V Kolíně……. Semir s Tomem byli u Engelhardtové v kanceláři.
ŠÉFKA: “ Jak jste daleko s tou dnešní nehodou?“
SEMIR: “ Na začátku. Právě se chystáme do práce a za manželkou mrtvého.“
TOM: “ Podle techniků to nevypadá, že by realitnímu manažerovi někdo přeřezal brzy.“
SEMIR: “ Tělo jsme nechali převést na patologii.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Jeďte se podívat do realitní kanceláře a za manželkou.“ Semir s Tomem odcházeli, když si Engelhardtová na něco vzpomněla. „Ještě jedna věc. Kde jste nechali Tinu?“
TOM:
“ Chtěl jsem vám to říct. Odjela do Bad Tölzu za maminkou, kde měla nehodu.“
ŠÉFKA: “ Doufám, že to není zlé?“
TOM: “ Ne, není. Jenom střes mozku a lehká zranění.“
ŠÉFKA: “ Tak to ráda slyším.“ Semir s Tomem odešli za kanceláře.
Tom se Semirem zajeli do realitní kanceláře Hepp, kde se toho moc nedozvěděli od sekretářky a dalších zaměstnanců v realitní kanceláři. Tak rovnou zajeli za manželkou.
U manželky……. Když se manželka Monika Heppová dozvěděla tu strašnou novinu o manželovi, byla z toho úplně zoufalá.
SEMIR: “ Jestli chcete my, přijdeme jindy.“
MANŽELKA: “ Ne, to je dobrý. Jen se ptejte.“
TOM: “ Nevíte, kdo by se mohl vašemu manželovi pomstít nebo by ho rád viděl mrtvý?“
MANŽELKA: “ To opravdu netuším. Ve své práci měl všechny rád a naopak.“
SEMIR: “ I v realitní kanceláři nám moc nepomohli. Už vypověděli, že vaše manžela měli rádi.“
TOM: “ Neměl nějaké spory?“ Manželce se udělalo špatně a úplně se jí zatemnělo před očima. A skácela se na pohovku, kde se děla. Tom se Semirem přispěchali napomoct, Semir zavolal sanitku, která zde byla během pár minut, ale do příjezdu sanitky se stav paní Heppové zhoršil. Semir s Tomem zastavili lékaře sanitky.
SEMIR: “ Přežije to?“
LÉKAŘ: “ S paní Heppovou to moc dobře nevypadá. V nemocnici se udělají další testy a pak budete moudřejší.“
TOM: “ A z čeho tak mohla zkolabovat.“
LÉKAŘ: “ To vám teď neřeknu, ale odebereme jí krev a uděláme rozbor.“
SEMIR: “ Díky. My se pak stavíme v nemocnici.“ Lékař nasednul do sanitky a odjeli do nemocnice.
TOM: “ To se nám to pěkně komplikuje.“
SEMIR: “ Informuje o tom šéfku a zajedeme do nemocnice.“ Semir si vzal mobil a volal šéfové, co se stalo. Tom se Semirem se trochu porozhlédli po domku, jestli by nenašli nějakou stopu do případu. A pak odjeli do nemocnice, kde už měli takové základní informace. Tom se Semirem zastavili doktora, který vycházel z pokoje paní Heppové. Paní Heppová byla na kapačkách a spala.
TOM: “ Jak je paní Heppové?“
DOKTOR: “ Odebrali jsme ji vzorky krve, které bychom měli mít do večera. Teď je na kapačkách a spí.“
SEMIR: “ Nemohl jí někdo otrávit?“
DOKTOR: “ Následky tomu ukazují. Měla by se z toho dostat, její životní funkce nebyly zatím poškozeny. Zprávu vám hned obratem pošleme. Omluvte mě, práce volá.“
TOM: “ Ale zajisté.“
DOKTOR: “ Naschle.“
SEMIR, TOM: “ Naschle.“ Doktor odešel do své pracovny.
TOM: “ Teď jenom čekat.“
SEMIR: “ To můžeme na služebně.“ Odjeli na služebnu.
Bad Tölz………. Tina s otcem si zašli do jedné místní hospůdky na pivo a na pravou bavorskou klobásu, když skončili návštěvní hodiny v místní nemocnici. Právě si objednali, když otci zazvonil mobil.
OTEC: “ Omluv mě.“
TINA: “ Ale jistě.“
OTEC: “ To je moc důležitý obchod.“
TINA: “ Jen běž.“ Otec odešel z terasy, aby Tina neslyšela, co otec vymyslel. Tina využila situace a volala Tomovi na mobil. Tom právě přišel do kanceláře, když mu zvonil mobil na stole v kanceláři.
TOM: “ Ahoj poklade, právě jsem ti chtěl volat.“ Zavřel dveře od kanceláře.
