U jezera Wupper-Stausee……. Na místo činu přijel šedostříbrný mercedes a červený mercedes už byl vytažen z jezera. Tina a Tom vystoupili z auta a šli k vyzvednutému mercedesu, kde na ně čekal Hartmut.
HARTMUT: “ Jak to vypadáte??? Jste snad flámovali do rána??“
TINA: “ Pracovali jsme přes čas.“
TOM: “ Už něco máte??“
HARTMUT: “ Je 100% jasné, že se jedná o náš vůz, který narazil do BMW. Našel jsem stopy po stříbrném laku.“
TOM: “ A našel jsi něco na Semirově BMW??“
HARTMUT: “ Ne. BMW bylo úplně bez zásahu jiného člověka. Žádný zásah do brzd,…….“
TINA: “ A jsme tam, kde jsme byli.“
TOM: “ Na úplném začátku. Kdyby byla jedna jediná stopa, abychom se mohli chytit.“
HARTMUT: “ Málem bych zapomněl. V Semirově BMW jsem našel účtenky z jedné benzínky na dálnici A33 a ještě z benzínky v Belgii.“
TINA: “ Ale co by dělal Semir v Belgii??“
HARTMUT: “ Tak si jel pro pravé belgické pralinky.“
TINA: “ Už chci vidět Semira jak se bude trmácet do Belgie pro nějaké pralinky, když si je může koupit v Kolíně.“
TOM: “ Tak zajdeme za Andreou. Ta nám řekne víc. Třeba tam byli když bylo to prodloužené volno, co jsme měli.“ Tina a Tom šli pomaloučku k autu a Hartmut ještě na zavolal.
HARTMUT: “ A kdybych něco našel tak dám vědět.“
TOM: “ Díky.“ Tina a Tom nasedli do mercedesu a odjeli za Andreou domů.
U Andrey doma…….
TINA: “ Už ti líp??“
ANDREA: “ Už ano. Dneska jsem se za ním byla podívat……. Je pořád na tom stejně. Včera jsem ještě utěšovala Katrinu.“
TOM: “ Přišli jsme se tě na něco zeptat.“
ANDREA: “ A na co??“
TINA: “ Hartmut našel v Semirově BMW lístek z benzínky z Belgie.“
ANDREA: “ Já se Semirem jsme byli o volnu v Bruselu se podívat i s dětmi.“
TOM: “ Nenapadá tě, kdo by se mohl zbavit Semira??“
ANDREA: “ To opravdu netuším. Nemáte se za co chytit.“
TINA: “ Už jsme prošli všechno a nic.“
ANDREA: “ Ráda bych vám pomohla, ale opravdu mě nic nenapadá.“
TOM: “ Nedělej si hlavu my si nějak poradíme sami.“
Semirův stav byl pořád stejný, Andrea a Katrina se chodili za Semirem do nemocnice. Také se za Semirem šli podívat kolegové ze služebny. Tina s Tomem se lámali hlavu, kdy by mohl stát za Semirovou nehodou.
ŠÉFKA: “ Už jste se někam hnuli??“
TOM: “ Zatím nic.“
TINA: “ Prošli jsme všechno, hlavně jsme kladli na důraz jestli nepropustili a chtěl se pomstít Semirovi.“
ŠÉFKA: “ Přece někdo musí stát za tou nehodou.“
TOM: “ Uvažovali jsme nad nějakým kamarádem z dětství a nebo bývalou přítelkyni.“
ŠÉFKA: “ Andrea by v tom mohla trochu pomoct, ale nejvíce asi Katrina. Máte to před nosem a vy si nevíte rady.“
TINA: “ To se někdy stane.“
TOM: “ Taky někdy potřebuje poradit od druhých.“
U Katriny doma……. Tina s Tomem seděli na velkém gauči v obýváku a Katrina seděla v křesle.
