Druhý den……. Semir, Andrea, Hartmut a Natálka šli vyprovodit šéfku Annu, Hota a Bonráta. Hartmut posílá malou Natálku zpět do Kolína, aby nezameškala školu, ale Natálce se moc nechce a raději by zůstala s tatínkem. Trochu ji přemluvila Andrea se šéfkou a Natálka souhlasila. Anna, Hote, Bonrát a Natálka odletěli do Kolína, kde na ně čekala Tina s Tomem. Hote s Bonrátem se postarali o Natálku, kterou odvezli k Tinině matce kde je všechno domluveno. Tina s Tomem odvezli šéfku přímo na služebnu.
ŠÉFKA: “ Jak jste postoupili?“
TOM: “ Pomalými krůčky, ale trochu dál.“
TINA: “ Už hledáme identitu našeho tajemného muže.“
ŠÉFKA: “ Jak jste dostali k jeho identitě?“
TOM: „Přes otisk prstu, který zanechal na jednom papírku.“
TINA: “ Databáze pořád hledají.“
ŠÉFKA: “ To jsem nevěřila, že se tak daleko dostanete.“
TOM: “ Jak to všichni snášejí?“
ŠÉFKA: “ Abych pravdu řekla tak dost těžce ale Hartmut nejvíce.“
Na služebně……. Šéfka s Tomem zamířili přímo do šéfčiny kanceláře a Tina šla zvednout zvonící telefon do Tomovy kanceláře.
TINA: “ Kranichová, dálniční policie.“
JÜRGEN: “ Dobrý den paní komisařko Kranichová. Už vás zase budu trochu trápit. Tak už je to vyrovnané 3:3 pro vás.“ Tina se podívala na Susannu která procházela okolo kanceláře a dala já znamení, aby zavolala šéfku a Toma. „Už vaši technici objevili ty indicie?“
TINA: “ Ano. Proč tak na nich trváte?“
JÜRGEN: “ Ještě k tomu patří třetí a poslední papírek.“ Do kanceláře přiběhla šéfka, Tom a pan Klain. Rozhovor se rovnou nahrával do notebooku. “ Teď mě dobře poslouchejte, paní komisařko. Pojedete do Hagenu do ulice Glückbugrsstrasse 26A, kde na vás V té krabičce třetí díl do vaší hádanky. Co vám výjde tak tam mě najdete, ale tomu zatím necháme volný průběh.“
TINA: “ V čem mám hledat ten papírek?“
JÜRGEN: “ Malá dřevěná krabička. Přijeďte sama. Zdůrazňuji sama.“ Zavěsil a Tina také.
ŠÉFKA: “ Je to dost nebezpečné bylo by dobré kdyby…….“
KLAIN: “ Nechci vám do toho mluvit. Vaše kolegyně by tam měla jet sama.“
TINA: “ Určitě mě bude sledovat. Kdyby uviděl jedno policistu tak ho chladnokrevně zabije.“
TOM: “ Šéfová, Tina má pravdu. On určitě počítá, že s Tinou poje já.“
ŠÉFKA: “ Moc se mi to nelíbí. Raději bych s vámi někoho poslala.“
TINA: “ Bude to tak lepší, když pojedeme jenom my dva.“
TINA, TOM: “ Šéfová, prosím…….“
ŠÉFKA: “ No dobře. Ať je po vašem.“
Před továrnou……. Mercedes dorazil k bývalé továrně na výrobu mýdla. Tina s Tomem vystoupili z mercedesu a pomalým krokem šli k továrně. Když Tina s Tomem byli asi 200metrů od továrny, zničeho nic kus tovární zdi z cihel explodovalo. Tina s Tomem byli velkým tlakem odhozeni na zem. Všude byli kusy rozbité zdi.
TOM: “ Jsi v pořádku?“
TINA: “ Nic mi není.“ Tom pomohl Tině vstát ze země. Koukali na zničenou továrnu. Vešli dál do továrny, kde viděli na vysoké římse, byla dřevěná krabička, o které mluvil Jürgen, ve které byl papírek s nápisem: „burger.“ K této krabičce vedla cesta po skleněné střeše.
TOM: “ Tak tady to nepůjde.“
TINA: “ Jedině po tý skleněný střeše. Jinak se k tomu nedostaneš.“
TOM: “ Budeš tam muset jí ty. Pode mnou by se to rozpadlo.“ Tina s Tomem obešli továrnu z venku, došli k 2metrové zdi, kde Tom pomohl Tině vylézt nahoru.
