S tím to příběhem se vrátíme trochu do minulosti jednoho dálničního komisaře – Toma Kranicha. Příběh už budete znát z televizní úpravy.
Večer u Tiny a Toma……. Tina telefonovala s tetičkou z Berlína, kterou má Tina strašně moc ráda. Trochu měli výměnu názorů přes telefon, ale naštěstí, že děti byli na 3 týdenním programu se školou v německých Alpách. Když Tina naštvaně položila mobil na kuchyňskou linku přišel Tom. Tina byla z celá zoufalá, co ji tetička řekla.
TOM: “ Co se stalo??“
TINA: “ Ani se neptej. Už se těším až zaklepe bačkorama.“
Tom obal rukama Tinu kolem pasu a utěšoval ji.
TOM: “ Podle rozhovoru to byla tvoje tetička.“
TINA: “ Ano. Chce přijet na celý měsíc, když tu nebudou naši.“
TOM: “ To bude bydlet u nás??“
TINA: “ Ne, ale bude nastěhovaná u našich v domku.“
TOM: “ No potěš pánbůh.“
TINA: “ Ani si nechci představit, co bude ten měsíc……….“ Položila hlavu na Tomovo pravé rameno.
TOM: “ Všechno bude dobrý.“ Tina zvedla hlavu a oba dva se na sebe usmáli. Dali malou pusinku. “ Radši se budeme bavit o něčem jiném.“
TINA: “ O čem pak.“
TOM: “ Kam pak jedou tvoji rodiče??“
TINA: “ Dělají si poznávací výlet po Finsku, Norsku, Švédku a Dánsku. Ještě s nimi jede Monika a Petr.“
TOM: “ To přece nemůžou stihnout za jeden měsíc.“
TINA: “ Budou jezdit jenom po těch nejzajímavějších památkách a tak. Nejvíce jsou zvědavi na jejich nedotčenou přírodu. Tak třeba to stihnou.“
TOM: “ Tak si uděláme pěkný večer.“
TINA: “ To můžeme.“
Dali si pusu a ozval se zvonek u dveří.
TINA: “ Určitě to bude náš milí kolega.“
TOM: “ Půjdu se tam podívat.“
Tom šel otevřít domoví dveře, za kterými stojí Tomův otec.
TOM: “ Ahoj. Pojď dál.“
OTEC: “ Ahoj. Díky.“
Otec se přivítal s Tinou.
TOM: “ Tak co potřebuješ??“
OTEC: “ Chtěl bych vás pozvat na zítřejší večeři ke mně domů.“
TOM: “ Že nám chceš představit další……….“
OTEC: “ To je, ale jednu osobu z rodiny. A že tu máme nějaký podezřelý klid.“
TINA: “ Michal s Péťou jsou se školou v Alpách na 3 týdny.“
TOM: “ A kdy se máme zítra ukázat.“
OTEC: “ Když přijdete na 19:30.“
TOM: “ Dobře.“
OTEC: “ Tak já vás dlouho nebudu rušit.“
TOM: “ Tati, ty nás nerušíš.“
OTEC: “ Určitě si budete chtít udělat klidný a pěkný večer bez dětí. A zítra si popovídáme více.“
Tomův otec se rozloučil a Tom šel vyprovodit otce k autu.
Druhý den na služebně………. Semir už dávno seděl v kanceláři a po chvilce přišel Tom do kanceláře.
SEMIR: “ Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“
Za chvilku přišel Bonrát.
BONRÁT: “ Ahoj kluci.“
SEMIR, TOM: “ Ahoj.“
TOM: “ Copak nám neseš??“
SEMIR: “ Nějakou nehodu na dálnici??“
BONRÁT: “ Kluci samá voda. Mám tu balíček pro Toma. Přišel před malou chvilkou než jsi přišel.“
TOM: “ A od koho??“
BONRÁT: “ Na balíčku to není napsané.“ Předal hnědou obálku Tomovi. A odešel za Hotem, protože měli práci v terénu.
SEMIR: “ Že by něco od tajné ctitelky.“
Tom rozbalil hnědou obálku, ve které se nacházejí fotky ještě z dávné milosti s Elenou Krügerovou. Tom položil obálku na stůl a posadil do svého křesla.
