Na služebně……. Tom, Tina a Semir si procházejí seznam od Jürgena s jeho zaměstnanci muzea. Všichni jsou u Andreina počítače. A po chvilce k nim přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ Máte něco??“
SEMIR: “ Všichni zaměstnanci nemají ani jednu čárku v trestním rejstříku.“
ŠÉFKA: “ Máte něco o tom muzeu??“
TINA: “ Našla jsem, že Jürgen je ředitelem muzea dobrá 20 let. Muzeu hodně spolupracuje se sousedními státy, když požádají o výstavu v jeho muzeu. Jürgen hned příjme. Dostává za to do velké částky.“
ŠÉFKA: “ A co ty egyptské předměty?“
TINA: “ S Egyptem se Jürgen hodně spojuje a mají naprosto dobré vztahy. Jürgen občas pošle své archeology do Egypta pro další rozšíření sbírek. Předměty v muzeu jsou pravé.“
ŠÉFKA: “ Můžeme vypustit, že to by mohl udělat někdo z muzea.“
TOM: “ Ale proč by to nemohl udělat někdo z muzea. Do archivu se dostal dveřmi.“
ŠÉFKA: “ Vy na to přijdete, kdo to byl. A co v tiskárně?“
SEMIR: “ Gerlach nám toho moc neřekl. Žádné nepřátele nemá, kdo by ho chtěli sesadit z ředitelské židle.“
TOM: “ Potřebujeme další stopy, abychom se dostali dál.“
ŠÉFKA: “ Ale raději si pro jistotu proklepněte zaměstnance z tiskárny.“
Semir odešel do své kanceláře. Tině zvoní mobil v její kanceláři.
TINA: „ To bude určitě mamča.“ Už chtěla pomaloučku vstát, ale tom byl rychlejší a Tině přinesl mobil.
TOM: “ Něco ti chce Katrina.“
TINA: „ Tak na to jsem moc zvědavá……. Ahoj Katrino.“
KATRINA: “ Ahoj. Mám na tebe jednu otázku.“
TINA: „ Jakou??“
KATRINA: “ Od Semira jsem se dozvěděla, že vy dva nepřijdete na Silvestra.“
TINA: „ To ses doslechla dobře.“
KATRINA: “ Že v tom mají prsty vaši kamarádi ze školy. A kam vůbec jedete???“
TINA: „ Budu za hranicemi Německa. Až ve Francii.“
KATRINA: “ Až tak daleko. Tam jedeš s Tomem??“
TINA: „ Ne. Tom má zase sraz někde jinde.“
KATRINA: “ Elena s Janem taky nepřijdou??“
TINA: “ Elena jede se mnou do Francie. A Jan asi pojede s námi.“
KATRINA: “ Tak to je všechno, co jsem chtěla od tebe vědět. Měj se hezky a pozdravuj.“
TINA: „ Neboj se. Já to vyřídím. Ahoj.“
KATRINA: “ Ahoj.“
Tina zavěsila jako první, položila mobil na stůl. Tom s Tinou se bavili potichu.
TOM: „Copak ti chtěla Katrina??“
TINA: “ Povím ti to až doma. Ale zase jde o ten Silvestr.“
Jak se spolu Jan a Hans dohodli, že pojedou ukradnout další 2 vázy pro italského odběratele. Zajeli do muzea, kde už ukradli 2 sochy se zvířaty – pes a kočka. Hans rozbil malé archivní okýnko. Oknem prolez Jan a Hans hlídal venku čistý vzduch. Jan poctivě hledal 2 stejné vázy. Prohrabával se všemi papírovými krabicemi, které byli v archivu. Jan našel krabici, ve které byli 2 stejné vázy. Tak je vzal a rychle s nimi šel za Hansem, aby je dal rychle do auta. Hans odnesl vázy do auta. Nasedli do auta a odjeli rychle pryč. Jan a Hans vázy ukryli v jejich tajném úkrytu – v Kolíně-západ. V této malé továrničce mají takové malé shromaždiště veškerých předmětů z Egypta.
