V Kolíně n/R………. U Tiny doma se konal malý večírek. Všichni manželky se moc dobře bavili a jenom si užívali klid a pohodu bez dětí a svých milovaných manželů. Jedli ty nejlepší jídla z italské kuchyně a víno. Všichni seděli v obýváku.
Tina byla v kuchyni a volala se svým milovaných manželem. Když domluvila se svým mužem tak k ní přišla Elena.
ELENA: “ Mám jednu otázku.“
TINA: “ Tak se ptej.“
ELENA: “ Jak jsi dokázala, že tu s námi sedí i Katrina??“
TINA: “ Katrině se to trochu rozleželo v hlavě a trochu jsem do toho mluvila…….“
ELENA: “ Už naprosto chápu. Já nevím jak to děláš, že někoho umíš tak přemluvit…….“
TINA: “ Eleno, to by jsi měla vědět za léta, co známe.“
ELENA: “ Já vím. Jsem ráda, že tu Katrina je, protože aspoň není sama doma.“
TINA: “ To máš pravdu.“
ELENA: “ A jak se vlastně všichni mají???“
TINA: “ Dobře. Dneska hledali stopy po Yettim.“
ELENA: “ A co pak dostanou??“
TINA: “ Nevim, ale musejí hledat různé indicie.“
ELENA: “ To mi připomíná jednu americkou dobrodružnou hru – pevnost Boyard. Aspoň to mají děcka zábavnou formou jako na táboře.“
TINA: “ Hartmut je musí nějak zabavit.“
Na chalupě………. Malý svišťové
po večeři si rozbalily své krabičky, kde byli indicie. Byli to různé kousky puzzlí, které na sebe nenavazovali a pak se musejí dát všechny dohromady – všechny děti a pak jim vznikne obrázek Yettiho.
po večeři si rozbalily své krabičky, kde byli indicie. Byli to různé kousky puzzlí, které na sebe nenavazovali a pak se musejí dát všechny dohromady – všechny děti a pak jim vznikne obrázek Yettiho.
Pak na konec Šalotka a Barbara rozbalili větší balíček, který majitel chalupy předal Semirovi, Tomovi a Janovi dneska odpoledne. Zde našli další plán cesty – jenom malý kousek, barevné fáborky, svazek klíčků od nějakého pokladu.
ADELINA: “ Co bude zítra??“
HARTMUT: “ To se všechno dozvíte až zítra ráno.“
ŠARLOTKA: “ Ale mi chceme něco vědět.“
HARTMUT: “ Nic neřeknu!“
SEMIR: “ Nevidíš jak tě pěkně prosí…….“
CHRIS: “ Tak jenom něco málo řekni.“
DĚTI: “ My to chceme vědět, my to chceme vědět,…….“
HARTMUT: “ No dobře.“
DĚTI: “ Hurá, hurá, hurá,……….“
SEMIR, TOM, JAN, CHRIS: “ My to chceme taky vědět.“
HARTMUT: “ Ještě vy se k nim přidejte.“
SEMIR: “ Potřebujeme to taky vědět, abychom si připravili síly na ten tvůj výmysl.“
TOM: “ Jenom malý kousek. Jinak neusnou.“
BARBARA: “ Hartmute, tak už to řekni.“
HARTMUT: “ Ale tohle to je naprosté vydírání.“
JAN: “ To není vydírání. Tak to konečně řekni, ať můžou jít spát.“
CHRIS: “ Když jim to neřekneš tak ještě budou do noci vzhůru.“
MICHAL: “ Ale už jsi slíbil, že to řekneš.“
SEMIR: “ Míša má naprostou pravdu. Všichni přítomní jsme to tu slyšeli.“
TOM: “ To je čistá pravda.“
JAN: “ Kontrolní otázka. Slyšeli jste ten slib od Hartmuta??“
DĚTI: “ Ano, ano, ano,……….“ Začali skandovat, aby to Hartmut kousek prozradil.
