Vrchní komisařka Tina Kranichová už několik měsíců jezdí do italského Turína na místní kriminálku, aby zde trochu více zlepšila jejich pracovní podmínky. Ale poslední týdny se Tině moc nedařilo a tak do Kolína jezdila dosti málo a velmi naštvaná, znechucená,……. Na služebnu do Kolína si jezdila pro nějaké papíry, které potřebovala na práci. I domluva mezi Tomem a Tinou byla mizerná, poslední dobou to nebyla Tina Kranichová jako předtím. Tina s Tomem měli takové válečné období mezi sebou, v Kolíně byla většinou jenom na otočku a s Tomem si o svých problémech moc času neměla.
Když Tina přijela na služebnu, oznámila své šéfové Engelhardtové jednu špatnou zprávu……. Tina si naložila další papíry. Na parkoviště přijíždělo stříbrné BMW, ale Tina z parkoviště vyrazila jako trysková raketa. Tom si chtěl promluvit s Tinou, co se to s ní děje, ale neměl šanci. Semir zaparkoval na svém místě před služebnou. Oba dva vystoupili z BMW.
SEMIR: “ Co se s Tinou v poslední době děje?“
TOM: “ To už se snažím zjistit několik týdnů.“
SEMIR: “ Třeba se svěřila Engelhardtové nebo Andree.“
TOM: “ Jenom se bojím, aby se Tina do něčeho nenamočila.“
SEMIR: “ Do nějakého nekalého obchodu.“
TOM: “ Třeba…….“ Na Tomovi bylo vidět, že ho to moc trápí a rád by pomohl Tině s jejím problémem. Tom se Semirem odešli za Andreou, která seděla za svým stolem.
ANDREA: “ Jak se to mezi vámi vyvíjí?“
TOM: “ Ani se neptej. Tina ti nic nenaznačila.“
ANDREA: “ Ne, ale byla šéfkou a asi to moc milí rozhovor nebyl.“ Engelhardtová vykoukla z kanceláře.
ŠÉFKA: “ Tome, můžete jít na chvilku ke mně. Týká se to Tiny.“
SEMIR: “ Asi to nic příjemného nebude.“ Tom se hluboce nadechl a odešel za šéfkou do kanceláře. Šéfka už seděla ve svém křesle. Tom za sebou zavřel dveře od kanceláře.
TOM: “ Řekla vám něco Tina, co má za problém?“
ŠÉFKA: “ Dneska mi oznámila, že odchází.“
TOM: “ Co?! A řekla důvod? To se mi nějak nezdá.“
ŠÉFKA: “ Důvod jsem se nedozvěděla, protože nás vyrušil telefon. A Tina vám nic nenaznačila?“
TOM: “ S Tinou se pokouším promluvit několik, ale nějak jsme se k tomu nedostali.“
ŠÉFKA: “ Bylo na Tině vidět, že jí něco dost trápí.“ Do kanceláře vstoupil Semir.
SEMIR: “ Promiňte, že vás ruším, ale máme práci.“
ŠÉFKA: “ Tak běžte.“ Tom se Semirem odešli za kanceláře a odjeli na dálnici A22, kde se stala nehoda.
Na místě nehody……. Mladá řidička ve svém autě – měla, straší typ brouka Volkswagen, předjížděla kolonu kamionu a za ní se objevilo Audi A4 stříbrné barvy. Řidiči Audi hrozně moc vadilo, že mladá řidička jede moc pomalu a tak ji trochu postrčila. Řidička začala kličkovat po dálnici, až narazila do středových svodidel. A kamiony do sebe naráželi jako domino. Stříbrné Audi A4 z místa nehody ujelo. Zde už byli, Hote a Bonrát.
