Dálniční policie se dohodla na zimní zájezd do rakouských Alp do lyžařského střediska Kitzsteinhorn do městečka Kaprun a kousek od Kaprunu je další lyžařské středisko Zell am See, které je menší a má menší nad mořskou výšku než ledovec Kitzsteinhorn, ale je tam nádherně. Dálniční policie si tento zájezd udělala na 11 dní. K vrchním komisařům se přidali, Hote s Bonrátem, dále Elena s Janem + jejich děti, Hartmut s Natálkou, Tomův kamarád Ben a na poslední chvíli se přidal i Jochen.
Rodina Kranichova neměla čím jet na tento zájezd, který si zařídili přes jednu cestovní kancelář, kam pojedou svými vlastními auty. Tinin s Tomův mercedes byl úplně na odpis, protože do jejich mercedesu narazil opilý řidič, který si spletl svoji adresu, když se vracel z jedné oslavy. Černý mercedes si klidně stál před jejich domem a v ranních hodinách byl mercedes na šrot. Tině a Tomovi se nechtělo jet služebním autem a tak Tinin otec je pozval do svého autosalonu. Otec je už vyhlížel z okna ze své kanceláře. Šedostříbrný mercedes přijel na parkoviště před autosalon.
TOM: “ To ti tvůj otec pořádně nevysvětlil, co chce?“
TINA: “ Ne. Jenom řekl, že máme přijet.“ Oba dva vešli do autosalonu, kde se jich ujal Tinin otec. v autosalonu byla krásně nablízkaná auta značky Škoda.
OTEC: “ Ahoj.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
TINA: “ Tak co máš tak důležitého?“
OTEC: “ Takové malé překvápko.“
TOM: “ Tak sem s ním.“
Otec jim ukázal nový model rodinného vozu Škoda Superb Combi, který stál u hlavního vchodu do autosalonu. Otec jim řekl, jakou to má výbavu, funkce různých tlačítek, novinky ve voze, které nemají stará vozidla a další věci. Tina s Tomem jenom poslouchali a tajil se jim dech, protože to bylo krásné auto a bylo dosti luxusní, které stálo v autosalonu. Tina s Tomem si postupně sedli na místo řidiče, no okoukli ho ze všech stran.
TOM: “ Pěkný autíčko.“
OTEC: “ Myslím si, že to je pro rodinu jako stvořený.“
TOM: “ Tobě se nelíbí?“
TINA: “ Ale ano. Je to zase něco jiného.“
OTEC: “ Česká výroba je něco jiného než německá a další automobilky. A jak to dopadne z vaším mercedesem?“
TINA: “ Je úplně na odpis. Jeho automobilka zařídí jeho sešrotování.“
OTEC: “ A teď se dozvíte, proč jste přišli. Ale chtělo by klidnější místo.“
TOM: “ V tom něco bude.“ Všichni tři se odebrali ven před autosalon k šedostříbrnému mercedesu. Otec jim pověděl, co se stalo a proč je zavolal. Že by dostali to samý Superb, co stojí v autosalonu, který bývalý majitel nechce, protože mu nějak nevyšli peníze a i troch měl problém v rodině. Otci by bylo líto auto, aby několik týdnů či měsíců stálo u nich v garáži a tak to právě nabídl Tině a Tomovi, kteří jedou na dovolenou. Po pár minutách přijel na parkoviště kamion s novými vozy. Otec je šel převzít. Na kamionu stálo úplně stejné auto – Superb, které stálo v autosalonu.
TOM: “ Hned bych ho bral všemi deseti.“
TINA: “ Ty ses nějak do toho auta zamiloval.“
TOM: “ A ty snad né. Tino, vždyť to auto můžeme mít jako za hubičku. Pokud majitel nebude chtít plnou cenu, tak na tom vyděláme.“
TINA: “ Ty bys ho bral i za plnou cenu.“
TOM: “ Ano.“ Tina se začal usmívat. “ Co se tak usmíváš?“
TINA: “ Jenom jsem si představila, jak se budou tvářit, až pojedem do Rakouska.“ Oba dva se začali usmívat. Po pár minutách přišel otec.
OTEC: “ Jak jste se rozhodli?“
TINA: “ Tak dej vědět majiteli, že si to auto vezmeme.“ Tomovi spadl kámen ze srdce a radostí se mu rozzářily oči. Tom dal pusu Tině na tvář.
OTEC: “ Tak dobře. Myslím, že jste udělali dobře. Než odjedete na dovolenou tak ho budete mít doma.“
Den odjezdu………. Naši účastníci lyžování v rakouských Alpách se sešli kolem 23:00 na jedné benzínce na dálnici A6 ve směru na Norimberk. Byli zde všichni kromě Tiny s Tomem a Bena, který bude vyzvednut v Mnichově na domluveném místě.
