Dálniční policie měla prodloužený víkend a ještě k tomu jim vyšel tak nádherné počasí – svítilo jim sluníčko a to bylo začátek září. Tom s dětmi a Semir s dětmi a Andreou odjeli na jeden výlet do Hannoveru. Tina zůstala doma, protože pomáhala mamince. Ale jinak by s nimi jela hned.
Tina odjela od svojí maminky domů. A doma čekala na svoje rošťáky, ale Tom zavolal Tině, že přijedou později, protože na dálnici se něco stalo. Když bylo moc pozdě hodin tak Tina šla spát.
Tina tvrdě spala a probudil ji zvonící mobil asi tak kolem třetí ranní hodiny. Tina se na půl probudila, rozsvítila si svoji lampičku na nočním stolku a zvedla mobil.
TINA: “ Hote, co se děje?? Do zítra máme volno……. Co že se stalo???……. Dobře. Už jsem na cestě.“ Zavěsila mobil. Z postele vylítla tak rychle, aby u Hota a Bonráta byla, co nejdříve.
Na místě nehody……. Tina jenom viděla jak jeřáb zvedal Tomovo zničený mercedes. Jenom se ji zatajil dech a myslela na to nejhorší. A po chvilce druhý jeřáb zvedal Semirovo BMW. obě auta byla tak zdemolovaná, že lidi by v tom nemohli přežít. Tina zašla za Hote, který stál u Porsche.
TINA: “ Co se stalo s Tomem??“
HOTE: “ Tom se Semirem a Andreou zmizeli.“
TINA: “ Jak zmizeli??“
HOTE: “ Někdo je musel unést, protože…….“ Tina mu skočila do řeči.
TINA: “ A kde je Péťa a Martin??“
HOTE: “ Těm nic není. Ty nechali v autech. Všem dětem se nic nestalo.“ Tině se náramně ulevilo.
TINA: “ Auta nechte převést na KTU. Jestli tam něco Hartmut nenajde. Ale kdo by měl na svědomí.“
HOTE: “ Už se tak stalo. Jestli tu nepůjde o pomstu.“
TINA: “ Možný to je.“ Bonrát se šel podívat na všechny děti, kteří jsou všichni spinkají spolu. Péťa se probudil. Bonrát promluvil na Péťu tichým hlasem.
BONRÁT: “ Nechceš jít za maminkou??“
PÉŤA: “ Maminka je tady??“
BONRÁT: “ Ano.“
PÉŤA: “ Já chci za maminkou.“ Z auta vyletěl jako tryskáč. A běžel k Tině, která si povídala s Hotem u Porsche. Péťa volal mami, mami……. Tina se otočila za Péťou a skončil v její náručí. Oba dva si dali velikánskou pusu na přivítanou. Tina pak posadila Péťu
na kapotu Porsche.
na kapotu Porsche.
BONRÁT: “ Postará š se o Adelinu a Michala??“
TINA: “ Postarám. U nás doma se vždy najde místo.“
HOTE: “ Nebudeš chtít pomoct??“
TINA: “ Asi poprosím Katrinu, aby se o Adelinu a Michala postaral. Bude mít doma trochu více rušno.“
BONRÁT: “ Mi rádi přiložíme ruku k dílu.“
TINA: “ To vím takových let.“
Hote a Bonrát pomohli odvést děti k Tině. Dali je spát do Martinova a Petrova pokoje po sourozencích. Když Bonrát a Hote byli na odchodu.
HOTE: “ Nemáme ti ráno pomoct??“
TINA: “ Aspoň budu mít málo práce.“
BONRÁT: “ Klidně odvezeme děti do škol.“
TINA: “ Pro moje přijede maminka. Tak se můžete postarat o Adelinu a Michala. A rovnou zajedu za Katrinou, ji říct, co se stalo.“
HOTE: “ Takže se uvidíme za několik hodin.“
HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Hote a Bonrát odešli domů se na chvilku natáhnout.
Druhý den……. U Tiny bylo rušno. Přijeli Hote a Bonrát pro Adelinu a Michala. A také přijela Tinina maminka pro Péťu a Martina, že je odvezla do školy. Když všichni odjeli, Tina odjela za Katrinou.
