Druhý den……. Elena pracovala v Danielině pracovně, kde přepočítávala finance po Daniele a které ji dal ředitel firmy. Opět přišla na vedlejší částky, které tam vůbec nepatřili. Přišel k ní Andreas Neumann, aby mu podepsala další projekt a částka šla opět na švýcarské konto – 3,5 mil €.
ANDREAS: “ Potřebuji váš podpis na jeden projekt.“
ELENA: “ Už zase další?? Už se mi tu nějak hromadí. Nemáte nějaké dobré zakázky??“
ANDREAS: “ To bude asi ono. Potřebuji to hned podepsat.“
ELENA: “ Tak mi to dejte.“ Andreas předal Eleně projekt, Elena si tak zběžně pročetla.
ANDREAS: “ Tento projekt jsme nedávno udělali a chtěli jsme to nechat podepsat u Danieli, ale když je teď…….“
ELENA: “ Teď jsem tu jako záskok za ní. Ta částka je moc vysoká, snad nechcete zruinovat firmu.“ Andreas se tak pousmál.
ANDREAS: “ Ani jsme si toho nevšiml, to dělal kolega Prochaska.“
ELENA: “ To jde vidět. Pro příště menší výdaje, bylo by dobré, kdyby firma ještě pár let vydržela.“
ANDREAS: “ To je taky fakt. Já mu to vyřídím.“ Elena podepsala projekt a předala ho Andreasovi nazpět. Andreas odešel zpět za Erikem.
ERIK: “ Tak jak to dopadlo?“
ANDREAS: “ Podpis dala, ale měla u toho keců.“
ERIK: “ To mi bylo hned jasný, ale hlavní je, že to podepsala a teď to bude tak trochu na ní.“
ANDREAS: “ A tak mě napadlo, co budeme dělat s tolika peněz???“
ERIK: “ Na kontě je pěkně tučná částka a tak by jsme se mohli projet po Evropě, Americe, Austrálii, Africe, Asii, kde se nám bude líbit tak tam zůstaneme.“
ANDREAS: “ To nezní špatně.“
Před firemní parkoviště přijel mercedes, ze kterého vystoupil Jan. Jan zašel za rovnou za ředitelem a za Elenou se staví později. Sekretářka zavedla Jana k ředitelovi.
SEKRETÁŘKA: “ Pane řediteli, máte tu návštěvu.“
ŘEDITEL: „Děkuji.“ Sekretářka odešla z kanceláře a zavřela za sebou dveře. “ Tak vám zase rád vidím. Hnuli jste se trochu s případem??“
JAN: “ Ano, docela dobře.“
ŘEDITEL: “ Tak to rád slyším. A co máte?? Jestli to není tajné.“
JAN: “ Vaší firmu chce někdy zruinovat až do základů a dělají to vaši dva zaměstnanci.“
ŘEDITEL: “ A jste si tím úplně jistý, že to je od nás??“
JAN: “ Ano, moje manželka mi poslala seznam vašich zaměstnanců. Všechny jsme je prošli databází a dva obchodní zástupci mají z minulosti škraloup.“
ŘEDITEL: “ To myslíte Prochasku a Neumanna??
JAN: “ Ano, před několika lety takhle vytunelovali banku v Mnichově. A pak peníze si nechají posílat na švýcarské konto.“
ŘEDITEL: “ Panebože. To jsou mi věci. Daniela jim to podepisovala a kdyby se na to přišlo musela by to zaplatit ze své kapsy.“
JAN: “ A tak pro musela zemřít spolu s mojí manželkou.“
ŘEDITEL: „Nerad bych přišel o tuto firmu, dlouho mi trvalo než jsem ji zase postavil na nohy……. Zakázky v zahraničí,…….“
JAN: “ S kolegy se to pokusíme, co nejdříve zastavit a peníze se pokusíme vrátit zpět, kam patří. Ještě se vrátím k Daniele. Nevíte jestli uvedla do svého životopisu svoje rodiče a nebo nějaké příbuzné??“
ŘEDITEL: “ To opravdu netuším.“ Vzal do ruky telefon a zavolal své sekretářce. “ Paní Klainová, přineste mi životopis Daniely Königové.“ Zavěsil. „Ani ty příbuzný mě nenapadají. U nás pracovala několik let.“ Během chvilky přišla sekretářka s desky Daniely Königové a předala je řediteli. “ Díky.“ Sekretářka odešla k kanceláře. Ředitel předal Janovi desky, ve kterých si pročítal.
