V patrových garážích……. Tina byla na místě a čekala u svého služebního auta. A byla opřená o kapotu u své Octavie. Tom a Semir byli v dalším horním patře garáží a všechno odposlouchávali. Po chvilce přijel novinář Weber(Bauer).
BAUER: “ Dobrý den, moje jméno je Werner a jsem z kolínského zpravodaje.“
TINA: “ Velice mě těší, Kranichová. O čem by jste chtěl promluvit.“
BAUER: “ Zajímám se o váš případ. Už jsem se doslechl, že egyptské muzeum bylo vykradené už podruhé.“
TINA: “ To je pravda. Z muzea zmizeli 2 vázy. Do muzea se dostali přes rozbité okno v archivu.“
BAUER: “ A poprvé se tam dostali dveřmi v archivu.“
TINA: “ To je pravda. Sebou si vzali 2 velmi vzácné sochy.“
BAUER: “ Podle vás si udělali kopii klíče??“
TINA: “ Ano.“
BAUER: “ A jak souvisí auto ředitele tiskárny a vykradení egyptského muzea??? Všechno to vypadá na zaměstnance muzea.“
TINA: “ To je sice pravda, ale jak si spojíte zaměstnance muzea a tiskárny. Zaměstnanec muzea neví jak vypadá auto ředitele tiskárny. A tak jsme se zaměřili na zaměstnance tiskárny.“
BAUER: “ Velice zajímavý názor. A už víte, kde se budou předměty prodat?? Myslím všechny 4.“
TINA: “ Počítáme, že se pachatelé budou chtít spojit s odběratelem, který ocení velkou starožitnost předmětu než na černém trhu. Odběratel nabídne velkou částku.“
BAUER: “ A odběratele jste už našli??“
TINA: “ Dalo by se to tak říct.“
BAUER: “ Jak to myslíte??“
TINA: “ Už jsme zjistili jméno odběratele.“
BAUER: “ A jméno neřeknete??“
TINA: “ Na otázku jste si odpověděl sám.“
BAUER: “ Prozatím děkuji vám děkuji.“
TINA: “ Nemáte za co.“
BAUER: “ Naschle příště.“
TINA: “ Naschle.“
Weber(Bauer) nasedl do svého auta a odjel do tiskárny. Tina sedla do své Octavie a odjela za Semirem a Tomem do horního patra garáže.
SEMIR: “ Hezky se ti podařilo odpálkovat novináře.“
TINA: “ No jo. Náš Werner je vlastně Jan Bauer.“
TOM: “ Cože?? Ten z tiskárny??“
TINA: “ Ano.“
SEMIR: “ Bauer chtěl vědět jak jsme daleko, aby se mohl spojit se svým Italem.“
Nasedli do svých služebních vozů a odjeli na služebnu.
V tiskárně……. Jan Bauer a Hans Hofmann se sešli v Janově kanceláři.
HOFMANN: “ Jak jsi dopadl??“
BAUER: “ Dobře fízlové vědí o našem Italovi.“
HOFMANN: “ A sakra! A co ještě víš od té Kranichové??“
BAUER: “ Kranichová je milá ženská, která mi řekla ještě, že jsme si udělali kopie klíče do archivu.“
HOFMANN: “ Fízlové jsou nějak moc napřed. Co budeme dělat dál??“
BAUER: “ Musíme se spojit s Italem. A konečně dodělat ten obchod.“
HOFMANN: “ Fízlové se budou držet tiskárny??“
BAUER: “ Kranichová mi řekla, že tiskárny. Asi už mají nějaký dobrý důvod.“
HOFMANN: “ To nevypadá moc dobře.“
BAUER: “ Nemůže jít vždy podle plánu. Musíme se toho zbavit.“
Na služebně……. Dálniční komisařové se sešli v šéfčině kanceláři.
ŠÉFKA: “ Tak jaké jsou novinky??“
SEMIR: “ Je to moc zajímavé.“
TINA: “ Náš novinář Weber je náš člověk z tiskárny – Jan Bauer.“
TOM: “ Musíme jenom počkat až se spojí s Italem a budou u nás v chládku.“
ŠÉFKA: “ Tady půjde i o ty předměty, které musíme najít v naprostém pořádku.“
SEMIR: “ To se nám určitě podaří.“
Ředitel tiskárny Gerlach se prochází po chodbách firmy. Najedou si všiml pootevřených dveří na škvírku, které vedou do Bauerovi kanceláře. Bauer se právě bavil s Italem. A tak zaslechl jejich rozhovor. Když Bauer zavěsil tak ředitel Gerlach zašel do své kanceláře a hned volal dálniční policii. Gerlach se dovolal na Semira. Semir zašel do své kanceláře pro mobil.
