V kanceláři…….
BAUMAN: “ Moc nám na tom případu záleží.“
TINA: “ A my tu máme sedět se založenýma rukama??“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Prostě tento případ předáte tady kolegům z BKA. Mají hodně podkladů, aby je dostali do vězení. Vy jste akorát zjistili, kdo to jsou, ale další stopy nemáte.“
GERLACH:“ Už jsme jim v patách. A ještě by jste nám museli předat Fischera a Müllera.“
TINA: “ To je sice pravda, že nemáme žádné stopy, ale my by jsme je nějak získali. Ale když trváte na tom, že ten případ chce tak vám ho přenecháte.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ No to je pořádné slovo od dálniční policie. Tak případ je váš, když jste se tak hezky dohodli. Stejnak tu mají jiné případy – nevyřešené.“
GERLACH: “ My to taky známe s odloženými případy.“
BAUMAN: “ Moc děkujeme za pěkné vaše gesto.“
TINA: “ Tak si sebou vemte i dnešní ukradený obraz.“
Tina vyšla z kanceláře.
TINA: “ Hote, propusťte Fischera a Müllera.“
TOM: “ Ale…….“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Jen hezky poslechněte vaší šéfku.“
Hote si vzal ještě napomoct Bonráta. Když hote s Bonrátem přišli s Müllerem a Fischerem, předali je Baumanovi a Gerlachovi. Celá služebna byla úplně někde jinde. Tina si raději z toho seděla do křesla u Andrejina počítače a ani se nechtěla vidět. Bauman a Gerlach se rozloučili s komisaři dálniční policie, vzali si sebou ukradený obraz z nehody a odejeli pryč.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Můžete se pustit do dalších nevyřešených případů, který vám tu zbytečně leží.“ Odešla z služebny.
TOM: “ To je snad vtip!!“
TINA: “ Musela jsem ustoupit a navíc jsem neměla žádnou šanci prosadit si případ, než jim případ dát.“
TOM: “ Tino, ty za nic nemůžeš. Udělala jsi, co bylo v tvých silách.“
TINA: “ Podle Schrankmannový nemáme žádné stopy.“
TOM: “ A ty jsi jim neřekla, co našel Hartmut??“
TINA: “ Ne, to jsem si nechala pro sebe……. Třeba to bude náš záchytný bod.“
HOTE: “ To teď máme sedět se založenýma rukama??“
BONRÁT: “ Podle státní zástupkyně, ano.“
U Toma v kanceláři zvoní telefon. Tom ho šel zvednout. A po chvilce zazvonil telefon na Andreiným stole. Tina ho vzala.
TINA: “ Dálniční policie, Kranichová.“
ŠÉFKA: “ Tak jak to beze mě zvládáte?“
TINA: “ Šéfová, ani se neptejte.“
ŠÉFKA: “ Viděla jsem to ve zprávách, co se stalo. A jak to zvládáte na mém místě??“
TINA: “ Teď zrovna moc né. Schrankmannová nám vzala případ přímo pod nosem.“
ŠÉFKA: “ To mu se ani nedivím a nic z toho nedělejte. Schrankmannová je už taková a vy s tím neudáte.“
TINA: “ A jak se jinak máte??“
ŠÉFKA: “ Všechno je naprostém pořádku. Ale ještě pár týdnů to musíte bez mě vydržet.“
TINA: “ My to tu nějak vydržíme, ale hlavní, že jste v pořádku. A moc se na vás těšíme.“
ŠÉFKA: “ Případ se vám podaří vyřešit jako vždycky.“
TINA: “ Doufejme, že ano. akorát potřebujeme nějaké stopy.“
ŠÉFKA: „
Vy už si nějak poradíte a stopy si vždy najdete. No už vás nebudu zdržovat od práce. Naschle.“
Vy už si nějak poradíte a stopy si vždy najdete. No už vás nebudu zdržovat od práce. Naschle.“
TINA: “ Mějte se hezky a posílá pozdrav ze služebny.“ Tina zavěsila telefon.
HOTE: “ Jak je šéfce???“ Ke skupince přišel Tom.
TINA: “ Už je lépe. Ještě pár týdnů to musíme bez ní přežít.“
BONRÁT: “ Tak to je nelepší zpráva z celého dne.“
TOM: “ Náš milí kolega Semir Gerkhan chtěl vědět, co je šéfce. Tu zprávu si přečetl v novinách.“
HOTE: “ Aby Semirovi náhodou něco neuniklo.“
TOM: “ A co ses vlastně dozvěděla v galerii???“
TINA: “ Od ředitele galerie jsem dostala obrázky ukradených obrazů.“ Položila je na stůl. Tom se obrázky přehraboval.