KATRINA:“ Co potřebujete??“
TINA: “ Potřebujeme Semirovi kamarády, kteří Semira nenávidí od školních let.“
KATRINA: “ Měl plno kamarádů, ale konkrétního člověka v tuto chvíli nevím.“
TOM: “ Nebo třeba bývalou přítelkyni, kterou nechal Semir plavat.“
KATRINA: “ Tuto chvíli opravdu nevím. Nikdo mě nenapadá.“
TINA: “ Zapřemýšlej. Prošli jsme všechny lidi v base, kteří by viděli Semira mrtvého. Jsi naše poslední šance.“
KATRINA: “ Ráda bych vám pomohla, ale nevím. Já jsem se o Semirovi kamarády nezajímala.“
TINA: “ Jako sourozenci by jste neměli mít tajemství.“
KATRINA: “ Asi takhle to fungovalo ve vaší rodině.. ale já a Semir jsme byli rozdílní. Buď jsme se pořád hádali, nemluvili jsme spolu a chvilkami jsme byli na sebe milí.“
TOM: “ Katrino, chceme dostat za mříže toho, kdo zavinil Semirovu nehodu. Nemyslím, že by Semir chtěl ukončit svůj život, když tu má rodinu, kolegy, sestru,…….“
TINA: “ Pak se nediv, že jsme na tebe naštvaní.“ Bez rozloučení odešli z baráku.
Před Karininým domem……. Tina s Tomem stáli u šedostříbrného mercedesu.
TOM: “ Myslel jsem, že Katrina bude více milejší a ochotna nám pomoct.“
TINA: “ Asi tu ochotu u Katriny nikdy neuvidíš. Jedinou věc umí moc dobře.“
TOM: “ Jakou??“
TINA: “ Umí si dobře proti sobě poštvat lidi.“
TOM: “ Tak asi zajedeme za příjemnější osobou.“
TINA: “ Andrea je oproti Katrině milionová.“
V mercedesu…….
TOM: “ Myslíš, že si to Katrina zasloužila??“
TINA: “ Když se tak Katrina takhle chová, tak se k ní budou chovat stejně ostatní lidé.“
TOM: “ Nejde ještě, co se stalo před několika měsíci. Jak jsi na Katrinu vyjela s Benem.“
TINA: “ O tom se zmiňovala Andrea, že se kvůli tomu pohádali na letošní letní dovolený. Katrina to ještě nepřekousla.“
TOM: “ Ale pak se udobřili, to mi zase řikal Semir.“
TINA: “ To vymysleli na příští rok dovolenou v Turecku pro celé oddělení. A jestli to nabídnou i Janovi s Elenou, tak se Elena zblázní.“
TOM: “ Aby nakonec neřekla, že zůstane doma……. Tyhle ty vztahy budou trvat dlouho.“
TINA: “ Všichni budou rádi až se Katrině pořádně rozsvítí.“
TOM: “ Ty jsi tak zlá na tu Katrinu.“.Myslel to ironicky. “ Ale na druhou stranu máš pravdu.“
TINA: “ Nechceš naladit jiný téma??“
TOM: “ Tak třeba, co budeme dělat dneska večer?“
TINA: “ To už je lepší.“
Před Andreiným domem……. Andrea byla na zahrádce a upravovala záhon s květinami, všimla si, že přijíždí šedostříbrný mercedes. Andrea šla k brance než Tina a Tom vystoupili z auta. Tina s Tomem přišli za Andreou k brance.
TINA, TOM: “ Ahoj.“
ANDREA: “ Ahoj. Něco pak potřebujete??“
TOM: “ Ano, přijeli jsme od Katriny.“
ANDREA: “ Na vás jde vidět že Katrina velice pomohla.“
TINA: “ Jak se říká do hrobu.“
ANDREA: “ Tak doufám, že vám zlepším náladu u kafe.“
TOM: “ Tomu můžeš věřit 100%.“ Andrea pozvala Tinu s Tomem dál, zavedla je na terasu s dřevěným zahradím nábytkem. Tina s Tomem si sedli na velkou lavičku. Andrea šla udělat kafe. Po pár minutách přišla Andrea s proutěným tácem, kde byli hrnky s kávou, cukřenka a konvička s mlékem.
ANDREA: “ S čím vám můžu pomoct??“ Z táce pomaloučku vyndávala hrnky s kafem.
TINA: “ Prošli jsme všechny, kdo by chtěl vidět Semira mrtvého a nic.“
TOM: “ A tak nás pak napadly kamarádi ze Semirova dětství.“ Vyndala cukřenku a konvičku s mlékem. Odložila tác na vedlejší židli a posadila se na židli.
