U manželky……. Manželka Jana seděla v obýváku na gauči a utírala si slzy z očí, když se dozvěděla, co se stalo jejímu manželovi.
TINA: “ Jestli chcete můžeme přijít jindy.“
MANŽELKA: “ To je dobrý. Jen se ptejte.“
MARTIN: “ Jak se váš pan manžel dostal k ampulkám s morfiem?“
MANŽELKA: “ Asi z práce. Do jejich hotelu jezdí turisté ze zahraničí. Především z turistických letovisek – Řecko, Itálie, Francie, Turecko, Španělsko, Portugalsko, Egypt,…….“
TINA: “ A mezi nimi byli odběratelé morfia. Váš manžel vám řekl o morfiu?“
MANŽELKA: “ Ano, dost často. Prý v tom měl prsty ten jejich vedoucí.“
TINA: “ Harald Jungman.“
MANŽELKA: “ Přesně on.“
MARTIN: “ Váš manžel dneska ráno na dálnici jel v červeném Renaultu, který patřil Haraldovi Jungmanovi.“
TINA: “ Nevíte jak se váš manžel dostal do toho červeného Renaultu??“
MANŽELKA: “ Erik byl včera na jednom večírku.“
TINA: “ Tak by se váš pan manžel dostal do toho Renaultu.“
MANŽELKA: “ Erik mi slíbil, že se vrátí domů, ale on vůbec nepřišel.“
MARTIN: “ O jaký večírek se to jednalo?“
MANŽELKA: “ Oslavovali letošní sezónu. Vydělali dost peněz a přijelo jim hodně turistů. Takový čísla jsou opět po několika letech.“
TINA: “ A kde jste byla vy?“
MANŽELKA: “ Byla jsem u své kamarádky. A také mi bylo divné, že se Erik vůbec neozýval a několikrát jsem mu volala.“
MARTIN: “ Nemluvil váš pan manžel jak by se chtěl pomstít jemu vedoucímu??“
MANŽELKA: “ Ano, schovával si novinové články, kde se psalo o morfiu. A také měl tajné fotky z obchodních předání. Za každou cenu chtěl Jungmana dostat do vězení.“
TINA: “ Mohli by jsme si ty články a fotky vzít??“
MANŽELKA: “ Ale ovšem. Já to už nebudu potřebovat a budeme mi to…….“ Odešla do skříně po desky, ve který to všechno bylo. Desky pak předala Tině.
TINA: “ Tak mi vás nebudeme dál trápit. Kdyby jste si na něco vzpomněla tak dejte vědět.“ Předala svoji vizitku manželce do ruky. Tina s Martinem se rozloučili a odešli k Octavii. Zastavili se u vínové Octavie.
MARTIN: “ Teď jsem pochopil, co jsi tím myslela, co jsi řikala na služebně.“
TINA: “ Teď už víš, proč to dělám já.“ Předala Martinovi klíče od Octavie. „Trochu se projeď.“
MARTIN: “ Díky. Semir mě nenechal.“
TINA: “ Semir je na svoje BMW velice háklivý.“ Nasedli do Octavie a odjeli do Düsseldorfu.
MARTIN: “ Můžu mít jednu takovou osobní otázku.“
TINA: “ Tak se ptej.“
MARTIN: “ Jaký to je pracovat s manželem na jednom pracovišti??“
TINA: “ Vztahy máme dobrý jak v práci tak i doma. S Tomem si rozumíme moc dobře.“
MARTIN: “ To si nelezete na nervy.“
TINA: “ Ne.“
MARTIN: “ Je zvykem, že manželé pracují na jiných pracovištích. A pak večer si vyprávějí, co se jim stalo.“
TINA: “ Tak asi jsme výjimka. Je fakt, že si spolu rozumíme, předem společně tušíme, co se tak stane.“
MARTIN: “ Já bych to asi nepřežil být se svojí přítelkyní 24 hodin 7 dní v týdnu a 365 dní roce jí být pořád po boku.“
TINA: “ Taky se najdou ještě další páry jako jsme my dva s Tomem.“
MARTIN: “ Kde je to skladiště?“
TINA: “ Na dalším výjezdu budeme sjíždět. Navedu tě.“
Před skladem…….
Zde už stálo stříbrné BMW a Semir s Tomem čekali na Tinu s Martinem. O pár minut později přijela vínová Octavia.
Zde už stálo stříbrné BMW a Semir s Tomem čekali na Tinu s Martinem. O pár minut později přijela vínová Octavia.
