10 den……. Předposlední si každá rodina trávila po svém. Hartmut s Natálkou si odjeli na malý výlet spojený koupání v jednom aquaparku. Hote s Bonrátem odejeli do města Zell am See, kde si udělali malou pěší túru. Do Zell am See se také vydali Semir a Jan se svými rodinami. Jochen odjel na Kitzsteinhornu. Tina s Tomem a dětmi dojeli na sjezdovku u parkoviště. Péťa s Martinem si hrály ve sněhu a pak si postavili sněhuláky. Tina seděla na jedné lavičce, kde viděla na kluky a volala s Petrem, aby jí trochu informoval, jak se vyvíjí jejich případ. Po chvilce přišel Tom s hrníčky s dobrým svařáčkem a Tina se právě loučila s Petrem. Tom předal Tině jeden hrnek a posadil se vedle Tiny na lavičku.
TINA: “ Děkuji.“
TOM:
“ Jaký jsou zprávy z domova?“
TINA: “ Pořád při starém. Náš pisálek Müller nestáhnul žalobu a tetička z Berlína udělala přednášku.“
TOM: “ To si umím představit.“ Popíjeli svařák, když je navštívil Ben. „Co ty tady děláš?“
TINA: “ Neměl bys být s Jochnem?“
BEN: “ Nějak jsme se nedohodli na čas odjezdu. Než jsem se vzpamatoval tak Jochen byl pryč. Tak jsem jel sem. Ještě řeknete, že vám to vadí?“
TINA: “ Ale vůbec ne.“
BEN: “ Tak vám nebude vadit, když…….“
TOM: “ Vždy jsi, vítám.“ Ben si odešel pro svařák a pak se vrátil zpátky.
TINA: “ Jak to, že nejela i Daniela?“
BEN: “ Dostala zakázku, která se nedala odmítnout. Bylo jí to líto, že nejela.“
TOM: “ A jak to vlastně vypadá mezi vámi dvěma.“
BEN: “ Nechci to zakřiknout. Je to mezi námi dobré.“
Všichni se vrátili na večeři, kde se pomalu vystřídali a postupně potkávali. Venku před „hlavní budovou“ se potkali Tina, Tom, Hartmut a Hote. Péťa, Martin a Natálka se bavili v garáži hned vedle penzionu, kde seděli na lavičkách.
HOTE: “ Tino, měl bych jednu doplňující otázku.“
TINA: “ A jakou pak?“
HOTE: “ Jak to bude zítra? To pojedeme se všemi věcmi do Zell am See a odtud domů.“
HARTMUT: “ Vždyť nemůžeme jet domů špinavý.“
TINA: “ S majitelem jsme se dohodla, že zítra si věci můžeme nechat v lyžárně anebo v našem pokoji. Pokoje musíme vyklidit kvůli dalšímu turnusu, který přijede místo nás. Ve druhém patře je sprcha, kterou můžeme použít a náš pokoj se může použít jako skladiště.“
HARTMUT: “ Kde se můžeme postupně převléknout.“
HOTE: “ Tak se mi po snídani nastěhujeme k vám.“ Tento poslední večer si každá rodinka trávila po svém. Hartmut s Natálkou odešli do města, jako Hote s Bonrátem.
TOM: “ A co budeme dělat my?“ Vyrušili je Jan s Elenou. Holky šli za klukama do garáže.
ELENA: “ Taky jdete do města?“
TINA: “ Asi zůstaneme v penzionu. Tak se připravit na zítra.“
JAN: “ Tak bychom se mohli přidat k vám.“
TOM: “ Pokud se s vámi zahrajete pexeso a další hry.“
ELENA: “ Ale klidně.“ Tom s Elenou zavolali na své děti a společně odešli do penzionu.
11. den……. Nastal poslední den a nikomu se nechtělo zpátky do Kolína a to hlavně do práce a do školy. Děti se moc těšily na jejich závody. Po snídani se Tinin pokoj stal velkým skladištěm batohů a tašek.
V Zell am See se jedna sjezdovka proměnila v dětské závody – závody se konali na jedné louce, která byla dost široká a tak se tu v klidu mohli konat závody. Na všechny malé závodníky čekali ceny a žádná místa vůbec nebyla, protože jako všichni vyhráli první místo a šlo o to, aby každé dítě v pořádku dorazilo dolů a neshodilo žádnou branku. Děti dostali různé ceny a každá cena byla akorát jednou. Děti dálniční policie byla mezi ostatní děti rozmístěna. Ben, Hote, Bonrát a Jochen lyžovali na sjezdovce a rodiče drželi palečky svým dětem, aby dorazili do cíle a strašně moc jim fandili. Po závodech se všichni vrátili do penzionu, kde se vykoupali a převlékli do čistých šatů na cestu. Naskládali své věci do svých aut a ještě se kochali okolní krásou.
ANDREA: “ Mě se nikam nechce.“
SEMIR: “ Ale práce volá, miláčku.“
ANDREA: “ Já vím…….“ Celá rodina Gerkhanova byla na zastávce skibusu a ještě si užívala poslední chvilky své dovolené. Petr tak zběžně informoval Tinu o stavu jejich případu. Když s ním dotelefonovala, přišla Elena s Tomem.