BONRÁT: “ A ještě něco??“
TINA: “ Hlavně by jsme se měli zaměřit na odběratele, který se zajímají o obrazy těch to malířů.“
TOM: “ Ale přesně tyhle ty obrazy jsme našli i v Baumanově bytě.“
TINA: “ Každý z těch to obrazů stojí kolem 1,5 mil euro. Ale když ho prodají sběrateli, ten je ochotný dát i víc euro. Takže naše banda může být v pěkném balíku.“
HOTE: “ Ještě najít nějaké typy odběratelů.“
TOM: “ Třeba by nám mohl pomoct Interpool. Na koho se máme podívat.“
TINA: “ Něco jste našli v bytě Baumana??“
HOTE: “ Akorát jsme našli obrázky těch ukradených obrazů, ale kolegové ještě mohli něco najít.“
TOM: “ A taky ještě samej bordel.“
TINA: “ Hote, povídejte se na jeden typ zbraně. CZ 75, byla vyrobena v Československu, ale někdo ji sem musel prodat naší bandě.“
BONRÁT: “ My se na to podíváme, šéfe“ Odešel s Hotem a udělali Tinin úkol.
TOM: “ Co mám dělat já, šéfe??“
TINA: “ Mě napadla jedna myšlenka. BKA mluvila, že banda ukradla ještě obrazy v jiných městech – Hannover, Stuttgart, Mnichov, Frankfurt. Vždy ukradli tak 5 obrazů. A nechtěl…….“
TOM: “ Rád se na to podívám.“ Dal Tině pusu a odešel udělat zadaný úkol. Tina se spojila s Interpolem, kvůli odběrateli.
V úkrytu……. Všichni členové bandy se sešli v obývacím pokoji, kde měli velkou poradu.
MICHAL: “ Jak to, že vás začali sledovat fízlové??“
ROBERT: “ Jen, co jsme vyjeli na dálnici tak nás začali sledovat fízlové.“
MICHAL: “ Ale nemuseli vás sebrat dálniční poldové.“
MARKUS: “ Ta stará továrna byla nejbližší……. Kde by jsme se ukryli a pak by jsme jeli sem, ale poldové nám byli pořád za zadkem.“
MICHAL: “ Hlavně, že jste tady a že to tak dopadlo. Dálniční poldové se budou věnovat něčemu jinému.“
GERLACH: “ Pro jistotu je budeme sledovat.“
MICHAL: “ Dobře. Ještě musíme získat poslední obraz – Whistlerovu matku. A bude i lepší když budete odposlouchávat jejich vysílačky.“
GERLACH: “ A co jejich mobili??“
MICHAL: “ Staří jenom vysílačky v autech.“
GERLACH: “ Dobře.“
Druhý den ráno……. Na služebně bylo polomrtvo. Zde byli akorát Tina s Tomem. Tina si prohlížela email od jejího bratra Petra. Petr, Monika (manželka Petra) a Tininy rodiče jsou na měsíčním poznávacím zájezdě po severských státech. V emailu Tina našla fotky z cesty po Švédsku. Tina si právě četla text, který napsal Petra, Tom přišel za Tinou. Podíval se na monitor počítače.
TOM: “ Ale tohleto nepatří do našeho případu.“
TINA: “ To vím taky, ale je to takové odreagování.“
TOM: “ A už se ozval Interpool??“
TINA: “ Ještě ne. A ty jsi něco našel??“
TOM: “ Obvolal, co jsem jenom mohl. Kde banda byla tak nám galerie pošle na email.“
TINA: “ Ty jsi šikulka.“ A na sebe se usmáli a dali si malý polibek. A na služebnu přišli Hote a Bonrát.
HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
TOM: “ Našli jste něco??“
BONRÁT: “ Ano. ta vaše zbraň CZ 75 se během 2. sv. války nedostala. A tak naše banda si odkoupila od jednoho odběratele.“
HOTE: “ Ten odběratel se jmenuje Josef Nowak a narodil se v Československu. A tato zbraň CZ 75 byla použita v jednu případu – přesněji ve Stuttgartu, kde se s ní střílelo v galerii, kde byli ukradeny asi 5 významných obrazů.“
BONRÁT: “ A Nowak tu zbraň prodal Michalovi Baumanovi, který tu byl jako komisař z BKA. A ze Stuttgartu nám pošlou fax z toho přepadení a Něco o tom Nowakovi. Protože teď žije ve Stuttgartu.“
TOM: “ To jsou zajímavý věci. A co ten druhý z BKA??“
TINA: “ Gerlach. Ten vypadal, že v tom jede s nima.“
TINA: “ Gerlach. Ten vypadal, že v tom jede s nima.“
HOTE: “ Jestli nás tu nepotřebujete. Tak mi pojedeme na obhlídku.“
TOM, TINA: “ Tak zatím ahoj.“
BONRÁT, HOTE: “ Ahoj.“ Odešli ze služebny a jeli na obhlídku.
