Semir: No, to je on?
Andrea: Jo.
Semir: Hodí se k tobě.
Andrea: Jak to myslíš?
Semir: Krásný, moderní, dokonalý proporce…
Andrea: Díky, to stačí.
Semir: Jak rychle jezdí?
Andrea: Mě to stačí.
Semir: Nech mě řídit.
Andrea: NE! Chci, aby mě chvilku vydrželo!

Semir: A sakra, to je Andrea… určitě volá kvůli tomu autu! Vem si jí ty!
Tom: Já?
Semir: Prosim, udělej to pro mě! Já tady jako nejsem!
Tom: Á Andrea… Semir… ne ne toho tvýho auta je mu líto! Stojí tady vedle – dám ti ho.“
Semir: Já tě …
Semir: …ahoj Andreo – s tim autem mě to hrozně mrzí. Ano, já vim… zařídim to, zavezu ho do opravny. Andreo no jasně – snad ti ho tam nějak slepej! Já vim že bylo fungl nový… já za to nemůžu – věř mi!