Na služebně……. Tina telefonuje s maminkou ve své kanceláři. Semir a Tom jsou u Andrey.
SEMIR: “ Už jsi něco vypátrala?“
ANDREA: “ Fordů bílé barvy je v Kolíně půl milionu.“
SEMIR: “ Ale koncovku 365 má málo aut.“
ANDREA: “ To vím taky. A mezi nimi je naše hledané auto.“
SEMIR: “ Máme s vámi počítat na Silvestra.“
TOM: “ Asi nám něco do toho vleze.“
ANDREA: “ To myslíte vážně! Katrina a Hartmut se na náš všechny moc těší.“
TOM: “ V tom mají prsty naši kamarádi ze školy. A chtějí si popovídat o nových a starých věcech.“
SEMIR: “ Přece nám to neuděláte.“
TOM: “ Vás vidíme každý den, ale je jednou za rok.“
ANDREA: “ A Katrina o tom vím?“
Přišla k nim Tina.
TOM: “ Katrina se do brzy dozví.“
SEMIR: “ Elena s Janem jdou??“
TINA: “ Nejdou. S Elenou jedu na oslavu k našim spolužákům do francouzských Alp.“
TOM: “ Až tak daleko.“
SEMIR: “ Katrina mi dala vědět, že se nějak nepohodla s Elenou. Nevíš o tom něco.“
TINA: “ Já jsem ještě s Elenou nemluvila.“
Na služebnu přišli Hote a Bonrát. V ruce mají kazety z kamerových záznamů ze 3 benzínových pump na dálnici A4 – OMV, SHELL a EUROIL.
HOTE: “ Půjdeme si udělat pěkný večer.“
SEMIR: “ Slib je slib.“
Dálniční komisaři odešli s Hotem a Bonrátem do místnosti, kde jsou samé obrazovky a videa. Trochu to vypadá ve střižně režiséra. Tina s Tomem si vzali jednu benzínku, Semir druhou a Hote s Bonrátem třetí. U kazet strávili celý den. Všichni do sebe nalili tolik kávy, že to ani nepočítali, nejraději by se viděli doma. Na kazetách hledají bílí Ford a koncovým číslem 365 na SPZ. Tina sedí sama v místnosti a kouká se na kazetu. Po chvilce přišel Tom se 2 hrnky s kafem. Jeden postavil před Tinu.
TINA: “ Děkuji.“
TOM: “ Ještě, abys nadávala.“
Tina a Tom se zadívali na obrazovku, kde u stojanu s benzínem stojí bílí Ford s SPZ – MAX365.
TINA: “ Tak naše hledané auto se podlouhlých hodinách našlo.“
TOM: “ Ještě zjistit majitele toho vozu.“
TINA: „To ti zjistím.“
Tina vstala a vzala si sebou hrnek s kafem, odešla k Andreinýmu počítači, kde zadala SPZ jejich auta. Během chvilku byl u Tiny Tom.
TOM: “ Kdo je majitelem??“
TINA: “ Majitelem našeho hledaného auta je Thomas Gerlach.“
Přišel Semir.
SEMIR: “ Už jste ho konečně našli.“
TOM: “ Copak dělá náš Gerlach.“
TINA: “ Gerlach je majitelem malé tiskárny na knihy v centru Kolína. Tiskárna si vede moc dobře, je hodně rozšířena mezi malými spisovateli..“
SEMIR: “ A co rodina??“
TINA: “ Žije s manželkou v Kolíně-jih. Spolu mají 2 starší děti, ale teď jsou momentálně v zahraničí.“
TOM: „
Zítra pana Gerlacha navštívíme.“
Zítra pana Gerlacha navštívíme.“
SEMIR: “ Jsem moc zvědav, co bude řikat.“
Večer doma u Katriny a Hartmuta……. Katrina byla je rozmazlovaná Hartmutem. Katrině už jenom zbývá 2 týdny do porodu. Pokojíček mají už úplně vybavený. A mladý pár se tak moc těší na jejich malého drobečka až se narodí.
Katrina s Hartmutem sedí na gauči a tak se baví vánočních dárcích pod stromeček.