SEMIR: “ Ano Semir.“
GERLACH: “ U telefonu Gerlach z tiskárny v centru.“
SEMIR: “ Dobrý den, pane Gerlachu. Něco potřebujete?“
GERLACH: “ Něco bych pro vás měl. Vím, že se nemají poslouchat cizí hovory, ale Bauer volal s jedním pánem a mluvil o nějaké továrně v Kolíně-západ.“
SEMIR: “ No to je skvělá stopa.“
GERLACH: “ A ještě Bauer mluvil o číslu letu.“
SEMIR: “ A vzpomenete si na jeho kód.??? Strašně by nám to pomohlo.“
GERLACH: “ RO/K369.“
SEMIR: “ A nemluvil Bauer o nějakém čase??“
GERLACH: “ Ano. Mluvil o 15:00 hodině.“
SEMIR: “ Pane Gerlachu, moc jste nám pomohl.“
GERLACH: “ To jsem rád. To je všechno, co jsem chtěl.“
SEMIR: “ Naschle.“
GERLACH: “ Naschle.“
Semir položil mobil na stůl a šel za Andreou.
SEMIR: “ Poklade můj, potřebuji zjistit jeden let.“
ANDREA: “ Tak povídej.“
SEMIR: “ RO/K369.“
Andrea zadala kód po počítače.
ANDREA: “ Pod tímto kódem se skrývá letadlo z Říma, které přistane na kolínské letišti v 14:00 hodiny.“
SEMIR: “ Díky, poklade můj. Teď máme naše obchodníky.“
Na letišti……. Tom se Semirem šli hledat Riccarda Pavese do letištní haly. Na letišti byli i Bauer a Hofmann. Tina mezitím hlídala před letištěm. Když přistálo letadlo z Říma, tak šel Bauer se přivítat s Pavesem.
TOM: “ Ital je tady a může se jít na obchod.“
SEMIR: “ Tak doufám, že pojedeme do správné továrny.“
Všichni se přesunuli k autům. Nasedli do nich a dálniční policie sledovala Bauerovo auto. Až dorazili do Kolína-západ do jejich úkrytu.
Bauer a Hofmann ukázali svoje zboží Pavesemu. Jednalo se o sochy – ANUBIS, BEST, a dvě stejné vázy. Pavesemu se náramně moc líbili. A tak jim dal slíbenou
částku – 2 000 000 euro. Dálniční policie pěkně všechno sleduje povzdálí. Byli jako myšky, ale toto ticho dlouho nevydrželo, protože Semirovi zazvonil mobil. Semir to hned Katrině zavěsil. Bavili se tichým hlasem,
TOM: “ Semire,…….“
SEMIR: “ To vysvětli Katrině. Ta si vybrala blbej čas.“
Po tomto hluku zbystřili Bauer, Hofmann a Ital. Hofmann se šel podívat, co se to děje. Hofmann měl v ruce nabitou zbraň. Dálniční policie se také ozbrojila a rozdělila se. Bauer a Ital se pomaloučku sklízeli svoje saky paky – Italovi předměty. Ani je nestihli dát do auta když…….
Tina se zmocnila Itala a Bauera. Tom a Semir se starají o Hofmanna. Občas se mezi nimi objevila střelba.
Tina se zmocnila Itala a Bauera. Tom a Semir se starají o Hofmanna. Občas se mezi nimi objevila střelba.
TINA: “ Tak vás ráda zase vidím.“
BAUER: “ To já taky.“
ITAL: „Dobbiamo Scram. Anche con gli oggetti.“ Řekl tichým hlasem na Bauera. (Musíme se odsud zdejchnout. I s předměty.)
BAUER: “ Já něco vymyslím. Nebo snad jste něco vymyslel??“
ITAL: „Tutto quello che devi. Si tenta di raggiungere la macchina e mi lasciano fuori. Poi si combinano. È possibile aiutare te qui.“ (Všechno už máte. Nějak se pokusím dostat k autu a budu odjíždět pryč. Pak se s vámi spojím. Vy si tu poradíte sám.)