HARTMUT: “ Tak dobře. Tak vám to tedy prozradím. Když jste to dostali tak daleko tak vám něco řeknu. Zítra bude další výprava na další chalupu, kde dostane dalších stopy, kde by jste mohli najít Yettiho.“
JAN: “ Už je hodně pozdě. Běžte se na zítra vyspinkat.“
PÉŤA: “ A kdo nám řekne pohádku na dobrou noc??“
TOM: “ Semir je dneska na řadě.“ Každé dítě dalo svému otci pusu na dobrou noc a odcházely do svých ložnic se převléknout do pyžam a spali všichni společně v jedné velké místnosti, kde byli naskládané postele vedle sebe.
SEMIR: “ Jak to, že jsem na řadě já s pohádkou??“
TOM: “ Semir zapomněl, že si vytáhl lísteček, kde bylo napsáno slovo pondělí.“
CHRIS: “ A dneska je zrovna pondělí.“
SEMIR: “ To mám ohromnou radost.“ Odešel za dětmi.
Dneska bylo na Semirovi, aby dětem vykládal pohádku před spaním.
Děti byli už dávno v postýlkách. Jan,Tom a Hartmut leželi v posteli a Hartmut kolébal malou Natálku, která si dudala dudlík.
Semir začal vypravovat pohádku .
SEMIR: “ Byla jednou jedna chaloupka a ta chaloupka stála úplně osamotě. Byla začarovaná.“
ADELINA: “ Žila v ní baba Jaga.“
MARTIN: “ A zavřený děti chlívku.“
SEMIR: “ Žádná baba Jaga, žádný zavřený děti, ale upíři.“ Z ložnice volal Tom.
TOM: “ Potom se jim bude nádherně spát.“
JAN: “ Je to pták.“ Po te Chris zavolal na Semira.
CHRIS: “ Krucinál hoď tam jinam večerník.“ Semir dál pokračoval v pohádce.
SEMIR: “ Oni pili krev ve dne.“
PÉŤA: “ A komu?“
SEMIR: „Třem dobrým lidem.“ Děti se lekli a zahrabali se do peřin
SEMIR: ,, Pst.“
Děti už měl zavřené oči a tak Semir odešel do své postele, jak přeskočil ozdobné zakončení postele, tak spadl na zem.
Děti už měl zavřené oči a tak Semir odešel do své postele, jak přeskočil ozdobné zakončení postele, tak spadl na zem.
V Kolíně……. Manželky si domlouvali, co budou dělat zítra večer.
Zítra si dohodli, že si půjdou zahrát bowling do Kolína-Koblenz.
Zítra si dohodli, že si půjdou zahrát bowling do Kolína-Koblenz.
V Rakousku………. Celá chalupa se probudila do krásného slunečního dne. Sníh se jenom třpytil pod slunečnými paprsky, které dopadaly na sníh. Děti se rychle nasnídali a jenom čekali na rozkaz od Hartmuta, co budou dneska dělat. Děti se sešli venku před barákem.
MICHAL: “ Co budeme dneska dělat??“
Hartmut vykoukl z okna v chodbičce.
HARTMUT: “ Opět se vydáme po stopě Yetiho.“
DĚTI: “ Hurá, hurá, hurá…….“
HARTMUT: “ Za chvilku vyrážíme.“ Zavřel okno a odešel do jídelny. Děti venku se začali válem ve sněhu a dělat blbosti.
CHRIS: “ Copak máš dneska v plánu.“
HARTMUT: “ Půjdeme na další horskou chalupu. Ale dneska si vezmeme sáňky a nebo boby.“
SEMIR: “ Tady je někde bobová dráha??“
HARTMUT: “ Ne. Ale půjdeme po jiné cestě, která je stejná po které jste šli včera. Dojdeme na chatu. Děti se povezou na bobech a nebo sáňkách……….“
TOM: “ A na naši chalupu pojedou taky?“
HARTMUT: “ Ano. Nebo jste proti tomu??“
JAN, SEMIR, TOM, CHRIS: “ Ne.“
HARTMUT: “ To jsem rád.“
CHRIS: “ Dneska mám taky zůstat v pohodlí naší chalupy??“
HARTMUT: “ Dneska půjde celá chalupa na procházku.“
Celá chalupa je v polovině své cesty na určenou chalupu, kde nechal Yetti svoji další stopu. Otcové svých dětí jim dělali tahací psi a děti si pěkně seděly na bobech a malá Natálka jela na dřevěných sáňkách s dřevěnou ohrádkou na konci saní. A Chris dělal takový dozor nad všemi.