Na stanici BKA……. Gerlach seděl na židli u takového velkého přístroje, kde byli nejrůznější čudlíky, obrazovky a další věci. A mluvil do mikrofonu, aby měl dálniční policii na mušce.
GERLACH: “ Tina Kranichová, dálniční policie, Kobra11. Tom Kranich, dálniční policie, Kobra11.“ Jeho hlas se zapisoval do přístroje a na vedlejší obrazovce se ukazovali křivky jeho hlasu. “ A teď vás mám.“
Na služebně……. Tina s Tomem pracují na případu, pročítají si podklady, které jim poslali ředitelé z galerií – Mnichov, Hannover, Stuttgart a Frankfurt. Seděli v Tomově a Semirově kanceláři. Na služebnu přišla státní zástupkyně Schrankmannová a všimla si rozložených papírů na Andreině stole. Oba dva byli tak začtený do podkladů, že Schrankmannovou vůbec neslyšeli a přišla do jejich kanceláře.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Snad jste něco slíbili!!“ Tina s Tomem se lekly a otočili se na státní zástupkyni. „Případ snad patří BKA.“
TOM: “ To je sice pravda…….“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Máte tu plno nevyřešených případů, který by už mohli být dávno uzavřený a založený v archivu. Né!! Vy musíte dělat na dalším případu.“
TINA: “ Snad by jste už mohla dávno vědět jednu věc.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A to je prosím vás, co??“
TINA: “ Nikdy se nevzdáme případu, ve kterém figuruje někdo ze služebny a nebo z našich blízkých přátel. A šéfová nám věří, že tento případ vyřešíme.“
TOM: „A navíc jsme si našli další stopy k případu.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ No tohle to bude mít ještě velkou dohru. Na to vemte jed. Ještě se tu objevím.“ Naštvaně odešla ze služebny.
TOM: “ Schrankmannová to nikdy nepochopí. Místo, aby nás podržela tak nás podrazí.“
TINA: “ Schrankmannovou už nezměníš.“ U Andrey na stole zazvonil Tinin mobil. Tina ho šla zvednout. „Kranichová……. Dobrý den……. A kudy jede ten transport???…….“ Za Tinou přišel Tom. „Dobře. My se to postaráme……. A kdyby jste to řekl lidem v transportu, aby nás očekávali. A pak se s nimi spojíme sami……. Naschle.“
TOM: “ Jakej transport??“
TINA: “ Volal mi ředil z kolínské galerie. Dneska do galerie mu přivezou vzácný obraz -Whistlerovu matku.“
TOM: “ A kde jsou??“
TINA: “ Jsou na dálnici A7 na 158 km.“
TOM: “ Tam by měli být poblíž i Hote s Bonrátem.“
TINA: “ Tak jedeme??“
TOM: “ Jistě.“
Na dálnici A7 se to jenom hemžilo auty. Mezi nimi byli auta naší bandy, která se chystá přepadnout transport a zmocnit se Whistlerovi matky. I šedo-stříbrný mercedes
C63 AMG si to frčí po dálnici A7. Tina se spojila s Hotem a Bonrátem přes vysílačku.
TINA: “ Kobra11, Kobře19.“
HOTE: “ Tady Kobra19. Určitě potřebujete pomoct, co?“
TINA: “ Potřebujeme ohlídat jeden transport přesněji jeden obraz. Měl by být už kolem 160 km. Transport patří ke kolínské galerii.“
HOTE: “ Rozumím našemu úkolu.“ Policejní Porsche projelo kolem transportu s obrazem. „Zdá, že jsme ho našli.“
TINA: “ Řidiči o naší akci vědí.“
HOTE: “ Dobře. Počkáme až přijedete.“
TINA: “ Dobře, ale asi tu budou poblíž i Baumanovi lidi.“
HOTE: “ Naše šéfová se nějak bojí. Budeme opatrný než se ukážete.“
TINA: “ Hote,…….“ Zavěsila vysílačku.
HOTE: “ Něco jsem Tině provedl?“
BONRÁT: “ Tina ti pak vysvětlí.“
Tento rozhovor slyšel na stanici BKA Gerlach. Hned volal Baumanovi.
BAUMAN: “ Bauman.“
GERLACH: “ U telefonu Gerlach.“
BAUMAN: “ Tak co si našel??“
GERLACH: “ Na A7 je taky dálniční policie. Už by měli být u nás.“
BAUMAN: “ Sakra!! všechno musí zkazit.“
GERLACH: “ A nechcete tu akci odložit?“
BAUMAN: “ Ne!! Musíme ji dotáhnout až do konce. Takže to uděláme podle plánu.“
GERLACH: “ Dobře.“ Bauman zavěsil a pak Gerlach.
Bauman si vzal do ruky vysílačku a ozval se prvnímu vozu, které v bylo blízko transportéru s obrazy.