U Katriny a Hartmuta……. Tina přijela k jejich rodinnému domku. Katrina stála u okna a viděla jak přijela vínová Octavia.
KATRINA: “ Co tu chce Tina??“
HARTMUT: “ To se dozvíme.“ Katrina šla otevřít Tině. Tina a Katrina přišli do kuchyně, kde byl Hartmut.
TINA: “ Ahoj.“
HARTMUT: “ Ahoj.“
KATRINA: “ Dáš si kafe??“
TINA: “ Dám si.“
HARTMUT: “ Co tě k nám zaválo??“ Tina se posadila na židli ke stolku.
TINA: “ Přišla jsem kvůli Semirovi a Andree.“
KATRINA: “ CO se mu stalo??? Není Semir…….“ Katrině se udělali skleněný oči.
TINA: “ Dneska v ranních hodinách měl nehodu na dálnici…….“ Katrina skočila Tině do řeči a postavila hrnek s kafem před Tinu.
KATRINA: “ Tak co se mu stalo??“
TINA: “ Když mě to ani nenecháš domluvit.“
KATRINA: “ Promiň, ale jsem jako trní. Podívej dál.“
TINA: „Akorát, že jsme Semira na místě nehody nenašli.“
HARTMUT: “ To že unesli??“
TINA: “ Vypadá to tak. Taky ještě při nehodě zmizel Tom a Andrea.“
KATRINA: “ A už máte nějakou stopu??“
TINA: “ Jsme zatím na začátku. Na KTU máš práci.“
HARTMUT: “ To mám radost. Až přijdu tak se na mercedes a BMW podívám.“
TINA: “ A ještě bych vás chtěla o něco poprosit.“
KATRINA: “ Tak co máš ještě na srdci.“
TINA: “ Jestli by jste nepostarali do Adelinu a Michala. Než najdeme Semir a Andreu. Jenom je stačí vyzvednout ze školy.“
HARTMUT: “ Budeme tu mít trochu živo, ale zvládneme to.“
KATRINA: “ Dobře. Školu mám kousek od Natálčiny školky.“
Vínová Octavia si to frčela po dálnici A58 směrem na služebnu. Asi tak po 5 kilometrech se objevila nehoda. Když toto Tina spatřila šlápla na plyn a zapla modrý majáček za předním sklem. Když Tina dorazila na místo nehody, Octavii nechala v odstavném pruhu. Hned z auta vyběhla na pomoct. V nehodě bylo zapleteno Janovo auto, ale Tina Jana ve voze nenašla. Účastníci nehody si navzájem pomáhali. Tina hned volala šéfce do kanceláře.
TINA: “ Šéfová, máme tu další problém.“
ŠÉFKA: “ A jaký??“
TINA: “ Na dálnici A58 směr Kolín-západ je nehoda. V nehodě je zapleteno Janovo auto.“
ŠÉFKA: “ A co je s Janem??“
TINA: “ Je pryč. Jako Tom, Semir a Andrea.“
ŠÉFKA: “ Vyřiďte to Herzbergerovi a Dietrovi, ať se o tu nehodu postarají.“
TINA: “ Dobře. Zatím naschle.“
ŠÉFKA: “ Naschle.“ Tina zavěsila. Odešla k Octavii a ozvala se Hotemu a Bonrátovi přes vysílačku.
TINA: “ Kobra11, volá Kobru19.“
HOTE: “ Tady Kobra19. Tino, co se děje??“
TINA: “ Na dálnici A58 směr Kolín-západ je nehoda. Do nehody je zapleteno Janovo auta a je pryč.“
HOTE: “ Za chvilku jsme tam. Konec.“ Hote zavěsil. Tina se mezitím postarala o účastníky nehody. Místo nehody se postarali kolegové od dálniční policie. Tina odjela na služebnu.
U šéfky v kanceláři…….
