterou zítra předloží Schrankmannové. Všichni se sešli v Semirově a Tomově kanceláři.
HOTE: “ Teď jste si podepsali ortel smrti.“
SEMIR: “ Je to naše taková šance.“
TINA: “ Nebude se jim to líbit…….“
BONRÁT: “ Tak vám přeji hodně štěstí.“
TOM: “ Budeme ho potřebovat velkou zásobu.“
SEMIR: “ Doufám, že nám to šéfka vysvětlí.“
BONRÁT: “ Ale o co tu jde? Nebo se jim něco nelíbilo…….?“
HOTE: “ To je ve hvězdách do zítřka.“
Druhý den……. Vínová Octavia přijela před dům Semira Andrey, kteří už byli před barákem, děti nasedly do auta. Tom stáhnul okýnko.
TOM, TINA: „Ahoj.“
SEMIR, ANDREA: “ Ahoj.“
ANDREA: “ Tak vám přeji hodně štěstí, ať vám to hlavně dobře dopadne.“
TOM: “ Díky.“
ANDREA: “ Tak už jeďte.“ Dala Semirovi pusu pro štěstí. Andrea nasedla do Fabie a ujížděla s dětmi do školy. Semir nasedl do Octavie, která měla namířeno na ministerstvo vnitra.
Na ministerstvu vnitra……. Před budovou ministerstva vnitra dorazila vínová Octavia. Komisařové vystoupili a šli dovnitř. Cítili se, jako kdyby šli před popravčí četu. Jak si Anna Engelhardtová přála komisařové, aby byli ve slavnostnějších věcech. Anna čekala na ně v hlavní hale, kde si převzala desky s jejich zprávami a řekla jim, kam mají jít. Anna šla napřed, protože jí už čekali v kanceláři ministerstva vnitra.
Tina, Tom a Semir přešlapovali na chodbě před kanceláří. Po několika minutách pro ně došla Engelhardtová. V kanceláři je čekala státní zástupkyně Isolde Schrankmannová, ministr vnitra, policejní prezident a Tinin bratr Petr Berghammer. Všichni si přečetli jejich „nové“ zprávy.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Tyhle ty nové zprávy jsou úplně stejné jako před tím až do posledního puntíku.“
SEMIR: “ To je pravda.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A není vám to trapné?“
TOM: “ Není, protože to je skutečnost, která se doopravdy stala.“
MINISTR: “ A víte, že se ztratilo 2,5mil € a zbraně za 200 000€.“
TINA: “ To je snad vtip?!“
TOM: “ Kdybychom o tom věděli tak to napíšeme do naší původní zprávy.“
SEMIR: “ Ale když se k nám dostávají takové informace až teď.“
ŠÉFKA: “ Kvůli tomu jste měli psát ty nové zprávy.“
TINA: “ Tak to je teda dobrý……. A že jsme našli naše výpovědi ve skartovačce.“
ŠÉFKA: “ Cože jste udělali?“
SEMIR: “ Jak jsi, jsme neměli na výběr, šéfová. Uschované kopie, originály zničené, zprávy odeslané sem. A my se až teď dozvídáme, že je pryč 2,5mil € a zbraně za 200 000€.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ No to je teda pěkný, komisařové se hrabou u své nadřízené v kanceláři……. A bratr komisařky Kranichové na to nic neřekne.“
PETR: “ Měli právo se dozvědět od někoho dozvědět, že zmizeli peníze a zbraně. Jim to tady zatajujete jako malým dětem jako nějaký dáreček, který dostanou až pod vánoční stromeček. Tak snad vedli případ a dotáhli ho do konce.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Doufám, že vám je jasné, že za to bere plnou odpovědnost, než to všechno vyjasní.“
MINISTR: “ V brzké době se dozvíte, co s vámi uděláte. Takže můžete jít.“
ŠÉFKA: “ To si ještě vyřídíme.“ Komisařové odešli z kanceláře a dost pěkně naštvaní. Už byli na odchodu, kde je dostihl Petra, společně odešli před ministerstvo k vínové Octavii.
SEMIR: “ Udělali z nás naprostý pitomce.“
TINA: “ Ty jsi o tom všem věděl?“
PETR: “ Že zmizeli zbraně s penězi, vím až teď. Včera mi akorát předali vaše zprávy, a že se dneska uvidíme. Docela mě nepřekvapilo, že jste podali ty samé zprávy.“
TOM: “ To nám šéfová tak málo důvěřuje. Takovýhle fiasko se vůbec nemuselo stát.“
PETR: “ Do opravy jste šmejdili v kanceláři Engelhardtové?“
TINA: “ To jsem byla já. Co bys udělal na našem místě? Když nás postaví rovnou před hotovou věc.“
PETR: “ Asi to samé. Schrankmannová si vás pěkně vychutná.“
TOM: “ Ta si v tom úplně vyžívá.“
PETR: „Tý se něco málo kdy něco vymluví bez důkazů.“
SEMIR: “ Teď budeme potřebovat každou záchrannou ruku.“
PETR: “ No nic. Už musím letět na stání k soudu. Kdyby se něco dělo ozvu se.“
TINA: “ Díky.“
PETR: “ Ahoj.“
TINA, TOM, SEMIR: “ Ahoj.“ Petr odešel ke svému autu a odjel k soudu v Aachenu. Ještě malou chvilku stáli u auta, než nasedli a odjeli na služebnu.
pokráčko zas příště…