SEMIR: “ Tak kde jsou?“
HOTE: “ Dávají si nějak na čas.“
ELENA: “ Tak třeba jeli už bez nás.“
ANDREA: “ To by nám neudělali.“ Na benzínovou pumpu se blížilo jedno záhadné auto – Škoda Superb Combi.
HARTMUT: “ Támhle něco jede.“
JAN: “ Že by to byli oni.“
BONRÁT: “ To auto je nějak moc velký.“
HOTE: “ To se mi nějak nezdá.“ Nový automobil přijel k velké skupince lidí. Tak všichni se zakoukali na nové vozidlo rodiny Kranichovi.
SEMIR: “ Já nemám slov.“
ELENA: “ To by chtělo vysvětlení.“ Tina s Tomem přišli ke skupince.
TINA, TOM: “ Ahoj.“
SKUPINKA: “ Ahoj.“
TINA: “ Co se tak díváte?“
HOTE: “ Tak nás zaujalo vaše auto.“
SEMIR: “ Nový?“
TOM: “ Semire, ano. Je úplně nové.“
JOCHEN: “ Musím říct, že je pěkný.“
HOTE: “ Za světla si ho musím prohlédnout.“
ELENA: “ Od kdy jste přesedlali z mercedesu ke Škodovce?“
TINA: “ Od té doby co nám jeden řidič zdemoloval mercedes před naším barákem, kterého jsme přivezli z technické prohlídky.“
SEMIR: “ Ten dotyčný byl mimo.“
TOM: “ Měl skoro 3 ‰ alkoholu v krvi. Tak trochu si spletl ulici.“
BONRÁT: “ Tak pojedeme na cestu.“
Nasedli do svých aut a vyrazili směrem na Norimberk po A61 a A6. Z A6 sjeli na A9, která mířila do Mnichova. A dálnici A8 se měli sejít s Benem, ale na určené místo přijela Tina s Tomem, ale Ben ještě nikde nebyl. Ostatní se zamotali na dálničních sjezdech a výjezdech – skupinka se rozdělila. Rodina Kranichova si mezitím zašla na kafe na benzínku, když se vraceli tak se tu objevil taxík, ze kterého vystoupil Ben s věcmi. Děti se rozeběhli za Benem se přivítat.
TINA, TOM: “ Ahoj.“
BEN: “ Ahoj. Kde jsou všichni?“
TOM: “ To opravdu netušíme. Jestli někde nezabloudili.“
BEN: “ Koukám, že jste vyměnili kočár. A co je s mercedesem?“
TINA: “ Ten je na odpis. Do mercedesu narazil jiný řidič, jak si spletl svoji adresu.“
BEN: “ Snad musel být na mol.“
TOM: “ V krvi mu našli kolem 3 ‰ alkoholu. Řidičák mu sebrali na místě a na dlouho.“ Během chvilky se na tomto parkovišti objevilo Hartmutovo auto.
HARTMUT: “ Ahoj.“
BEN: “ Ahoj.“
TINA: “ Kde je Semir a spol.“
HARTMUT: “ S nimi jsem mluvil, jak si zakufrovali. A Elena s Janem nevím, kde jsou. Semir a spol. vím, kde jsou.“
TOM: “ Hote a jeho mapy z roku raz dva.“ Tině zazvonil mobil, vzala ho, volala jí Elena. Tina si šla sednout do auta a řekla jí, jak se dostanou na danou benzínku.
BEN: “ A kam si zajeli?“
HARTMUT: “ Semir něco povídal o směru na Passau.“
BEN: “ Tak to jsou trochu více mimo.“
HARTMUT: “ Andrea to vzala do rukou a pomalu se vracejí zpět k Mnichovu.“
TINA: “ Elena s Janem tu jsou za chvilku. Trochu si spletli benzínky.“
BEN: “ Uděláme to následujícím způsobem. Tina s Elenou pojedou rovnou a my dva pojedeme pro Semira a Hota. Žádné námitky nejsou?“
TOM: “ Ne.“
HARTMUT: “ Ale já si udělám malo přestávku. A vezmeš to za mě.“
Během minutek přijela Elena a Jan. Udělali si malou přestávku a pak odjeli podle Benova plánu. Tina a spol. jeli dál po A8 na Salcburk. Hartmut a Ben vyrazili pro ostatní účastníky zájezdu. Všichni se společně setkali na dálnici.
1. den……. Kolem páté hodiny ranní nového dne, dálniční policie překročila německo-rakouské hranice a jejich cesta dále pokračoval po A10. Kolem 7 hodiny si udělali malo přestávku na místí benzínce. Po malé snídani si kolegové prohlédli Tinin a Tomův nový kočár. Barva byla béžová cappuccino metalíza.