Večer doma u Tiny a Toma……. Tina s Martinem spolu luští osmisměrku v kuchyni. Martin seděl Tině na klíně. Martin zahlídl světla z Tomova mercedesu.
MARTIN: “ Tatínek přijel.“
TINA: “ Tak mu běž naproti.“
Martin vstal a běžel otevřít tatínkovi.
TOM: “ Ahoj Martine.“ Si odložil kabát na věšák vedle domovních dveří.
MARTIN: “ Ahoj tati.“
TINA: “ Tak jaké bylo papírování???“
TOM: “ Ani se raději neptej. Jsem rád, že to máme za sebou. A kde je náš nejmenší člen rodiny??“
MARTIN: “ Péťa už spí.“
TINA: “ Usnul po večerníku.“
Tom se posadil na židle Tiny.
MARTIN: “ A pojedeme za Petrou??“
TINA: “ Neboj se. Pojedeme na pár dní.“
MARTIN: “ Už se moc těším.“
TOM: „Ale Péťovi nic neříkej.“
MARTIN: “ Dobře.“
Tom zahlídl z okna přijíždět další auto k jejich baráku.
TOM: “ Další návštěva.“
MARTIN: “ Půjdu otevřít.“
Martin rychle běžel otevřít. Martin a Elena se přivítali.
TINA, TOM: “ Ahoj.“
ELENA: “ Ahoj.“
Šli spolu do kuchyně. Elena se posadila naproti Tině a Martin si sedl k Tomovi na klín.
TINA: “ Tak co tě k nám zaválo??“
ELENA: “ Chtěla jsem se dohodnout na Silvestra. Jak to bude.“
TOM: “ To ti hned povíme.“
Eleně zazvonil mobil. Elena se podívala na displej – „Katrina.“ A raději by to nevzala vůbec.
ELENA: “ Co pak chce Katrina……. Ahoj Katrino.“
KATRINA: “ Ahoj. Mám takovou otázečku. Přejdeš s Janem k nám na Silvestra??“
ELENA: “ No……. Já už něco na Silvestra mám. A Jan asi taky něco bude mít.“
KATRINA: “ Ty jsi mimo Kolín??“
Tina s Tomem museli tak trochu napovědět. Tina řekla tichým hlasem, aby přinesl francouzskou vlajku. Tina odešla pro knížku, kde jsou samé Alpy. Tom se pomaloučku napovídal Eleně, co je zajímavého ve Francii.
ELENA: “ No……. Já jsem pryč……. A nemůžu si vzpomenout, kde. Na konci roku toho ve firmě máme tolik.“ Tina přinesla na obrázku zasněžené Alpy. Martin přinesl francouzskou vlajku, kterou Tina přiložila k Alpám. „Už to ví. Jsem ve Francii na lyžování s mými kamarády ze školy.“
KATRINA: “ A tam jedeš i s Tinou??“
ELENA: “ Ano. A Jan asi pojede se mnou. Ještě něco máš na srdci?“
KATRINA: “ Ne. To je všechno. Ahoj.“
ELENA: “ Ahoj.“
Elena zavěsila. Martin uklidil věci a už zůstal v pokoji.
ELENA: “ Já se z té Katriny jednou zblázním. A měla nějak příjemnější hlas než minule.“
TINA: “ To se divím. Dneska mi taky volala…….“
TOM: “ Abychom to nezakecali, dáš si něco??“
ELENA: “ Jestli mohu dostat kafe.“ Šel udělat kafe.
TOM: “ Určitě.“
TINA: “ Co ti chtěla.“
ELENA: “ Zase otravovala s tím Silvestrem..“
TINA: “ S tou Francií jsem ti nějak zapomněla říct.“
ELENA: “ Ale zase uznávám dobrou improvizaci.“
TOM: “ Snažili jsme se.“ Postavil hrnek s kafem a s cukřenkou před Elenu.