SEMIR: “ Ale proč by Tina odcházela?“
TOM: “ To netuším.“
HOTE: “ Tina chce odejít od dálniční policie?“
TOM: “ Víc o tom nevím. Dneska to oznámila Engelhardtové.“
BONRÁT: “ Že by v tom bylo vyšší místo?“
HOTE: “ Nebo chce jít zpátky do Itálie? Třeba ji zlákala vidina peněz.“
TOM: “ To se mi nezdá. Tina by nikdy nepřijala velitelské křeslo. A do Itálie se nechce stěhovat kvůli rodině.“
SEMIR: “ To Tinu naprosto chápu, že nechce jít zpátky do Milána.“
TOM: “ A navíc Tina svoji práci má ráda a baví ji.“
HOTE: “ Jiné vysvětlení už mě nenapadá.“
BONRÁT: “ Tak se necháme překvapit.“
TOM: “ Tak se vrátíme k případu. Co se stalo?“
HOTE: “ máme tu těžce zraněnou mladou řidičku, která dneska slaví své dvacáté narozeniny.“
SEMIR: “ No den začíná velmi dobře.“
HOTE: “ Cestu řidičce překřížilo Audi A4 stříbrné barvy. Na jejím autě jsme našli škrábance laku.“
TOM: “ A SPZ?“
BONRÁT: “ Byla to kolínská značka. K a konec je 765.“
SEMIR: “ Ať se na to podívá Andrea.“
HOTE: “ Už na tom pracuje.“
BONRÁT: “ A svědkové viděli, že v tom autě jeli dva pasažéři a ta mladá dívka by je mohla poznat.“
HOTE: “ I jeden z řidičů kamionu by je poznal.“
SEMIR: “ Aspoň něco.“
Řidič stříbrného Audi A4 – René Schneider, dostal v práci výpověď, protože si rád dal alkohol a dost často i v pracovní době. Pracoval v jedné firmě, která rozvážela finský nábytek po celém Německu, a Schneider byl takovým konzulem a vyřizoval objednávky. Jeho manželka Hedvika byla celé dny doma a jejich syn Alexander naštěvoval místní kolínské gymnázium a byl stejně starý, jako zraněná řidička z nehody.
Ze služebny se stalo jedno velké květinářství. Květiny pocházeli z dnešní nehody, kamion převážel pokojové květiny a tak Hote s Bonrátem je všechny přitáhli na služebnu. Andrea se pomalu nehnula u svého stolu, když měla o okolo sebe plno květin. Semir s Tom přišla za Andreou.
TOM: “ Ještě ses nám neztratila.“
ANDREA: “ Zatím ne, ale Engelhardtová bude zuřit.“ Jako to Andrea dořekla tak šéfka vyšla z kanceláře a nemohla uvěřit svým očím.
ŠÉFKA: “ Co se tu děje?“
HOTE: „Nám bylo líto těch květin.“
ŠÉFKA: “ Vždyť toto je služebna dálniční policie a né nějaké květinářství. Ať to do večera je pryč!!!“
HOTE: “ Jistě.“
ŠÉFKA: “ A vy už něco máte k případu.“
ANDREA: “ Našla jsem plno aut, která začínají K a končí 765.“ Ukázala jim dvě stránky – formátu A4.
SEMIR: “ Takhle tu budeme až do Vánoc.“
TOM: “ A volali z nemocnice?“
ANDREA: “ Pořád ji operují. Víc toho mi neřekli.“
ŠÉFKA: “ Tak tedy projděte celý ten seznam. Jiný záchytný bod nemáme.“
SEMIR: “ To bude na pěkně dlouho.“
ŠÉFKA: “ Určitě vám rádi pomůžou Dieter a Herzberger.“ Odešla do své kanceláře. Tom se Semirem si došli pro bundy a zastavili se u Hota a Bonráta.
TOM: “ Máme práci.“
BONRÁT: “ Od šéfové jsme se dostali…….“ Semir skončil Bonrátovi do řeči.
SEMIR: “ To počká. Musíme oběhnout všechny majitele Audi A4.“
HOTE: “ Tak teda do práce.“ Tom jim nechal na stole jeden papír, Semir s Tomem odešli ze služebny. Po chvilce odešli i Hote s Bonrátem.
Semir s Tomem objeli všechny majitele Audi A4.
SEMIR: “ Kolik ještě?“ Tom se podíval na seznam.
TOM: “ Čeká nás poslední.“
SEMIR: “ No sláva.“ Nasedli do BMW a odjeli k poslednímu majiteli. Když přijeli k poslednímu majiteli, ale před domem nestálo žádné Audi A4. manželka Hedvika se ochomýtala na zahradě – přesazovala květiny z květináčů do záhonku. A jejich syn Alexander byl ve svém pokoji. Semir s Tomem přišli k plotu.
