V úkrytu……. Šéfka stála u okna, držela v levé ruce papíry a v pravé tužku. Lisa ji hlídala o pár kroků dál a mířila na ni zbraň.
ŠÉFKA: “ Takhle ten váš plná nikdy nevyjde. Někde jste určitě udělala chybu.“
LISA: “ Řekla jsem pište!!!!!“
ŠÉFKA: “ já žádný dopis nenapíšu. Nebude dlouho trvat až se tu objeví moji kolegové.“
LISA: “ Až přijedou vaši lidé tak už tu budete ležet na zemi s kulkou v hlavě. Až si přečtou váš dopis na rozloučenou, kde se přiznáváte k vraždě Phillipa Klaina a vy jste nemohla vzpamatovat a tak jste se taky zabila. Případ uzavřou a uloží ho archivu.“
ŠÉFKA: “ Tohle vám nevyjde. Moji kolegové zjistili, že jsem ho zabila vy!!!! Když budete mě chcete zabít tak to udělejte, ale nepomůžete , protože se stejnak dostanete za mříže.“
LISA: “ Vy máte strach??“
ŠÉFKA: “ Ano, mám. Protože nevim, co uděláte, Liso!!“
Lisa to nechtěla poslouchat a tak šéfku bouchla zbraní do lícní kosti. To rána srazila šéfku zpátky k dřevěnému trámu. Šéfka pozdě zvedla své ruce, protože ji strašně brněli. Šéfka z dálky slyšela………
LISA: “ Pracky za záda!!!! Za ten trám!!!! Dělej!!! Dělej nebo ti všechny ty kulky vystřílím do břicha a nechám tě tu chcípat!!!! Dej sem ty pracky!!!“
Šéfka to nechtěla poslouchat a tak poslechla Lisu. Lisa zpátky šéfku přivázala jako psa k trámu platovými pásky.
LISA: “ Víte, co by bylo jednodušší??? Kdyby jste se rozhodla jestli napíšete ten dopis a zemřela by jste už teď. Může také přemýšlet, co jste provedla mé matce.“
ŠÉFKA: „Liso!!!“
LISA: “ pro vás bylo jenom pár hodin utrpení….ale pro moji matku to bylo pěkných pár let.“
Lisa odešla a za sebou hlasitě zabouchla dveře.
ŠÉFKA: “ Liso!!!“
Na služebně………. Na služebně vládlo nervozita, každý se bál o šéfku. Kdyby šéfka byla mrtvá tak dostali nového šéfka a ten by mohl být stejně arogantní jako Schulte. Se šéfkou si rozuměli a nechtějí si zvykat na nového šéfa.
Na služebnu přišli Semir a Tom, hned se zastavili u Andrey.
SEMIR: “ Co ta sekretářka???“
ANDREA: “ má alibi. Te email nepsala ona.“
Na služebnu přišel Schulte s nějakým mužem. Šli rovnou za Kranichem a Gerkhanem.
SCHULTE: “ byli to tihle dva???“
MUŽ: “ myslím, že jo……A nevím to přesně já jsem je viděl ze zadu.“
Šlo o tu honičku v centru města. Jak Semir a Tom jeli v modrém smartu. Na služebnu přišli Tina s Bonrátem.
SCHULTE: “ Maříte vyšetřování. Příště vám to tak nevyjde.“
Tina nemohla slyšet ty keci, co měl Schulte. Schluteho znala velmi dobře a ví, co Schulte zač. tom chtěl něco říct Schultemu, ale Tina ho přeběhla.
TINA: “ Schulte, proboha, jedinej, kdo tady maříte úřední výkon jste vy!!!“
Schulte se otočil k Tině.
SCHULTE: “ Phillip Klain byl zastřelen poté, co se rozešel s Engelhardtovou. A její zbraň zmizla.“
TINA: “ To jsou posbíraná fakta, k důkazům mají daleko.“
SCHULTE: “ Ještě jednou vám řikám, že ten případ nevyšetřujete. Tenhle případ nepatří vám, ale oddělení vražd. Když to nedodržíte postarám se o to, aby jste už nikdy nevyšetřovali. Rozumíme si???“
TINA: “ Jistě.“
SCHULTE: “ S vámi si to ještě vyřídím jsou dnešní nehodou v centru.“
Schulte odešel ze služebny jako nějaký diktátor. Semir s Tomem se na sebe podívali jak Tina dobře setřela Schulteho.
Šéfka pořád nemohla zapomenout na Phillipa. Zrovna se jí hlavou vybavilo jak se poprvé setkala s Phillipem, při jedné autonehodě, ale jenom do sebe trochu ťukli. Šéfka na zemi našla vedle trámu řebík, ale měl otrou hranu. Vzala ho do ruky a začala tím přeřezávat platové pásky. Občas to zabolelo, protože občas pásek sjel do zranění na ruce a jak to bolelo, ale šéfa to musela vydržet.