Na horské chatě……. Děti našli další kousky do své velké skládanky a další indicie na vyhledání Yettiho. Na této horské chalupě si dali dobrý obídek a pak pomaloučku vyrazili ke svoji chalupě. Děti si sedly na boby a sjeli do přímo k jejich chalupě, kde byli jako první. Otcové si šli pěkně pomaloučku po vyšlapané cestičce.
Když přišli do své chalupy už bylo pozdě večer akorát do hajan. V chalupě už všichni spali. Kromě Michala a Barbary, kteří seděli v kadibudkách před chalupou.
BARBARA: ,, Byli jednou dvě budky ale nebyli to obyčejné budky.“
MICHAL: ,, Byli začarovaný.“
BARBARA: ,, Nebyla tam žádna baba Jaga.“
MICHAL: ,, Nebyli tam zavřené děti v chlívku byli tam dva hodní lidé my dva. Víš čím bych chtěl bejt, kdybych nebyl člověkem??“
BARBARA:,, Čarodějem abys mě vysvobodil.“ Uslyšel je Chris když se chystal do postele. Šel se podívat ke kadibudkám.
CHRIS: “ Co je tady za sněm!!“ Na ruku si vzal Barbaru a Michala vzal za ruku a šli do chalupy a zamířili do postele.
MICHAL: “ Chrisi, můžu se na něco zeptat?“
CHRIS: “ Zalehni a spi.“
MICHAL: “ Ale mě to moc zajímá.“
CHRIS: “ Řek jsem, že máš zalehnout a spát. Nebo tě přetrhnu jako hada.“
MICHAL: “ Chrisi, prdí taky hadi??“ Chris se na Michal podíval blbým pohledem a odešel do své postele.
V Kolíně……. Tina, Elena, Teresa a Andrea si zajeli za hranice Německa to do Belgie – Ardeny, kde si pěkně zalyžují a zde zůstaly asi tak 2-3 dny. Katrina zůstala sama doma, kde si užívala klid svého domova.
V Rakousku……. Ráno děti po snídani skandovali před chalupou, že chtějí jít po stopách Yettiho. Hartmut vyhlásil novou hru, že se budou konat malé závody v jízdě na čemkoliv a že po stopách Yettiho půjdou večer a víc informací jim řekne po večeři. Děti začali kramařit v chalupě, aby našli nějaké věci na jízdu po sněhu. Jak se všichni tatínkové nasnídali tak mohli závody začít. Děti jezdili na lopatě, v různých velkých hrncích, na saních, na bobech,……. Chris mezitím připravoval večerní akci pro děti.
Den utekl jako voda a děti se moc těšili na večer až půjdou po stopách Yettiho. Každá rodinka dostala ještě pokyny, co mají dělat a každý rodina šla za sebe, hledat Yettiho. Hartmut a Chris zůstali na chalupě. Tom, Semir a Jan hlídali děti, aby nešli po jiné cestě. Děti byli vyzbrojeni baterkami a sledovali označenou cestu barevnými fáborkami jako na táborech, když jsou stezku odvahy jako součástí programu, kde na něco na konci čeká sladká odměna. Děti měli tak trochu strach, ale docela jim to šlo. Na konci cesty na ně tam čekalo sladké překvapení – samé čokoládky, sušenky, bonbónky, lízátka, žvýkačky,……. A toto všechno hlídal Yetti, který byl ze sněhu. A pro všechny ještě tam byl malý plyšový Yetti.
O dva dny později……. Se vracela naše expedice Apalucha. Tina, Andrea, Elena, Teresa a Katrina čekali na svoje ratolesti a manžely na hlavním vlakovém nádraží. Když zastavil vlak, Chris stál u dveří a pomáhal dětem při vystupování z vlaku. Děti se hned rozběhli za svými maminkami. Katrina se strašně moc těšila na Natálku. Pak se přivítali všechny manželky se svými manželi. Každá rodina odejela do svého domova. Děti vyprávěli svým maminkám, co všechno zažili za ten celý týden na chalupě a co dostali.
Konec!!!
Autorka: Tina11 a Katrina