Na celé Německo spadlo podzimní atmosféra – na zem padali pěkně zbarvené listí, bylo chladnější počasí, dost často pršelo. Také se blížil čas dušiček – 2.11. Tina s Tomem odjeli do Milána dát květiny a zapálit svíčku na hrob Tininy sestry. Také jela Tinina matka, otec a Petr. Všichni přespali u jedné příbuzné Petry v jejím bytě v panelovém domě. Péťa s Martinem byli u sestry Tinina otce.
Tinini rodiče odešli na hrob matčiny kamarádky ze školy. Tina a Tom byli u hrobu Tinina kamarádů z policejní školy – Hana a Michal. Oni dva byli snoubenci a pracovali na stejném pracovišti. Zemřeli při jednom případu v Kolíně, když měla být Tina odsouzena za vraždu svých kamarádů. Tina jim dala na hrob jeden velký věnec se s tuhou: „Vzpomínám.“ A pak společně zapálili 2 svíčky. Tom Tinu objal kolem pasu a Tom dal Tině pusu na tvář. Tina položila hlavu na Tomovo rameno a tak trochu na vzpomínala.
Pak společně odešli ke Katrinýmu hrobu, kde už byla celá rodina. Po zapálení několika svíček odjeli na malý oběd.
Pak společně odešli ke Katrinýmu hrobu, kde už byla celá rodina. Po zapálení několika svíček odjeli na malý oběd.
V Kolíně……. Vrchní komisař Semir Gerkhan byl u šéfky Anny Engelhartdové v její kanceláři.
SEMIR: “ Šéfová, co se děje?“
ŠÉFKA: “ No Semire, moc vás nepotěším.“
SEMIR: “ Šéfová, nenapínejte.“
ŠÉFKA: “ V pondělí až se vrátí Tina s Tomem tak jim představíte našeho mladého kolegu.“
SEMIR: “ To se tu má objevit ještě tento týden??“
ŠÉFKA: “ Ano, příjde dneska odpoledne.“
SEMIR: “ To je zase nějaký výmysl od Schrankmannový.“
ŠÉFKA: “ On sama to tak rozhodla. Mladý kolega přichází rovnou z policejní školy.“
SEMIR: “ Šéfová, vždyť máme plno práce a Schrankmannová se dá do tohoto bordelu začátečníka.“
ŠÉFKA: “ Taky jsem to obhajovala, ale Schrankmannová mi na to řekla, že to zvládneme.“
SEMIR: “ Tina s Tomem nebudou moc šťastni.“
ŠÉFKA: “ Já už s tím nic neudělám. I kdyby se služebna bourala tak Schrankmannová má větší slovo.“
SEMIR: “ Radši půjdu informovat Tinu s Tomem.“ Šéfka se pousmála a Semir odešel z kanceláře.
V Miláně……. Tina s Tomem byli na malé procházce po městě. I když město Miláno znají jako svoje boty, ale vždy jsou ještě nějaká malá místa, která stojí za objevení. Tina vytáhla Toma na jeden kopec nad Miláno, kde je místo zamilovaných. Na kopci stojí studna, kam zamilovaní házejí zámky s jejich uzamčenou lásku, aby jim nikdo nevzal jejich lásku. A láska jim vydržela až do smrti. Tina s Tomem seděli na lavičce pod velkým vzrostlým stromem, kde byl výhled na město.
TOM: “ Škoda, že jsem nepoznal tvoji sestru.“
TINA: “ Katrina by se ti určitě líbila.“
TOM: “ To teď myslíš jako, že bych…….“
TINA: “ Chtěla jsem jenom říct, že je tedy byla úplně stejná jako já.“
TOM: “ Ale na světě jenom jedem originál Tiny Kranichové, který teď vlastním já.“ Tina nestačila nic říct a dali si tolik polibků, že se k tomuto místo strašně hodí. “ Za nikoho jiného bych tě nevyměnil. Nadevše tě tak miluji.“
TINA: “ To vím takových let. Taky mě moc miluji.“ Tom dal Tině jeden velikánský polibek, pak se ozval Tomův mobil. Tomovi volal Semir.