TOM: “ Buď opatrná.“
TINA: “ Neboj se.“
TOM: “ Někdy mě toto slovíčko děsí.“ Udělal Tině stupínek z rukou, jako kdyby lezla na koně. Tina pomalu vylezla až na horu zdi. Tom pozoroval Tinu, jestli je všechno v pořád když vylezla až nahoru tak dala Tomovi znamení, že je vše pořádku. Tom šel zpátky do přední části továrny. Tina si na skleněné střeše vybírala takovou cestu – z celých skleněných tabulek kdyby šlápla na rozpraskanou tak by letěla na zem. Mezi římsou a dalším ochozem byla černá díra. Při akci je sledoval Jürgen ze svého auta, který stál v jedné malé uličce. Když se Tina natahovala po krabičce, Jürgen odpálil další nálož, která způsobila zřícení zdi, na která stála Tina a padala temně černé díry. Tom volal Tinino jméno a do ruky mu spadla krabička. Tina spadla na měkký podklad a byla zasypaná sutí ze zdi. Tom šel rychle napomoct Tině. Tina si pomalu sundavala ze sebe suť. Tom jí pomohl vstát. Tina byla celá špinavá od prachu z cihel.
TINA: “ Teď asi chápu, co jsi myslel.“
TOM: “ Miláčku, dobrý?“
TINA: “ Dobrý.“ Tom objal Tinu kolem pasu a dal jí pusu na rty. “ A co ta krabice?“
TOM: “ Ta mi spadla rovnou do ruky.“ Uslyšeli středně hlasité pípnutí. V rohu místnosti byla bomba. Tina s Tomem přišli blíž. Měli 30 vteřin, aby rychle vyšli ven.
TINA: “ Tak to měl hezky připravený.“
TOM: “ Rychle pryč.“ Oba dva vzali nohy na ramena, vyběhli ven a továrna byla srovnána se zemí. Jürgen hned odjel pryč. Tina s Tomem leželi na zemi a podívali se na sebe.
TINA: “ To bylo těsně.“
TOM: “ Až moc. A to jsem málem o tebe přišel.“
TINA: “ Naše rodina má tuhý kořínek.“
TOM: “ Tak toho jsem si všimnul.“
Během pár minut byli na místě hasiči. Tom byl u mercedesu a mluvil se šéfkou přes vysílačku.
ŠÉFKA: “ Už jsme objevili jméno našeho tajemného muže.“ Přišla Tina od hasičů. “ Ale to je na delší povídání. A hasiči něco našli?“ Tom předal vysílačku Tině.
TINA: “ Hasiči našli všude plastickou trhavinu. A celá továrna už neexistuje.“
ŠÉFKA: “ Rychle přijeďte na služebnu.“
TINA: “ Jistě, šéfová.“ Tom zavěsil vysílačku.
TOM: “ Ty teda vypadáš. Cihly máš všude.“ Vyndal z Tininých vlasů malý kousek cihly s maltou.
TINA: “ Aspoň jde vidět, že jsem pracovala.“ Mile se usmála na Toma.
Na služebně………. Engelhardtová byla u Susanny kde byli i Hote s Bonrátem. Na služebnu přišli dva policisté – čistý a špinavý. Šli rovnou ke skupince u Andrejina stolu.
HOTE: “ Tino, co se ti stalo?“
TINA: “ Spadla na mě cihlová zeď.“
BONRÁT: “ To je malta.“ Vyndal ji z vlasů malý kousek malty.