ANDREA: “ Katrina vám moc nepomohla.“
TINA: “ Nebo třeba nějaká bývalá přítelkyně.“
ANDREA: “ Počkat. Semirovi přišel před několika dny dopis z Turecka a posílala ho jeho matka. Dojdu pro něho.“ Odešla pro dopis z Turecka do obýváku. Tina s Tomem si udělali kafe podle sebe. Po chvilce přišla Andrea s dopisem, sedla si na svoji židli, vyndala dopis z obálky a četla si ho pro sebe. „Řeknu to ve zkratce. Ten dopis psala matka Ahmeda Hedara. Ahmedova matka pak byla u Semirovi matky, aby ho poslala a napsala k tomu malé povídání, ale to teď není podstatné. Ahmed Hedar je Semirův kamarád z dětství. Hodně si rozuměli jako bráchové.“
TOM: “ Co se mezi nimi stalo??“
ANDREA: “ Když pak Ahmedovi se zalíbilo v dospělosti kradení aut, ale ještě se k tomu přidali drogy a tak. A to si odseděl v Turecku. Nebudu to rozebírat do detailů, Semir přebral Ahmedovi jeho holku. A zbytek si můžete domyslet sami.“
TINA: “ A náš milí Ahmed běhá po svobodě.“
TOM: “ Ahmedova matka dala vědět Semirovi, že je venku.“
V podvečerních hodinách se Hartmut vrátil domů. Když Hartmut byl v předsíni a přezouval se do domácí obuvi a tak mu se nelíbilo ticho.
HARTMUT: “ Tak jsem doma…….. Miláčku…….“
Vešel dál do domu a šel rovnou do obýváku, kde ležela Katrina na gauči na stole byli prázdné platíčka od prášků na spaní, půl vypité dobré skotské Whisky a dopis. Hartmut úplně ztuhl a chvilku (pár vteřin) mu trvalo než se vzpamatoval.
Vešel dál do domu a šel rovnou do obýváku, kde ležela Katrina na gauči na stole byli prázdné platíčka od prášků na spaní, půl vypité dobré skotské Whisky a dopis. Hartmut úplně ztuhl a chvilku (pár vteřin) mu trvalo než se vzpamatoval.
Na služebně……. Tina hledala bližší informace o Ahmedovi Hedarovi. Také byla ve spojení s tureckými kolegy. Tom se šéfkou probírali, co jim řekla Andrea a Katrina v Tomově kanceláři. Ozval se telefon na Andreině stole, Tina ho zvala.
TINA: “ Kranichová, dálniční policie.“
HARTMUT: “ Ahoj Tino, mám jeden problém.“
TINA: “ Ahoj. A jaký?“
HARTMUT: “ Jde o Katrinu. Vzala si prášky na spaní s alkoholem.“ Tině proběhl mráz po zádech.
TINA: “ Panebože.“
HARTMUT: “ Už je tady sanitka, pojedu s ní do nemocnice, kde leží Semir.“
TINA: “ Dobře. Sejdeme se tam.“
HARTMUT: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila a hned šla do kanceláře, zastavila se mezi dveřmi.
ŠÉFKA: “ Stalo se něco??“
TOM: “ Něco se Semirem??“
TINA: “ Právě volal Hartmut. Katrina si chtěla vzít život.“ Tomovi a šéfce proběhl mráz po zádech.
TOM: “ A co si vzala??“
TINA: “ Prášky na spaní s alkoholem.“
ŠÉFKA: “ To je úplně vražedná kombinace.“
TOM: “ Kde je??“
TINA: “ V nemocnice, kde leží Semir.“
ŠÉFKA: “ Zajeďte se tam podívat. Andrea by to měla taky vědět.“
TINA: “ Já se o to postarám.“ Tina s Tomem si vzala věci a odjeli za Hartmutem do nemocnice.
V nemocnici……. Hartmut čekal na příjmu, aby mu ošetřující lékař řekl více o stavu Katriny. Seděl zoufale na židli před příjmem. Během chvilky přišla Andrea, Tina s Tomem.
ANDREA: “ Jak je na tom Katrina??“
HARTMUT: “ Ještě Katrinu vyšetřují. Ještě napsala toto.“ Ukázal obálku, ve kterém byl dopis od Katriny.
ANDREA: “ Ty jsi ho četl.“
HARTMUT: “ Na to jsem neměl odvahu.“ Předal obálku Andree.
ANDREA: “ Já taky ne……“ Předala obálku Tině.
TOM: “ Jen do toho.“ Tina se nadechla a otevřela obálku, vyndala dopis a četla si to pro sebe. Tom koukal přes Tinino rameno.