TOM: “ Paní Schneiderová?“
HEDVIKA: “ Ano, a kdo jste vy?“
SEMIR: “ Gerkhan a to je můj kolega Kranich. Jsme od dálniční policie. Přišli jsme kvůli Audi.“ Hedvika pozvala Toma a Semira na jejich zahradu.
HEDVIKA: “ S Audi jezdí můj muž. Ale teď není doma. Něco snad udělal?“
TOM: “ Hledáme Audi, které dneska na dálnici způsobilo nehodu, a přitom byla zraněna jedna mladá dívka a její zdravotní stav je moc špatný.“
HEDVIKA: “ To je moc smutné s tou řidičkou.“
SEMIR: “ A kdy se vrátí váš manžel. Rádi bychom si prohlédli tu Audinu.“
HEDVIKA: “ Každou chvilkou by se měl vrátit domů.“ Jen co to Hedvika dořekla, k domu přijelo Audi. A vešel do domu, kde Hedvika nebyla, tak René šel na zahradu.
RENÉ: “ Co je to za náštěvu?“
HEDVIKA: “ To jsou pánové od dálniční policie.“
TOM: “ Přišli jsme se podívat na váš vůz.“
RENÉ: “ Něco jsem snad provedl.“
SEMIR: “ Hledáme stříbrné Audi, které dneska na dálnici A22 stala nehoda.“
TOM: “ Rádi bychom, jsme si ho prohlédli.“
RENÉ: “ Ale zajisté.“ Všichni odešli se podívat na auto. Tom se Semirem Audi důkladně obhlíželi. Na pravé straně předního nárazníku byli stopy nárazu, kde byli stopy laku Volkswagenu.
SEMIR: “ Kde jste přišel k této malé nehodě?“
RENÉ: “ Ale, na parkovišti před supermarketem škrábnul o patník.“
TOM: “ Tohle to jako nehoda o patník nevypadá. Jsou na něm stopy laku od Volksagena, ve kterém jela řidička.“
RENÉ: “ Ale já s tou nehodou nemám nic společného.“
SEMIR: “ To auto si odvezeme a od vás si vezmeme papíry od vozu a klíče.“
HEDVIKA: “ Ale proč?“
RENÉ: “ To si myslíte, že jsem způsobil tu nehodu?“
TOM: “ Škrábanec na nárazníku říká za své. Pokud s tím to vozem nejel někdo jiný.“
HEDVIKA: “ Náš syn ještě nemá řidičák a tou dobou byl ve škole a na fotbalovém zápase…“
SEMIR: “ A kde jste byl v inkriminovanou dobu?“
RENÉ: “ Je pravda, že jsme byli se synem na A22, ale žádný auto jsme nevytlačili.“
TOM: „Ale od vás a vašeho syna budeme chtít výpovědi.“
RENÉ: “ Dobře.“
Na služebně si Tom a Semir podali každého zvlášť. Tom si vzal syna Alexandra a Semir jeho otce Reného. Otec a Alexander se dohodli ještě doma na stejné výpovědi, že žádný Volkswagen neviděli. Také se ozvala nemocnice u svatého Marka, že mladá řidička je schopná vypovídat a že ví, kdo to byl. Tak společně odjeli do nemocnice. Zastavili na parkovišti traumatologie, kde na oddělení zastavili jednu sestřičku, která uklízela pokoj.
SEMIR: “ Hledáme paní Mayerovou?“
TOM: “ Jsme od dálniční policie.“
SESTRA: “ Nastali nečekané komplikace……. Asi tak před dvaceti minutami zemřela. Je mi to líto.“ Všichni drceni odešli z pokoje.
RENÉ: “ Mě je to taky líto. Ale mnohé se tím vyřešilo, né?“
TOM: “ To se ještě uvidí. Ještě tu jsou technici, a jestli najdou stopy po laku z toho brouka…….“
SEMIR: „To budete mít problémy.“ Otec se svým synem Alexem odešli z nemocnice. „Je mi toho kluka líto.“
TOM: “ Určitě nám neřekl pravdu.“
…..pokráčko zas příště….