TOM: “ Ahoj Semire, už nás po nás tak toužíš?“
SEMIR: “ Ahoj. Mám pro vás špatnou zprávu.“
TOM: “ Služebna lehla popelem.“
SEMIR: “ Tome, tohle to je vážný. Schrankmannová vám dala nastarost jednoho kluka rovnou z policejní školy.“
TOM: “ Rozuměl jsem dobře.“
SEMIR: “ Tome, rozuměl jsi dobře. Dneska se příjde představit.“
TOM: “ Že to Schrankmannová udělala schválně.“
SEMIR: “ Nad tím jsem taky uvažoval.“
TOM: “ Do takovýho blázince…….“
SEMIR: “ Šéfka to Schrankmannový řikala taky, ale prý se s tím nic udělat nejde.“
TOM: “ Tak se máme na co těšit.“
SEMIR: “ Už budu končit. Už jde šéfka, Schrankmannová a vedou naši mladou posilu.“
TOM: “ Tak je tam všechny pozdravuj.“
SEMIR: “ Ale jistě. Ahoj.“ Než Tom stačil říct ahoj, tak Semir zavěsil. Do kanceláře přišla Schrankmannová, šéfka s mladým kolegou.
ŠÉFKA: “ Semire, tak to je ten náš učenec.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Chci vám představit mladého kolegu Martina Steina.“
SEMIR: “ Semir Gerkhan, velice mě těší. Doufám, že se ti u nás bude líbit.“
MARTIN: “ Také mě těší. Taky doufám, že se mi zde bude líbit.“
Tom ještě byl ze zprávy od Semira trochu mimo.
TINA: “ Co se stalo?“
TOM: “ Služebna neshořela, ale máme přírůstek……….“
TINA: “ Jakej přírůstek??“
TOM: “ Schrankmannová nám přidělila jednoho mladíka na hlídaní z policejní školy.“
TINA: “ To se mi jenom zdá. Celá služebna je vzhůru nohama a oni nám dají…….“
TOM: “ Tino, je zbytečné se rozčilovat.“
TINA: “ Tak se mi zdá, jestli to není taktický manévr.“
TOM: “ Ty máš na mysli, jak jsme si se Semirem sehnali tebe místo toho mladíka.“
TINA: “ Semir určitě taky na to pomyslel.“
V pondělí……. Hote s Bonrátem si vzali do parády Martina. Společně kontrovali vybrané vozy na dálnici A57, kde byla omezená rychlost kvůli novému přivaděči na tuto dálnici. Někdy se tu dělali velké kolony aut. Bonrát rozháněl kolonu aut a Hote s Martinem kontrolovali jeden vůz. Na výpomoc přijel Semir. Semir se zastavil u Bonráta.
SEMIR: “ Jak mu to jde?“
BONRÁT: “ Docela dobře. S Hotem si náramně rozumí. Kde jsou naši kolegové??“
SEMIR: “ Už by tu pomalu měli být.“
V mercedesu……. Tina si četla dnešní ranní tisk a Tom sledoval dopravu.
TOM: “ Jak se těšíš na tu novou posilu.“
TINA: “ Docela ano. Od Andrey jsem slyšela samou chválu.“
TOM: “ A kde vlastně jsou?“
TINA: “ Andrea mi řikala, že jsou na A57 u rozkopaného přivaděče na A57 a na B18.“
TOM: “ Ty jsi jako Hote a Bonrát. Všechno víš všechno znáš.“
TINA: “ O této stavbě se mluví asi tak půl roku.“ Tina se radši začetla do ranního tisku. Tom se zakoukal do středového zpětného zrcátka, kde se řítil červený Renault. Řidič jel jako, kdyby celou noc nasával alkohol. Kolem mercedesu projel jako tryskáč.
TOM: “ Máme tu práci.“
TINA: “ To ten den začíná pěkně.“ Odložila noviny, zapla modrý majáček za předním sklem a ozvala se přes vysílačku na centrálu. „Kobra11, centrále.“
CENTRÁLA: “ Co se děje, Kobro11??“
TINA: “ Pronásledujeme červený Renault s SPZ AKW 315 po A44 směr Kolín-jih. Potřebujeme posily.“
CENTRÁLA: “ Posily jsou na cestě.“ Tina zavěsila vysílačku. Vysílačka se ozvala v Porsche. „Centrála, Kobře19.“
BONRÁT: “ Tady Kobra19.“
CENTRÁLA: “ Kobra11 potřebuje pomoct na A44. Pronásledují červený Renault ve směru Kolín-jih. Jeho SPZ je AKW 315.“
BONRÁT: “ Už jsme na cestě.“ Zavěsil vysílačku na svoji místo.
SEMIR: “ Hote, Martine, máme tu práci.“
HOTE: “ Aspoň poznáš naše kolegy v akci.“
SEMIR: “ Martine, pojedeš semnou.“ Všichni nasedli do svých aut a rozjeli na dálnici A44. Práci přenechali ostatním kolegům. Mercedes a Renault kličkovaly mezi auty.