Ráno na služebně………. Semir, Tom, Tina a Bonrát strávili noc na služebně. Seděli na židlích u Andrey před jejím stolem. Bonrát každému přinesl kafe.
SEMIR: “ Tak si projdeme ještě jednou.“
TOM: “ To už jsme probírali tolikrát, že už mi jde hlava kolem.“
SEMIR: “ Vztah mezi šéfkou a Phillipem Klainem někomu neseděl.“
TOM: “ Všechno jsme prošli a nic. Ten mejl nenapsala ani Sandra Klainová ani Schmittová.“
BONRÁT: “ Někdo na šéfku dost žárlil, ale dost.“
TINA: “ Nebo jde o jiný motiv. Třeba chce někdo Klainovou bývalou práci.“
TOM: “ Možný to je.“
SEMIR: “ Možná jsme něco přehlídli.“
BONRÁT: “ Kdo by to mohl být. Někdo z rodiny??? Nebo z firmy???“
TINA: “ když budeme brát, že to někdo udělal z rodiny. Matku můžeme vyškrtnout. Sekretářku taky.“
TOM: “ Pak zbývá jenom Lisa.“
TINA: “ Ta mohla mít klíče od kanceláře a dopis napsat a poslat.“
SEMIR: “ A motiv.“
TINA: “ Byla Lisa opravdu doma s matkou???“
TOM: “ Počkat její matka bere prášky.“
TINA: “ A co z toho vyplívá, že Lisa dala silnější dávku matce, aby…..“
BONRÁT: “ Aby mohla odejít a aby si toho matka nevšimla.“
SEMIR: “ Tak Lisa vzala šéfce zbraň a chce to nastražit na šéfku, že zabila Phillipa.“
TINA: “ Jestli Lisa opravdu měla ráda svého otce a tak nesnesla novou lásku otce a už se ji tak nevěnoval jako před tím.“
TOM: “ Jedeme za Sandrou Klainovou.“
U Sandry doma…….
SEMIR: “ Víte, kde je vaše dcera??“
KLAINOVÁ: “ Lisa???? Třeba má důležitou schůzku s klientem. Co ji vlastně chcete???“
TOM: „Potřebujeme vědět, kde opravdu byla večera v poledne.“
KLAINOVÁ: “ byla celou dobu se mnou.“
TINA: „Paní Klainová, vy jste tu celou dobu spala.“
KLAINOVÁ: „Milovala Phillipa více než vlastního otce???“
SEMIR: “ Lisa není jeho vlastní dcera???“
KLAINOVÁ: “ Lisa byla hrozně moc šťastná, když jsem si brala Phillipa. Phillip se o ní tak báječně staral.“
TINA: “ Stýká se Lisa se svým otcem??“
KLAINOVÁ: “ Vůbec ne. Nikdy nic mu neprominula.“
SEMIR: “ Paní Klainová, kde je vaše dcera????“
TOM: “ Jde tu o život Anny Engelhardtové.“
KLAINOVÁ: “ Nevim. Opravdu netuším.“
TINA: “ Kde má pokoj Lisa??“
KLAINOVÁ: “ Ano, má. Je to její pracovna někdy tam i přespí. Je to dole. Sejdete po kulatých schodech.“
TINA: “ Díky.“
Dálniční policie sešla po schodech. Lisina pracovna byla v přízemí a měla přístup ze zahrady. Hned prohledávali šuplíky. Tom našel deník.
SEMIR: “ Máš něco???“
TOM: „Deník.“
Tom ho otevřel. Semir se díval pod prsty. Tina se přehrabovala v papírech a fotkách na psacím stole, který stál pod oknem.
SEMIR: “ Tenhle den byl nejhorší z celého mého života.“
TOM: “ 15. května 1987. Maminka spolykala plno tabletek a teď je v nemocnici.“
SEMIR: “ Bojim se, aby nezemřela. A tatínek se k nám už nikdy nevrátím. Bojím se abych nezůstala sama. Úplně sama.
TOM: “ To je poslední zápis.“
TINA: “ Možná, že něco mám.“
TOM: “ Vypadá jako skrýš.“
Na fotce byla velká budova, věžička a hospodářské sídlo.
SEMIR: “ Vypadá to jako zámeček.“
TOM: „Kde toje???“
TINA: “ možná, že to ví sekretářka nebo Klainová“
Na zámečku……. Šéfce se podařilo přetrhnout pásky. Když přišla do místnosti Lisa, tak šéfka dělala, že je přivázaná ke trámu. Lisa měla úsměv na rtech a měla zbraň.
