2. den……. Po snídani dovolenkáři vyrazili směrem na Zell am See, kde středisko níže položené než Kitzsteinhorn. Počasí se dneska střídalo jako ponožky – svítilo slunce, mraky, mlha a padal sníh. I ve středisku Zell am See to také moc dobře nevypadalo – teplota pod bodem mrazu, padal sníh, mlha a foukal silný vítr. Lyžaři vyjeli třemi kabinkovými lanovkami na vrchol okolo 2 000m.n. m. Když dorazili na vrchol, moc se jim to tu nelíbilo.
ELENA: “ Na slunce to tu moc nevypadá.“
ANDREA: “ Tak to tu asi brzy zapíchneme.“
JOCHEN: “ A nebo si můžeme udělat volný den.“
SEMIR: “ Co to zkusit na té sedačce níž.“
HOTE:
“ Na tý louce by to šlo.“
BONRÁT: “ Možná, že jenom na chvilku.“
Když se dohodli, tak pomalu sjeli na velkou louku, kde jezdí sedačková lanovka. Zde také foukal vítr a padal sníh, ale na sedačkové lanovce po cestě mrzali, protože to byla otevřená sedačka. Zde to sjeli pár krát a k parkovišti to sjeli po lyžích. Dětem se hrozně moc líbili úzké cesty – skiweg, které byli rovné a různě kroucené a nemuseli dělat obloučky. Tyto cesty vedli mimo hlavní sjezdovku v nějakém lesíčku, cesty pak vyúsťovala na hlavní sjezdovku. S dětmi jezdil Ben s Tinou, aby se dětem nic nestalo. Z Zell am See odjeli do penzionu, kde si odpočinuli a pak odešli na procházku po městečku Kaprun. Došli až na místní hrad, který byl zamčený, po cestě obhlíželi vystavěné auta u hotelů a jednoho malého muzea, které se nachází přímo v hotelu. Do muzea nešli se podívat, protože se chtěli podívat na místní kostel s hřbitovem a mezi malými uličkami sešli zase do centra. Směrem do penzionu se zastavili v místním obchodním domě do potravin. Všichni chlapy šli obdivovat vláčky a zbytek šel do potravin. Martin a Péťa si museli koupit velký popcorn – sladký a slaný. I ostatní rošťáci si koupili něco sladkého na zub. Po cestě do penzionu si Péťa nesl hrdě svůj popcorn.
3. den……. Kaprunské údolí se probudilo do zasněženého dne, z mraků se celý den sypal sníh, jako kdyby se protrhala nějaká nekonečná sněhová peřina. Dálniční policie se rozhodovala, co budou dělat. Venku před penzionem se dohadovali, co budou podnikat.
BEN: “ Jak to dneska vidíte chlapci a děvčata.“
HOTE: “ Já to vidím, že každý si půjde po svých představách.“
BONRÁT: “ My jedeme se podívat do Salzburgu.“
ELENA: “ My to zase okoukneme na ledovci.“
TINA: “ Tam bude nejhnusněji, než tady u parkoviště či v Zell am See.“
JAN: “ Necháme se překvapit.“
SEMIR: “ No tak by vyrážíme do Zell am See.“
TOM: “ Náš cíl bude u parkoviště.“
HARTMUT: “ Já s Natálkou se k vám přidáme. Jestli vám to nevadí.“
TINA: “ Ale vůbec ne.“
HOTE: “ A co ty Bene?“
BEN: “ Jedu za jedním mým kamarádem. Dlouho jsme se neviděli.“
SEMIR: “ Čím tam chceš jet?“
BEN: “ Budeš divit. Půjčil jsem si auto. Tino, půjčíš mi mapu.“
TINA: “ Né aby z ní bylo salátové vydání.“
BEN: “ Budu se o ní starat, jako kdyby byla moje.“
BONRÁT: “ A co můj syn bude dělat?“
HOTE: “ Bude se námi otravovat v Salzburgu anebo budeš tady?“
JOCHEN: “ Ne, pojedu s vámi. Potřebuji něco v Salzburgu a navíc tam mám sraz.“
BONRÁT: “ Že by s nějakou slečnou?“
JOCHEN: “ To zrovna né, ale s kamarádem.“
Když se tak hezky rozhodli tak učinili. Ben si půjčil BMW z autosalonu, který je pár kroků od jejich penzionu a také tam je i benzínka. Po celý den hustě sněžilo, že napadalo několik centimetrů nového sněhu. Večer sněžení ustávalo a až nespadla ani vločka. Dovolenkáři si došli na večeři, kromě Bonráta, Hota a Jochena, kteří se trochu zdrželi. Hote volal Tině, aby je informoval, kde jsou, Tina odešla z jídelny, protože tam byl takový hluk.