ELENA: “ Nepřipadá vám Katrina, že je divná?“
TINA: “ Dneska mě málem přes telefon ubila.“
TOM: „Miláčku, myslím, že by jsi měla něco vědět.“
TINA: “ Čekám co z tebe vypadne.“
ELENA: “ Na to jsem taky moc zvědavá.“
TOM: “ Když jsi čekala Martina a Péťu tak jsi byla 100x milejší než Katrina.“
ELENA: “ Ty máš Tinu nějak moc prokouklou.“
TOM: “ To máš pravdu. Když jsme spolu pěkných pár let. Ale ty ji musíš znát víc než já.“
TINA: “ Ještě řekni, že to všechno vyžvanila Petra.“
TOM: “ To taky…….“
TINA: “ Aby ti Petra řekla všechno.“
TOM: “ Neboj se. Teď vím všechno o tobě.“ Dal Tině pusu.
ELENA: “ No abychom nezakecali toho našeho Silvestra.“
TINA: “ Konec roku můžeme oslavit v Hartbergu.“
TOM: “ Tam bude pěkně schovaní.“
ELENA: “ A kde to je?“
TINA: “ V Rakousku. Kousek od Vídně.“
ELENA: “ To už máte zamluvený nějaký domek.“
TOM: “ Ne.“
TINA: “ Ty jsi nějak pozadu. Ten domeček v Hartbergu jsem dostala dědictvím.“
TOM: “ Už ho máme tak 5-6 let.“
ELENA: “ A já se dozvím až teď. A není náš domeček blíž??“
TOM: “ Jestli myslíš v Ebensee. To jsme nechali pro Andreu a Semira.“
ELENA: “ Tak to jo. A nebude na nás Semir naštvaný, co jsme udělali.“
TINA: “ Já si myslím, že ne. Semir nás úplně chápe.“
TOM: “ Ale Semir je trochu naštvaný na Katrinu. Bude to tak 5 dní.“
Druhý den……. Ředitel muzea Jürgen přijel do svého úřadu. Tak si prohlížel muzeum, jestli mu to náhodou nevykradli. Jürgen zašel
za roh, kde uviděl rozbité okno. Oknem bylo vidět jak jsou rozházené krabice. Jürgen se ničeho nedotýkal. Zašel do své kanceláře, kde našel Tininu vizitku a hned volal Tině.
za roh, kde uviděl rozbité okno. Oknem bylo vidět jak jsou rozházené krabice. Jürgen se ničeho nedotýkal. Zašel do své kanceláře, kde našel Tininu vizitku a hned volal Tině.
Tom a Semir byli u šéfky, kde probírají případ. Tina byla své kanceláři a na stole zazvonil její mobil.
TINA: “ Kranichová.“
JÜRGEN: “ Dobrý den Jürgen, ředitel z egyptského muzea.“
TINA: „Dobrý den. Něco se snad stalo?“
JÜRGEN: “ Z muzea mi vykradli předměty, ale už pro jistotu rozbili okýnko v archivu.“
TINA: „Co vám odcizili??“
JÜRGEN: “ Do archivu jsem se ještě nekoukal. Ale vypadá to na 2 vázy.“
TINA: “ Za chvilku bude u vás.“
JÜRGEN: “ Díky. Zatím naschle.“
TINA: „Naschle.“
Tina zavěsila a zašla za Tomem a Semirem.
TINA: “ Máme práci.“
TOM: “ Jakou?“
TINA: “ Musíme zajet do muzea. Z muzea něco zmizelo.“
ŠÉFKA: “ Vemte si sebou Herzbergera a Dietra.“
SEMIR: “ Už tu nejsme.“
Tina, Tom a Semir odešli z kanceláře. Zašli si pro svoje věci a řekli Hotemu a Bonrátovi, že mají jet s nimi do muzea.
V tiskárně……. Jan a Hans se sešli v Janově kanceláři.
HOFMANN: “ Tak jak to uděláme??“
BAUER: “ Nezapomeň, že se chci nějak seznámit s tou komisařkou.“
HOFMANN: „Na to jsem nezapomněl. Musíme udělat další plán.“
BAUER: “ To je ono. Ty jsi hlavička. A pak se vrhneme na ten výhodný obchod.“
V muzeu……. Všichni lidí od dálniční policie jsou v archivu a hledají stopy, aby se trochu pohnuli dopředu. Zajišťování stop se hlavně zabývalo rozbitým oknem. Ředitel Jürgen obhlíží jestli se ještě něco neztratilo.