JAN: “ Ani zmínka o příbuzných. A neznal ji tu někdo blíže??“
ŘEDITEL: “ Vím akorát, že jsem ji dost často vídával s vaší paní manželkou a to je všechno.“
JAN: “ No myslím, že mi to bude zatím stačit, kdyby něco zase přijdu. A prosím nikde neříkejte, o čem jsme si povídali.“
ŘEDITEL: “ Jsem vázán mlčením.“
JAN: “ Díky a naschle.“
ŘEDITEL: “ Naschle.“ Jan odešel z kanceláře. Šel za Elenou do Danielini kanceláře.
JAN: “ Ahoj.“
ELENA: “ Ahoj, co ty tady??“ Dali si pusu.
JAN: “ Byl jsem za ředitelem. Potřebuji s tebou o něčem mluvit.“
ELENA: “ Tady né i zdi mají uši. A navíc je čas na oběd.“
JAN: “ To máš pravdu. Tak tě zvu na oběd.“
ELENA: “ Mám hlad jako vlk.“ Vypla počítač, zavřela okno, vzala si kabelku, zamkla kancelář a s Janem odjeli na oběd. “ Tak o čem chceš se mnou mluvit.“
JAN: “ Tak za prvé. Ředitel ví o minulosti Prochasky a Neumanna. Před několika lety vytunelovali banku a pěkně si to odseděli. A za druhé potřebujeme vědět nějaké příbuzné Daniely.“
ELENA: “ Ty příbuzný bude trochu problém. Daniela moc osobě nemluvila a když takové střípky, aby sis si je dal sám dohromady. A od čeho je životopis.“
JAN: “ Tam není ani čárka.“
ELENA: “ Ale jednou mi vyprávěla o jedné tetě, která žije v Americe a nebo v Austrálii.“
JAN: “ A jméno víš?? Moc by nám to pomohlo.“
ELENA: “ Křestní bylo Erika. Živí se jako hotelová manažerka v jednom hotelu myslím, že v Las Vegas. Ten hotel má pod patronací jedno kasino.“
JAN: “ Název toho hotelu??“
ELENA: “ To jsou otázky.“
JAN: “ Ale je to moje práce.“
ELENA: “ Promiň. Myslím, že to je hotel RIVIERA, kde je i kasino. Daniela chtěla jet za ní, ale to asi tak 3 týdny zpátky.“
JAN: “ Tak její tetička neprovdala se tam??“
ELENA: “ To netuším……. Myslím na její příjmení……. Erika Mayerová. Ale nevím jestli tam ještě dělá a nebo se třeba někam přestěhovala.“
JAN: “ To nevadí. Andrea to ráda zjistí.“
Na služebně……. Jan přišel na služebnu a zastavil u Andrey, kde byla šéfka a Semir.
ŠÉFKA: “ Máte něco??“
JAN: “ Ano, Elena mi řekla jméno jedné příbuzné – tetičce.“
SEMIR: “ Nenapínej.“
JAN: “ Jmenuje se Erika Mayerová a žije v Las Vegas, kde pracuje v jednom hotelu jako manažerka. Hotel se jmenuje RIVIERA. A Daniela mluvila o tom, že by se chtěla jet podívat za svou tetičkou do Las Vegas.“
SEMIR: “ Třeba si její tetička mohla změnit jméno.“
JAN: “ To Daniela Eleně neřekla. Moc o svém soukromém životě nemluvila. Ani do životopisu neuvedla žádné rodiče, příbuzné.“
Andrea hledala Eriku Mayerovou, ala šlo to velice pomalu. Dva dny utekly jako voda a Tina s Tomem měli po všech seminářích, které měli splnit svoji účastí. A tak Tom slíbil Tině vyhraný oběd a večeři. Tom Tinu pozval do jednoho jezdecké klubu, kde dělají projížďky na koni po okolí Schönbrunnu a po městě Vídeň v koňském spřežení a kočár je z doby za vlády císařovny Sissi. Nejdříve se Tina projela na koni po Schönbrunnu, Tom se mezitím kochal okolím jezdeckého klubu, kde byla výstava starých aut – jak na silnici a nebo na sportovní dráhu. Asi tak po hodince se Tina vrátila z procházky s hřebcem Astorem a s instruktorkou Annou. Tina měla na sobě žokejský obleček – vysoké boty, černou přilbu,……. Vypadala jako opravdový žokej na Velkou Pardubickou. Tina sešla převléknout a pak šla za Tomem, který si ještě prohlížel auta.
