V Kolíně……. V celém Kolíně nebyl moc vysoký provoz, protože v Kolíně byli dvě velké akce – pro policisty – hlídali německého prezidenta a prezidenta z Nizozemska, Belgie a Francie s jejich mluvčími. Dneska otevírali nové trasy a atrakce pro turisty v Teutoburger Wald, všechny tyto věci mělo na starosti německé a francouzské ministerstvo pro cestovní ruch. Francouzský prezident do těch to míst strašně moc rád jezdil za mladých let. Tato celá oblast byla pro veřejnost uzavřena a hlídali je policisté, aby se třeba nedostal nějaký terorista a nechtěl zabít z jednoho z prezidentů. A druhá akce je taková, že všechny hasičské stanice z celého Severního Porýní-Vestfálska měli hasičskou slavnost u příležitosti, že jejich činnost v Severním Porýní-Vestfálsku je už 110 let. A plno lidí bylo na hasičské slavnosti, kde bylo plno atrakcí pro veřejnost, ale hlavní cíl této slavnosti bylo, jak se vyvíjelo hasičské řemeslo zde v Severním Porýní-Vestfálsku.
V kolínském tunelu projížděla vínová Octavia a černé BMW, které jedou na schůzky. Tina se svým bratrem Petrem se měli sejít v jedné restauraci kvůli jedné okolnosti, která je pro Tinu moc důležitá, ale Tina vůbec netušila, že na tuto schůzku jede i Petr. Na jednom konci tunelu se zatřásla silnice a pak se úplně zřítil velký kus tunelu. Ostatní vozidla v tunelu do sebe narážela a utvořila se změť železa a betonu s auty. Pod troskami byli zraněný, ale i mrtvý lidé.
Na služebně……. Semir a Tom se vrátili ze své každodenní obhlídky dálnic. Zdravili se s ostatními kolegy, kteří odcházeli ze služebny. Také se nezapomněli pozdravit s Andreou.
ANDREA: “ Ahoj. Kde pak máš Tinu?“
TOM: “ Ahoj. Jela na nějakou schůzku s Petrem.“
ANDREA: “ Abych nezapomněla. Šéfová chce po vás ty hlášení z minulého týdne.“
SEMIR: “ Před šéfovou se nic neutají.“
TOM: “ Tak to snad půjdeme dodělat.“ Oba dva odešli do své kanceláře, udělat hlášení pro svou milou šéfovou Annu Engelhardtovou.
V tunelu houstla atmosféra, protože spadla další část tunelu – druhý výjezd tunelu, takže lidi se nikam nemohli dostat ven, jedině když si prokopají cestu přes haldy betonu. Při pomoci zraněným se potkali Tina a Petr.
TINA: “ Co tu tady děláš?“
PETR: “ Jel jsem za soudce Calvinem.“
TINA: “ Za ním jsem jela taky.“
PETR: “ Do telefonu mi řekl, že má pro mě něco důležitého, ale o tobě neřekl ani hlásku.“
TINA: “ Mě akorát řekl, že jde o naše životy a že se chce se mnou vidět.“
PETR: “ Doufám, že je v pořádku.“
MARTINA: “ A jak se odsud dostaneme? Když jsme tu zasypaní jako v lavině. Tak snad zavoláme pomoct.“ Ozvala se jedna z přítomných lidí.
PETR: “ Odsud pomoct nezavoláme, protože tu nejde signál.“
HEINZ: “ Tak snad použijete vysílačku na služebnu, když jste od policie.“
TINA: “ Vysílačka nám taky nepomůže, protože nebude mít takový signál, abychom mohli zavolat pomoct.“
Lidé okolo měli strach jak se odtud dostanou a křičeli přes sebe, co budou dělat. Ale pomáhali se navzájem.
TINA: “ Tak by jsme to měli vzít na povel. Musíme se nějak domluvit co a jak.“
PETR: “ Máš pravdu. Musíme je nějak srovnat do latě?“
TINA: “ Myslíš, že vás budou poslouchat.“
PETR: “ Tino, zkusit to musíme. Jinak si budou dělat, co chtěj a každý bude dělat všechno pro to, aby se dostali ven. Třeba i jenom oni sami.“
Mezitím na služebně Tom se Semirem dopsali hlášení a předali ho šéfové. Tom seděl v kanceláři a hrál si svým mobilem. Tina už měla být dávno na služebně, už byla skoro pryč hodinu a půl.