SEMIR: „Ještě vám něco chybí??“
JÜRGEN: “ Ne. To je všechno. Jenom ty dvě stejné vázy.“
TOM: “ Máte fotky nebo fotku té vázy??“
JÜRGEN: “ Ale ovšem.“
Jürgen vzal do ruky velký černý šanon, ve kterém jsou všechny předměty v archivu. Jürgen našel ukradené vázy a ukázal jim je.
JÜRGEN: “ Tak takhle vypadá.“
TOM: “ Přibližnou hodnotu obou váz??“
JÜRGEN: „Částka by se mohla vyšplhat až na 500 000 euro.“
TINA: “ A u sběratele by mohli dostat více??“
SEMIR: „Myslíte se, že se to budou chtít prodat sběrateli?“
JÜRGEN: “ Já jsem si toho plně vědom. A sběratel by mohl dát za všechny 4 předměty dá hodně než třeba na černém trhu.“
TINA: „Ale na černém trhu cena vždy výjde ještě více.“
JÜRGEN: „Musíte to brát jak na kterém trhu. Ale raději bych se zaměřil na sběratele.“
SEMIR: “ Máte nějaký seznam, kteří by mohli mít zájem o tyto předměty??“
JÜRGEN: „Pár typů bych měl. Přinesu vám seznam.“
Jürgen odešel do své kanceláře pro seznam odběratelů, kteří by mohli mít zájem o tyto ukradené předměty – 2 stejné vázy a ANUBISE a BASTA.
TOM: “ Andrea by mohla něco najít v naší věštírně.“
SEMIR: “ Že by mohl mít někdy záznam.“
TOM: “ Ano. Trochu nám to usnadní práci.“
TINA: “ Budeme vědět na koho se máme nalepit.“
Ke komisařům přišel Jürgen se seznamem odběratelů. Jürgen předal Semirovi seznam s odběrateli.
JÜRGEN: “ Ještě něco potřebujete k případu??“
TOM: “ Už o ničem nevíme. Pokud by jsme něco potřebovali tak se ozveme.“
JÜRGEN: “ Dobře. Naschle.“
TOM, SEMIR, TINA: “ Naschle.“
Na služebně…….
SEMIR: “ Co jsi zjistila ve věštírně??“
ANDREA: “ Projela jsem celý seznam a jednoho překupníka jsem našla, je to jistý Riccardo Pavese, který se 20 let zajímá jenom o starožitnosti. Ještě zatím neseděl za mřížemi.“
TINA: “ A co egyptské předměty??“
ANDREA: “ Ano. Ale to až před 5 lety s tím začal obchodovat.“
TOM: “ S kým nejvíce spolupracuje??“
ANDREA: “ Takovým jeho hlavním informátorem je Jan Bauer, se kterých spolupracuje pět a půl roku a jsou dobří kamarádi. Jan Bauer pracuje v tiskárně v centru města.“
SEMIR: “ Měsíční plat mu nestačí a tak si trochu vydělává bokem.“
TINA: “ Něco o Bauerovi??“
ANDREA: “ Jan Bauer se narodil 3.6.1977 v Hamburku. Do Kolína se přistěhoval před 10 lety kvůli práci. Bauer má úplně čistý trestný rejstřík.“
Ozval se telefon a Andrea ho vzala.
ANDREA: “ Dálniční policie Schäferová,……. Ano předám……. Tino, chce s tebou někdo mluvit.“
Všichni se na sebe tak podívali a pak Andrea předala Tině telefon.
TINA: “ Kranichová,……. Znám……. Dobře……. Naschle.“ Zavěsila telefon.
SEMIR: “ Kdo to byl??“
TINA: “ Novinář Werner z kolínského zpravodaje. Chce se mnou nutně mluvit.“
TOM: “ To je nějaký divný. A kde??“
TINA: “ V patrových garážích v Essenu.“
SEMIR: “ Někdo tu asi dělá velkou past. A kdy??“
TINA: “ Za hodinu.“
TOM: “ A on nechce žádné materiály?“
TINA: “ Ne.“
…..Pokračování příště……………