TINA: “ Tak jsem se ti vrátila.“
TOM: “ Jsem si to pěkně prošel. Tak půjdeme na ten oběd??“
TINA: “ Už se na něho třesu.“
Zatím ve firmě bylo klid. Erik a Andreas už měli plno milionů na švýcarském kontě. Erik a Andreas už byl se chtěli vypařit, ale mají tu ještě jeden problém…….
Den utekl jako voda Tina s Tomem byli na večeři v centru Vídně. A celou noc prožili v hotelu v centru Vídně. Než by dorazili do Hartbergu tak bylo velmi pozdě. Tom seděl na posteli a Tina k němu přišla, posadila se mu do klína a objala ho kolem krku. Tom objal Tinu kolem pasu, aby mu Tina nikam neutekla.
TOM: “ Tak doufám, že nám nikdo nezkazí tak pěkný večer.“
TINA: “ Tak to by jsme měli začít, abychom neztratili ani minutku.“ Vůbec neztráceli čas a dávali si jeden polibek za druhým. Po chvilce je vyrušil zvonící Tinin mobil.
TOM: “ Ale né.“
TINA: “ To mi přišla jenom SMSka.“ Pokračovali v předešlé činnosti – v líbání. Po pár chvilkách je zase vyrušil mobil, ale Tomův.
TOM: “ To nám nikdo nedopřeje chvilku klidu.“
TINA: “ Už jsem si na tohle to zvykla.“ Myslela to ironicky. Tom šel zvednout mobil a volal Semir, než Tom zvednul mobil tak šel zpátky za Tinou do ložnice, kde se vedle ní posadil na postel.
TOM: “ Ahoj Semire.“
SEMIR: “ Ahoj Tome, to dost, že to vezmeš. Neruším??“
TOM: “ Ano i ne. Jak se to teď vezme.“
SEMIR: “ To jsem vás nechtěl vyrušit od vaší činnosti……….“
TOM: “ Semire, nech si ty poznámky. Něco snad potřebuješ??“
SEMIR: “ Ano, jenom jsem se chtěl zeptat, kdy se vrátíte.“
TOM: “ Ještě řekni, že ti je po nás smutno.“
SEMIR: “ Tak trochu…….“
TOM: “ Vždyť tam máš Jana, šéfku, Andreu a Bonráta s Hotem. A vrátíme jak jsem se dohodli se šéfkou.“
SEMIR: “ Ale ještě jsi mi neřekl, kdy přesně.“
TOM: “ Začátkem příštího týdne. Stačí na vysvětlenou.“
SEMIR: “ Ale ano.“
TOM: “ To jsem rád.“
SEMIR: “ Ta já vás nebudu rušit. Takže se uvidíme v pondělí.“
TOM: “ Tak aspoň od nás pozdravuj všechny na služebně a šéfce vyřiď, že nás případ měl velký úspěch.“
SEMIR: “ Jistě, bude mít velkou radost. A pozdravuj ode mě Tinu. Budu je od vás pozdravovat. Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“ Zavěsil.
TINA: “ Co měl Semir na srdci tak důležitého??“
TOM: “ Chtěl vědět, kdy se vrátíme.“
TINA: “ To nemohlo počkat do zítra.“
TOM: “ Nemohlo, protože toto umí náš milí kolega Semir Gerkhan.“
TINA: “ A nebo do budoucna neznát kolegu se jménem Semir Gerkhan.“
TOM: “ Abych nezapomněl mám tě pozdravovat od Semira a…….“
TINA: “ A???“
TOM: “ Nic.“ Naklonil se nad Tinu a dal ji polibek. „Jenom jsem chtěl říct, že si necháme zkazit tak pěkný večer.“ Pokračovali v předešlé činnosti – v líbání, než je vyrušil Tomův mobil.