SEMIR: “ Myslíš, že ten mobil zhypnotizuješ, aby ti Tina zavolala.“
TOM: “ Už jsem ji volal mnohokrát……. Ale nebere to.“
SEMIR: “ Vím, že máš o ni strach, ale třeba ti zavolá sama.“
TOM: “ Když Tině volám tak se ozývá, jako kdyby měla vypnutý mobil.“
SEMIR: “ Tak třeba jede někde v tunelu.“
TOM: “ Asi máš, ale nějak si to moc beru.“
V tunelu se trochu uklidnila atmosféra. Tina a Petr si vzali slovo. A museli mluvit o trochu hlasitěji, aby je všichni slyšeli, když ostatní přes sebe křičely.
TINA: “ Mohli byste se trochu ztišit. Rádi bychom vám něco chtěli říct.“ Ale bylo to marné. Lidi pořád kecali. Pak k nim přišel pyrotechnik, který zapískal na píšťalku. Lidi se hned uklidnili.
PETR: “ Díky.“
PYROTECHNIK: “ Není za co. Rád pomohu.“
TINA: “ Chtěli bychom vám nabídnout, že bychom si toto tady vzali na povel.“ Byli chvilku z ticha a pak se ozval jeden chlap.
HEINZ: “ A proč zrovna vy tři. Vždyť to tu třeba může vést i já nebo někdo jiný.“
PETR: “ Tak dobře. Vemte si to tu na povel, ale budeme mít trochu problémy sám to tu ukočírovat.“
HEINZ: “ A vy mi snad nevěříte, že to tu zklidním.“ Ozvala se jeho manželka.
MONIKA: “ Heinzi, nedělej tu cirkus. Nech ti na těchto lidech. Asi vědí, co mají dělat. A bude lepší, když si sedneš na zadek a budeš někde v koutě.“
HENIZ: “ Tak se na ně podívej, jsou mladý a nezkušený.“
MONIKA: “ Já jim zase věřím. Je tu snad proto, aby to tady vedl můj muž?“ Bylo ticho, kdyby spadl špendlík tak by byl slyšet. Pak se zvedla jedna postarší dáma se svým manželem.
GERDA: “ Ale já jsem pro, aby to tu vedli ti tři mladý.“
GERALD: “ A kdo je pro, ať zvedne ruku.“ Skoro všichni vezli ruku.
TINA: “ Moc děkujeme za vaši důvěru a pokusíme se vás odsud dostat ven živí.“
HEINZ: “ To sou samý keci.“
MONIKA: “ Víš, co pojď, si sednou. A drž už klapačku.“ Manželé odešli.
GERALD: “ A máte už nějaký plán?“
ELKE: “ A co pomoct? Už je snad na cestě.“
TINA: “ Na pomoc policie či hasičů bych v tuto chvíli nespoléhala, protože jsou na akci. Policie hlídá prezident a ministry při otevírání nové atrakce v Teutoburger Wald a hasiči mají velkou slavnost a než se sem dostanou, uplyne moc času. A abychom je zavolali, tu není dostatečný signál. Jediná možnost tu je.“
HEIKO: “ To se máme prokopat tou sutí. To je ještě na delší čas.“
PETR: “ Dali jsme vám návrh. Pokud se vám nelíbí tak máte smůlu.“
TINA: “ A my dva si to klidně uděláme sami.“
PYROTECHNIK: “ Tak lidi mějte rozum. Odhlasovali jste si, že je chcete jako velitele. A tak jim snad pomůžeme. Všichni se chceme dostat domů.“
GERLD: “ Podle názoru nám nic jiného nezbyde a když je to jediná šance a tak bychom jí měli využít.“
HEIKO: “ Asi máte pravdu. Tak dejme síly dohromady.“ Odešel k suti a zač ji pomalu odstraňovat. Pak se k němu přidali další lidé i starý manželský pár.
TINA: “ Tak jsme to dokázali. Teď nám nezbývá jen kopat.“ Přišel k nim pyrotechnik.
PYROTECHNIK: “ Mám tu pro vás jednu takovou nabídku.“
PETR: “ Každá rada dobrá.“
PYROTECHNIK: “ Až se trochu toho betonu sklidí z té hromady, tak bychom se mohli prostřílet cestu ven.“
PETR: “ To jde?“
PYROTECHNIK: “ Ano, jde. Jenom potřebuji střelný prach.“
TINA: “ Ten vám můžu půjčit.“
PYROTECHNIK: “ Dobře. Jsem rád, že s tím souhlasíte.“
PETR: “ A ostatní s tím taky budou souhlasit.“ Pyrotechnik odešel odklízet sutiny. Tina a Petr si sundali bundy a šli také pomoci.