ELENA: “ Jak se vyvíjí váš případ s mercedesem?“
TINA: “ Až se vrátíme tak se mám stavit u soudu.“
ELENA: “ Tak hlavně, aby to dopadlo dobře. Přece bratr nenechá svoji ségru ve štychu.“
TINA: “ Sourozenci si musí pomáhat.“
TOM: “ A kdo to celý udělal je náš známí novinář.“
ELENA: “ Není to ten Müller?“
TINA: “ To je on. Ty ho znáš?“
ELENA: “ Tak píše i o naší firmě, ale hlavně ho znám od Jana a co píše o vás.“ Ke skupince se přidal, Hote s Bonrátem.
HOTE: “ Tak bychom mohli jet?“
TOM: “ Jenom se čeká na jednu rodinku.“ Tady tedy nasedli do svých aut a rodinka, která stála na zastávce autobusu a ani nepostřehli, že ostatní pomalu jedou domů. Superb vyjel jako první a zastavil na při výjezdu z ulice. Tom stáhnul okýnko.
TOM: “ Vy tu chcete zůstat?“
SEMIR: “ A když nás tu chcete nechat.“
TOM: “ Kdy se taky dobře schováte.“
ANDREA: “ Tak my už jedeme taky.“ Superb vyjel směrem na Zell am See a za ním dvě Škody Octavie. Semir a spol. nasedli do svých aut a vyrazili za zbytkem. Do Kolína jeli to samou cestou, když jeli do Kaprunu. Hartmut odvezl Bena domů, jak se předem dohodli.
Kolín nad Rýnem……. Asi tak po dvouch dnech, kdy se parta vrátila z Kaprunu, šla Tina k soudu kvůli jejich sešrotovanému mercedesu. K soudu se dostavil Petr, Tina, Tinin otec, novinář Müller, bývalý majitel Superbu, znalci na nehody a řidič, který sešrotoval Tinin mercedes. Každý se slavnostně obléknul, aby vypadali k světu. Tina si po dlouhé době na sebe vzala černý kostýmek s bílou halenkou a boty na podpatku. Moc jí to slušelo. Z kraje tohoto soudního přelíčení, že novinář má pravdu, ale po malé přestávce, stání ukázalo jiné poznatky. Po skončení soudu Tina, Petr a otec stáli na chodbě s vítěznými úsměvy. Zastavil se u nich novinář Müller.
MÜLLER: “ Málem jsem to vyhrál.“
TINA: “ To jste se chtěl pomstít dálniční policii, že jsme na vás posílali stížnosti.“
MÜLLER: “ To si snad domyslíte sama, paní komisařko.“
PETR: “ Vaše vysvětlení už známe moc dobře.“
TINA: “ Ale verdikt soudu na vás padne jako vyšitý.“ Müller se nechtěl vyjadřovat a tak odešel.
OTEC: “ Vše je u konce a nechcete jít k nám na oběd?“
PETR: “ Tati, díky, ale už mám něco domluveného s Monikou.“
TINA: “ A já mám sraz s Tomem s ostatními. Chtějí vědět, jak to dopadlo.“
OTEC: “ Škoda. Ale musíme si udělat někdy společnou nedělní pohodu.“
Tina odjela za Tomem do motorestu, kde už na ni netrpělivě čekali. U stolu seděl akorát Tom. Semir, Andrea, Hote a Bonrát hráli šipky ve vedlejší místnosti. Když přišla Tina, Tom byl začtený do novin.
TINA: “ Je tu jedno volné místo?“ Tom odložil noviny.
TOM: “ Pro tebe vždycky.“ Tina se posadila vedle Toma za židli. „Miláčku, povídej, jak to dopadlo.“
TINA: “ Stačí to říct jedním slovem – vyhráli.“
TOM: “ Tak to je skvělí. A jaký je verdikt?“
TINA: “ Náš pisálek dostal zákaz psát do všech novin, takže mu sebrali právo psát do novin a časopisů. Otec úplně vyšachovali ze hry. A opilý řidič dostal několikaletý zákaz řídit motorová vozidla a o žádný pojišťovací podvod nešlo.“ Během tohoto povídání, přinesla Tině servírka Petra její objednaný těstovinový kuřecí salát. A pomalu se do něho pustila.
TOM: “ A co ty další věci okolo?“
TINA: “ Videa budou staženy z internetu a články v novinách budou napraveny na pravou míru.“
TOM: “ Tak trochu jsem to tušil.“
TINA: “ A na neděli jsme pozvaný k rodičům na nedělní oběd.“ Přišel k nim Semir.
SEMIR: “ A koho tu máme. Podle vašich úsměvů na tváři, jde vidět, že to dopadlo dobře.“
TINA: “ Až moc dobře.“
SEMIR: “ Tak to gratuluji. A čekáme na vás.“ Zpátky odešel za ostatními.
TINA: “ To se ani nemůžu v klidu naobědvat.“
TOM: “ Jako bys neznala Semira.“ Tom odešel za Semirem. Tina zůstala sama nad svým obědem. K Tině se po chvilce přišla Petra, se kterou si popovídala. Pak Tina odešla za ostatními.
Konec!!!
Autorka: Tina11