V Kolíně……. Ve firmě Žlutá stužka panoval klid jako každý jiný den. jejich kolegyně Daniela Königová měla malou vzpomínku na hlavní nástěnce při vchodu do firmy a venku na železné tyči vlála černá vlajka.
Elena dělala svoji práci v Danielině kanceláři. Do kanceláře vtrhli dva makovaní muži jako policejní zásahovka. Elena ani nestačila nic říct a už byla omámena chloroformem, dostala na ruce a nohy provazy, na pusu dostala lepící pásku. Dva muži vyvedli Elenu tajným zadním vchodem. Elena byla odvezena do tajného úkrytu.
Kolem poledního přišel do firmy Jan a šel rovnou za Elenou do Danieliny kanceláře. Ale v kanceláři nebyla a tak zašel do její Eleniny kanceláře, kde byla její kolegyně.
JAN: “ Ahoj Moniko, nevíš kde najdu Elenu??“
MONIKA: “ Ahoj Jane, to opravdu nevím, kde máš Elenu. A v její přechodné kanceláři jsi nenašel??“
JAN: “ Tam není. A co Prochaska a Neuman?“
MONIKA: “ Ty jsem dneska neviděla, ale zeptej se na vrátnici. Tam by měli mít čas příchodu, jako každý zaměstnanec této firmy.“
JAN: “ Díky za informace. A kdyby se Elena objevila tak jí zdrž.“
MONIKA: “ Dobře.“ Jan odešel na vrátnici zjistit něco o Prochaskovi a Neumanovi. Zde mu
řekli, že přišli jako každý den, ale poslední hodiny je nikdo neviděl. A tak Jan zašel za ředitelem. Ředitel mu pověděl, že viděl Prochasku a Neumana, ale jenom velice krátce a pak viděl jako odjížděli v tmavomodrém Volkswagen Passat s SPZ WOBT 3986.
Ale Janovi pořád vrtalo hlavou, kde by mohla být Elena. Tak se šel zaskočit do přechodné kanceláře. Vešel do kanceláře, kde na zemi kapesník, Jan ho zvedl a čichl si j němu.
řekli, že přišli jako každý den, ale poslední hodiny je nikdo neviděl. A tak Jan zašel za ředitelem. Ředitel mu pověděl, že viděl Prochasku a Neumana, ale jenom velice krátce a pak viděl jako odjížděli v tmavomodrém Volkswagen Passat s SPZ WOBT 3986.
Ale Janovi pořád vrtalo hlavou, kde by mohla být Elena. Tak se šel zaskočit do přechodné kanceláře. Vešel do kanceláře, kde na zemi kapesník, Jan ho zvedl a čichl si j němu.
JAN: “ To je chloroform a mají Elenu.“ Zašel ještě jednou za ředitelem.
ŘEDITEL: “ Co vy tady??“
JAN: “ Máme problém.“
ŘEDITEL: “ A jakej?“
JAN: “ Moji ženu unesli. Byli to Prochaska a Neuman. V kanceláři jsem našel kapesník s chloroformem.“
ŘEDITEL: “ Panebože. To je děsné…….“
JAN: “ Nevíte, kam by ji mohli odvést??“
ŘEDITEL: “ Počkejte. Asi do rozestavěného baráku v Kolíně-Hürth. Kde naše firma bude mít svoji takovou informační kancelář o našich projektech,……. Máme velký úspěch a tak se chceme trochu prezentovat a podívat informace.“
JAN: “ A adresa je jaká??“
ŘEDITEL: „Straustrase 156. Je to barák na konci ulice.“
JAN: “ Děkuji za pomoct.“ Ředitel nestačil říct prosim a Jan odešel z kanceláře. Po cestě do Kolína-Hürth volal Semirovi, co se děje.
SEMIR: “ Ahoj Jane.“
JAN: “ Semire, máme problém. Elena zmizela, unesli jí Prochaska a Neuman.“
SEMIR: “ A kam ji odvezli??“
JAN: “ Je v rozestavěném baráku v Straustrase 156 v Kolíně-Hürth.“
SEMIR: “ Dobře, hned jsem na cestě. Andrea našla tu Eriku Mayerovou. Pořád je v Las Vegas.“
JAN: “ A přijede do Kolína si vyzvednout tělo??“
SEMIR: “ Ano, začátkem příští ho týdne přiletí a vezme si nějaké věci v Danielině bytě a zase odletí zpátky. Sejdeme se tam.“
JAN: “ Dobře.“ Zavěsil.