KATRINA: „Měl by jsi něco vědět.“
HARTMUT: “ A copak?“
KATRINA: “ Jsme pozvaní k Semirovi a Andree na Štědrý den.“
HARTMUT: “ Ale vždyť se tam nevejdeme.“
KATRINA: “ O to se teď nestarej. A přijede naše maminka.“
HARTMUT: “ Semir bude mít radost.“
KATRINA: “ Ještě jsem mu to neřekla. Nechám to na zítra.“
HARTMUT: “ co ten Silvestr??“
KATRINA: “ Přijdou všichni.“
HARTMUT: “ I Jan s Elenou?“
KATRINA: “ Elena a já jsme se nějak nepohodli. Takže asi nepřijdou.“
HARTMUT: „Aha. Už chápu její důvod.“
KATRINA: “ Ale už se těším a ty svátky. A příští rok by jsme mohli jet za maminkou na Vánoce.“
HARTMUT: “ I s naším malým. Ale co by se mi líbilo.“
KATRINA: “ Asi tuším. Aby se nám malý narodil na pod stromeček.“ Hartmut se naklonil ke Katrině a dali si moc velký polibek, ale někdo je vyrušil. Katrině zvoní telefon v kuchyni. Než Katrina vstane z gauče, pro mobil skočil Hartmut. Mobil předal Katrině.
KATRINA: “ Děkuji.“ Dali si malou pusu. „Ahoj Semire.“
SEMIR: “ Ahoj Katrino, mám pro tebe špatnou zprávu.“
KATRINA: “ Prosím tě jakou.“
SEMIR: “ Na Silvestra každý někam odjíždí pryč.“
KATRINA: “ A kdo přesně.“
SEMIR: “ Tina a Tom. Oba dva mají akce se svými bývalými spolužáky.“
KATRINA: “ to snad dělají na schval. To nemůžou si udělat jindy.“
SEMIR: “ Katrino, mohli, ale na druhou stranu je chápu. Třeba pak nebudou mít volno. A nemusejí se vůbec setkat.
KATRINA: “ No dobře. Ale to mohli mi to říct sami.“
SEMIR: “ Třeba se ti ještě ozvou.“
KATRINA: “ Přejdu na jiné téma. Mám pro tebe takové překvápko.“
SEMIR: “ A jaké??“
KATRINA: “ Přijede naše maminka. Zdrží se tu celé Vánoce.“
SEMIR: “ No to je lepší zpráva za celý den. Andrea se mě ptala jestli přijede. Už e na ni moc těší. Tak já pomaloučku budu končit. Pozdravuj tvoji drahou polovičku.“
KATRINA: “ To jsem ráda, že jsem vám udělala radost. Budu pozdravovat. A ta zase doma pozdravuj od nás tří. Ahoj.“
SEMIR: “ Ahoj.“
Před firmou……. Tuto firmu vede postarší pán – Thomas Gerlach. Ředitele Gerlacha mají zaměstnanci moc rádi. Tato malá tiskárna někdy bere velké zakázky místo velkých firem. Tiskárna se hlavně zabývá tištění knih malých spisovatelů.
Na malém parkovišti před tiskárnou už čeká Semir u BMW na svoje kolegy. Během chvilky se objevila na parkovišti vínová Octavia. Dálniční policie vešla do tiskárny, kde se zastavila u recepce, kde se ohlásili, že jsou za ředitelem Gerlachem. Dálniční policie vyšla do 2. patra, kde na ně čekala sekretářka Gerlacha. Sekretářka je zavedla do Gerlachovi kanceláře.
SEKRETÁŘKA: “ Pane řediteli, jsou tu lidé od dálniční policie.“
GERLACH: “ Tak je pošlete dál.“
Odešla z kanceláře, zavřela za sebou dveře a šla si dělat svoji práci.
GERLACH: “ Tak co od mě potřebuje dálniční policie?“
SEMIR: “ Gerkhan a to jsou mí kolegové. Vaše auto včera odpoledne způsobilo nehodu na dálnici A4 na 170,5km.“
GERLACH: “ Moje auto??“
TOM: “ Ano. Vlastníte bílého Forda s SPZ MAX 365.“
GERLACH: “ Ano. A někdo při té nehodě zemřel.“
TINA: “ Zázrakem nikdo nezemřel, ale bylo plno těžce zraněných. Vaše auto po nehodě ujelo.“
GERLACH: “ A jestli se mohu zeptat. Kdy se stala ta nehoda.“
TOM: „
Mezi 13:00 – 14:00 hodinou.“
Mezi 13:00 – 14:00 hodinou.“
GERLACH: “ Tak v tuto dobu jsem byl ve firmě. Měli jsme s konzultaci s jedním autorem.“
SEMIR: “ A máte někoho, aby vám někdo potvrdil vaše alibi.“
GERLACH: “ Ale jistě. Moje sekretářka.“
TINA: “ A nemohl jste někomu půjčit vaše vozidlo.“
GERLACH: “ Své auto občas pučím své manželce, ale z firmy – to je jedině přes moji mrtvolu.“
TINA: “ A nemá někdo na vás spadeno?? Přesněji na vaše místo??“
GERLACH: “ Vůbec nemám tušení, že by chtěl někdo moje místo. Všichni moji zaměstnanci mě mají moc rádi.“
TOM: „
A někdo z konkurence??“
A někdo z konkurence??“
GERLACH: “ Právě mě nikdo nenapadá. Ale kdyby se mě někdo chtěl sesadit z funkce tak by to udělal jinak a nějakou nehodou na dálnici.“
SEMIR: “ Tak to je pro zatím všechno. Ale nechám vám tu kontakt na nás.“ Položil svoji vizitku na stůl před Gerlacha
GERLACH: “ Rád pomůžu, abych měl zase čistý štít.“
TINA, TOM, SEMIR: “ Naschle.“
GERLACH: “ Naschle.“
Dálniční policie odešla z kanceláře a šla ke svým autům. Semir si obhlídnul Gerlachovo auto, kde našel bílí až tmavě šedý šrám na pravém boku Fordu.
