U Markuse doma……. Za Markusem přišel jeho otec Michael Grüner, mu tak trochu vysvětlit, co se dneska dělo.
MARKUS: “ Ahoj tati.“
GRÜNER: “ Ahoj. Můžu jít dál?“
MARKUS: “ Ale ano.“ Otec odešel rovnou do obýváku. Markus zavřel za otcem dveře a pak za ním zašel. „Tati, co se to dneska děje? Za mnou v práci byla komisařka od dálniční policie.“
GRÜNER: “ Už jsem to nemohl vydržet………. Když jsem se dozvěděl, že pojede transport z Dürenu k soudu. Zašel jsem za dálniční policií.“
MARKUS: “ To je teda dobrý. A kdybys mi to aspoň řekl. A co se tím vlastně vyřeší?! A navíc do toho nemám plést policii.“
GRÜNER: “ Nevím, co se ti tím vylepší, ale určitě to, že najdou Lenu na živu, to je snad lepší než kdyby byla mrtvá. Taky se trochu vciť do ostatních lidí, co chodí za tebou a chtějí tvou pomoct.“
MARKUS: “ Já vím, každej tak myslí, že když je napsáno žádnou policii, tak žádnou policii.“
GRÜNER: “ Ano, ale jak pak to dopadá – každej druhej člověk je nalezenej mrtvej. Ty by sis měl uvědomit, co to tvoje povolání nese, každý se ti chce pomstít, zničit………. To samé je u policistů.“
MARKUS: “ Já vím, co moje povolání obnáší, tati. Jsem tvrdohlavý po matce a máš naprostou pravdu.“
GRÜNER: “ Lena se najde živá a šéfka dálniční policie mi zaručila, že to dopadne dobře.“
Na služebně……. Tina seděla v kuchyňce a luštila křížovku v dnešních ranních novinách. Přišel Tom.
TOM: “ Co ty tady, jako myška.“
TINA: “ Aspoň tu mám klid.“ Tom se posadil vedle Tiny.
TOM: “ Něco nového u Petra a celé rodiny?“
TINA: “ Nějaký víkend se v Kolíně ukáže Čarodějnice ze země Oz.“ Do kuchyňky přišel Bonrát.
TOM: “ A kdo to má být Čarodějnice ze země Oz?“
BONRÁT: “ To by mě taky zajímalo.“ Posadil se naproti Tomovi. Tina seděla uprostřed Bonráta a Toma – Toma měla po své levé ruce a Bonráta po své pravé ruce.
TINA: “ Tak Čarodějnice ze země Oz je naše tetička z Berlína.“
TOM: “ Tak to se vážně hodí. A kdo to má nasvědomí tuto krásnou přezdívku?“
TINA: “ Budeš se divit.“
BONRÁT: “ Tak kdo je to?“
TOM: “ Tak už nenapínej.“
TINA: “ Náš syn – Péťa.“
TOM: “ Co? Péťa?“
BONRÁT: “ Musím uznat, že má smysl pro humor.“
TOM: “ A jak ho to napadlo?“
TINA: “ V družině se koukali na pohádku, kde vystupovala čarodějnice ze země Oz v nějakém komiksu. Péťa to pronesl v takovou chvíli, že se celá rodina válela smíchy.“
TOM: “ To byli Martin a Péťa u rodičů a pak byli na tom výletě?“
TINA: “ Ano. A navečer přijel Petr s Monikou.“
BONRÁT: “ Děti mají dar, kdy umí danou chvilku či situaci, že jí krásně rozčísnou. Tak ta přezdívka se ujme 100%.“ Přišla Andrea. Šla si mýt hrníček.
ANDREA: “ Co se 100% ujme?“
TINA: “ Jedna přezdívka pro naši tetičku z Berlína.“
ANDREA: “ A pak mi to řekneš, aby byla v obraze. Ale nejdřív bychom se měli domluvit, jak to uděláme s Hotem?“ Posadila se vedle Bonráta po jeho pravé ruce.
BONRÁT: “ Hlavně ve slušné formě.“
TOM: “ To už se na Hota tajně nadávali, když dával ty voňavé stromečky do aut.“
ANDREA: “ To jsem mu říkala taky, ale nějak to nepomohlo.“
TINA: “ Jak nekrásně vyjímá v koši.“
BONRÁT: “ Proč si Hote neudělal nějaký průzkum – kdo to chce a kdo zase ne.“
TINA: “ To musím s tebou souhlasit.“
ANDREA: “ Tak se teda hodněme kdo…….“
TOM: “ Postupný názor nás čtyřech.“
BONRÁT: “ Anebo jak to ukáže daná situace. Nepůjdeme si dneska někam sednout?“
ANDREA: “ Bonráte, to nemyslíš vážně. Musíme se nějak……….“
BONRÁT: “ Tak to třeba můžeme dohodnout, kde budeme.“
TOM: “ Zítra kolem sedmí máme být u šéfové.“
BONRÁT: “ To se všechno stihne.“
TINA: “ Nějak se musíme odreagovat.“
BONRÁT: “ To jsou ty správná slova.“
TOM: “ Tak to jsou dva proti dvoum. A teď to bude tři proti jednomu.“
ANDREA: “ Tak dobře. Půjdu s vámi, ve čtyřech se líp táhne.“ Celý tento rozhovor Tiny, Toma, Bonráta a Andrey slyšel, Hote, který šel v danou chvíli kolem kuchyňky, že ho vůbec neviděli. Hotemu to bylo velmi líto, že mu to kolegové neřekli.