TINA: “ A prach z cihel.“
ŠÉFKA: “ Jako kdybych to neříkala.“
TOM: “ Ale teď jsme v tom nevině, šéfová. On nás musel sledovat.“
TINA: “ Chtěl zabít dvě mouchy jednou ranou.“
TOM: “ Šéfová, ten dotyčný nás chce vyprovokovat.“
ŠÉFKA: “ Ten dotyčný se jmenuje Michael Jürgen. Pracoval u armády a později u policie jako vrchní komisař u LKA. Mimo jiné se také chvilku ohřál u hasičů, kde dělal pyrotechnika. Než odešel od LKA tak mu zemřela manželka při požáru jejich domu. Ten požár udělal údajně nějaký chlap a oba dva se nenáviděli od mladých let. Ale nikdy se nenašel.“
TOM: “ Ty požáry by mohli vysvětlovat takovou pomstu za jeho manželku. Musel na někoho svést. A jestli se ty dva neměli rádi tak bych to pochopil ale, aby kvůli tomu musela zemřít jeho manželka tak mi připadá nějaký divný.“
TINA: “ Kdy jste na něho přišli?“
ŠÉFKA: “ U Interpoolu. Je to divné, ale takhle to má napsané v životopisu.“
TINA: “ Když dělal u LKA a taky by měli mít o něm složku v jejich kartotéce.“
ŠÉFKA: “ Na to jsem se už ptala jejich kapitána a také policejního prezidenta. A bylo mi řečeno, že byla jeho složka smazána.“
TINA: “ A jaká je souvislost mezi Jürgenem a tou pojišťovnou Allianz? A je pořád v dluzích.“
HOTE: “ Chtěl zaplácnout nějaké dluhy.“
ŠÉFKA: “ Ve spise o žádných dluzích není ani čárka.“
TOM: “ Tak požáry a pojišťovna jsou dvě odlišné věci.“
ŠÉFKA: “ Spíš si myslím, že to je jenom náhoda, že ty požáry vznikly právě u Allianz.“
TINA: “ A nebo Jürgen si hledal za sebe náhradu, aby to mohl hodit na Markuse de Lucu který měl dluhy. Ale ty požáry neumím vysvětlit.“
TOM: “ Spíš bych se přikláněl Tinině verzi.“
ŠÉFKA: “ Teď nebudeme rozbírat. Nějaký motiv se vždy najde. A jestli budete mít zájem tak si o Jürgenovi můžete přečíst víc.“
Tina se šla vykoupat, protože ten cihlový prach měla všude. A Tom si četl Jürgenův spis ve své kanceláři. Když se Tina vykoupala tak měla na sobě botasky, tmavé džíny a bílou podprsenku hledala v šatně čistou modrou košili s býlími kostičkami, ale nikde ji nemohla najít. Pak uslyšela kroky a tak se rychle zakryla ručníkem a schovala se za šatny a po očku koukala, kdo to je a jestli náhodou nejde, Hote nebo Bonrát. Ani jeden z nich to nebyl a byl to Tom, který držel něco za zády. A za šatnami zůstávala dál.
TOM: “ Přede mnou se chovávat nemusíš.“
TINA: “ To já radši kdyby náhodou přišel vetřelec. Přišel jsi jen tak anebo máš něco důležitého.“
TOM: “ Dalo by se říct, že jsem přišel kvůli oboum věcem. A nechybí ti něco náhodou?“ Předal Tině její čistou modrou košili s kostičkami.
TINA: “ To jsem hledala. Děkuji, můj zachránče.“ Sundala si ze sebe ručník a oblékla si košili a začala si pomalu zapínat knoflíky od spodu na horu, ale Tom to udělal za Tinu a Tina dala ruce pryč. Tom ji zapnul všechny, knoflíky kromě posledního knoflíku, aby Tina měla větší výstřih. Tina si zapla i ten poslední knoflík, ale Tom jí ho zase rozepnul a objal ji kolem pasu a začali se líbat. Ale moc jim jejich soukromí nevydrželo. K šatnám se blížil Bonrát a volal Tinino jméno.
TOM: “ Nikdo nám nedopřeje 10 minut soukromí.“ Promluvil tichým hlasem. Tina si zapla poslední knoflík a dala Tomovi polibek a vyšla zpoza šaten.
TINA: “ Už jdu.“ Tina s Bonrátem setkali se mezi dveřmi do šaten.
BONRÁT: “ Máš důležitý telefon.“ Společně odešli do Tomovy kanceláře.
TINA: “ Kranichová……“ Po chvilce přišel Tom.
JÜRGEN: “ Máte poslední kousek indicie?“
TINA: “ Ale jistě vrchní komisaři Jürgene.“
JÜRGEN: “ Odkud jste se dozvěděli moje jméno?“
TINA: “ Z otisku, který jste zanechal na jednom papírku.“
JÜRGEN: “ Stav naší hry se rapidně změnil 4:5 pro vás. Zítra se spolu setkáme v Marienburgerstrasse 36. Čas vám ještě řeknu. Jenom vy a já.“
TINA: “ Dobře.“
JÜRGEN: “ Zítra se ještě ozvu.“ Zavěsil. Tina také po pár vteřinách.
ŠÉFKA: “ Ale zítra si vezmete posily.“
TINA, TOM: “ Zajisté, šéfová.“
Večer u Tiny a Toma……. Tom seděl v posteli a zády byl opřený o polštář. Tina přišla z vedlejší místnosti v noční košili a šla rovnou do postele.