ŠÉFKA: “ Od Herzbergera a Dietra jsem se dozvěděla, co se stalo dneska v ranních hodinách. A teď ještě k tomu Jan.“
TINA: “ Myslím si, že půjde o nějakou pomstu, která se stala před několika lety.“
ŠÉFKA: “ A že případ vyšetřovali Tom, Semir a Jan.“
TINA: “ Muselo to být někdy, když jsem byla na mateřské.“
ŠÉFKA: “ To budou večery. Všechny spisy zase projít, kdo by to mohl být.“
TINA: “ Hartmut prozkoumává Tomovo a Semirovo auto, jestli něco neobjeví. Teď mu tam přibylo i Janovo.“
ŠÉFKA: “ Bude lepší kdyby jste tento případ s někým dělala…….“
TINA: “ O jednom komisaři bych věděla, ale ještě aby souhlasil.“
ŠÉFKA: “ Ještě to oznamte Eleně, co se stalo.“
TINA: “ Dobře.“ Odešla z kanceláře a odešla do svoji kanceláře. Zavolala přes pevnou linku své kamarádce Eleně Richterové. Elena vzala pevnou linku a představila se.
ELENA: “ Richterová, Žlutá stužka…….“
TINA: “ Kranichová, dálniční policie…….“
ELENA: “ Tino, copak mi potřebuješ??“
TINA: “ Chci ti říct jednu špatnou zprávu. Bylo by lepší, kdybych ti to řekla osobně…….“
ELENA: “ Tino, nechoď okolo horké kaše.“
TINA: “ Tak dobře. Dneska ráno měl Jan nehodu…….“ Elena skočila Tině do řeči.
ELENA: “ A co se mu stalo??“
TINA: “ Nic se mu nestalo, ale když jsem přijela, tak zmizel jako pára nad hrncem.“
ELENA: “ To mi chceš říct, že ho někdo unesl??“
TINA: “ Ano, někdo má v moci Toma, Semir a Andreu.“
TINA: “ Ano, někdo má v moci Toma, Semir a Andreu.“
ELENA: “ Díky za zprávu. A kdyby se něco dělo dej mi vědět.“
TINA: “ Neboj se, dám ti vědět. A všechny najdeme živí.“
ELENA: “ Budu pomaloučku končit. Máme tu hodně práce. Zatím ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Elena zavěsila jako první a pak Tina. Tina zavolala přes pevnou linku Benovi Jägerovi a požádat ho o pomoct.
BEN: “ Ben Jäger, mnichovská kriminálka.“
TINA: “ Tina Kranichová, dálniční policie.“
BEN: “ Tino, co potřebuješ??“
TINA: “ Bene, chtěla jsem tě o něco poprosit.“
BEN: “ O co jde??“
TINA: “ Potřebuji, abys přijel do Kolína mi pomoct vyřešit jeden případ.“
BEN: “ Nevim, jestli mě kapitán pustí. Máme tu plno práce.“
TINA: “ A když ti řeknu, že v tom případu figuruje i Tom se Semirem.“
BEN: “ Tak to je něco jiného. A co se jim stalo??“
TINA: “ Při nehodách zmizeli a dneska ráno ještě jeden náš kolega.“
BEN: “ A sakra………. Nějak se pokusím domluvit s naším chápajícím kapitánem a dám ti vědět.“
TINA: “ Díky. Jsi moje jediná záchrana.“
BEN: “ Dobře. Zatím ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila. Tině zazvonil mobil. Tina šáhla do kapsy pro mobil a volal jí Hartmut.
TINA: “ Ahoj Hartmute, našel jsi něco???……. To jsem myslela……. Takže jsme tam, kde jsme byli……. Díky za zavolání……. Ahoj.“ Tina zavěsila a položila mobil na stůl. Na Tině bylo vidět, že z toho případu není moc šťastná, když její dva kolegové a manžel pryč bez jediné stopy, kde by je mohli hledat. A pořád si Tina kladla v duchu otázku, proč už dávno nepropustili Andreu a co s tím má s tím společného. Tina si sedla do křesla a tak přemýšlela nad případem. Do kanceláře přišel Bonrát s velkým balíčkem pro Tinu.
