Moje rodina si hned Tom oblíbila, ale Tomův otec měl velký problém, ale ten zatím neprozradím. Narodil se nám chlapeček Martin, ale hned jsem s ním neodešla z porodnice, protože měl malou porodní váhu. Malého Martina jsme mohli navštěvovat do porodnice, ale většinou jsem tam chodila já, protože Tom měl hodně práce. Jednoho dne jsem se zašla podívat na Martina, ale šla jsem ještě na kontrolu ke svému lékaři – mému tatínkovi. Ale otec ve své kanceláři nebyl. Tak jsem se šla podívat na Martina. Zde jsem se zeptala, kde bych mohla najít mého otce, ale jeden lékař spíše primář oddělení, kde leží miminka když mají malou porodní váhu mi pověděl, že tu dneska celý den není a potěšil mě jednou dobrou zprávou, že si můžu Martina odvést zítra a nebo zítra. Hned jsem měla radost, ale za chvilku mě přešla, protože jsem uviděla Tomova otce, který chtěl se mnou mluvit. Rozloučila jsem se s primářem a šla jsem Tomovým otcem do jeho kanceláře. Já jsem jenom čekala, co Tomova otce vypadne. Samozřejmě, že jsme se začali hádat, kvůli tomu, že se nikdo pak nebude moc starat o Martina, že jsem se nikdy neměla zamilovat do Toma a takovéto řeči. Já jsem z toho byla úplně na nervy. Naštvaně jsem odešla z kanceláře a měla jsem chuť si dát nějakého malého panáka, ale ještě jsem nemohla. Do nemocnice jsem přijela s kamarádkou a tak mě odvezla domů. Prostě jsem myslela, že bych nejraději Tomova otce na místě zabila. Doma jsem seděla v obýváku na gauči a před sebou na stolečku jsem měla láhev nějakého alkoholu a koukala jsem na tu láhev a ještě mě strašně bolela hlava, chtěla jsem si vzít prášek proti bolení hlavy, ale raději jsem to nechtěla zkoušet, co to se mnou udělá. Po chvilce přišel domů Tom. Tak mě hned utěšoval a řeka jsem mu, co se stalo. Najednou se ozval zvonek u dveří. Kde stál Tomův otec. Já jsem z toho neměla velkou radost, ani Tom. Tom a otec raději odešli do kuchyně. Kde si tak povídali více nahlas a já jsem měla ještě větší hlavu, ale po chvilce zvoní u dveří můj otec. Hned se mi udělalo lépe. S otcem jsem šla do ložnice, kde jsem mu všechno řekla. Otec mi dal takový prášek, mi to moc neuškodí, ale hned jsem po něm usnula. Když jsem usnula na posteli v ložnice tak můj otec odešel za Tomem a Tomovým otcem do kuchyně. Teď řeknu ten problém Tomova otce – Tomův otec chtěl z Toma, aby pokračoval v jeho řemesla, aby se stal gynekologem, ale Tom tohleto povolání nechtěl a tak se stal policajtem. A také se otci Toma nelíbilo, že se oženil s policajtkou. Tohleto nemohl Tomův otec přenést přes srdce. Tinin otec se smířil, že jeho dcera Tina nepůjde po jeho stopách jako on. Ale když viděl Tinin otec, že Tinu tento obor baví a že vyhrává nějaké ty ceny tak ji podporoval ve všem. Když Tomův otec naštvaně odešel z našeho domu, Tinin otec vysvětlil Tomovi, že Tina teď spí a ať tohle to zatím nechá plavat. Druhý den jsem s Tomem jeli si vyzvednout našeho Martina. Šla jsem Tomovi ukázat našeho Martina, chvilku si ho pochoval a po chvilce přišel můj otec. Otec si také pochoval Martina. Martina jsem předala sestře, že nám Martina připraví na odvoz domů. Tina, Tom a můj otec jsme šli do jeho kanceláře. Asi tam po 10-ti minutách přišel Tomův otec, kde zase trochu rozvíjel prach v rodině. Tom pak svého otce vyvedl z kanceláře a pak jsme si v klidu odvezli Martina domů. Na Martina se chodila koukat celá dálniční policie. Ale už nevím jestli jsme se s Tomovým otcem usmířili.