BAUER: „Dobře.“
Bauer musel nějak zbavit Tiny, aby mohli oba dva zdejchnout. Bauer vystřelil po Tině, ale Tina se schovala do bezpečí za nějakou dřevěnou krabici. A vystřelila po nich také. Bauer a Ital nasedali do auta a ujížděli pryč. K Tině přiběhli Semir a Tom.
SEMIR: “ Kde jsou??“
TINA: “ Vzali roha.“
TOM: “ My se o ně postaráme…….“
TINA: “ Jako vždycky.“
SEMIR: “ Přesně.“
Semir a Tom vyrazili v BMW za Bauerem a Italem. Oba dva vozy se naháněli na dálnici A5, kde byl malý provoz. Ale Bauere s Italem nevěděli, že dálnice A5 za chvilku bude končit, ale o tom nevěděli ani Semir s Tomem. Ital občas vystřelil po dálničních komisařích.
Už zbystřili Semir s Tomem, že se nějak auta ztrácejí, že ostatní auta sjíždějí výjezdem, který jen půl kilometru od mostu, který se odstřeluje.
TOM: “ Semire, radši zastav. Nebo snad chceš skončit pod hromadou betonu??“
SEMIR: “ No to nechci. Rád tě poslechnu.“
Bauer šlápl na plyn, ale jeho jízda byla konečnou. BMW zastavilo 800 metrů před mostem a Semir s Tomem se koukali jak Bauerovo auto skončilo pod hromadou betonu.
V továrně……. Tina tu pohlídali krásné předměty. Posila odnášela v plastové rakvi mrtvé tělo Hofmanna. Hote s Bonrátem tu našli další egyptské předměty, ale ty jsou malých rozměrů, které také patří egyptskému muzeu.
Dálniční komisaři odvezli řediteli Jürgenovi nalezené a nepoškozené sochy ANUBISE, BESTA a dvě velké vázy. Jürgen poděkoval dálniční policii za bezvadnou práci.
Štědrý den……. Dny utekly jako voda a už je tu Štědrý den. Všechny rodiny uklízeli svoje bytečky, domečky na dnešní den. Zdobili se vánoční stromečky, dělali se vánoční zvyky a tak dále.
Katrina a Hartmut se chystali na návštěvu k Semirovi a Andree na vánoční večeři. Semir už byl pro svoji maminku na nádraží. Jenomže když Katrina došla k domovním dveřím tak se stala jedna věc……. Katrině praskla plodová voda.
KATRINA: “ No myslím, že asi návštěvu u Semira bude muset odložit.“
HARTMUT: “ Jak to myslíš??“
KATRINA: “ Někdo chce na svět.“
HARTMUT: Ten nevěděl, co má na to říct. Ten byl šťastnej jako blecha. „Tak tě odvezu do nemocnice.“
Hartmut pomohl Katrině do auta a rychle s ní ujížděl do porodnice. Semir, Andrea a Semirova maminka si říkali, kde by náš mladý manželský pár je.
Hartmut zavolal Semirovi, co se stalo, když malá Natálka byla na světě.
SEMIR: “ Hartmute, kde jste??“
HARTMUT: “ Semire, asi tomu nebudeš věřit, ale…….“
SEMIR: “ Počkej……..“
HARTMUT: “ Natálka je na světě.“
SEMIR: “ Ale to je moc dobrá zpráva. Tak jste si dali pěkný dárek k Vánocům.“
HARTMUT: “ Zítra se stavíte??“
SEMIR: “ Určitě. Nebudu vás rušit. Ahoj.“
HARTMUT: “ Ahoj.“
Semir zavěsil.
SEMIR: “ Tak mám dobrou zprávu.“
ANDREA: “ Jakou??“
SEMIR: “ Dneska tu bude nás o 2 méně.“
ANDREA: “ Natálka je na světě??“
SEMIR: “ Ano.“
ANDREA: “ No tak to musíme dneska oslavit a zítra se na ně půjdeme podívat.“
Tato moc skvělá zpráva se tak rychle rozšířila, že to věděli všichni členové dálniční policie, ale příbuzní. Jak Semir s Andreou slíbili tak se přišli druhý den podívat na maminku, tatínka a jejich kouzelnou Natálku. Do nemocnice přišla celá služebna, nemohla si tento pěkný zážitek ujít.
Silvestr byl také plné oslavy. Ještě se zapíjelo narození Natálky, obzvlášť maminka s tatínkem. A Silvestra si slavil podle svého.
Konec!!!
Autorka: Tina11