Druhý den……. Tina, Tom a Hote byli u šéfky a procházeli si trasu, kudy pojede dnešní transport s vězni. Když bylo po radě, Tina seděla v kuchyňce a ležela na stole a bolela ji hlava. Tom přišel za Tinou.
TOM: “ Vypadáš jako po flámu ze školního srazu.“
TINA: “ ZA to můžeš náš kolega Dieter Bonrát.“
TOM: “ Tohle to ti pomůže.“ Dal do Tininy dlaně prášek proti bolení hlavy sklenici vody. Tina zapíjela prášek, když přišel Bonrát.
TINA: “ Další tělo bez duše.“
BONRÁT: “ Včera jsme to……….“
TOM: “ To jde vidět. Pak šéfové vysvětli, proč jsi tu nebyl. Řeklis jsme jí, že máš problémy s vodou ve vaší ulici.“
BONRÁT: “ Díky.“ Lehnul si jako Tina na stůl, ještě mají chvilku času, než vyrazí do Dürenu. Do kuchyňky přišla Andrea.
ANDREA: “ Co to je za mrtvoly?“
TOM: „To jsou naši dva kolegové – policista Dieter Bonrát a vrchní komisařka Tina Kranichová.“
ANDREA: “ Nějak to přepískly.“
V Dürenu………. Komisařové z dálniční policie si převzali Marka Schwarze a Joachima Prägera, ti nastoupili do policejního autobusu. Když bylo všechno připraveno na cestu, vyrazil celý policejní konvoj k soudu do Kolína nad Rýnem.
V policejním Porsche vládlo hrobové ticho – Hote, sledoval cestu a Bonrát si četl noviny.
HOTE: “ Včera večer jsem zaslechl váš rozhovor o těch voňavých svíčkách. Taky jste to mohli říct…….“ Bonrát odložil noviny.
BONRÁT: “ Hote, chtěli jsme ti to nějak říct, ale v nějaké slušné formě, aby ses neurazil.“
HOTE: “ Byla to moje chyba, měl jsem se zeptat.“
BONRÁT: “ Je mi za všechny tak trapně, co se stalo včera.“
HOTE: “ Já vím a ty smrady se už neukážou na služebně, protože sousedka stěhuje ke své dceři do Berlína.“
BONRÁT: “ To bude pěknej čistej vzdoušek.“ Jenom se usmíval.
HOTE: “ Včera jste se pěkně nalili…….“
BONRÁT: “ S Tinou……….“
HOTE: “ A hezky jste to přepískly.“
BONRÁT: “ Jednou do roka.“
HOTE: “ Tak všechno dobrý?“
BONRÁT: “ Jistě.“
Tina si prohlížela časopis.
TOM: “ Už je ti líp?“
TINA: “ Už je to lepší.“
TOM: “ Vy dva jste vážně dvojka.“ Tina odložila časopis.
TINA: “ To jako s Bonrátem?“
TOM: “ Ano,……….“
TINA: “ Nemohla jsem nechat našeho kolegu samotného u baru.“
TOM: “ Sám u baru……….“ Usmíval se.
TINA: “ Ty žárlíš?“
TOM: “ Já a žárlit?!“
TINA: “ No jistě……….“ Ještě malou chvilku se takhle hádali a škádlili ve srandě.
Celá kolona se pohybovala okolo 46km dálnice A20. Hote si všiml černého Pikapu ve zpětném zrcátku.
HOTE: “ Dietře, podívej.“ Bonrát se podíval do zpětného zrcátka na své straně.
BONRÁT: “ Asi máme návštěvu.“ Zašmátral po vysílačce. „Kobra19, kobře11.“
TINA: “ Kobra11 slyší. Něco se děje?“
BONRÁT: “ Máme návštěvu – černý Pikap.“ Tom ho uviděl ve středovém zrcátku a pak si ho všimla i Tina ve zpětném zrcátku po její straně.
TINA: “ Už ho máme v hledáčku. Uvidíme, co mají v plánu.“ Bonrát zavěsil vysílačku a Tina také.
Pokráčko zas příště….