HARTMUT: “ Jen čti nahlas.“ V dopise stálo: “ Milí Hartmute, asi bych nepřežila, kdyby Semir odešel na věčný konec světa. Dalo by se říct, že bych tu byla sama a tak bych byla raději po boku Semirovi. Klidně bych nasedla do auta a narazila bych do prvního stromu nebo sloupu, který viděla jako první, abych byla se Semirem. Taky dvoum lidem překážím až moc a ty to moc dobře vím. Jsou vědomi, co mi udělali a do teď jsem to nepřekousla. Pořád to budu nosit do konce mého života. Budou moc rádi až tady nebudu a nebudu jim chodit na oči. Kdyby se Natálka ptala, kde její maminka tak si něco vymysli a až bude starší tak ji řekni pravdu, co se stalo její mamince. Tento dopis ukončím krátkým a výstižnými slovy. Sbohem Hartmute tvá milující Katrina.“ Tina četla pomalejším hlasem. Hartmut ze začátku dopisu se objal s Andreou. Když Tina dočetla dopis tak přišel ošetřující lékař Katriny.
HARTMUT: “ Jak je na tom moje manželka??“
LÉKAŘ: “ Její stav je stabilizován. Po té hromadě prášků na spaní zapité alkoholem by zabila i 2 tunového slona. Vypumpovali jsme ji žaludek, dostala něco na uklidnění a teď spí.“ Tina uklidila dopis do obálky.
HARTMUT: “ Můžeme jí vidět.“
LÉKAŘ: “ Ale na malou chvilku.“
TOM: “ A víte, kdy se to přibližně stalo??“
LÉKAŘ: “ Někdy v dopoledních hodinách. Za těch pár hodin je pomaloučku rozpouštěl prášek a pronikal do krevního oběhu. Nakažená krev se naštěstí nedostala do srdce. Zítra ji můžete navštívit. Jestli jí chce vidět tak pojďte za mnou.“ Tina předala Andree obálku, Andrea, Hartmut s lékařem odešli se podívat za Katrinou.
TINA: “ To stalo když jsme byli u Andrey a na služebně.“
TOM: “ To tak odpovídá. Proč se ptáš??“
TINA: “ Jen tak.“
TOM: “ Stalo se něco??“
TINA: “ Nic se nestalo.“ Odešla ven z nemocnice a zastavila se u auta.
TOM: “ To je dneska den.“ Odešel za Tinou. „Tino, co se stalo?? Snad tě nežere, že ty za to můžeš.“
TINA: “ Někdo přece na tom musí mít vinnu.“
TOM: “ Tino, přece si to nebudeš brát na svoje bedra.“ Objal Tinu kolem pasu. “ Ty za nic nemůžeš. Třeba se Katrina rozhodla sama. Proč by to Katrina házela na tebe a Elenu. Tak se tím netrap. Tak už na to nemysli, večer na to zapomeneš, když tě pozvu na večeři.“ Tině se trochu rozzářili oči.
TINA: “ Promiň, nějak jsem do toho…….“
TOM: “ To nevadí. Doufám, že mi nedáš košem na tu dnešní večeři.“
TINA: “ Už aby to bylo u konce. A košem ti nedám. Trochu přijdu na jiné myšlenky.“
TOM: “ To chce každý. Pojedeme na služebnu, najdeme toho Ahmeda a všechno to skončí.“ Dali si Velký polibek, nasedli do mercedesu a odjeli na služebnu. Když Tina s Tomem byli na cestě na služebnu tak se ozvala vysílačka.
ŠĚFKA: “ Kobro11, ohlaste se.“ Tina vzala vysílačku.
TINA: “ Tady Kobra11, šéfová stalo se něco??“
ŠÉFKA: “ Dostala jsem zprávu od tureckých kolegů, že spis Ahmeda Hedara dostaneme až zítra. A jak je na tom Katrina??“
TINA: “ Už je líp, ale měla na mále. Od zítřka má povolené návštěvy.“
ŠÉFKA: “ A taky volala nemocnice, že našemu kolegovi Semirovi Gerkhanovi je už lépe.“
TINA: “ Tak to je snad nejlepší zpráva tohoto dne.“
ŠÉFKA: “ Pro dnešek to zabalte. Zítra se podíváme na toho Ahmeda. Tak vám přeji pěkný večer.“
TINA: “ Takže zítra na služebně. Vám taky pěkný večer.“ Zavěsila vysílačku.
TOM: “ Domů a na večeři.“
TINA: “ Už se těším.“
…..Pokráčko zase příště…..