Sesunutí tunelu zatím nebyla nahlášena na žádnou policejní služebnu. Skoro celé obyvatelstvo Kolína byla na slavnosti hasičů.
Tom si dělat starost i Tinu. Už ji několikrát volal, ale Tina vůbec neodpovídala na jeho telefonáty. Do jejich kanceláře přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ Tome, kde je vlastně Tina?“
TOM: “ Vůbec netuším, ale už tu měla být. Několikrát jsem ji volal, ale vůbec to nebere.“
ŠÉFKA: “ To se mi nějak nelíbí. Už to bude skoro tři hodiny.“
TOM: “ Mě taky ne.“
SEMIR: “ A neměli bychom ji radši hledat.“
TOM: “ A můžeš mi říct, kde?“
SEMIR: “ Tak třeba, kam měla namířeno.“
ŠÉFKA: “ Pokud se Tina za hodinu nepřihlásí, vyhlásíme pátrání. Jestli s tím souhlasíte, Tome.“
TOM: “ Právě jsem vám to chtěl navrhnout.“
Zasypaný tunel viděl jeden Ital – Marcello Croce. A bylo mu moc dobře, že v tom uvízla Tina s Petrem.
MARCELLO: “ Jsem zvědav, jak se z toho dostanou naše vrchní komisařka Tina Berghammerová a její bratr Petr Bergahammer. Ale ještě musím udělat jednu věc.“ V ruce držel fotku milánského soudce Alberta Calvina, kterého Tina s Petrem dobře znají. Hodně spolupracovali, když ještě oba dva pracovali v Miláně. Soudce Calvino přijel na dané místo, ale Tina s Petrem nikde. Ani se jim nemohl dovolat, protože jsou uvězněni v tunelu. Calvino nasedl do svého auta a vyrazil směrem na služebnu dálniční policie, aby jim pověděl, že Marcello Croce je na svobodě. Petr dal soudci adresu, kde Tina pracuje. Ale po cestě měl soudce Calvino nehodu, kterou zavinil Marcello Croce.
Andrea přišla do Tomovi a Semirovi kanceláře.
TOM: “ Něco se snad děje?“
ANDREA: “ Nehoda na dálnici A44 na 156km.“
TOM: “ Je snad v tom zapletena Tina?“
ANDREA: “ Podle kolegů nikdo není mrtvý, ale jeden soudce mluvil o Tině.“
SEMIR: “ On něco o ní ví?“
ANDREA: “ Ale něco hrozného tuší.“ Tom se Semirem odešli z kanceláře a vyrazili na místo nehody.
Na místě nehody byli kolegové a sanitky. Tom se Semirem zašli za Bonrátem a Hotem, kteří stáli u svého Porsche.
HOTE: “ Chce mluvit s někým od dálniční policie.“
TOM: “ Víc toho neřekl.“
BONRÁT: “ Ne. Ještě řekl, že se vás to bude týkat, protože jde o Tinu.“
SEMIR: “ Že by tu šlo o nějakou pomstu na Tinu?“
TOM: “ Tak ho půjdeme vyzpovídat.“ Zašli k sanitce, kde seděl soudce Calvino.
SEMIR: “ Soudce Calvino?“
CALVINO: “ Ano. A kdo se ptá?“
TOM: “ Kranich a to je můj kolega Gerkhan. Jsme komisaři od dálniční policie.“
CALVINO: “ A komisařku Tinu Berghammerovou znáte? Chtěl bych s ní nutně mluvit. Jde ji o život.“
TOM: “ Ano, Tina je moje manželka.“
CALVINO: “ To mi nikdo neřekl, že se Tina provdala. A kde je vlastně.“
SEMIR: “ Tinu se snažíme najít už dobré čtyři hodiny. Vy snad víte, co se stalo Tině?“
CALVINO: “ Tině a jejímu bratrovi Petrovi se chce pomstít jeden vězeň z Milána, kterého propustili před několika dny.“
TOM: “ To s vámi měla moje manželka schůzku?“
CALVINO: “ Ano i s jejím bratrem.“
SEMIR: “ Bude lepší, když nám o tom povíte na služebně.“
CALVINO: “ A mě se mi se bude chtít taky pomstít, že jsem ho dostal za mříže.“
…..pokráčko zas příště….