TOM: “ To si předtím musel někde pěkně šlehnout.“
TINA: “ Za chvilku to napálí do svodidel.“ Řidič Renaultu se udělalo špatně a omdlel a hlavu mu spadla na volant. Renault narazil do středových svodidel, odtud se odrazil na projíždějící auto, které narazilo do dalšího auta. Červený Renault narazil d o cisterny. Ostatní vozidla i mercedes začali brzdit až se jim kouřilo z pneumatik. Mercedes se ještě dostal před kamion s nábytkem, řidič prudce zabrzdila a jeho přívěs zabral oba dva jízdní pruhy. Před mercedesem se udělala nehoda a To zabrzdil těsně před nehodou, kamion s nábytkem asi tak 3-4 metry od mercedesu. Tina s Tomem vystoupili z mercedesu. Tina vzala vysílačku.
TINA: “ Kobra11, centrále.“
CENTRÁLA: “ Tady centrála.“
TINA: “ Nehoda na dálnici A44 na 167,5 km. Pošlete sanitku a hasiče.“
CENTRÁLA: “ Rozumím.“ Najedou se objevil letící modrý motorový člun, který se utrhl z vozíku na převážení lodí před bariérou z kamionu. Motorový člun prorazil přívěs s nábytkem. Tina s Tomem se krčili u mercedesu. Po celé dálnici byli kusy a třísky z nábytku. Motorový člun nakonec skončil v obytném přívěsu. Tina s Tomem šli napomoct lidem. Tina šla se podívat na řidiče z červeného Renaultu. Tina rychle vytáhla řidiče i kufřík a Tom viděl jenom explozi. Tom vykřikl Tinino jméno a běžel rychle za Tinou.
TOM: “ Tino,……. Miláčku,…….“ Tina ležela vedle mrtvého řidiče.
TINA: “ Jsem v pořádku.“ Tom pomohl Tině vstát z dálnice.
TOM: “ Jak je na tom??“
TINA: “ Ten už nám k tomu nic neřekne.“
Během pár chvil zde byli posily, sanitky a hasiči. BMW a Porsche se ještě někdy courali. Tina měla na sobě bílé gumové rukavice, byla u mercedesu, kde měla otevřený stříbrný kufřík z Renaultu. Kufřík ležel na kapotě mercedesu. V kufříku byli malé ampulky s bílou tekutinou. Ampulky leželi v molitanových prostorách, aby se při cestě nerozbily. Tina držela jednu ampulku v ruce a volala s Andreou. Každá ampulka měla na sobě vyryto svoje takové registrační číslo.
TINA: “ ……. Nadiktuji ti jedno číslo na ampulce……. W jako Werner, O jako Otta, A jako Adam 015…….“ Přišel Tom a ukázal ji doklady mrtvého řidiče. „……. Můžeš mi něco zjistit o Eriku Krausovi???……. A komu vlastně patří ten Renault???……. Dobře. Díky. Ahoj.“ Tina zavěsila a odložila ampulku na prázdné místo v kufříku. „Tak ten Renault patří jistému Haraldovi Jungmanovi.“
TOM: “ Co to tak může být??“
TINA: “ Andrea už to zjišťuje. Taky by to mohl vědět Hartmut.“ Tom si všiml tapety na Tinině mobilu
TOM: “ Ten obrázek mi je povědomí.“
TINA: “ Myslíš tento??“ Tom si vzal Tinin mobil do ruky a prohlížel si tapetu. Na tapetě byl Tom, pěkně se na ní usmíval a vypadal moc roztomile.
TOM: “ To je z naší dovolený.“
TINA: “ To ještě nikdo nevěděl, že spolu chodíme. Ale musím uznat, že ti to moc sluší.“
TOM: “ To myslíš vážně??“
TINA: “ Smrtelně vážně. Úplně z tebe číší láska…….“
TOM: “ K tobě.“ Vrátil mobil Tině a ukázal ji svoji tapetu v mobilu. Tina na fotce vypadala nevinně a moc roztomile.
TINA: “ Byla to moc pěkná dovolená.“
TOM: “ Taky ti to moc sluší. Takový zamilovaný oči.“
TINA: “ Tome,…….“
TOM: “ To myslíš vážně.“
TINA: “ Ale mohli by jsme si to někdy zopakovat.“
TOM: “ Právě jsem ti to chtěl na vrhnout.“ Přišli Hote, Bonrát, Semir a Martin.