I ostatní řidiče zaujalo toto nové auto, protože to je nový model, který se ještě neprodává v autosalonech a Tinin otec měl v autosalonu předváděcí vůz a taky mohl přednostně tento vůz prodávat, ale v malém množství, než se dostane do oběhu do všech autosalonů. Po snídani jejich cesta pokračovala dál směrem na Bischofshofen-Taxenbach-Zell am See-Kaprun. Když kolem 9 hodiny dorazili do Kaprunu tak se ubytovali v soukromém penzionu Steiner, který měli celý pro sebe, a toto ubytování jim zařídila cestovní kancelář, od které jeli na tuto dovolenou. Skipasy na vleky dostali od majitele cestovní kanceláře, který zde dělá delegáta a bude vždy jim nápomocen po celý zájezd. S nimi ještě byla jedna větší skupinka s Německa, která byla ubytována v tzv. „hlavním“ penzionu a přijeli autobusem. Když už měli v ruce skipasy tak se oblékli a vyrazili na svah. Tom šel vyndávat lyže z boxu, do kterého se vejde plno věcí. Přišla za ním Tina.
TINA: “ Tome, nech tu moje a Péťovi lyže.“
TOM: “ Péťovi něco je?“
TINA: Ne, není. Nějak ho zmohla ta cesta. A teď na hoře spí. Když s Martinem celou dobu blby.“
TOM: “ Dobře. A co budete dělat?“
TINA: “ Že bychom se jeli podívat na kaprunský ledovec.“ V údolí Kaprunu svítilo slunce a na ledovec Kitzsteinhorn se sbíhali mraky.
TOM: “ Po dlouhém rozhodování jsme se dohodli, že pojedeme sem.“ V údolí bylo ještě jedno malé středisko – Maiskogel o dvouch sedačkových lanovkách a sjezdovky byli dosti široké. Od jejich penzionu to bylo asi tak 10-15 min pěšky.
TINA: “ To tam můžete dojít pešky.“
TOM: “ To taky půjdeme…….“ Tom se nějak zamyslel.
TINA: “ Že v tom zase něco bude.“
TOM: “ Tak mě napadlo, že bys nám tam mohla odvést lyže a lyžáky. A my bychom tam pomalu došli pěšky.“
TINA: “ To my bylo hned jasný.“
TOM: “ Úplně to na tobě vidím, že to pro nás uděláš velmi ráda.“ Dal Tině pusu na rty. Tato skvělá zpráva se rozkřikla po celé partě. Tom naskládal všechny lyže do boxu na Superbu a lyžáky a přilby pro děti se sedali pěkně do kufru. Celá parta se vydala směrem k Maiskoglu. O pár minutách vyjel Superb na cestu a sešli na parkovišti. Tina s Péťou odjeli se podívat na Kitzsteinhorn, z parkoviště se vyvezli kabinkovými lanovkami až do Alpicentra, kde je takové výchozí místo, na všechny strany střediska. Tina s Péťou zde strávili hodně času, i když nebylo moc dobré počasí, foukal vítr a slunce bylo zalezlé. V Alpicentru si dali něco dobrého na zub a pak zase sjeli kabinkami na parkoviště. Odjeli do penzionu, kde se trochu prospali. Naše parta si užívala sluníčka v jedné malé hospůdce, kde byla na malém zakousnutí před večeří.
HARTMUT: “ S tím servisem jsi to vymyslel dobře.“
TOM: “ Ani nevím, jak mě to napadlo.“
ANDREA: “ I kopec je ideální pro první den.“
HOTE: “ Pro nás důchodce akorát.“
Ještě několik krát svah sjeli a kolem půl třetí Tom volal Tině. Tina s Péťou hrály pexeso na manželské posteli. Měli smíchaná asi tři pexesa dohromady a šlo jim moc dobře. Tina sáhla po zvonícím mobilu na očním stolku vedle postele.
TINA: “ Ahoj. Něco se děje?“
TOM: “ Mohla bys pro nás přijet tak na půl čtvrtou?“
TINA: “ Dobře. Doufám, že do té doby dohrajeme pexeso.“
TOM: “ A co Péťa?“
TINA: “ Už je mu líp.“
TOM: “ Tak to rád slyším. Zatím ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila. Domluvený čas Tina s Péťou přijela na parkoviště pro naše lyžaře. Naskládali všechny lyže do boxu na střeše, lyžáky do kufru a normální bohy na nohy, aby se jim lépe šlo do penzionu. Tina odvezla Hota a Bonráta do penzionu a ostatní šly pěkně po svých i malý Péťa. Když se blížil čas večeře tak se celá parta vydala na večeři do „hlavního stanu“ centrálního penzionu, kam chodili na večeře a snídaně. V penzionu ve sklepě se nacházel malý bar, kam se chodilo po večeři, ale také ještě před večeří na dobrý alkohol,……. V baru se moc dálniční policie neuchytila, protože místa byla nabrána velkou skupinou a tak se odebrali do svého penzionu, kde si chvíli sedli do společenské místnosti a pak ulehli do svých postelí.
…..pokráčko zase příště……