SEMIR: “ To nevypadá moc dobře.“
TOM: “ Leon Zürs je opět na světě.“
SEMIR: “ Bude mít na tebe velký zálusk.“
TOM: “ To taky, ale i na Tinu.“
SEMIR: “ Bude ti chtít oplatit za minulost s Elenou Krügerovou.“
TOM: “ Asi bych si měl o tom všem zmínit Tině, co??“
SEMIR: “ Jako správný manžel, tak ano. Myslím si, že to měla Tina pochopí.“
TOM: “ Myslíš jako, že bude nadšena, že jsem s Elenou čekal dítě??“
SEMIR: “ Ale to ji musíš vysvětlit.“
TOM: “ To se ti tak lehce řekne…….“
SEMIR: “ Musíme to oznámit šéfoví.“
TOM: “ Nemůžu pochopit, že Leon Zürs žije.“
SEMIR: “ Ale přeci zemřel při výbuchu vlaku. A na vlastní oči jsme to viděli.“
TOM: “ Asi nepůjde zjistit o koho šlo.“
SEMIR: “ Po deseti letech?? Můžeme to zkusit. Na patologii by nám mohli říci více, ale asi budeme o to zažádat.“
TOM: “ Tak zajdeme za šéfkou??“
SEMIR: “ Právě jsem ti to chtěl navrhnout.“
Tom se Semirem odešli za šéfkou říci, co se stalo.
Ve vile……. Leon Zürs sídlil ve vilové čtvrti v Kolín-Dortmund. Kde si pronajal pěknou vilu moderního typu bílé barvy a s velkou zahradou. Leon už v této vile bydlí asi tak měsíc. S Leonem tu ještě byla jedna žena s rezavými vlasy. Pořád chodila jenom v černých kostýmcích – kalhotových a nebo v černých sukních. Leon Zürs před 10 lety se mu podařilo utéci z hořícího pekla – vy výbuchu na nákladním vlaku, který převážel benzín. Leon Zürs zemřel přímo před očima Toma a Semira, ale opak je pravdou. Leon Zürs z této nehody vyvázl s těžkými popáleninami, ale jeho asistentka Monika mu dávala morfium na zklidnění bolesti. Leon měl popálené skoro celé záda a trochu i obličej.
Celých deset let se schovával v zahraničí, kde prováděl své drogové obchody dále i přes svoje zranění a v hlavě měl jenom pomstu Tomovi Kranichovi, že mu přebral přítelkyni Elenu Krügerovou.
LEON: “ Musím se zbavit konečně toho dálničního poldy.“
MONIKA: “ Pořád tě to nepřešlo.“
LEON: “ Ne!!! Přebral mi Elenu a měl s ní dítě.“ Položil na stůl Tomovu fotku.
MONIKA: “ Na tohle to myslíš celých deset let. A už mě z toho bolí hlava když to pořád připomínáš dokola.“
LEON: “ Prostě se mu chci pomstít. Zjistila jsi něco o tom dálničním poldovi??“
MONIKA: “ No jistě. Po dlouhé době se mi podařilo nabourat do systému dálniční policie.“
LEON: “ To jsi na tom dělala celý měsíc, co jsme tady??“
MONIKA: “ Ano. Ještě řekni, že ti to vadí. Rychlejš jsem to nestihla.“
LEON: “ Dobře omlouvám se ti. Pokračuj.“
MONIKA: “ Náš dálniční komisař Tom Kranich si našel jinou pohlednou ženu. Jmenuje se Tina Berghammerová. Převzala jméno po Kranichovi.“
LEON: “ Takže náš polda si našel novou ženušku. To jsou ale věci.“
MONIKA: “ Jeho manželka se narodila v Miláně. Do Německa se přestěhovala před několika lety. Po pár měsících se dálniční policie setkala s tou to komisařkou. Spolu vyšetřovali případ.“
LEON: “ To zní zajímavě. Jen pokračuj.“
MONIKA: “ Kranichovi mají spolu 2 děti. Obě už chodí do školy. Kranichovi jsou spolu jako manželé asi tak deset. Bydlí v jednom rodinném domku na okraji Kolína na pravém břehu Rýna.“
LEON: “ Máš fotku Kranichovi manželky.“
MONIKA: “ NO jistě. A je moc pěkná jako tvoje Elena.“ Položila Tininu fotku vedle Tomovi fotky na stole.
LEON: “ Opravdu moc pěkný páreček. Hodí se k sobě jako……. No tak se postaráme o jeho milovanou ženušku a i o toho Kranicha.“
MONIKA: “ Dobře. A máš už nějaký plán.“
LEON: “ Dej mi jenom pár dní a já na něco přijdu. A nechtěla by jsi pro mě ještě něco udělat??“
MONIKA: “ Co pak??“
LEON: “ Dej mi další uklidňující…….“
MONIKA: “ Ale zajisté.“ Leonovi píchla do žíly na ruce další dávku morfia pro uklidnění od bolesti. Leonovi se jenom velice ulevilo.