ŠÉFKA: “ Liso, odložte tu zbraň. Zničíte si celý život.“
LISA: “ o mě si vůbec nedělejte starosti.“
Lisa se otočila k šéfce zády a tudle chvíli šéfka čekala. Šéfka strčila Lisu ze zadu, Lisa se udeřila čelem obličeje a spadla na zem. Šéfka hned vyběhla ven. Lisa se probrala a 2x vystřelila po šéfce. Kulky se zavrtaly do starých zdí zámku. Šéfku už běžela po chodbě.
Ve vínové Octavii……. Ta si to jela ven z města. Tina seděla místě řidiče, Tom byl jako spolujezdec ve vpředu a Semir seděl vzadu. Semir volal sekretářce Schmittové.
SEMIR: “ Dobrý den, Gerkhan, dálniční policie. Rád bych od vás získal 2 adresy nemovitostí….. Paní Klainová řekla, že se mají renovovat……Jenom adresy, prosím….. Děkuji vám, naschle.“
TOM: “ Jak si pochodil u Schmittové??“
Tina otočila auto do proti směru.
SEMIR: “ Jedna budova je Bensbeg, Im Garten 2. Ta druhá je Bad Münsteteifelu, Auf der Höhe 17.“
TOM: “ Co to děláš????“
TINA: “ Jedu do Bensbergu. Lisu jste našli už asi půl hodiny po zločinu.“
TOM: “ To je fakt.“
SEMIR: “ Nestihala by to šéfku odvést do Bad Münsteteifelu.“
Tom zapnul modrý majáček za předním sklem. Pak se ohlásil Bonrátovi přes vysílačku. Bonrát si to jel svém policejním Porschátku po dálnici.
TOM: “ Kobra11, Kobře19.“
BONRÁT: “ Kobra19. Co se děje???“
TOM: “ Jeď za námi do Bensbergu.“
BONRÁT: “ Už jsem na cestě.“
Bonrát zapnul majáček na střeše a šlápl na plyn.
V zámečku……. Lisa všechny okna a dveře v přízemí zamkla, aby šéfka nemohla utéct. Šéfka se tak ocitla v pasti. Běžela do patra po schodech, kde bylo místností. Lisa šla za šéfkou a pískala jako psa.
LISA: “ Anno!!! Engelhardtová!!!! Anno!!!! Stejnak mi neutečeš.“
Šéfka vyšla do třetího patra, kde už bylo méně místností a byl problém, kam se schovat. Lisa pořád hledala šéfku, Lisa se vyklonila z okna a začala se smát. Šéfka stála na plastické ozdobě budovy, které zdobil okno 2. patra a držela se parapet okna na 3. patra.
LISA: “ To ještě lepší než můj plán. Šéfka dálniční policie zabila svého miláčka a pak skočila z okna. Pak stačí jenom zavolat tvý kolegy a říct, že už tě takhle našla.“
ŠÉFKA: “ Liso!!!!“
LISA: “ Pusť se!!!“
Lisa pomáhala šéfce, aby se pustila parapetu, ale šéfka spadla dolů a zachytila se za ozdobenou okrasu nad oknem, na kterém předtím stála. Po příjezdové cestě přijížděla 2 auta – vínová Octavia a Porsche. Všichni vystoupili z aut. Lisa mezitím vyšla zadním vchodem zámku. Semir ustřelil zámek, Semir,Tom a Bonrát vešli do budovy. Bonrát hned běžel do 3. patra pomoct šéfce. Tina hledala nějaký žebřík.
Lisa zabavila jednému páru koně. Pár se projížděl v lese po dobré snídani. Lisa nasedla na koně a kůň běžel lesem, jak nejrychleji mohl. Semir si vypůjčil 2. koně – bělouše. Vydal se Lisou. Mezitím Tina s Bonrátem zachraňovali šéfku. Tom si vypůjčil Lisin Jeep a vyrazil za nimi. Tom jel po lesních cestách, spadlé stromy musel složitě objíždět, kůň je snadno přeskočil.
Lisin a Semirův kůň přeskočil svodidla od dálnice, která vedle lesa. Lisin kůň se lekl projíždějících aut, Lisu shodil na zem, Tom uklidnil koně v odstavném pruhu, kůň tam šel sám.
Lisa ležela na dálnici schoulená do klubíčka. Semir na konec zvedl Lisu jako pírko na svého vypůjčeného koně – bělouše.
Lisu pak i s pouty posadili do policejního auta, šéfka už byla zachráněna, stála opřená o vínovou Octavii. Po levé straně stála Tina a po pravici měla Bonráta.
TOM: “ Jste v pořádku???“
ŠÉFKA: “ Celkem ano.“
SEMIR: “ Jsem tak rád, že vás zase vidím.“
ŠÉFKA: “ Já vás taky.“
Konec!!!
Autorka: Tina11