TINA: “ Hote, co se děje?“
HOTE: “ Jak si trčíme v koleně na dálnici. U vás budeme tak až za 2-3 hodinky. A večeři nám schovávat nemusíte.“
TINA: “ To si necháte ujít grilovanou kýtu.“
HOTE: “ Málem jsem na to zapomněl jako smrt, to nám ji vemte.“
TINA: “ Dobře, já to tu nějak zařídím.“
HOTE: “ Díky, ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Oba dva součastně zavěsili. Tina jim zařídila úschovu večeře. A pak se vrátila zpátky do jídelny.
HARTMUIT: “ Copak se jim stalo?“
TINA: “ Nehoda na dálnici, mám je čekat za 2-3 hodiny.
ANDREA: “ Práci si musí brát i na dovolenou.“
Mezi osmou a devátou dorazili poslední členové party. Když si trochu tak si ohřáli v malé kuchyňce svou večeři v penzionu.
4. den……. Tento den se umoudřilo počasí, trochu padali vločky, ale mraky se trhali a sluníčko se snažilo vykouknout, až se mu to podařilo v dopoledních hodinách, ale mraky se pořád drželi nad údolím. V jídelně v „hlavním stanu“ běžela televize v LIVE přenosem, jako to vypadá na ledovci Kitzsteinhorn a v Zell am See. Právě běžel Kitzsteinhorn, která svítilo sluníčko a modré nebe. Dálniční policie byla jako poslední na snídani. Tina, Elena, Andrea a Jochen pomohli sklidit nádobí ze všech stolů v malé jídelně pro 45 lidí. Hote se Semirem se koukali na LIVE přenos, Tom, Jan, Ben a Hartmut odvedli děti do pokojů, aby se v klidu převlékli do lyžařského.
HOTE: “ Tak dnešní cíl bude jistý.“
SEMIR: “ Po několika dnech.“
Dnešní den konečně svítilo sluníčko a dálniční policie vyrazila na Kitzsteinhorn. Bylo tam nádherně, sníh se jenom třpytil pod slunečními paprsky, i když bylo tak nádherně, denní teplota se pohybovala kolem -14 °C. Když se pomalu blížil čas oběda, vyjeli lanovkami až ke stanovišti malého vláčku, který je vyvezl na vrchol Kitzsteinhorn. Než šli na ten oběd, ještě si udělali malou procházku tunelem ve skále (měří přes 300 metrů), který je zavedl na jednu vyhlídkovou plošinu, ze které je vidět lyžařské středisko a na ostatní vrcholky. Za tak krásného dne bylo vidět až na Zugspitze (nejvyšší hora Německa) a Grossglockner (nejvyšší hora Rakouska). Zde si udělali skupinovou fotku, pak se tímto tunelem vrátili zpátky a šli si sednout do restaurace. Po obědě Jochen vyzkoušel své nové lyže, které měli na obou dvouch stranách ohnuté špičky na horu. S těmi to lyžemi e dá krásně vyblbnout ve SNOWPARKU na různých aktících, který se nacházel poblíž ledového iglú, kde byli vystavěné auta švédské značky Volvo v prosklených boxech a pak jedno přímo v iglú. Ve SNOPARKU Jochen jezdil se svým kamarádem.
5. a 6. den……. Tyto pěkné sluneční dny jim vydrželi až konce jejich pobytu. V iglú se dlouho zdržovali – hlavně pro děti, zde byli udělané atrakce. V iglú bylo několik místností, ve kterých návštěvníci mohli, seděl v ledových křeslech či výklencích, které byli potaženy kožešinou. U ledového baru se mohli koupit studené tak i teplé nápoje. Venku stál malý stánek s občerstvením. Tak si aspoň dali teplý čas či svařák.
…..pkráčko zas příště…….