Z okna ze 3. patra přihlíží dva mladí a pohlední zaměstnanci firmy – Jan Bauer a Hans Hofmann. Dálniční policie postává u svých aut a Tina volá s Hotem.
TINA: „Tak co máš??“
HOTE: “ Včera večer bylo vykradené egyptské muzeum v Kolíně-Bonn. Pachatelé odcizili předměty kolem 100 000 euro. Ředitel dneska dělal takovou namátkovou kontrolu v archivu a při tom si všiml, že mu chybí 2 předměty.“
TINA: “ A o co se jedná.“
HOTE: “ O dvě velké sochy.“
TINA: “ Už jsme na cestě.“
HOTE: “ Také jsme s Dietrem na cestě.“
TINA: “ Sejdeme se tam.“
HOTE: “ Rozumím. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Tina zavěsila.
SEMIR: “ Co se děje?“
TINA: “ Tak máme další stopu. Bylo vykradené egyptské muzeum.“
TOM: „
V Kolíně-Bonn??“
V Kolíně-Bonn??“
TINA: “ Ano. Hote a Bonrát jsou na cestě.“
SEMIR: “ Tak jedeme.“
Dálniční policie nasedla do aut a odjela do muzea.
HOFMANN: “ Co se ti stalo??“
BAUER: “ Co se mělo stát??“
HOFMANN: “ No že jsi takový zamlklí….“
BAUER: “ Nějak mě zaujala ta policistka.“
HOFMANN: “ Tak tudy vítr vane. Ty ses nám zamiloval.“
BAUER: “ Chci se dozvědět o ní něco více.“
HOFMANN: “ Tuším proč tu byli??“
BAUER: “ Určitě přišli na ředitelovo auto. A teď určitě jedou do muzea pro další stopy po pachatelích.“
V muzeu……. Muzeum je velmi rozlehlá a moderní budova, která má 5 poschodí. Celá budova je prosklená velkými tabulkami skla. U muzea je velké parkoviště. Jednotlivá poschodí spojuje jako je v patrových garážích příjezdové silnice do jednotlivých pater. Tyto chodníky jsou dostatečně široké pro vozíčkáře. První a druhé patro je věnováno všeobecnému povídání o starém Egyptě – pyramidy, společnost, faraony, pohřbívání……. Třetí patro se zabývá významnou osobou Egypta – královna Kleopatra, čtvrté patro je významných událostech Egypta. Všechny tyto výstavy jsou doplněni předměty přímo z Egypta a nebo to věrná kopie – keramiky, oblečení,……. Páté patro patří řediteli Georgovi Jürgenovi. V první patře hned naproti hlavním dveřím se nachází pokladna. Nalevo od pokladny se nacházejí schody do sklepa, kde je udělaný takový archiv se všemi věcmi pro muzeum. V archivu je teď nějak moc živo, protože dálniční policie vyšetřuje krádež dvou soch – ANUBIS A BAST (to jsou egyptští bohové). Hote a Bonrát představili ředitele muzea Jürgena dálničním komisařům. Jürgen a dálniční komisaři odešli do je kanceláře.
SEMIR: “ Jaké sochy vám ukradli??“
JÜRGEN: “ Dvě moc vzácné sochy, které jdou málo kdy k vidění v muzeích.“ Ukázal jim fotografie.