TINA: “ Miláčku, nad čím zase přemýšlíš?“
TOM: “ Pořád musím přemýšlet nad, jak jsi padala z té zdi……. Opravdu jsem měl o tebe strach.“
TINA: “ Taky jsem měla strach. Nevíš, kam padáš – buď budeš na živu anebo mrtev. Ale celá ta záležitost s dnešní továrnou – mě na tom něco nesedí.“
TOM: “ A to je co?“
TINA: “ Proč by dával na zem matraci. Jürgen chtěl vidět, co vydržíme.“
TOM: “ To jako že ten dnešek byla předehra.“
TINA: “ Hlavní show bude zítra. Když už ví, že my známe jeho jméno. Bude mu, jedno kolik lidí zemře, aby nešel za katr.“
TOM: “ Jürgen si ty baráky záměrně vybíral a hledal také takovou pojišťovnu, která má dluhy a paky bylo pro lehký si najít za sebe náhradu.“
TINA: “ Tak se tu objevila ta mladá sekretářka z kolínského deníku. Když Jürgen věděl, že po něm jde Tomfordová tak ji umlčel a pak si najde policejní služebnu, která nehodu vyšetřuje. A tak si vybral pěknou vrchní komisařku u dálniční policie.“
TOM: “ Markus de Luca vytuneloval pár bank, ale nikdy se nedostal do systému pojišťovny, protože měl jiný zdroj peněz pro zaplácnutí dluhu.“
TINA: “ Tak půjdeme spát. Potřebujeme nabrat síly na zítra.“ Zhasla svoji lampičku na svém nočním stolku a zachumlala se do peřin. Tom také zhasl lampičku a přitulil se k Tině.
TOM: “ Dobrou noc.“
TINA: “ Dobrou.“ Dali polibek na dobrou noc a společně usnuli.
Ráno na služebně……. Mercedes přijel na parkoviště před služebnu. Když Tina vystupovala tak zvonil mobil.
TINA: “ Kranichová,…….“ Zastavila se u Porsche. Přišel k ní Tom. „……. Dobře………. Budu tam.“ Dotyčný na druhém drátě zavěsil.
TOM: “ To byl Jürgen?“
TINA: “ Chce se mnou sejít v 11:00 na dané adrese.“
Když se o tomto dozvěděla šéfová tak hned pověřila Hota a Bonráta, že pojedou s nimi. Než Tina odjela tak jí šéfová předala tenkou neprůstřelnou vestu, kvůli její bezpečnosti a pro její klid v duši. Tina si ji oblékla.
ŠÉFKA: “ Už technici něco našli o té kulce?“
TOM: “ Před sedmy lety zabila jednu mladou ženu a ta zbraň se měla zničit před několika dny. Jedná se o automatickou zbraň značky SCHOBER 38mm. A stopy druhé auta na místě činu Markuse de Luci patří terénnímu autu.“
ŠÉFKA: „A jméno té mladé ženy?“
TOM: “ Melánie Jürgenová.“
ŠÉFKA: “ To je manželka naše Jürgena. Zjistili kolegové, proč zemřela?“
TOM: “ Jürgenová shořela v jejich domě, ale před tím byla zavražděna naší zbraní ráže 38mm.“
ŠÉFKA: “ Že se z Jürgena vyklube takový ptáček tak to jsem opravdu nečekala.“
TOM: “ Tak dneska mu je přistřihneme. Na té adrese stojí bývalí rodinný pivovar. Měl být dávno zbourán, ale památkáři ho zachránili a chtějí pivovar opravit a udělat z toho turistickou atrakci.“
Před továrnou……. Vínová Octavia přijela před hlavní bránu, kde byli velké napůl shnilé dřevěné vrata, na kterých byl rodový znak a železný visací zámek s papírem na kterém byl nápis: “ Klíč.“ A byla tam šipka směrem dolů. Tina vystoupila z auta a sáhla po kameni, který odkryla a vzala si do ruky klíč a tím si odemkla vrata, otevřela je dokořán a s Octavií vjela na pozemek pivovaru. Tina jela po cestě, která ji zavedla k bývalé velké sýpce na suroviny na výrobu piva. Tinu pozorovali její kolegové a její kroky sledovali pomocí dalekohledu z nedalekého lesíka z mysliveckého posedu. Tina vystoupila z auta a vešla do sýpky dřevěnými dveřmi. Sýpka byla přepažena zdmi a mezi zdmi byly velké mezery, aby mohli projíždět stroje pro daný materiál a brát ho ve větším množství na určitý výrobní proces piva. Mezitím se kolegové dostali do pivovaru, kde si rozdělili cestu. Tina velmi opatrně šla sýpkou a během cesty se otáčela za sebe, jestli se tam neobjeví Jürgen. Prošla celou sýpku a až se dostala do další úzké budovy, kde na konci této budovy stálo auto, ke kterému byla Tina otočená zády. Jürgen zapnul světla a nastartoval, v tu chvíli se Tina otočila k autu a před oči si dala ruce, aby něco viděla, světla ji hrozně oslňovali. Jürgen zařadil jedničku a vyrazil jako raketa. Tina uskočila na zem. Jürgen se na druhé straně otočil a opět jel na Tinu jako z divokých vajec. Tina byla v ústraní, vytáhla svoji zbraň a pár krát vystřelila po Jürgenově autě. Kulky se zakously do pláště auta a do zadních pneumatik. Jürgen převrátil svůj vůz na střechu a narazil do cihelních zdí. Tina přišla k autu, ale Jürgen v autě nebyl. Jürgen přišel tichými kroky a Tinu ze zadu překvapil Tinina zbraň spadla na zem a dal ji ke krku železnou tyč, kterou chtěl Tinu usmrtit, ale Tina se bránila a svýma rukama tlačila tyč od sebe, ale moc to nešlo, Jürgen měl velkou sílu.