TINA: “ Jen aby.“
TOM: “ Jak se má babička?“
TINA: “ Je plná elánu. Má otřes mozku a lehká zranění.“
TOM: “ Tak to rád slyším. Jinak o Péťu a Martina je dobře postaráno.“
TINA: “ Jak to?“
TOM: “ Poprosil jsem svoji tetičku z Mnichova. Nasedla do prvního vlaku do Kolína a pak jsem ji vyzvedl na nádraží.“
TINA: “ To nevím, jak to uděláme.“
TOM: “ A copak?“
TINA: “ O mamčině nehodě se dozvěděla i tetička z Berlína a buď ještě dneska dorazí anebo až zítra.“
TOM: “ Nemůžeme jednu poslat domů, to by bylo od nás sobecký.“
TINA: “ Moje tetička bude spát u maminky doma. Miláčku, ono to nějak dopadne.“
TOM: “ Proč vždy musíš mít pravdu.“
TINA: “ Asi to bude moje kouzlo…….“
TOM: “ A tím kouzlem jsi mě očarovala. U Engelhardtové to máš domluvené a ani neměla žádné námitky.“
TINA: “ A já jsem si myslela, že to bude horší.“ Tom uviděl blížícího Semira.
TOM: “ Miláčku, budu pomalu končit. Blíží se Semir……. Posílám pusu a miluju tě.“
TINA: “ Taky tě miluji, a že pozdravuji kluky.“
TOM: “ Vyřídím jim to. Ahoj lásko.“
TINA: “ Ahoj.“ Tom zavěsil. Semir právě přišel do kanceláře, když Tom položil mobil na stůl.
SEMIR: “ Když milostný rozhovor s Tinou skončil tak se přeorientujeme na náš případ.“ Tom mlčel a čekal, co vypadne ze Semira. „Ty nechceš slyšet, co je nového.“
TOM: “ Já čekám, co z tebe vypadne.“
SEMIR: “ Patolog našel zbytky mrtvého Heppa stopy po draselné soli a to samé našli i u paní Heppové. Takže Hepp zemřel na zástavu srdce.“
TOM: “ To si dávali k večeři draselné hnojivo?“
SEMIR: “ To asi těžko, ale nějak se do jejich těla musel dostat.“
TOM: “ A ještě, kdo je chci vidět mrtvé.“ Do kanceláře přišla šéfová.
ŠÉFKA: “ Před malou chvilkou se mi volal manažer míšeňské porcelánky. Chce nám pomoct v případu.“
SEMIR: “ A jak nám chce pomoct?“
ŠÉFKA: “ To nám poví až zítra. Víc mi do telefonu neřekl.“
TOM: “ A ještě něco máš?“
SEMIR: “ Hartmut prozkoumal celé auto Heppa a žádné cizí zavinění nenašel.“
ŠÉFKA: “ Takže to mohli způsobit zdravotní problémy.“
TOM: “ Ani v bytě jsme nic nenašli, co by mohlo způsobit jejich zdravotní problémy.“
ŠÉFKA: “ Dneska toho už víc neuděláme. Tak běžte domů. Zítra se snad dozvíme více.“
SEMIR: “ Pořád mi nejde do hlavy jeden mrtvý, otrávená žena a míšeňský porcelán.“
SEMIR: “ Pořád mi nejde do hlavy jeden mrtvý, otrávená žena a míšeňský porcelán.“
TOM: “ Neznáš přísloví. Ráno moudřejší večera.“
Bad Tölz……. Ve večerních hodinách přijela vínová Octavia k soukromému penzionu Berghammer. Před domem stála auta – černá Octavia (vozidlo Tinina otce) a černé BMW starší výroby (vozidlo syna – Bena majitelky penzionu Berghammer). Majitelka Elke Berghammerová uslyšela přijíždět Tinino auto.
ELKE: “ Kdo to může být teď pozdě večer.“
BEN: “ Jedině Tina s otcem.“ Elke jim šla otevřít.
ELKE: “ Tak vás tu pěkně vítám. Pokoje jsem vám už připravila.“
TINA: “ Po dnešku se do ní těšim.“ Všichni tři odešli do takové malé společenské místnůstky. Kde se všichni posadili na židle ke stolu.
BEN: “ Ahoj ve spolek.“
TINA, OTEC: “ Ahoj.“
ELKE: “ Jak se vám vlastně Rézi?“
OTEC: “ Má se skvěle až na otřes mozku. Ještě pár dní si poleží v nemocnici.“
TINA: “ Ale prakticky mamince nic není.“
ELKE: “ Aspoň, že tak. A kde jste vlastně celou dobu byli?“
BEN: “ Mami, to je ale hloupá otázka. Určitě byli na pivu s klobásou.“
TINA: “ Ben má pravdu. My velkoměští obyvatelé jsme se nechali unést krásami vašeho městečka.“
OTEC: “ Zítra doděláme naši obchůzku.“
ELKE: “ Tak si dáte aspoň kafe?“
TINA: “ Ne, díky. Už bych neusla vůbec.“
OTEC: “ Já také ne. Díky. „
ELKE: “ Tak dobře. Měla bych otázku, Tino. Potřebovala bych dát na internet inzerát našeho penzionu.“
TINA: “ To není problém. Jestli nebude vadit tak já se odpotácím do pelechu.“
ELKE: “ Ukážu ti tvůj pokoj.“ Tina s Elke odešli do Tinina pokoje. Otec s Benem si ještě chvilku povídali a pak se všichni odebrali na kutě.
pokráčko zas příště…..