Na patologii…………. Tom a Semir zajeli na patologii, aby měli jistotu, že Leon Zürs skutečně žije.
SEMIR, TOM: “ Dobrý den.“
PATOLOG: “ Dobrý den. pánové z dálniční policie. Co pak můžu udělat??“
SEMIR: “ Potřebovali jsme takovou malou pomoct.“
TOM: “ Jedná se o případ před deseti lety. Jde o jistého Leona Zürse.“
PATOLOG: “ Jestli si dobře pamatuji tak zemřel při výbuchu na vlakové soupravě??“
SEMIR: “ Ano. A my potřebujeme zjistit, jestli opravdu je ten mrtvý z vlaku.“
PATOLOG: “ Rád to pro vás udělám, ale musíte mít na to papír…….“ Tom mu předal určený papír. „Koukám, že jste neztráceli čas.“
TOM: “ Potřebujeme to, co nejdříve.“
PATOLOG: “ Udělám to, co nejdříve.“
SEMIR: “ Děkujeme a nashledanou.“
TOM: “ Naschle.“
PATOLOG: „Naschle.“
Na služebně……. Tom seděl v kanceláři úplně sám. Semir byl s Andreou v kuchyňce. Tom volal Tině. Vínová Octavia právě dorazili před dům Tininých rodičů. Tina ani nestačila vystoupit z auta a zvonil ji mobil.
TINA: “ Tvoje srdce touží po mě po několika hodinách.“
TOM: “ Dalo by se to tak říct. Chtěl jsem se tě na něco zeptat.“
TINA: “ Na co pak??“
TOM: “ Jestli mě neodmítneš na dnešní oběd.“
TINA: “ Tome, asi tě musím zklamat. Přijela tetička z Berlína a aspoň jeden z nás se musí rozloučit s mými rodiči a ještě budeme mít rodinným oběd.“
TOM: “ No co se dá dělat. Tak aspoň ode mě pozdravuj všechny a ten oběd ti vůbec nezávidím.“
TINA: “ Taky bych byla raději s tebou, ale…….“
TOM: “ Určitě v tom měla prsty tetička.“
TINA: „Jako vždy.“
TOM: “ Tak ti posílám pusu a ten oběd si užij.“
TINA: “ Díky. To zase nedopadne dobře. Zatím ahoj.“
TOM: “ Určitě ano. Ahoj.“ Oba dva společně zavěsili. Do kanceláře přišel Semir.
SEMIR: “ Tak jak to dopadlo.“
TOM: “ Tina má rodinný oběd.“
SEMIR: “ To musí mít velkou radost s tetičkou. A kdy ji to tedy hodláš říct?“
TOM: “ Ještě mám možnost dneska večer.“
SEMIR: “ To je taky pravda.“
Den utekl jako voda. Tina se chystala na další rodinnou večeři. Tomův otec pozval Tinu a Toma na večeři k němu domu, protože jim chce představit rodinného člena. Tina už byla převlečená do černého kostýmku a bílou halenkou, aby trochu vypadala k světu. Podívala na hodiny na svém mobilu a Tom nikde. Už by měli pomaloučku jet na večeři. Tak volá Tomovi do kanceláře na jeho mobil. Tomův mobil zvoní v kanceláři, kde jenom Semir. Semir se podíval na displej mobilu, kde je objevila Tinina fotka a „Tina“ Po malé chvilce přišel Tom do kanceláře.
SEMIR: “ Někdo tě shání.“ Tom zval mobil.
TOM: “ Teď zase toužíš ty po mě.“
TINA: “ To taky, ale volám kvůli tomu, že jdeme na večeři k tvém otci.“
TOM: “ Při tom dnešním shonu jsem na to úplně zapomněl. A nebylo by lepší………“
TINA: “ Ty by jsi chtěl odmítnou tvého otce?? Otce vidíš jednou za uherskej rok.“
TOM: “ To máš pravdu. Tak přijedeš pro mě na služebnu……. Nějak to nestíhám.“
TINA: “ To víš, že pro tebe zajedu. Za chvilku jsem u tebe.“
TOM: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Tom zavěsil.
SEMIR: “ Rodinné trable??“
TOM: “ Ne, akorát jsem zapomněl na rodinnou večeři s mým otcem.“
SEMIR: “ Nemáte poslední dobou nějak moc těch rodinných večeří.“
TOM: “ Semire, já to raději nepočítám.“
Na služebnu přijela vínová Octavia. Když Tom uviděl Tinu přijíždět hned šel za ní. Tom a Tina si dali na přivítanou velký polibek.