BONRÁT: “ Tino, máš tu balíček.“ Tina nějak nevnímala Bonráta. „Tino, je ti něco??“ A opatrně na Tinu šáhl na její levé rameno. Tina se tak lekla. “ To jsem tě nechtěl, abys ses lekla……“
TINA: “ Ano jsem tě neslyšela přijít. A co to máš??“
BONRÁT: “ To je balíček pro tebe.“
TINA: “ Od koho??“
BONRÁT: “ Na balíčku není napsaný odesílatel. A opravdu jsem tě nechtěl vylekat.“
TINA: “ To je dobrý. Jenom jsem se tak zamyslela nad případem.“
BONRÁT: “ Každý chce, abychom je, co nejrychleji našli. A našel něco Hartmut??“
TINA: “ Vůbec nic. Ale všechny tři auta prohledá ještě jednou.“ Tina pomaloučku rozbalila balíček – sundala vrchní papírový obal a narazila přímo na hnědou papírovou krabici, která byla čtvercového tvaru. Nůžkami rozřízla lepící pásku, která slepovala papírová víka od krabice. Když ji Tina otevřela v krabici byli věci z případu, který řešili před několika lety. „Že by jsme se někam konečně dostali.“
BONRÁT: “ Měla by o tom vědět šéfová.“
TINA: “ Tak za ní najdeme hned.“ Bonrát vzal krabici a odešli za šéfkou do její kanceláře.
V kanceláři byl Hote.
V kanceláři byl Hote.
ŠÉFKA: “ Něco snad máte??“
TINA: “ Ano.“ Bonrát postavil na stůl Tinin balíček.
HOTE: “ Co to je??“
BONRÁT: “ Vypadají jako předměty z nějaké případu, který jsme už řešili.“
ŠÉFKA: “ A už jste se koukali na ty předměty??“
TINA: “ Ještě ne.“ Tina si nandala na ruce bílé gumové rukavice. A postupně vyndávala předměty z krabice a pokládala na je šéfčin stůl. Šéfka trochu poklidila na stolu, aby bylo větší místo. Bylo to za předměty – pistole ráže 38mm, kousek prostřelené brzdové hadičky z auta, pár falešných diamantů v bílém plastovém pytlíčku, pár tisící euro, malé modely sportovních aut, malý lísteček s datem „20.4.1999“ a s číslem „523/2004/99“.
TINA: “ Toto číslo 532/2004/99 vypadá jako číslo spisu.“
HOTE: “ A datum 20.4.1999, kdyby šel někdo do vazby.“
ŠÉFKA: “ A co to ostatní věci??? Že by někdo kradl sportovní auta a za dostával hodně peněz.“
BONRÁT: “ A ta hadička by byla být jako, kdyby mu někomu prostřelil brzdy při nějaké rvačce.“
TINA: “ A co ty diamanty??? Že by jsi nimi obchodoval a za to měl taky dost peněz.“
ŠÉFKA: “ A jak si vysvětlíte tu zbraň??“ Tina ji vzala do ruky a prohlédla si ji. A pak ji zase položila na stůl.
TINA: “ Vypadá to na 38 a její registrační číslo je vybroušené.“
HOTE: “ Že by tím někoho zavraždil.“
ŠÉFKA: “ Dejte ty věci Hartmutovi a ať se na ně podívá.“
TINA: “ Hartmut bude mít radost.“ Tina pomaloučku dávala věci zpátky do krabice.
ŠÉFKA: “ Já se podívám na ten spis a…….“
HOTE: “ My se podíváme na ten datum, jestli něco nenajdeme.“
ŠÉFKA: “ Tino, už máte někoho…….“
TINA: “ Ano, už jsem mu volala, ale ještě se neozval.“
ŠÉFKA: “ Tak každý víme svoje úkoly. Tak se pustě do práce.“
HOTE, BONRÁT: “ Rozkaz, šéfová.“ Tina odjela na KTU za Hartmutem, Hote s Bonrátem hledali datum, kterého případu se to týká a šéfka zase hledala kód, k čemu to patří.
Pokráčko zase příště…..