1. den………. U Engelhardtové v kanceláři byl ředitel belgické věznice, kde Štefan Kraft seděl. Tom se Semirem přišli na služebnu a rovnou zavítali za Engelhardtovou.
ŠÉFKA: “ Chtěla bych vám představit ředitele belgické věznice – René Clair. A to jsou moji lidé Semir Gerkhan a Tom Kranich.“
CLAIR: “ Velice mě těší.“ Podali si ruce na přivítanou.
SEMIR: “ I nás.“
ŠÉFKA: “ Tak přejděte k věci.“
CLAIR: “ Jak jsem se od vaší nadřízené dozvěděl, že jsou v tom zapletené i vaše drahé polovičky. Štefan Kraft z našeho vězení utekl před 2 lety.“
TOM: “ Cože?“
SEMIR: “ To je snad vtip………. Kraft si běhá na svobodě.“
CLAIR: “ Víc jak půl roku jsme po něm pátrali a vydali jsme i mezinárodní zatykač. Kraftovi se dařilo ukrývat se před policií a pak jsme ho přestali hledat, protože jsme se dozvěděli, že zahynul při autonehodě.“
TOM: “ Kterou pěkně zamaskoval.“
ŠÉFKA: „A Interpol?“
CLAIR: “ Ten také nic nezjistil, kde by se mohl ukrývat. O tom, že Kraft zemřel jsme, dozvěděli od Interpolu.“
SEMIR: “ A teď máte nějaké informace o Kraftovi?“
CLAIR: “ Naši informátoři narazili, že Kraft nějakou dobu není v Belgii a užívá si svobody v cizině.“
TOM: “ A ví se, proč utekl?“
CLAIR: “ Podle spoluvězně Kraft utekl z vězení po dvouch, co měl návštěvu.“
ŠÉFKA: “ Že by chtěl někdo po Kraftovi zbývající diamanty.“
CLAIR: “ Ještě máme další verzi, že Kraft dlužil zbývající peníze jistému Achimovi Jonasovi, který také obchoduje s diamanty a s dalšími věcmi. Kraft také dlužil v peníze ve vězení. A co ty ukryté diamanty?“
TOM: “ Ty se nikdy nenašli.“
SEMIR: “ A kdo to byl za Kraftem ve vězení.“
CLAIR: “ Ptali jsme se na něho, ale samá voda.“
TOM: “ Musíme čekat, až se Kraft ozve sám.“ Do kanceláře vstoupil, Hote.
HOTE: “ Promiňte, že ruším, ale Semir s Tomem mají telefon.“ Tom se Semirem vyrazili z kanceláře jako první. Semir se ujal rozhovoru.
SEMIR: “ Gerkhan.“ Přišli k nim šéfka, Hote, Bonrát a Clair.
KRAFT: “ Tak vás po dlouhé době rád slyším, komisaři Gerkhane.“
SEMIR: “ Nejdřív chci mluvit s Andreou a Tinou.“
KRAFT: “ Mají se dobře.“
SEMIR: “ Chci s nimi mluvit.“ Kraft dal k Andreinýmu uchu mobil.
ANDREA: “ Semire, obě dvě jsme v pořádku.“
SEMIR: “ My vás brzy dostaneme pryč.“ To si zase Kraft vzal mobil.
KRAFT: „Takže mi prokážete malou službičku.“
SEMIR: „A to je co?“
KRAFT: “ Přinesete mi moje schované diamanty.“
SEMIR: “ A ty jsou kde?“
KRAFT: “ Jsou schované v obchodním domě na Kartenstrasse.“
SEMIR: “ Ale tam je policejné oddělení.“
KRAFT: “ Ty diamanty jsou uschované ve větrací šachtě v malém černém pytlíčku. Asi je vám jasné, co stane, když je nepřinesete…….“ Zavěsil. Semir po chvilce také
TOM: “ Co chce dělat policejním oddělení?“
SEMIR: “ Tam jsou právě ukryté ty diamanty.“
CLAIR: “ A kde přesně?“
SEMIR: “ Ve větracích šachtách.“
TOM: “ To máme jako prolézt celou větrací šachtou policejního oddělení.“
SEMIR: “ Ano, protože bližší místo mi neřekl.“
V úkrytu………. Štefan Kraft se procházel po místnosti sem a tam. Tina s Andreou to lezlo na nervy.