TOM: “ Miláčku, promiň……. A moc ti to sluší.“
TINA: “ Děkuji. Nemusíš se omlouvat. Určitě jsem tušila, že to tak dopadne.“
TOM: “ Tak ty se na mě nezlobíš?“
TINA: “ Vůbec. A co ten dnešní oběd si musíme vynahradit.“
TOM: “ Já to tak nenechám. Ten si 100% nahradíme a k tomu si uděláme pěkný večer.“
Dali velkou pusu. Přišel k nim Semir.
SEMIR: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Moc ti to sluší. Úplně jiná Tina.“
TINA: “ Díky. Musím vypadat trochu k světu, když……….“
SEMIR: “ No to je samozřejmost.“
TOM: “ Tak my pomaloučku vyrazíme.“
SEMIR: “ Tak si to užijte. A uvidíme se zítra.“
Tak se rozloučili. Tina nasedla do Octavie na místo řidiče. Tom šel pomalou k Octavii a Semir k BMW. Tom se otočil.
TOM: “ Semire, nechceš zítra přijít k nám??“
SEMIR: “ Ty to chceš říct Tině až ráno?“
TOM: “ Co mi jiného zbývá a navíc musíš zajet pro mě.“
SEMIR: “ No dobře. Tak zítra. Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“ Nasedl do Octavie a Octavie odjela. Po chvilce i BMW.
Tina s Tome vystoupili z Octavie. Tom si dělal kravatu, kterou mu přinesla Tina z domova. Na chodníku před Octavií si vázala kravatu, ale nějak mu to nešlo.
TOM: “ Pomůžeš mi???“ Udělal na Tinu psí oči.
TINA: “ Tak ukaž.“ Uvázala Tomovi kravatu.
TOM: “ Moc ti děkuji.“
TINA: “ No nevim, co……….“
TOM: “ Ale mám na to tebe.“ Dali si svoji poslední polibek a šli pak nahoru do bytu.
V bytě se Tina s Tomem přivítali s otcem a tetičkou z Mnichova.
OTEC: “ No né. Tobě to opravdu moc sluší.“
TINA: “ Děkuji.“
TETA: “ A kdo pak to je??“
TOM: “ Chci ti představit moji milou manželku Tinu Kranichovou Berghammerovou.“
TETA: “ Velice mě těší.“
TINA: “ Mě taky.“
OTEC: “ Tak se na to vrhneme.“
Dobře se navečeřeli a na pili se dobrého červeného vína. Ještě poseděli po večeři u stolu.
TETA: “ Tome, co pak mi řekneš o sobě. Když jsme se tak dlouho neviděli.“
TOM: “ Nevím jestli víš, že pracuji u dálniční policie už pěkných pár let. Ale určitě ti něco řekl můj otec.“
TETA: “ To je sice pravda, ale neřekl mi, že jsi ženatý.“
OTEC: “ To bylo moje tajemství.“
TETA: “ A kde pracujete vy???“
TINA: “ Pracuji u dálniční policie…….“ Otec skočil Tině do řeči.
OTEC: “ Naše manželská dvojice pracuje na stejném pracovišti a společně vyšetřují případy.“
TETA: “ Takže jako komisařka??“
TINA: “ Ano…….“
TOM: “ Asi se to moc nelíbí, že…….“
TETA: “ A co by se mi nemělo líbit.“
TINA: “ Že pracuji u policie. V naší rodině máme jednu tetu, která je proti tomu.“
TETA: “ Mě to vůbec nevadí, ale je že vy dva se máte rádi. To je pro mě to hlavní. A malý členové jsou už na světě??“
TOM: “ Jsou. Dva kluci – Martin a Péťa.“
TETA: “ Tak to se musím na ně někdy přijít podívat.“
Tak si pěkně popovídali nad lahví bílého vína. Tina musela osobě všechno říci na co se ptala teta. Tina s Tomem odešli brzy domů. Když Tina s Tomem stáli před Octavii…
TOM: “ Tak co říkáš na moji tetičku??“
TINA: “ Rozhodně lepší než moje tetička z Berlína.“
TOM: “ To jsem moc rád, že se ti líbí. Jde na tobě vidět, že sis jí oblíbila.“
TINA: “ Byla bych moc ráda kdyby si moje tetička něco vzala od tetičky.“
TOM: “ Miláčku, to se nikdy nestane.“
TINA: “ To vím. Ale pořád bude mít nervy. Už se tak těším do peřin.“
Tina s Tomem nasedli do Octavie a odjeli domů.
…………….Pokráčko zas příště…………