JÜRGEN: “ Tak vás rád poznávám, paní komisařko Kranichová.“
TINA: “ To já taky pane komisaři. To se vždy takhle seznamujete s každým?“
JÜRGEN: “ Ano i ne. Klidně bych vás nechal na živu, jste moc krásná. Váš pan manžel měl šťastnou ruku.“
TINA: “ Díky za lichotku. Když vám to udělá radost tak si mě připište na váš seznam mrtvých.“
JÜRGEN: “ Ale i s vaším manželem. Nemám rád otevřené účty.“
TINA: “ Ten otevřený účet budete mít pořád.“ Nabrala síly, kopla Jürgena mezi nohy, ten se svalil na zem bolestí, Tina si vzala zbraň a utíkala pryč. Když se Jürgen vzpamatoval. Šel hledat Tinu, která byla na dalším podlaží další budovy. Kolegové byly úplně na jiném konci areálu a tak mi déle trvalo, než ji objevili. Jürgen byl v patách komisařce Kranichové, dost často se mezi nimi vypukla přestřelka. Jürgen Tinu donutil jí až na střechu dané budovy, střecha této budovy byla plochá. Jürgen šel pomalu na Tinu, která šla po zadu.
JÜRGEN: “ Když vás teda můžu zabít, tak teď se vám vyplní vaše přání.“
TINA: “ Nevěděla jsem, že mi ho splníte tak brzy.“
JÜRGEN: “ Rád plním poslední přání svým zemřelým ale, když to je tak pěkná ženy jak jste vy tak vám to přání splním s velkou radostí.“ Tina pomalu docházela na okraj střechy a cítila, že je s ní ámen. Když Tina přepadla přes okraj střechy tak padala, až se zachytila rukama jedné železné tyče, která trčela ze spodnějšího patra. Hote s Bonrátem zahlédli Tinu a rychle vymýšleli, jak jí dostanou dolů. Jürgen měl v dalším patře auto, do kterého nasedl, zařadil jedničku a jel přímo na Tinu. hote s Bonrátem přijeli s malým nákladním vozem, kde byla čerstvě posečená tráva. Když se Jürgen blížil na Tinu tak se Tina podívala dolů, kde na ni čekala záchrana. Tom byl v budově, ve které byl vrak Jürgenova auta. Tom se podíval ve chvíli, kdy Tina padala volným pádem na zem a auto jí chtělo přejet. Tom se na to nemohl koukat a tak rychle běžel za Tinou. Tina skončila v trávě a Jürgen skončil v protější zdi baráku, kde auto explodovalo.
BONRÁT: “ Tino, jsi v pořádku?“ Tina se vyhrabala z trávy.
TINA: “ Ano, jsem.“ Sedla si na korbu náklaďáku. Hote a Bonrát ji pomohli z korby, než přišel Tom.
TOM: “ Když né cihelní prach tak zase……..“
TINA: “ Čerstvě posečená tráva.“
HOTE: “ Ale za to pěkně voní.“
TOM: “ Hote,……. Co se stalo s Jürgenem?“
BONRÁT: “ Skončil v protější zdi.“
TINA: “ TO svůj slib nedodržel.“ Tom Tinu očistil na zádech od trávy.
HOTE: “ Případ je uzavřen akt akta.“
TINA: “ Už bylo zapotřebí.“ Všichni pomalu odcházeli k Tininu auta a po cestě se bavili o Katriným pohřbu.
Konec!!
Autorka: Tina11