SEMIR: “ Vidíš to co já?“
TOM: “ Vidim. Co je na tom špatného, že Tina půjčila svůj služební vůz Martinovi.“ Vínová Octavia zastavila za BMW. Společně odešli do skladiště za vedoucím, který ví o všem ve skladišti.
VEDOUCÍ: “ Vydali jsme 100 ampulek morfia.“
TINA: “ V čem jsou k vám ty ampulky morfia přivezeny??“
VEDOUCÍ: “ V takových malých železných nádobkách, které jsou vystlané molitanem, aby se morfium nerozbilo.“
SEMIR: “ A tyto nádobky jsou předávány určitým podnikům.“
VEDOUCÍ: “ Ano, jsou vždy zabaleny v originále.“
MARTIN: “ A kolik je těch ampulek v té nádobce?“
VEDOUCÍ: “ Jsou vždy po 20-ti kusech. Ale někdy příjdou i po 10-ti kusech Každý podnik dostane určený počet, který si u nás zažádá.“
TOM: “ Ze zdrojů jsme se dozvěděli, že se vám ampulky s morfiem ztratili přímo ze skladiště.“
VEDOUCÍ: “ Ano, to je pravda. Už to bude tak 2 dny, kdy zmizeli. Na toto nás upozornila jedna lékárna a nemocnice, že se jim do rukou nedostali jejich ampulky a navíc nám ještě chyběli lidé na rozvoz.“
MARTIN: “ Takže vaše firma rozváží ty ampulky?“
VEDOUCÍ: “ Ano, přímo do rukou odpovídající osoby.“
TINA: “ Kolik ampulek se ztratilo pro tu nemocnici a lékárnu?“
VEDOUCÍ: “ Každý podnik měl dostat 50 ampulek. A teď jsem si vzpomněl, že ta druhá zakázka morfia byla přímo ukradena, když ji naši řidiči rozváželi.“
SEMIR: “ A bylo to ohlášeno našim kolegům v Düsseldorfu?“
VEDOUCÍ: “ Mají to nahlášené na policejné stanici, kde řidiči vypověděli, že je i s celým automobilem odvezli na nějaké místo. Řidiči byli omámeni, z auta si vzali pravé morfium a místo toho dali obyčejnou vodu. Když se řidiči probrali tak byli na dálniční odpočívadle. A druhý den bylo rozvezeno morfium na určená místa. I tu krádež ze skladiště mají nahlášenou vaši kolegové a to jich zmizelo 300 ampulek.“
TOM: “ Tyto krádeže trvají dlouho?“
VEDOUCÍ: “ Už od těchto letošních letních prázdnin, ale zatím se nikdo nenašel, kdo to všechno dělá. Občas se o tom psalo v novinách.“
MARTIN: „Kdy vám dojde další várka?“
VEDOUCÍ: “ Měli by dojet koncem tohoto týdne.“ Komisařové se dozvěděli, co potřebovali tak se s vedoucím rozloučili a odešli ze skladu.
SEMIR: “ Víme, kdy příjde přibližně další várka morfia.“
MARTIN: „
Nejspíš si Jungman bude chtít doplnit zásoby pro svého odběratele.“
Nejspíš si Jungman bude chtít doplnit zásoby pro svého odběratele.“
TOM: “ Ale ještě něco je u Hartmuta na KTU.“
TINA: “ A ty krádeže ve skladišti musel udělat komplic Jungmana, aby mu zjišťoval kdy přijede transport s morfiem.“
SEMIR: “ Velký zásoby si brali přímo ze skladiště.“
TOM: “ A když jich bylo málo tak přepadli transport.“ Semir a Martin odcházeli k autům. Tina se tak nenápadně zeptala Toma, co tím myslel na služebně. Martin předala Tině klíče od Octavie, Martin a Semir nasedli do BMW. Tina nasedla na místo řidiče v Octavii a Tom nasedl do Octavie. Obě dvě auta společně odjela na služebnu.
TINA: “ Tak mi to konečně řekni, co Semir měl za průpovídky.“
TOM: “ Semir uznal, že je moc rád, že jsi s námi v našem týmu.“
TINA: “ A kdy to usoudil?“
TOM: “ Jednal se o případ jak jsme našli tu mrtvou
u dálnice bez dokladů…….“
u dálnice bez dokladů…….“
TINA: “ Už vím. Co tak moudrého vyslovil.“
TOM: “ Semir řekl toto – Taky si tvé manželky velice vážím.“
TINA: “ To mu snad ani nevěřím.“
Na služebně……. Všichni komisaři odešli za šéfkou do její kanceláře.