SEMIR: “ Vy jste napáchali škody.“
TOM: “ Ty by jsi to udělala ještě horší.“
HOTE: “ Chci vám představit naši mladou krev – Martin Stein. To jsou kolegové Tina a Tom Kranichovi.“ S každým si podal ruku na přivítanou.
MARTIN: “ Velice mě těší.“
TINA: “ Nás taky.“
BONRÁT: “ Jak je na tom ten řidič.“
TINA: “ Ten už nic neřekne.“
MARTIN: “ Tohle to vypadá jako morfium. Na černém trhu se za něj platí zlatem.“
Na služebně……. Tina, Tom, Semir a Martin, když přišli na služebnu tak si je šéfky vyhlídla a pak vykoukla ze své kanceláře.
ŠÉFKA: “ Všichni pojďte ke mně do kanceláře.“ Všichni naklusali za šéfkou do kanceláře. „Ještě větší škody na majetku jste nemohli udělat.“ Tina s Tomem raději mlčeli a nejraději by se neviděli.
TOM: “ My jsme snažili, ale…….“
ŠÉFKA: “ Nad tím se nemá cenu rozčilovat. A už něco máte?“
SEMIR: “ Všechno prověřuje Andrea. V autě se našel stříbrný kufřík. Podle Martina se jedná, že by mohlo jít o morfium.“
MARTIN: “ Morfium se dává do malých ampulek, které úplně odpovídají v tom kufříku. Na černém trhu za morfium platí zlatem. Morfium se může použít jako droga.“
ŠÉFKA: “ Třeba jako heroin, kokain…….“
MARTIN: “ Ano, morfium má svoje výhody a nevýhody.“
SEMIR: “ A kde se hlavně objevuje.“
MARTIN: “ Tak různě. Asi se nejvíce používá v letních letoviscích, kde je hodně mladých lidí – na diskotékách.“
ŠÉFKA: “ O morfiu toho víte dost.“
MARTIN: “ Na škole v posledním ročníku jsme na to měli přednášku.“
ŠÉFKA: “ Tak se tedy pusťte do práce.“ Všichni odešli z kanceláře a zastavili se u Andrey.
ANDREA: “ Tak jsem vám něco zjistila o tom mrtvém. Erik Kraus se narodil v Kolíně. Vystudoval střední hotelu školu. Pracoval jako recepční v hotelu U Zlatého orla v Kolíně-Bonn. Kraus měl manželku. Harald Jungman byl jeho vedoucí.“
TINA: “ Co ten kód, který jsem ti nadiktovala.“
ANDREA: “ Ten kód je jako registrační značka pro morfium. Na každé ampulce je jiný kód. Ty ampulky byli odcizeny ze skladu v Düsseldorfu. Bylo jich odcizeno 100 ampulek.“
TOM: “ My jsme našli akorát 20.“
MARTIN: “ Že by už byli prodané.“
SEMIR: “ A kam bylo určeno těch 100 ampulek?“
ANDREA: “ Do jedné lékárny a do nemocnice.“
TINA: “ Morfium v lékárnách byl měl být na předpis a určité množství.“
MARTIN: “ Každý pacient v lékárně dostane určitý počet ampulek a přesné dávkování, který mu stanový jeho ošetřující lékař.“
SEMIR: “ Ve větším množství to dopadá nejhůře.“
TOM: “ Hota a Bonráta pošli do té lékárny a do nemocnice. My se podjedem podívat do toho hotelu.“
SEMIR: “ Pak se setkáme v Düsseldorfu u toho skladu.“
TINA: “ A na nás zůstalo to nejhorší.“
MARTIN: “ A to je co??“
TINA: “ To vás na policejní škole neučili, že oznámení rodině, že jí někdo zemřel je ta nejhorší věc.“
SEMIR: “ Proto to necháváme na Tině. Má na to cit.“ Odcházel ze služebny. Andrea Tomovi předala lístek s adresou hotelu. Tom než odešel tak pošeptal Tině do ucha.
TOM: “ Potom ti to vysvětlím.“ Odešel za Semirem. Tina nejdřív nechápala, ale pak jí to došlo a Andrea už věděla, o co jde.
TINA: “ Tak jdeme?“
MARTIN: “ Jedeme.“ Andrea Tině předala lístek s adresou mrtvého řidiče. Odešli ze služebny a jeli za manželkou mrtvého.
….pokráčko zas příště…..