ANDREA: “ Nechcete stát na jednom místě anebo se jděte procházet někam jinam.“
KRAFT: “ Jste nějak nervózní. Pokud vaši milí manžílci splní dva úkoly, budete volní.“
TINA: „ To bych chtěla vidět.“
KRAFT: “ Vidíte to nějak moc černě. Pokud se vám tu nelíbí, tak s vámi můžeme udělat krátký proces, ale to asi nechcete……….“ Odešel pryč.
Na služebně………. Tom se Semirem si prohlíželi plány policejního oddělení, které přinesl Hartmut. Plány měli rozložené na stole a hledali cestu, kudy to bude nejlepší. Do kanceláře přišel René Clair s novinkami a se šéfkou.
ŠÉFKA: „Máme tu pár novinek.“
CLAIR: “ Dostal jsem zprávu od svých úřadů, že zachytili pohyb Achima Jonase, o kterém jsme už mluvili. Jonas si přijede pro své diamanty.“
TOM: “ A za kolik €?“
CLAIR: “ Je tu pěkná tučná částka. Okolo 25mil €. Ale Kraft má pouze diamanty za
15mil €.“
SEMIR: “ To mu říkám slušný výdělek.“
ŠÉFKA: „Vemte si sebou Dietera a Herzbergera, aby vás mohli, když informovat.“
TOM: “ Tak půjdeme?“
SEMIR: “ Ať to máme brzy za sebou.“
HARTMUT: “ Hodně štěstí.“
TOM: “ Díky.“ Semir s Tomem odešli s kanceláře spolu s Hotem a Bonrátem.
CLAIR: “ Doufám, že se jim to podaří.“
ŠÉFKA: „Určitě, znám svoje lidi. Ti se budou rvát až do poslední kapky krve.“
Na policejním oddělení………. Mercedes a Porsche před oddělení. Semir s Tomem se hluboce nadechli, vystoupili z auta a společně vystoupili a zamířili směr větrací šachty. Hote s Bonrátem se tak vmísili do davu. Tom se Semirem stáli před větrací šachtou.
TOM: “ Tak jdeme na to, parťáku?“
SEMIR: “ Samozřejmě.“ Vzal si do ruky šroubovák a začal vyšroubovávat šroubky od krytu větrací šachty. Hote s Bonrátem kontrolovali venku. Semir s Tomem kontrolovali všechny větráky, protože Kraft jim neřekl, jaký větrá to je. Semir s Tomem se zastavili u posledního větráku.
SEMIR: “ Jako vždy to je ten poslední.“
TOM: “ Tak to zkusíme.“ Strčil železnou tyč do točícího větráku.
SEMIR: “ Tady jsou.“ Sáhli do černého sametového pytlíku. Otevřel ho.
TOM: “ A teď odsud rychle pryč.“ Semir se spojil s Hotem.
SEMIR: “ Hote, jak to vypadá?“
HOTE: “ Čistej vzduch.“
SEMIR: “ Hote, jdeme ven.“
HOTE: “ A diamanty?“
SEMIR: “ Máme je.“ Semir a Tom vylezli ven z větrací šachty. Nasedli do mercedesu a pomalu odjížděli pryč, i Hote s Bonrátem jeli na služebnu.
Na služebně čekali na jenom na odpověď, jak to dopadlo. Centrálou se ozvala vysílačka.
SEMIR: “ Kobra11, centrále.“
ŠÉFKA: „Semirem, jak jste dopadli?“
SEMIR: “ Máme je.“
ŠÉFKA: “ Výborně. Volal Kraft, chtěl vědět, jak jste na tom, ale ještě se ozve.“
SEMIR: “ Na ty jeho diamanty se moc třese.“
Tina s Andreou se ve své malé místnůstce nudili a nějak se jim nedařilo ven z plastových pásků, kterými byli přivázané ke sloupu.
ANDREA: “ To bych chtěla vidět ty dva úkoly.“
TINA: “ Určitě v tom bude, aby se zmocnili nějakých diamantů, aby náš hostitel radost.“
ANDREA: “ Semir s Tome pro nás udělají cokoliv.“
TINA: “ Máš pravdu.“
Kraft si vyjednával svůj obchod s Achimem Jonasem, který byl za Kraftem do basy v Belgii. Jonas mu lehce naznačil, že potřebuje své diamanty, které mu Kraft ukradl. Štefan Kraft splácí své dlouho o sto šest, když seděl v base, ale ze svých dluhů se rychle vyhrabal.
Pokráčko zas příště….