V úkrytu……. Prochaska a Neuman ukryli Elenu do jednoho pokoje, kde ji položili na matraci. Pak Prochaska a Neuman seděli u notebooku v jejich pokoji, kde byli připojeni na internet a sledovali svoje konto ve Švýcarsku.
ERIK: “ Tak a teď můžeme vyrazit na dlouhou cestou.“
ANDREAS: “ Ale ještě se musíme zbavit toho nákladu, co tu je.“
ERIK: “ Já vím.“
ANDREAS: “ Zamluv letenky do Argentiny. Tam se začne naše cesta kolem světa.“ Andreas se procházel po pokoji když k baráku přijela dálniční policie. „A máme po našem výletě. Honem to sbal a vypadneme od suď.“
ERIK: “ Ani jsem to nestačil zamluvit.“
ANDREAS: “ Udělej, co jsem ti řekl.“ Erik sbalil počítač. Andreas a Erik rychle vyběhli z babráku a stříleli po dálniční policii. Semir a Jan se kryli střelbou, Erik a Andreas nasedli do auta a rychle ujížděli.
JAN: “ Semire, postarej se o ty dva.“
SEMIR: “ Dobře.“ Nasedl do BMW a jel za Erikem a Andreasem. Jan vešel do baráku a hledal Elenu, procházel jednotlivé místnosti. Erik s Andreasem najeli na dálnici A58.
ERIK: “ Máme za zadky fízli.“
ANDREAS: “ Tak se jich zbav.“ Erik se vyklonil z okýnka a střílel po BMW. BMW se vyhýbalo kulkám, ale marně – pár kulek BMW dostalo do karosérie. Semir se začal také bránit střelbou. Semir poprosil centrálu o další posily přes vysílačku. Jan pořád hledal Elenu po celém baráku, Elena ležela na matraci ani se nehýbala, protože ještě účinkoval chloroform a tak spala jako miminko. Před Erikem a Andreasem se tvořila kolona aut. Na 189 km se zde upravovala dálnice a vozidla se srovnávala do protějšího pruhu. Jako poslední auto této kolony bylo odtahové vozidlo s rampou na nakládání aut, které stojí např. v zákazu vjezdu a tak podobně. Andreas jel jako šílený a rychle se blížili ke koloně, ale Andreas vůbec nezpomaloval.
ERIK: “ Ty nás chceš zabít. Co teď máš v plánu?“
ANDREAS: “ Jen se hezky koukej.“ Ještě víc šlápl na plynový pedál a na tachometru se mu ručička blížila ke 200km/h.
SEMIR: “ Co chce ten blázen dělat.“ Andreas rychle najet na plošinu odtahového vozidla a auto letělo ve vzduchu a ještě se mu otáčeli všechny kola na vozidle. Auto přeletělo kolonu a čumákem skončili na staveništi rozestavěné dálnici A58, pak se vozidlo převrátilo na střechu. Semir zastavil v odstavném pruhu a rychle běžel za Erikem a Andreasem, ale už bylo pozdě, oba dva byli na místě mrtvý. Během chvilku zde byli kolegové a Semir odjel za Janem a Elenou do rozestavěného baráku.
Jan a Elena už stáli u mercedesu a povídali si. Semir přišel k nim.
SEMIR: “ Tak vás rád vidím po hromadě.“
ELENA: “ Co se s nimi stalo??“
SEMIR: “ Vyhnuli se vězení.“ Janovi a Eleně došlo, že zemřeli.
JAN: “ Tak by jsme se mohli konečně vydat na tu naši malou dovolenou.“
ELENA: “ Už to potřebuji jako sůl.“ Nasedli do mercedesu a odjeli domů. Peníze na švýcarském kontě se vrátilo na konto firmy Žlutá stužka a všechny miliony € byli pěkně pohromadě. Jan a Elena odjeli na malou dovolenou bez dětí, o které se postarali Tina s Tomem, kteří se vrátili z Rakouska.
Konec!!!
Autorka: Tina11