BAUMAN: “ Tak jdeme na to.“
MICHAL: “ Rozkaz šéfe.“
Spolujezdec Michala – Alex so vzal do ruky zbraň CZ 75, střílel po transportéru po jeho pneumatikách. Ale tu už také zbystřila i dálniční policie. Další vůz Baumana se staral o šedo-stříbrný mercedes a Bauman se staral o Porsche. Mezi vozy se objevila přestřelka. Transportér dostal zásah do pneumatiky a převrátila se na levý bok, od železného vozu se objevovali jiskry, jak se vůz brousil po dálnici. Tina s Tomem se konečně zbavili jednoho vozu a šli na pomoct Hotemu a Bonrátovi. Tina prostřelila pneumatiku Baumanova vozu. Baumanův vůz se převrátil na střechu a narazil do stojícího transportéru s obrazy. Když dorazili místu šedo-stříbrný mercedes a policejní Porsche, všichni se ozbrojili – Hote a Bonrát se postarali o řidiče z transportéru a Tina s Tomem se postarali o muže v Baumanově voze. Ale jak si bylo pozdě. Muž v Baumanově voze byl na místě mrtvý. Tom mu zkontroloval tep na krku.
TOM: “ Je mrtvý.“
TINA: “ Z něho už nic nedostaneme, co má Bauman v plánu.“
Mezitím místo nehody zajistili další posily od dálniční policie. Tina volala s ředitelem kolínské galerie u Tomova auta, kde byl klid.
TINA: „……. Řidičům se nic nestalo……. Na obrazy jsme se už koukali. Všechny jsou v naprostém pořádku……. Dobře. Obraz po kterém jdou, tak ten si vezmeme k nám služebnu……. Bude to jistější. Aspoň vám neudělají další bordel k galerii……. Dobře……. Zatím naschle.“ Zavěsila. A odešla za Hotem, Bonrátem a Tomem, kteří vybírali obrazy k transportéru.
BONRÁT: “ Tino, co máme dělat s těmi obrazy??“
TINA: “ Náš šéf vám říká, že ty obrazy dáte do nového transportéru, který by měl někdy přijet. Poslal ho ředitel galerie.“
TOM: “ No dobře. A co ten obraz, který chtějí mít v moci??“
TINA: “ Tu Whistlerovu matku si vezmeme sebou na služebnu.“
Bonrát vytáhl tento obraz a všem ho ukázal, jak ta matka vůbec vypadá.
TOM: “ Ty myslíš, že u nás bude v bezpečí.“
HOTE: “ Šéfka má určitě plán na mě.“
TOM: “ To mu bych se ani nedivil.“ Podíval se na Tinu takový podezřelým pohledem.
TINA: “ Když ten obraz bude nás a Bauman ho bude chtít, tak nás zavede na to místo, kde mají ukradené všechny obrazy. A setkáme se i s odběratelem.“
TOM: “ Naše zatupující šéfka má vždy výborné nápady.“ Dal Tině malý polibek a podíval se na Hota a Bonráta.
TOM: “ Něco se snad stalo??“
BONRÁT: “ Ne, ale je na vás pěkný pohled.“
HOTE: “ Jak se k sobě pěkně hodíte.“
TINA: “ Tak pojedeme na služebnu. Ať se ještě dneska někam dostaneme.“
TOM: “ Jsem stejného názoru.“
BONRÁT: “ Šéfovou se musí poslouchat.“
Bonrát podal Hotemu obraz Whistlerovi matky. Hote předal obraz Tomovi. Tina a Tom odešli k mercedesu a odjeli na služebnu.
HOTE: “ Tina a Tom je opravdu moc pěkný pár.“ Bonrát zašel za Hotem, který stál u transportéru.
BONRÁT: “ Buď rád, že si Tom nenašel nějakou……. Tina se objevila v pravou chvíli.“
HOTE: “ Ale Elena byla stejně milá jako Tina, ale Elenu potkalo neštěstí.“
BONRÁT: “ To máš sice pravdu. Ale můj osobní názor, že se Tina víc hodí k Tomovi.“
HOTE: “ Já ti ho taky neberu. Každý má svůj názor.“
V úkrytu……. Celá banda se sešla v obývacím pokoji a projednávala další kroky.
ALEX: “ Co budeme teď dělat??“
BAUMAN: “ Nemůžeme se odtrhnout od našeho plánu, který nám pěkně přetrhala dálniční policii.“
ROBERT: “ A jestli ten obraz nezůstal u těch dálničních poldů na stanici.“
ALEX: “ Musíme brát každý nápad.“
BAUMAN: “ Whistlerovu matku musím mít zpátky a proto pojedeme na služebnu dálniční policii. Uděláme jim takové přivítání, že na to budou ještě dlouho vzpomínat.“