ŠÉFKA: “ Už jste se trochu pohli dál??“
TINA: „Mrtvý Erik Kraus věděl o Jungmanových kšeftech s morfiem. Schovával si novinové články a fotky z jednotlivých obchodů. Za každou cenu chtěl Jungmana usvědčit na obchodování s morfiem.“
ŠÉFKA: “ I jeho manželka věděla o jeho aktivitách??“
TINA: “ Dost často se na toto téma bavili.“
ŠÉFKA: “ Víte jak se dostal Kraus do Jungmanova auta??“
SEMIR: “ Erik byl na večírku hotelu, kde oslavovali úspěšnou letní sezónu.“
MARTIN: “ Manželka vypověděla, že vůbec její manžel nepřišel domů a když se mu chtěla dovolat tak měl vypnutý mobil.“
ŠÉFKA: “ A Krasu na to všechno pěkně doplatil.“
MARTIN: “ Sklad léčiv v Düsseldorfu objednal další morfium, které ji bylo ukradeno. Ze skladu před 2 dny bylo ukradeno asi tak 300 ampulek morfia. A morfium si berou přímo z transportu, když rozváží morfium po určených podnicích a to morfium je pomenších baleních.“
TOM: “ Ty krádeže morfia začali v letošní letní sezoně. Do Kolína jezdili turisté z velkých letních letovisek a jezdili do hotelu U Zlatého orla.“
SEMIR: “ Jak nám jedna recepční řekla, že do jejich hotelu hodně jezdili dva muži z Turecka a Itálie.“
ŠÉFKA: “ A to jenom o tomto věděl Krasu??“
TOM: “ Jenom on a jeho manželka. Ostatním to bylo úplně jedno.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: “ Patolog vám poslal zprávu. Erik Krasu byl otráven morfiem. Měl toho dost v krvi, že by to zabilo i 2 tunového slona.“
SEMIR: “ Jak se tedy projevuje morfium ve zdravém těle?“
ANDREA: “ Má to takový účinky, když vypiješ láhev alkoholu najednou. Začneš ztrácet vědomí, všechno se ti rozmazává až úplně omdlíš. A
člověk zemře na zástavu srdce.“
člověk zemře na zástavu srdce.“
MARTIN: “ Jinak tělo reaguje na malé dávky a na velký dávky a také kolik si toho za ten den vezmeš. A mladí to mají jako drogu, po které jsou mimo a dá se to trochu přirovnat k extázi.“
TOM: “ Hartmut se ozval?“
ANDREA: “ Ano, na Renaultu nebylo nic poškozeno. Renault byl jako ze škatulky.“
ŠÉFKA: “ Trošku se podívejte na novinové články a také i ty fotky. Popřípadě se spojte s ostatními kolegy a Interpolem.“ Všichni odešli z kanceláře. Zastavili se u nich Hote a Bonrát.
SEMIR: “ Máte něco??“
HOTE: “ Je to už 2 dodávka morfia, kam nedorazila vůbec a dostala se v pozdějším termínu.“
BONRÁT: “ Asi se dvakrát lékárně a nemocnici stalo, že místo morfia měli vodu.“
TOM: “ O tomto mluvil vedoucí ve skladu.“
MARTIN: “ Jungman si umí dobře poradit.“
TINA: “ Co kdybychom na Jungmana připravili takovou malou past.“ Všem přítomným svitlo, co Tina má na mysli kromě Martina.
TOM: “ To by šlo Hartmut má u sebe ty ampulky z dneška.“
ANDREA: “ Ano.“
TOM: “ A tak Hartmutovi můžeme říct náš plán.“
SEMIR: “ Ale Engelhartdová by měla o tom taky vědět.“
TINA: “ O to se postarám.“ Semir, Tom a Tina šli udělat svoje úkoly.
MARTIN: “ Nějak mi ušlo o, co jde.“
ANDREA: “ To je napadl takový plán.“
HOTE: “ Ale nikdy ho nevysloví nahlas.“
BONRÁT: “ To se dozvíš až to vypukne na plno.“
HOTE: “ Než si to zařídí tak si tě vezmeme do parády.“
ANDREA: “ Tak se podívejte na ty novinové články na ty fotky.“ Hote a Bonrát si vzali na starost Martina s novinovými články a fotkami. Tina nakoukla do kanceláře Tom a Semira.
TINA: “ Naši past můžeme rozjet.“ Všichni vrchní komisaři odešli ze služebny a odjeli za Hartmutem.
….. Pokráčko zase příště…..