TOM: “ Za jakou cenu by se dali prodat na černém trhu.“
JÜRGEN: “ Každá socha stojí okolo 200 000 až 380 000 euro. Pachatelé asi nebudou chtít prodat na černém trhu, ale nějakému odběrateli, který se zabývá egyptskými předměty.“
SEMIR: “ A jakou funkci mají tyto sochy?“
JÜRGEN: “ Obě dvě sochy představují bohy. Anubis je bůh při balzamování mrtvých a měl takovou stráž nad mrtvými. Když kněz balzamoval tělo měl na hlavě psí masku.“
TINA: “ Best je bohyně radosti, hudby a tance. Kočky byli symbolem živočišné vášně. Měli svůj chrám, kde se mohli převtělit do bohyně. Po smrti měli na sobě masku kočky.“
JÜRGEN: “ Jak jsem už řekl. Sochy jsou málo k vidění. Každý sběratel je rád, když aspoň jednu tuto sochu má ve své sbírce.“
TOM: “ Myslím si, že nám to zatím bude stačit.“
SEMIR: “ Kdyby jste si na něco vzpomněl tak nám dej vědět.“
Tom a Semir hledají svoje vizitky, ale jak si jim asi došli. Tina dala svoji vizitku, kterou položila na stůl před ředitele.
JÜRGEN: “ Byl bych moc ráda, kdyby se tyto sochy našli v úplném pořádku. A rád pomohu při pátrání.“
SEMIR: “ Taky bude rádi, když sochy najdeme v úplném pořádku. Naschle.“
TINA, TOM: „
Naschle.“
Naschle.“
JÜRGEN: “ Naschle.“
Dálniční policie odešla z kanceláře. Mají namířeno za Hotem a Bonrátem. Šli pomalým krokem po nájezdových chodnících.
TOM: “ Co se ještě o tobě nedovím.“
TINA: “ Na střední škole jsem si nějak moc oblíbila Egypt.“
SEMIR: “ Zbytek si nechte na doma. Teď se vrátíme zpátky k případu.“
TOM: “ No jo. Že by to někdo udělal z muzea.“
TINA: “ A jak do toho zapletete Gerlachovo auto.“
SEMIR: “ Máš pravdu.“
TINA: “ Myslím si, že to bude někdo z tiskárny než zaměstnanci muzeu. Zaměstnanci muzea nevědí jaké auto má Gerlach. Z tiskárny si někdo vydělává navíc.“
TOM: “ Podle tebe si máme posvítit na tiskárnu??“
TINA: “ Ano. Třeba někdo s tiskárny má odběratele na sochy a znají se dlouho.“
Došli k Hotovi a Bonrátovi.
SEMIR: “ Technici něco našli?“
HOTE: “ Pachatelé se do archivu vešli dveřmi. A žádné otisky jsme zatím nenašli.“
TOM: “ Museli mít nějakou spojku z muzea.“
TINA: “ Všechno je možné.“
SEMIR: “ Ještě jste něco našli??“
BONRÁT: “ To je všechno.“
HOTE: “ Jürgen nám dal seznam všechno jeho zaměstnanců.“
TOM: “ Tak je všechny proklepneme jestli nemají nějaký záznam.“
Hote předal Tině seznam se zaměstnanci muzea. Tom, Semir a Tina odejeli na služebnu prověřovat jména.
V tiskárně……. Bauer volá se s vím odběratelem na 2 egyptské sochy. Ale odběratel chce ještě další 2 dvě věci – dvě krásné egyptské velké keramické vázy. Odběratel nabídl Bauerovi za tyto 4 předměty dá 2 mil euro. Bauer hned souhlasil s částkou a, že se pokusí sehnat ty dvě vázy. Když Bauer dotelefonoval, přišel do kanceláře Hofmann.
HOFMANN: “ Máš nějaké novinky??“
BAUER: “ Ano. Náš italský odběratel chce ještě k těm sochám ještě 2 velké vázy.“
HOFMANN: “ Budeme muset ještě jednou zajít do muzea.“
BAUER: „Ale teď to uděláme jinak.“
HOFMANN: “ Chceš si zahrát na pravé lupiče??“
BAUER: “ Vzal jsi mi to z úst.“
HOFMANN: “ Kdy se sejdeme??“
BAUER: “ Sejdeme se u mě v 19:00 hodin.“
HOFMANN: “ Budu u tebe jako na koni. A já mám zase něco pro tebe.“
BAUER: “ Ty?? A co??“
HOFMANN: “ Ta krásná policistka je od dálniční policie. Ale její jméno je Kranichová.“
BAUER: “ No výborně. Po dnešní akci se musím sejít s tou Kranichovou.“
….Pokráčko příště………